• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

19
LIS
2018

17. listopad, den dvojí národní tragédie – opravdu nebylo co slavit

Štítky: Akce, Historie, Politika, Z domova
Autor: Prokop Haken
komentář : vypnuto

Před 29 lety zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí a po utrpení dvou totalit byla konečně nastolena svoboda a demokracie. Kapitalismus je nejlepším možným a současně jediným funkčním uspořádáním lidské společnosti a kdo s tím nesouhlasí, je nejspíš agent Ruska. (Kapitalistického Ruska.) Tak nějak hovoří o dějinách a významu státního svátku „Dne boje za svobodu a demokracii“ dnešní oficiální propaganda.
Zejména v Praze byly „oslavy“ státního svátku pojaty velkolepě a bylo zde nahlášeno přes 20 veřejných akcí. Nikoho už asi nepřekvapilo, že prezident republiky, který patřil k hlavním aktérům obnovy kapitalismu v listopadu a prosinci 1989, se na veřejnosti neukázal. „Svoboda a demokracie“ mu nějak přerostla přes hlavu. Tolik let bojoval proti komunistům, urážel je, nazýval je horšími než fašisty, vzýval Pinocheta a přál komunistům vymření, až se dočkal toho, že je svými následovníky, odchovanými režimem, jehož semena zasel, nazýván komunistou, loutkou Putina (ano, toho Putina, který je u moci v Rusku díky porážce socialismu, právě tak jako Zeman v ČR) a hysterie proti Miloši Zemanovi je tak vyhrocená, že se zřejmě bojí za bílého dne vystrčit nos, ačkoli má po ruce dost kádrů, které mu mohou pomáhat a chránit ho.
 
Čím kdo zachází, tím také schází
 
Je to zvláštní doba. Prezidentu Zemanovi je spíláno do komunistů, levičáků a rusofilů, ačkoli zasvětil minimálně tři desítky let života boji za obnovu a rozvoj kapitalismu a prozápadní orientaci našeho státu. Premiér Babiš je hanoben jako agent Státní bezpečnosti, ačkoli pokud s ní spolupracoval (a s ohledem na jeho pozici v zahraničním obchodě ČSSR lze usuzovat, že mnohem spíše tomu tak bylo než nikoli), hanebně zradil po listopadu 1989 vše, čemu sloužil, a zneužil informace získané ze svého působení ve službách socialistického Československa pro osobní obohacení. To ale novodobým „demokratickým“ odpůrcům Babiše nevadí.
To vadí mně. Co mi naopak nevadí, je to, že odpůrci Zemana a Babiše vyházeli kytice se stuhami s jejich jmény od pomníku na pražské Národní třídě do odpadkových košů. Sami si to vysloužili svou licoměrností a prolhaností. Zeman se dostal k moci lhaním o zaostávání ČSSR, když použil účelově zkreslené, z kontextu vytržené nebo zcela smyšlené ukazatele, aby „dokázal“, že kapitalismus je lepší. Babiš se dostal k moci na základě svých ohromných majetků, získaných jistě zcela „demokraticky“ privatizací. Musíte se víc snažit, říkají dnes učitelé ve školách a vedoucí a ředitelé v podnicích, a můžete mít také 85 miliard! Řídím se tím a v práci pro kapitalisty nezahálím. Když si vydělám 25 tisíc „čistého“ měsíčně, k 85 miliardám dospěji za 283 333 let, nebudu-li mít žádné výdaje.
Tomio Okamura, bojovník proti imigrantům, se lísá k vrchnímu oligarchovi a brojí proti migrantům, ačkoli z nacionálního či rasového hlediska by musel podlehnout represím jako jeden z prvních. Ostatně jemu blízký premiér Babiš není ničím jiným než ekonomickým migrantem.
Jestli mě něco mrzí v souvislosti s kyticemi a pietními místy, pak to, že skoro každý se už setkal s tím, že mu byly odcizeny květiny z hrobu někoho blízkého na obyčejném hřbitově, vůbec ne z politických důvodů. Tak hluboko klesla naše společnost, vychovávaná po tři dekády v „pravdě a lásce“!
 
