• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

30
ŘíJ
2018

100 let neexistujícího státu – není co slavit

Štítky: Historie, Politika, Z domova
Autor: Leopold Vejr
komentář : vypnuto

Česká republika oslavila v těchto dnech poměrně velkolepě 100 let od vzniku Československé republiky, tedy státu, na jehož troskách – a vlastně jeho popřením, jeho rozbitím – vznikla. V tomto ohledu mi připadají proběhlé oslavy poněkud zarážející. Asi jako kdyby se za předmnichovské republiky slavila výročí vzniku Rakouska-Uherska.
Oslavy byly pochopitelně plné idealizace takzvané první republiky, usnadněné tím, že pamětníci už prakticky nežijí, a většina populace už nezná ani vzpomínky těch, kdo tu dobu zažili.
Československá republika nevznikla jako společný stát Čechů a Slováků, jak bývá nesprávně uváděno, ale jako stát fiktivního „československého národa“. Národnostní útlak všech nečeských národů, národností a etnických skupin vedl k tomu, že ve své většině nepovažovaly Československo za „svůj stát“ a necítily potřebu ho bránit před rozbitím, zamýšleným a nakonec provedeným okolními fašistickými státy. Naopak, velká část jich iredentismus přímo podporovala. A nelze se divit.
Platí, že dějiny píší vítězové. I ti dočasní. Těžko může proto někoho překvapit, že jako rozhodující faktor vzniku Československa není zmiňována ruská Velká říjnová socialistická revoluce ani domácí lidové hnutí, ale jen diplomatické vyjednávání několika emigrantů se západními imperialisty v čele s USA. Komunistický svaz mládeže upozornil na vydání časopisu Respekt se zaretušovaným transparentem „Socialistický národ“ z prvomájové manifestace 1918. Nemluví se o Socialistické radě ani o generální stávce 14. října. Antikomunistické běsnění nezmiňuje ani významnou úlohu reformisticky socialistických stran v předmnichovské republice a koncepci „národního socialismu“, ačkoli právě iluze o pokojné cestě k socialismu umožnily potlačení revolučního hnutí a upevňovaly panství české buržoazie v příštích 20 letech.
 
Iluze o Masarykově demokracii
 
Zastánci kapitalismu překypují obdivem k T. G. Masarykovi, jehož dílo přitom téměř nikdo nezná a nestuduje. I já jsem se ve škole učil jen to, že Masarykova republika byla zlatá, ale o Masarykových myšlenkách ničeho.
Pokroková část Masarykových snah, zejména z období Rakouska-Uherska, je zapomenuta, a zbývá jen kult „tatíčka“, který hlásal, že „demokracie je diskuse“, ale v éře jeho prezidentování bylo postříleno více než sto účastníků stávek a hladových bouří dělníků a rolníků, a nikdo s nimi nediskutoval. Prvorepubliková „demokracie“ vypadala tak, že před diplomatickým uznáním Sovětského svazu docházelo k zatýkání dokonce za pouhé provolání hesla „Ať žije Sovětský svaz!“ Komunistický tisk se nesměl prodávat v obchodech a trafikách a směli jej šířit jen kolportéři, mnohde pronásledovaní a fyzicky napadaní placenými sluhy kapitalistů. Cenzura řádila jako zběsilá, pokrokový tisk byl plný bílých míst po „zabaveném“ textu. Rozhánění schůzí a zatýkání komunistických aktivistů bylo na denním pořádku, komunistická strana působila v některých letech prakticky v poloilegalitě. A nestěžovala si, že „nemá dost prostoru v médiích“.
Hrozivé problémy první republiky typu nezaměstnanosti, bezdomovectví a kriminality jsou přehlíženy právě tak, jako v republice současné. Tehdy byly o to palčivější, že nebylo možné těžit ze sociálních výdobytků 40 let budování socialismu.
Jedním z mála pokrokových prvků vzniku samostatného Československa byla likvidace monarchie, omezení moci šlechty a církve, zrušení šlechtických titulů a zestátnění alespoň části šlechtického majetku. Tato opatření také nejsou dnes připomínána, protože vývoj v tomto směru míří zpět před rok 1918. V této souvislosti je úsměvné, když vznik republiky velebí Karel Schwarzenberg.
 
