TTIP: Evropa jako nový americký zadní dvorek?
V polovině roku 2013 zahájila Evropská komise sérii jednání o uzavření Dohody o volném obchodu mezi Evropskou Unií a Spojenými státy (TTIP: EU-US Transatlantic Trade and Investment Partnership)1. Přestože je pravděpodobné, že důsledky této bilaterální transatlantické vazby významně ovlivní život většiny „běžných“ Evropanů, probíhala počáteční vyjednávání v naprostém utajení. Teprve na nátlak nevládních organizací2 došlo k postupnému zveřejňování některých částí textu dohody3. Na světlo tak začaly vycházet děsivé následky, které s sebou může euroamerický pakt, jehož uzavření by mělo proběhnout do konce tohoto roku, přinést.
Netarifní bariéry obchodu
Pokud by hlavním účelem TTIP skutečně bylo vytvoření zóny volného obchodu mezi EU a USA, založené na odbourání tarifních bariér, pak by této dohody vlastně nebylo třeba – USA i země EU jsou členy WTO a tím pádem je celní zatížení vzájemného obchodu zcela minimální.4 TTIP ale předpokládá výrazné snižování tzv. netarifních bariér obchodu. A právě plánované odbourávání netarifních bariér obchodu je jedním z nejkontroverznějších aspektů TTIP.
Za netarifní bariéry lze totiž považovat jakékoli domácí regulace, které brání obchodu či dosažení zisku. Mohou to být normy, regulující kvalitu potravin, environmentální regulace nebo pracovněprávní legislativa. Jako netarifní bariéry obchodu mohou zahraniční firmy označit cokoli, co vnímají jako překážku pro své aktivity5. Pokud účastnický stát nezajistí odbourání těchto obchodních bariér, vystavuje se riziku arbitrážního řízení s vysokou pravděpodobností prohry (viz níže).
Pokud dohoda vejde v platnost, pak je velmi pravděpodobné, že povinnost odbourání netarifních bariér bude mít hrozivé následky zejména ve sféře sociální, zdravotní a environmentální. Veškerá pracovněprávní legislativa ochraňující zaměstnance se stane netarifní bariérou obchodu. Zmizí poslední zbytky výdobytků sociálního státu: právo na
dovolenou či mateřskou dovolenou, právo organizovat se v odborových organizacích či minimální mzda. Odpudivé praktiky korporátních kolosů typu Amazonu se mohou snadno stát normou.
Ohroženy mohou být dosud poměrně přísné evropské normy, týkající se kvality potravin či léčiv. Za překážku volného trhu bude považována podpora a zvýhodnění domácích producentů potravin. Obavy vzbuzuje možná liberalizace oblasti zdravotního pojištění, jehož komercializace by pravděpodobně vedla k nedostupnosti základní zdravotní péče pro podstatnou část evropské populace.
Za netarifní bariéry obchodu budou pravděpodobně označeny rovněž environmentální regulace. Nebude existovat legální způsob, jak kontrolovat ekologicky devastující aktivity těžebních společností a jak jim v těchto aktivitách zabránit, tím méně je sankcionovat6. Budou odbourány legální nástroje, které by mohly veřejnosti sloužit k tomu, aby čelila negativním externalitám korporátních aktivit.
Harmonizace legislativy
Dalším kontroverzním cílem TTIP, který velmi úzce souvisí s požadavkem odbourání netarifních bariér obchodu, je požadavek harmonizace legislativy USA a Evropy tak, aby měly obě strany usnadněn export svých výrobků a investování v partnerských oblastech. V rámci zvýšení efektivity a konkurenceschopnosti podniků budou harmonizovány nejen právní normy regulující export a import, ale „potencionálně všechna právní ujednání, která mohou nějak, a to i velmi nepřímo, ovlivnit dovoz produktů, technologií, kapitálu a služeb z USA do Evropy a naopak.“7 Harmonizovány tak mohou být normy, regulující kvalitu potravin a léků nebo bezpečnostní parametry automobilů. Je nepravděpodobné, že USA převezme celkově tvrdší evropské normy. Naopak, lze očekávat přizpůsobení evropských norem americkému standardu: evropské trhy tak mohou snadno zaplavit geneticky modifikované potraviny nebo nekvalitní či potenciálně riziková léčiva8.
Problematická je rovněž možná harmonizace pracovněprávní administrativy. USA dosud neratifikovaly řadu významným úmluv Mezinárodní organizace práce a lze očekávat, že budou vyvíjet tlak na EU ve smyslu snížení stávajících pracovněprávních standardů.
