Jedním z nejsilnějších bodů Obamovy agendy „Změny, v kterou můžeme věřit“, byl bezesporu slib reformy amerického zdravotnictví, zejména systému zdravotního pojištění.

Ten by se měl podle nového prezidenta rozšířit i na ty skupiny, které dnešní systém nepokrývá vůbec (40 milionu Američanů) nebo jen částečně, a měl by zamezit nejkřiklavějším výstřelkům současného stavu, jako je např. právo zdravotních pojišťoven odmítnout pacientovi proplácet určitou léčbu na základě jeho minulého zdravotního záznamu, sociálního postavení nebo pohlaví, nebo jej odmítnout vůbec pojistit.

To, že již nyní řada lidí poukazuje na nedostatečnost Obamovy reformy a dokonce upozorňuje na nebezpečí, že se stane pláštíkem pro přelévání peněz z veřejných rozpočtů na dotace pro soukromé zdravotní pojišťovny a přebujelou lobby zdravotnických právníků, ponechme stranou.
Zaměřme se na jinou hrozbu, která se do tohoto balíčku ukryla, a tou je snaha konzervativců využít jej pro dosud nejsilnější útok proti právu žen na interrupci od doby, kdy bylo v roce 1973 toto právo potvrzeno Nejvyšším soudem USA (Roe v. Wade).

Konzervativci, bigotní náboženské skupiny a radikální pravice se s verdiktem soudu, že žena má právo na svobodné rozhodnutí o pokračování či ukončení svého těhotenství (přinejmenším do určitého stádia vývoje plodu), nikdy nesmířili. Za posledních pětatřicet let podnikli na federální úrovni i na úrovni jednotlivých států unie bezpočet legislativních kroků, aby ženám tato práva maximálně omezili (viz přehled).

Nemalá část těchto zákonů přitom byla a je zaměřena na zamezení financování interrupčních zákroků z peněz federální vlády, na vyjmutí interrupcí z pojistných plánů pro nízkopřijmové skupiny obyvatel (Medicaid) a na omezení míst oprávněných provádět tyto zákroky na drahé nemocnice ve městech, což zase ztěžuje dostupnost případného zákroku v  převážně venkovských, řídce osídlených státech.

Tyto skutečnosti ukazují, že otázka práva žen na rozhodování o vlastním těle (ukončení těhotenství) už není v Americe jen otázkou rovnosti pohlaví, ale také otázkou sociální; že současné protipotratové zákony míří svým ostnem zejména proti chudým.
Každopádně v nynější situaci jde v zásadě o to, že konzervativci v Kongresu, a to především mezi Demokraty, se rozhodli využít slabosti „vlastního“, Obamova tábora příznivců zdravotnické reformy a podmiňují svoji podporu pro přijetí klíčového zákona vložením nové, silnější protipotratové legislativy. Tato taktika jim může přinést úspěch, neboť za současné situace hrají tyto síly roli jazýčku na vahách a Obamův tábor si je nemůže dovolit ignorovat.

Ve Sněmovně reprezentantů konzervativci zaznamenali první úspěch, když byl schválen tzv. Stupak-Pittsův dodatek. Ten vedle zákazu proplácení interrupčních zákroků z federálních peněz v dnešním rozsahu, plánuje zákaz rozšířit i na nový Obamův zdravotní plán „Veřejná volba“ (nefinancovaný z federálního rozpočtu ale výhradně z vybraného pojistného) a také na pojistné plány soukromých zdravotních pojišťoven, které berou od vlády finanční podporu (což se v plánované reformě má týkat velké většiny pojišťoven).

Nyní se tu samou agendu snaží v Senátu protlačit senátor Ben Nelson. Ten, ač Demokrat, byl do Senátu zvolen za konzervativní a převážně republikánský stát Nebraska s podporou obchodních komor, masových proti-interrupčních iniciativ a organizací válečných veteránů a držitelů zbraní.
Časopis TIME jej označil za „Obamova velvyslance na pravici“, když zdůraznil jeho klíčovou roli pro získávání podpory pro Obamovy zákony u části středových republikánů, vesměs stojících na podobných pozicích jako Nelson.

