140 let uplynulo ode dne, kdy „největší žijící myslitel přestal myslet“. Bylo 14. března 1883, když Karl Marx, největší z moderních filozofů, pokojně zemřel ve svém domě v Londýně. O tři dny později, během jeho pohřbu na hřbitově Highgate, jeho blízký společník Bedřich Engels prohlásil: „Ztrátu, která postihla bojující evropský a americký proletariát, která postihla historickou vědu odchodem tohoto člověka, nelze ani změřit. Velmi brzy bude patrná mezera, způsobená smrtí tohoto velikána.“

Marx byl muž, který se snažil svět nejen interpretovat, ale i změnit. Problematika, jak změnit svět, tvořila jádro jeho pozoruhodné a jedinečné teoretické práce i praktické činnosti. Výsledkem byla vědecká teorie dělnické třídy, svržení moci kapitálu a nastolení dělnické moci, „diktatura proletariátu“, zrušení vykořisťování člověka člověkem a konečný přechod od třídní společnosti ke komunismu.

Teoretická práce Karla Marxe se stala základem společenských změn a zdůraznila vědecké vnímání třídního boje jako hnací síly dějin. „Marxova geniálnost,“ napsal Lenin, „záleží v tom, že dovedl dříve než ostatní vyvodit a důsledně promyslet závěr, jemuž učí světové dějiny. Tím závěrem je učení o třídním boji“ (V. I. Lenin, Tři zdroje a tři součásti marxismu). Marxovo myšlení a dílo tvoří milník v dějinách filozofie, politické ekonomie a společenských věd.

Jak napsal Lenin, marxistická teorie „je zákonitým dědicem toho nejlepšího, co vytvořilo lidstvo v devatenáctém století v podobě německé filozofie, anglické politické ekonomie a francouzského socialismu“.

Myšlenka Marxe přinesla kosmogonii na poli společenských věd, čímž změnila způsob, jakým interpretujeme svět. „Předmarxovská ´sociologie´ a historiografie,“ poukázal Lenin, „byly v nejlepším případě kupou nezpracovaných, namátkou sebraných faktů a popisovaly jednotlivé stránky historického procesu. Marxismus ukázal, jak je třeba důsledně, všestranně zkoumat proces vzniku, vývoje a úpadku společenskoekonomických formací […] Lidé si sami vytvářejí dějiny, avšak čím jsou určovány pohnutky lidí a zejména lidských mas […], jak je celkový souhrn všech těchto srážek celé masy lidských společností, jaké jsou objektivní podmínky vytváření materiálního života, tvořící základ veškeré historické činnosti lidí, jaký je zákon vývoje těchto podmínek – na to všechno obrátil pozornost Marx a ukázal cestu k vědeckému zkoumání dějin jako jednotného procesu, zákonitého v celé své nesmírné mnohostrannosti a rozpornosti“.

Karl Marx svým rozsáhlým dílem rozpracoval a vyložil Hegelovu dialektiku a vytvořil ucelený filozofický materialismus, který dal lidstvu – a zejména dělnické třídě – mocnou zbraň vědění. Marx – s významným přispěním Engelse – zdůraznil aspekty politické ekonomie, které prominentní buržoazní ekonomové a vědci devatenáctého století nedokázali vyložit. Jak vysvětlil Lenin, „tam, kde buržoazní ekonomové viděli vztah mezi věcmi (směnu jednoho zboží za druhé), odhalil Marx vztah mezi lidmi […] Doktrína o nadhodnotě je základním kamenem Marxovy ekonomické teorie“.

Ačkoli Marxovu ekonomickou teorii potvrdily samotné dějiny (např. krize z nadměrné akumulace v kapitalismu atd.), buržoazní propaganda stále zpochybňuje správnost marxistické ekonomie. Pravdu o Marxovi však přiznali i někteří z nejvýraznějších představitelů buržoazní politiky.

Toto napsal Paul Craig Roberts, uznávaný buržoazní ekonom a bývalý náměstek ministra financí USA pro hospodářskou politiku za prezidenta Reagana, v roce 2009: „Kdyby Karl Marx a V. I. Lenin byli dnes naživu, byli by předními kandidáty na Nobelovu cenu za ekonomii. Marx předpověděl rostoucí bídu pracujících lidí a Lenin předvídal podřízení výroby zboží akumulaci zisků finančního kapitálu na základě nákupu a prodeje finančních nástrojů a derivátů. Jejich předpovědi jsou mnohem lepší než „rizikové modely“, za které byla udělena Nobelova cena, a jsou blíže pravdě než předpovědi předsedů Federálních rezerv, ministrů financí USA a nobelovských ekonomů, jako je Paul Krugman, kteří věří, že úvěr a další zadlužování jsou řešením ekonomické krize“ (Counterpunch.org, 7. října 2009).