Pojistka arbitráží
Díky doložce investor-stát, která je plánována jako nedílná součást TTIP9, se nezávislé státy snadno mohou dostat do pozice rukojmích zainteresovaných nadnárodních korporací.
Podniky, které se budou cítit poškozené legislativou daného státu, jej mohou žalovat pro ušlý zisk a požadovat kompenzaci prostřednictvím arbitrážního řízení. UNCTAD (United Nations Conference on Trade and Development) poukazuje na to, že počty arbitráží vedených proti nezávislým státům v posledních letech výrazně stoupají10 – jedná se o varovný trend dokazující, že skutečnými nositeli politické moci se stávají nadnárodní korporace. Arbitrážní řízení obchází soudní systém dané země, může dokonce proběhnout v naprostém utajení. Rozhodují v něm náhodně vybraní soukromí právníci, kteří si účtují astronomické sumy – a obvykle rozhodují v neprospěch postižené země. Průměrné náklady arbitrážního řízení se pohybují ve výši mnoha milionů dolarů, které jsou pochopitelně vypláceny z rozpočtu daného státu (čímž vysávají veřejné prostředky do soukromých rukou). Pod hrozbou arbitráží budou pravděpodobně evropské státy postupně přizpůsobovat svou legislativu požadavkům korporací, které se stanou hrozivě silnými politickými aktéry11. Veřejnost ztratí jakoukoli možnost zasahovat do politického dění a pojem demokracie se definitivně vyprázdní.
Nový americký zadní dvorek?
Dohoda TTIP má i jasné geopolitické pozadí. Ve snaze definitivně ovládnout jihoamerické země, tradiční americký „zadní dvorek“, vytvořily USA na konci 90. let projekt velmi nápadně podobný TTIP – Zónu amerického volného obchodu (FTAA), jež měla zajistit volný pohyb zboží a kapitálu v rámci obou Amerik. V souvislosti s politickou emancipací jihoamerických zemí a jejich přeorientováním se na jiné obchodní partnery (Rusko, Čína) projekt FTAA na počátku nového milénia definitivně zkrachoval. USA muselo neochotně přiznat, že jeho pozice hegemona v oblasti je vážně narušena. Pochopitelně tak hledá další možnosti expanze – a kandidátem na přeměnu v nový americký zadní dvorek se stala Evropa. Jak poukazuje Švihlíková12, cílem TTIP je primárně odstřihnutí Evropy od Ruska (na němž je energeticky i tržně závislá). TTIP je v první řadě nástrojem geopolitické expanze USA.
Prognózy neoliberálních ekonomů a zastánců volného trhu hovoří o nepopiratelných benefitech TTIP, jehož blahodárné dopady pocítí běžní Evropané již před předpokládaným obdobím jeho plné implementace (rok 2026) v podobě nárůstu pracovních míst, snížení cen spotřebního zboží a zvýšení mezd. Problém tkví v tom, že podobné předpovědi se v případě implementování ultraneoliberálních principů (na nichž je TTIP vystavěna) dosud nikde a nikdy nepotvrdily. Případy celé řady zemí, jež prošly drastickou neoliberální transformací, dokazují pravý opak. Socioekonomické důsledky bývají hrozivé.
V neposlední řadě je třeba si uvědomit ekologickou sebevražednost projektu TTIP13. Snaha zvýšit již nyní neudržitelnou míru cirkulace zboží na planetě jen potvrzuje sebedestruktivní charakter současného systému. Odpor proti TTIP se tak stává povinností nás všech.
Ve čtvrtek 13. listopadu pořádá občanské sdružení Levá perspektiva přednášku Ilony Švihlíkové a následnou veřejnou diskusi na téma Co se skrývá pod TTIP aneb Transatlantická zóna volného obchodu jako záruka prosperity? Sledujte náš web, bližší informace o přednášce včas zveřejníme v kalendáři akcí.
1 http://cs.wikipedia.org/wiki/Transatlantic_Trade_and_Investment_Partnership
2 http://stopttip.wpengine.com/?page_id=238&preview=true
4 http://www.blisty.cz/art/73260.html#sthash.8oC71kqX.dpuf
6 http://stopttip.net/fracking-and-mining
7 ibid
9 http://www.blisty.cz/art/73260.html#sthash.8oC71kqX.dpuf
10 ibid
11 http://stopttip.net/what-is-ttip/