Rozdělená společnost
 
Politické debaty nejen posledních několika dní, ale posledních několika let, jsou plné slov o rozdělení společnosti na dvě skupiny, na „demokratický blok“ s hlavními silami ODS+Piráty+KDU-ČSL+TOP09+STAN, a těžko definovatelný „protidemokratický blok“ ANO+SPD+ČSSD+KSČM. Stoupenci prvního z těchto bloků vidí ideál v neoliberalismu západního stylu, stoupenci druhého spíše ve vyhroceně autoritářském vládnutí oligarchie stylu ruského. Mám za to, že pokrokoví lidé nemohou souhlasit ani s jednou z těchto tendencí, byť druhá z nich mě osobně děsí ještě více než první, protože více než první zavání fašismem. Čím je bohatec bohatší, tím je zákeřnější. Slouha buržoazie z ODS a spol. má možná desítky milionů, ale vrchní zemský oligarcha má 85 miliard. Kdo je tedy vzdálenější dělnické třídě…?
Odmítám však mezi těmito dvěma směry volit „menší zlo“. To je asi jako rozhodovat se, zda chci být upálen nebo rozčtvrcen počínaje od nohou. Odmítám a nenávidím proto politiku pseudosocialistů a pseudokomunistů, kteří se spojili proti pracujícím s jejich úhlavním nepřítelem.
 
KSČM u konce s dechem
 
V sobotu 17. listopadu 2018 jsem se účastnil dvou veřejných akcí. Od 11 hodin to byl pietní akt KSČM u Hlávkovy koleje na pražském Novém Městě – u příležitosti Mezinárodního dne studentstva. Asi 40 účastníků stálo v zapadlé a opuštěné boční ulici, a kromě několika sloužících příslušníků jim téměř nikdo nevěnoval pozornost. Dobré bylo, že hlavní projev byl svěřen zástupci Komunistického svazu mládeže a že bylo přítomno několik mladších aktivistů, ale na celkovém odtržení KSČM od mládeže a od velké části společnosti to nic nemění. Tím spíše, že KSČM je široce chápána jako „partnerka Babiše“ a tím musí odpuzovat všechny čestné jedince, kteří to se socialismem myslí vážně.
Od 14 hodin pořádala Socialistická solidarita a několik dalších organizací demonstraci a pochod pod názvem „Ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou“ (citace ze známé písně „Demokracie“ Karla Kryla) se zahájením na náměstí Republiky. Asi 100 účastníků bylo členy a sympatizanty různých antikapitalisticky a socialisticky orientovaných organizací. Ačkoli zastávali poměrně široké názorové spektrum, bylo sympatické, že zde kráčeli ruku v ruce s bojovným skandováním a hesly na transparentech „Není co slavit!“, „Nejsme stroje ani lidské zdroje!“, „Důstojné mzdy pro všechny – solidarita nezná hranic“, „Dluhové pasti, exekuce, chudoba – díky, že můžeme“, „Sametová (přeškrtnuto) revoluce znovu a doopravdy!“, „Co bylo ukradeno, musí být vráceno – vyvlastnit tuneláře“, „Chceme žít a ne dřít – za svobodnou práci“, „Moc patří lidu – pryč s Babišem a jeho bandou“, „Zatykače na Tykače!“, „Ni Babiš, ni Bakala, už vůbec ne Fiala“… Na hlavním transparentu s pěticípou hvězdou bylo uvedeno heslo „Vyvlastnit Agrofert – a Bakalu, Horáčka, Kellnera…“ Trochu mě mrzelo, že se neúčastnila komunistická mládež z obou svých svazů. Přítomno bylo několik mladých členů KSČM, ovšem jen těch, kteří nezastávají žádné placené funkce. Ostatní zůstali ke svému „spojenci“ Babišovi loajální, případně o akci vůbec nevěděli, protože je jim revoluční dělnické hnutí cizí jako Leninovi carismus.
 