Mužem, který dokázal dokonale a přesně shrnout význam marxistického myšlení, je samozřejmě Marxův dlouholetý souputník Bedřich Engels, s nímž byl spoluautorem některých nejvýznamnějších teoretických prací revoluční teorie dělnické třídy jako např. „Německá ideologie“ (1845), „Svatá rodina“ (1845) a „Manifest komunistické strany“ (1848). Engels ve své řeči na rozloučenou u Marxova hrobu v roce 1883 mimo jiné poznamenal: „Jako Darwin objevil zákon vývoje organické přírody, tak objevil Marx vývojový zákon lidských dějin […] Nedosti na tom. Marx objevil též zvláštní pohybový zákon dnešního kapitalistického výrobního způsobu a jím vytvořené měšťácké společnosti. Objevem nadhodnoty bylo náhle do věci vneseno jasno, zatímco všechny dřívější výzkumy jak buržoazních ekonomů, tak i socialistických kritiků byly blouděním v temnotách“.

Marx poukazoval na svou vlastní práci: „Můj přínos spočívá jen v tom, že jsem dokázal: 1) že existence tříd je spjata toliko s určitými historickými vývojovými fázemi výroby (Historische Entwicklungsphasen der Production), 2) že třídní boj vede nutně k diktatuře proletariátu, 3) že sama tato diktatura je jen přechodem ke zrušení všech tříd a k beztřídní společnosti“ (Marx J. Weydemeyerovi v New Yorku, březen 5, 1852).

Dědictví Marxova myšlení je jistě nepřímo úměrné hmotným statkům, které zanechal svým potomkům. Zemřel tak, jak žil: chudý, bez vědeckého uznání, kterého se těšili jiní myslitelé a vědci jeho doby. S mimořádnou pomocí Engelse po sobě zanechal to nejcennější, nejmocnější a nejdůležitější dílo, jaké mohla dělnická třída zdědit. Od „Kapitálu“ (jedno z nejskvělejších děl v dějinách lidského intelektu) po „Příspěvek ke kritice politické ekonomie“ a od „Manifestu komunistické strany“ po „Kritiku gothajského programu“. Marx dává odpovědi na nejzákladnější otázky, které byly vytýčeny průkopnickým filozofickým myšlením lidstva.

Dílo Karla Marxe bylo základem pro vzestup dalšího velkého muže – vůdce Velké říjnové socialistické revoluce Vladimíra Lenina, který dále rozvinul teoretické dílo Marxe a Engelse v éře imperialismu a vytvořil tak revoluční teorii marxismus – leninismus.

Marxovo dědictví se stalo základem pro první socialistický stát na světě, Sovětský svaz, zatímco marxismus se stal „pohonem“ mnoha lidových hnutí po celém světě, jejichž cílem bylo sociální emancipování a odstranění vykořisťování člověka člověkem. Stejně tak Karel Marx a jeho dílo inspirovalo a ovlivnilo revolucionáře a mimořádné osobnosti – symboly socialismu 20. století – od Josifa Stalina po Ernsta Thälmanna, od Ernesta Che Guevary po Fidela Castra a Ho Či Mina.

Dnes, více než 30 let od kontrarevolučních zvratů v SSSR a socialistických zemích východní Evropy, byli vyvráceni ti, kteří předpovídali „konec dějin“ a selhání socialismu. Dlouhá, hluboká systémová krize kapitalismu a nesmírné současné problémy zakořeněné v anarchii kapitalistické výroby dokazují správnost marxistického myšlení. Kapitalismus je prohnilý a zastaralý a stává se stále agresivnějším, vytváří a udržuje ekonomické krize, rozšířenou chudobu, nezaměstnanost a imperialistické války.

Karl Marx, muž, který navždy změnil svět, ten, jehož myšlenky historie naprosto potvrdila, ve skutečnosti nikdy nezemřel. Jeho jméno a odkaz budou žít navždy.

Převzato z: http://www.idcommunism.com/

Použité prameny:

1. Engels; Řeč nad hrobem Karla Marxe, Marx – Engels II, Svoboda 1950, str.171-173
2. Marx; Dopis J. Weydemeyerovi 5. března 1852, Marx – Engels II, Svoboda 1950, str. 475
3. I. Lenin; Tři zdroje a tři součásti marxismu, Vybrané spisy ve dvou svazcích, Svazek I, Svoboda 1950, str. 57-61
4. I. Lenin; Karel Marx (Stručný životopis a výklad marxismu), Vybrané spisy 1, Svoboda 1972, str. 23-71