V současné konstelaci sil se může být právě tento jediný ze 100 senátorů tím klíčovým hráčem, držícím všechny trumfy ve svých rukou. Otázkou je, kolik voličů „liberálních“ Demokratů, kteří dali svůj hlas Obamovi, tušilo, k jaké „změně, v níž můžeme věřit“ ani ne rok od Obamova zvolení vlastně dojde.

Máte na to právo, ale…

Právo na umělé přerušení těhotenství dosáhly ženy v USA rozhodnutím Nejvyššího soudu v roce 1973. Od těch dob podnikli konzervativci a náboženské nátlakové skupiny bezpočet kroků, aby jim toto právo omezili, anebo rovnou odňali. Ačkoliv řadu jejich kroků se podařilo soudně napadnout a znovu zrušit, přesto je situace žen, které chtějí nebo musí podstoupit interrupci, často více než tristní:

• Interrupce v USA nesmí být hrazeny z peněz federálního rozpočtu. To se týká i zdravotního pojištění pro sociálně slabé (Medicare). Výjimky platí v případě znásilnění, incestu nebo ohrožení života matky. Ve státě Jižní Dakota se nehradí interrupce ani v případě znásilnění.
• Interrupce nejsou v USA poskytovány příslušnicím armády, vězenkyním ani klientkám zdravotního systému pro indiánské obyvatelstvo v rezervacích.
• Od roku 1973 podniklo 49 z 50 států USA některé legální kroky k omezení přístupu žen k interrupcím. Jedinou výjimkou je stát Vermont.
• 11 států USA zakazuje platbu interrupcí ze soukromého pojištění pro zaměstnankyně veřejného sektoru. V Coloradu a Kentucky to platí i pro případy ohrožení života matky. 5 států USA pak nedovoluje platit za interrupci ze soukromého pojištění nikomu, pokud není v ohrožení život matky.
• 46 z 50 států USA umožňuje doktorům s odkazem na jejich svědomí či náboženské vyznání odmítnout provést interrupční zákrok.
• 43 z 50 států USA dovolují soukromým a náboženským nemocnicím odmítnout za jakýchkoliv okolností interrupční zákrok.
• V 6 státech USA musí více než tři čtvrtiny žen přejet hranici svého okresu, chtějí-li se dostat na kliniku provádějící interrupce. V Jižní Dakotě musí některé ženy cestovat na jedinou státní interrupční kliniku až 400 mil.
• 22 z 50 států vyžadují u dívek mladších 18 let souhlas alespoň jednoho z rodičů s provedením interrupce (v Mississippi a Severní Dakotě musí souhlasit oba rodiče). K provedení zákroku bez souhlasu rodičů musí dívka získat soudní rozhodnutí. V dalších 20 státech musí být alespoň jeden rodič dívky o zákroku předem informován (výjimka platí pro neodkladné interrupce kvůli zdraví či životu matky). Utah vyžaduje souhlas jednoho rodiče a informování druhého.
• 26 z 50 států USA vyžadují, aby před interrupcí lékař poučil ženu o možnostech adopce či jiné alternativě
• k přerušení těhotenství. Ve třech státech je lékař musí varovat o možných vážných psychologických následcích, v Arkansasu, Georgii, Minnesotě a Illinois jim lékař musí říct o strašné bolesti, kterou zažije jejich plod, v Minnesotě, Texasu a Mississippi jim musí říct o zvýšeném riziku rakoviny prsu a v 9 státech jim má nabídnout, nebo dokonce musí ukázat sonogram plodu před potratem.
• 24 z 50 států nařizují zachovat před provedením zákroku čekací dobu (většinou 24 hodin) „na rozmyšlenou“.