Před nedávnem jsme informovali o zvýšeném počtu případů v naší Právní poradně NAL, které se týkají nařizování práce přesčas ze strany zaměstnavatelů. Ti mnohde snižují stavy a v souvislosti s tím poté nutí zbylé zaměstnance k přesčasům, přestože na to nemají ze zákona nárok. Článek naleznete ZDE.

Propouštění a s tím spojené využívání práce přesčas má však také velmi úzké souvislosti s novelou zákoníku práce účinné od 1.1.2012. Tato novela zavedla v § 114 odst. 3 zákoníku práce nové pravidlo, které lze uplatnit při sjednávání pracovní smlouvy. Pravidlo spočívá v tom, že je nyní možné sjednat v pracovní smlouvě jakýsi rámec až pro 150 hod. přesčasových hodin ročně, které zaměstnanec vykoná bez nároku na jakoukoli náhradu.

Do konce roku 2011 náležela za práci přesčas mzda dle odpracovaných přesčasových hodin a příplatek nejméně ve výši 25% průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku. Nová právní úprava umožňuje, aby si zaměstnavatel se zaměstnancem sjednali mzdu již s přihlédnutím k případné práci přesčas. Dohoda musí obsahovat rozsah přesčasové práce za kalendářní rok, ke které se přihlíželo při sjednávání mzdy, dle zákona to může být maximálně 150 hodin. Bude-li zaměstnanec vykonávat přesčasovou práci a má sjednánu mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas, nemá nárok na dosaženou mzdu, příplatek a ani náhradní volno.

Je třeba zdůraznit, že na nový režim nařizování a proplácení práce přesčas nelze od ledna 2012 přejít bez změny dosavadní pracovní smlouvy. Všem pracujícím tak doporučujeme nepodepisovat tuto dohodu bezmyšlenkovitě a snažit se kolektivně proti zaměstnavatelům bránit a vymoci si při podpisu této doložky alespoň adekvátní navýšení mzdy.

Stejně tak je třeba mít na vědomí, že při nařizování práce přesčas budou stále platit standardní zákonné podmínky. Tzn. stále lze práci přesčas konat jen výjimečně a zaměstnavatel ji může nařídit jen z vážných provozních důvodů; taková práce nesmí činit u zaměstnance více než 8 hodin týdně. Změna zákoníku práce tudíž nemůže vést k tomu, že budou zaměstnanci nuceni být na pracovišti déle kvůli dodělání běžné práce. Práce přesčas, na kterou se váže sjednaná mzda s přihlédnutím k sjednané práci přesčas, také nemusí být vcelku vyčerpána. Pokud během celého roku nenastanou „vážné provozní důvody“, zaměstnanec nebude povinen nastoupit na práci přesčas, ale ani se mu nesmí zkracovat sjednaná mzda.

Praxe neplacených přesčasů byla již mnohými zaměstnavateli praktikována již před novelou. Přesčasy byly zaměstnancům předkládány jako standardní součást výkonu práce. „Ta práce se prostě udělat musí“, pravděpodobně slyšelo mnoho pracovníků od svých šéfů. Od ledna je ovšem českou vládou tato nezákonná praxe oficiálně prohlášena za legální. Jaké to má důsledky v podnicích, to lze snadno domyslet. Firmy snižují stavy na minimum a nutí zaměstnance k podepsání nových přesčasových doložek. S alibistickými výmluvami na krizi jen velmi zřídka přistoupí k adekvátnímu navýšení mzdy. Zatímco tisíce lidí tak přichází o práci, ti šťastnější, kteří si zaměstnání udrželi, musí bez ohledu na svůj soukromý život trávit čas v zaměstnání prací přesčas.

Současná vláda těmito opatřeními pouze zvyšuje nezaměstnanost. Lze si snadno spočítat, že pokud podepíše přesčasovou doložku s maximální sazbou 150 rámcových přesčasových hodin 13 pracovníků, přijde tak jeden zaměstnanec o práci. Stejně tak vláda nabourává jedno ze základních práv, které si pracující v minulých obdobích vybojovali. Tím je 40ti hodinový pracovní týden. To vše kvůli zoufalé snaze srážet cenu práce v ČR, snad aby byl český pracovní trh konkurenceschopný. Ovšem vůči komu? Vůči asijským manufakturám, kde pracují děti, asi stěží.

Dlouhodobě slyšíme, že konkurenceschopnost země se nejefektivněji zvýší spolu s vyšší přidanou hodnotou práce. Pouze kvalitně zaplacení pracující, kteří se mají příležitost dále vzdělávat a jejichž děti mají možnost se kvalitně vzdělávat, mohou utvářet inovativní společnost. Takovou, která bude generovat nové a pokročilejší technologie. Srážení mezd a prodlužování pracovní doby jen dále pracující i jejich potomky připoutá k jejich nízko kvalifikovaným pozicím. Pracovně-právní politika vlády tak vede k zoufalému udržování montoven v zemi. A ano – ještě k tomu, že akcionáři těchto montoven budou moci ještě pár měsíců, než definitivně odtáhnou dále na východ, z firem ždímat maximální zisky.

Zodpovězené dotazy na toto téma naleznete např. zde:

http://poradna.antikapitalista.cz/node/117

http://poradna.antikapitalista.cz/node/135