Vybílené dějiny
 
Kromě „první republiky“ nemá dnešní režim v dějinách posledního století příliš co slavit. Některým jeho reprezentantům by zřejmě spíše vyhovovalo období „druhé republiky“ či dokonce protektorátu, ale otevřeně se neodváží k tomu přihlásit. Poválečná republika s komunisty ve vládě a následným volebním vítězstvím KSČ už nemůže být současnému panstvu po chuti. Plive i po prezidentu Benešovi jako po „Stalinově agentovi“, ačkoli Benešův odpor proti Vítěznému únoru a následná rezignace pro nesouhlas s politikou vlády obrozené Národní fronty jsou známy.
Protifašistický odboj byl výrazně orientován na SSSR, proto je dnešním vykladačům dějin nepohodlný, stejně jako sama protifašistická koalice – jak rádi by někteří viděli spojenectví proti SSSR, třeba i s Hitlerem. Ostatně, „Stalin horší než Hitler“ je axiomem polistopadové propagandy.
Dokonce i vítězství nad fašismem je pro dnešní moc politicky problematické oslavovat. Jednak protože na skoro celé území přišli osvoboditelé (promiňte, vlastně „noví okupanti“) ze špatné strany, jednak protože po něm nastoupila vláda Národní fronty a velká etapa znárodnění, ještě před „komunistickým pučem“, se souhlasem všech politických stran včetně prozápadně orientovaných. O tom se dnes sluší pomlčet.
Budovatelské úsilí poválečných 45 let je přecházeno mlčením nebo zesměšňováno, oproti čemuž jsou s láskou k období „první republiky“ připomínány významné podniky typu ČKD, které se za socialismu dále rozvíjely, zatímco obnovený kapitalismus je rychle přivedl ke dnu.
 
Pochybní hrdinové
 
Z „hrdinů“ poválečné doby zbývají dnešní propagandě ikony typu Milady Horákové, Jana Palacha, Alexandra Dubčeka či několika disidentů, o jejichž vlivu na společnost názorně svědčí to, že jednotné kandidátky Národní fronty získávaly až 99,97 % hlasů při podobné volební účasti. (Přičemž nehlasovat pro tuto kandidátku bylo legální. Takový jsme měli početný a statečný „třetí odboj“…)
Velebení Václava Havla a jeho doby zdaleka nedosahuje adorace Masarykovy republiky. Přece jenom pamětníků je ještě mnoho a nemají na tuto éru zdaleka jen pěkné vzpomínky. I prodejní propagandisté v žoldu oligarchie jsou si jistě dobře vědomi, že stylizovat Václava Havla do role „tatíčka národa“ a „prezidenta osvoboditele“ by budilo posměch. Těžko rovněž hledat, natož vyzdvihovat úspěchy polistopadové éry. Těch, kdo si polepšili privatizací, restitucemi a podnikáním, je menšina. Za „úspěchy“ jsou považovány takové mezníky ve ztrátě posledních zbytků národní suverenity, jakými byl vstup do NATO a Evropské unie.
Ani čtvrt století od rozbití Československa nevidí významná část obyvatel obou následnických států rozdělení pozitivně. Koncem roku 2017 v průzkumu agentury Median uvedlo 74 % Čechů a 64 % Slováků, že by v hypotetickém referendu o rozdělení federace hlasovali proti nebo „spíše proti“.
 
Přehlídka žoldáků a metály lokajům
 
Součástí oslav 100. výročí vzniku republiky byla vojenská přehlídka. Bohužel nikoli naší armády, ale armády NATO, armády sloužící imperialismu a agresi. Lkaní nad vojáky, kteří „položili život za vlast“, naprosto není na místě. V Afghánistánu za naši vlast nebojují.
Prezident Zeman předal řadu vyznamenání (včetně těch in memoriam, ta obzvlášť potěší třeba 77 let po smrti – proč rovnou nedostane vyznamenání třeba Karel IV.?) a nezapomněl odměnit své příznivce. Vyčítají mu to především pravicoví křiklouni, kteří v Zemanovi zcela neprávem vidí „levičáka“, „agenta Kremlu“ (jak je Kreml „levicový“?!) apod. Aniž bych se chtěl prezidenta republiky jakkoli zastávat, nepřipadá mi na jeho jednání nic zvláštního. Ani žádný předchozí prezident nevyznamenával své nepřátele a odpůrce.
 
Naše republika to není
 
Podtrženo a sečteno, pokrokoví lidé neměli a nemají v současné situaci u příležitosti 100. výročí vzniku Československa co slavit. Dnešní Česká a Slovenská republika ovládané domácí oligarchií ve službách imperialistů a zahraničními bankami a korporacemi jim jsou stejně cizí jako předmnichovská republika Masaryka a jeho četnických bodáků.
Pro budoucnost není rozhodující, jestli budou Česká a Slovenská republika existovat samostatně nebo pohromadě a budou-li existovat vůbec, ale která z antagonistických tříd bude na tomto území vládnout. Tuto základní pravdu je nutné mít na paměti nejen v souvislosti s hodnocením dějin posledního sta let.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Ztracená historie Antify

16 srpna, 2022

Chilské lithium plní kapsy miliardářům, ale vyčerpává půdu i obyvatele

13 srpna, 2022

Americká měnová politika vytváří krize v dalších zemích světa

12 srpna, 2022

Venezuela žádá návrat majetku zabraného v zahraničí

11 srpna, 2022

Antifašisté protestují proti opakovaným útokům na partyzánský pamětní hřbitov v Mostaru

10 srpna, 2022

Archivy

  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.