Generační propast
 
Opět se projevila dělba na „starou“ a „novou“ levici, ani ne tak myšlenkově, jako generačně. Akce tohoto typu pravidelně nepodporuje téměř nikdo z „předlistopadových“ komunistů, zatímco akce pořádané těmi „předlistopadovými“ naopak nenavštěvuje skoro nikdo z mladších.
Projevy řečníků a řečnic z demonstrace a pochodu 17. listopadu mohly být dle mého názoru radikálnější a lépe nazvat věci pravým jménem. Nemám rád kryptosocialismus projevovaný třeba tak, že mezi sebou se zdravíme „čest práci“ a oslovujeme „soudruhu, soudružko“, ale navenek říkáme „dobrý den, dámy a pánové“ nebo „ahoj, přátelé“, abychom se „zavděčili všem“, ačkoli beztak přitahujeme jen „své lidi“. Ale i tak jsem vděčen organizátorům a účastníkům za to, že jsme mohli organizovaně v den oslav kontrarevolucionářů projít centrem Prahy s jasným poselstvím, že odmítáme kapitalismus a že socialismus je lepší (ačkoli se úplně neshodujeme na jeho pojetí, mnozí plni anarchokomunistického „antiautoritářského“ idealismu). Na jednu stranu byl potěšitelný nízký věk řečnic a řečníků (řečnice převažovaly a též mezi účastníky bylo dost žen), na druhou stranu tato skutečnost znovu dosvědčovala generační rozdělení antikapitalistů. Pozitivní byl důraz na aktuální témata, dokazující, že skutečné socialistické hnutí žije hlavně současností (a budoucností), nikoli dávnou minulostí.
Není to smutné, že malá skupina přesvědčených odpůrců kapitalismu otevřeně vyhlásí heslo vyvlastnění oligarchů, zatímco vůdci strany s názvem „komunistická“ s velkoburžoazií plují na jedné lodi?!
 
Největší národní tragédie
 
Ačkoli mám k některým organizátorům a účastníkům různé výhrady, musím jim poděkovat za to, že jsme se mohli projít centrem Prahy v ne úplně nedůstojném počtu – na evropské poměry – a zamávat si rudými prapory a revolučními hesly, přesvědčeni o své revoluční pravdě. KSČM na akce tohoto typu dávno rezignovala. Rozbíjeli jsme klišé o tom, že listopad 1989 byl „vítězstvím“ či dokonce „revolucí“. Nakonec i přední polistopadový politik, exkomunista Petr Pithart (dnes KDU-ČSL) 17. listopadu letošního roku znovu zdůraznil, že „to, co jsme zažili (r. 1989), žádná revoluce nebyla: bylo to vyjednané předání moci.“
17. listopad hodnotím jako den dvojnásobné národní potupy, hanby a smutku. Hrdinství října 1939 bylo utopeno v krvi fašistickými katany za asistence prodejných českých zrádců, kolaborantů a fízlů při mlčení ustrašené většiny, v listopadu 1989 pak došlo k obratu od upadajícího revizionistického socialismu s KSČ odtrženou od lidu k diktatuře oligarchie (organizované v několika stranách a hnutích různých názvů, ale stejné podstaty) naprosto odtržené od lidu a na rozdíl od KSČ i cíleně protilidové. Zrušením znárodnění a kolektivizace jsme se vrátili zpět de iure o desítky let, ale de facto o stovky let. Sílící vzhlížení k rakousko-uherské monarchii, církevní restituce a posilování klerikalismu jsou výmluvným důkazem.
Větší národní tragédie než 17. listopadu 1989 a následujících dní v našich dějinách nebylo. Otázkou je, proč byla KSČ tak shnilá, že tak snadno a rychle padla, kdy a jak a proč shnila. Na to si musíme dát jasnou odpověď a napříště čemukoli podobnému zamezit.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Intenzivní protesty proti plánům české vlády zvýšit věk odchodu do důchodu

25 dubna, 2023

Stažení cel EU na ukrajinské obilí selhalo, protože východoevropské země vystoupily do opozice

24 dubna, 2023

Boje v Chartúmu ohrožují poslední pokus o příměří

22 dubna, 2023

Po přijetí penzijní reformy vyšli francouzští pracující opět do ulic

18 dubna, 2023

Stávka bezpečnostních pracovníků letišť v Německu

17 dubna, 2023

Archivy

  • Duben 2023
  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.