„Nikdo se ještě nenarodil jako revolucionář, ani Marx a Engels. Naopak! Jeden přišel na svět jako syn váženého advokáta a justičního rady, druhý byl prvorozený syn bohatého obchodníka a majitele továrny.

Když jim bylo 25 let, obrátili se však záhy k třídě, z níž vyšli, a postavili se na stranu třídy, které patří budoucnost: na stranu dělnické třídy. A nejen to. Jako první pochopili, že této třídě přísluší v budoucnosti světodějná úloha,“ napsal německý historik Heinrich Gemkow (1928–2017) v knize „Marx – Engels: Život dvou přátel“ (česky Svoboda, Praha 1986). Především dle této knihy jsem si dovolil zpracovat stručné pojednání o životě a díle Bedřicha Engelse, jehož význam v dějinách mezinárodního pokrokového hnutí je tak veliký, že by k jeho důstojnému vylíčení bylo zapotřebí celé řady knih.

Bedřich Engels se narodil 28. listopadu 1820 v Barmenu v pruské Rýnské provincii v dnešním Wuppertalu majiteli textilní továrny Bedřichu Engelsovi a jeho ženě Elisabeth. Manželé Engelsovi měli čtyři syny a čtyři dcery. Na podzim 1834 poslal otec svého prvorozeného syna do gymnázia v sousedním Elberfeldu. Už na gymnáziu projevil Bedřich Engels mimořádné jazykové nadání a postupně se naučil hovořit asi dvanácti jazyky a v šesti dalších uměl číst.

Na podzim 1837, ¾ roku před maturitou, vzal otec chlapce z elberfeldského gymnázia a učinil ho praktikantem ve své kanceláři. Mladý Bedřich Engels tím byl pobouřen a rozhořčen, ale stal se ve svém povolání vynikajícím odborníkem. Kromě toho se v té době věnoval skládání básní a psaní povídek. V červenci 1838 ho otec poslal za dalším vzděláním do Brém. Zde mladý Bedřich Engels přišel do styku s liberálními a demokratickými idejemi a už v 18 letech začal uveřejňovat články a za krátkou dobu se z něho stal známý pokrokový publicista.

Studoval bibli a filosofickou literaturu, objevil Hegela a jeho dialektickou metodu myšlení. Pokoušel se také skládat hudbu. Na jaře 1841 prošel krátkou vojenskou službou. Od září 1841 žil v pruském hlavním městě Berlíně a byl stálým dopisovatelem novin „Rheinische Zeitung“, orgánu buržoazní opozice v Kolíně nad Rýnem, a ve svých 21 letech zřejmě jejich nejmladším spolupracovníkem.

Počátkem října 1841 opustil Berlín a vrátil se do Barmenu, odkud po osmi měsících odjel do Anglie a převzal zde funkci dopisovatele „Rheinische Zeitung“. V kanceláři přádelny bavlny Ermen & Engels, jejímž spolumajitelem byl jeho otec, byl zaměstnán jako hlavní příručí, tj. jako vedoucí provozu. Setkal se zde se světem vládnoucího a plně rozvinutého kapitalismu.

Manchester byl tehdy centrem anglického dělnického hnutí. Kontakt s dělníky usnadňovala Engelsovi jeho přítelkyně Mary Burnsová, pozdější životní družka a spolubojovnice. Bedřich a Mary společně navštěvovali dělnické schůze. Tehdejší mravy však zakazovaly oficiální svazek mezi továrnickým synem a tovární dělnicí, proto se nikdy nestali manželi, ale Mary žila s Bedřichem Engelsem až do své smrti v roce 1863. Po smrti Engelsovy družky se jeho partnerkou stala její sestra Lydia. Před její smrtí se s ní nechal 11. září 1878 oddat.

Koncem roku 1843 začal Engels zpracovávat získané poznatky do dvou statí: „Nástin kritiky politické ekonomie“ a „Situace Anglie“. Oba články vyšly v „Deutsch-Französische Jahrbücher“ a vzbudily velký zájem Karla Marxe. V těchto statích Engels dokazoval, že příčinou všeho zla v buržoazní společnosti je soukromé vlastnictví a že jeho překonání je možné pouze zrušením soukromého vlastnictví. Tímto poznáním se v roce 1844 propracoval k vědeckému komunismu.

Pozorně četl noviny chartistů a anglických utopických socialistů a začal s těmito listy spolupracovat. Navázal spojení s revolučními německými dělníky žijícími v Anglii, organizovanými ve Svazu spravedlivých. Na jaře 1844 si začal dopisovat s Karlem Marxem, s nímž se poprvé krátce setkal už v listopadu 1842 v redakci „Rheinische Zeitung“. Současně, avšak nezávisle na sobě dospěli k týmž vědeckým poznatkům:

• k poznání světodějného poslání dělnické třídy,
• k názoru, že „anatomii občanské společnosti je nutné hledat v politické ekonomii“,
• k zjištění, že nejhlubší ponížení lidstva může být odstraněno jedině tím, že zrušíme soukromé vlastnictví, konkurenci a protikladné zájmy.

Během desetidenního pobytu v Paříži zde Engels zahájil s Karlem Marxem práci na knize „Svatá rodina aneb Kritika kritické kritiky“, posmívající se idealistickým filosofům a dokazující nezbytnost boje dělnické třídy proti vykořisťování. Kniha přinesla základní teze nového pojetí dějin – historického materialismu.

V květnu 1845 vyšla v Lipsku Engelsova práce „Postavení dělnické třídy v Anglii“, první rozsáhlá vědecká analýza kapitalismu a postavení i úlohy proletariátu v buržoazní společnosti. Autor zde rovněž dokázal, že dělnická třída potřebuje vědeckou teorii, která by odpovídala jejím třídním zájmům, a nově vzniklou stranu. První honorář na tuto knihu věnoval Engels Karlu Marxovi, žijícímu tehdy po vyhoštění z Paříže ve vyhnanství v Bruselu bez příjmu, protože se policii musel zavázat, že nebude publikovat o aktuálních politických otázkách.

Po návratu z Anglie do rodného Barmenu bylo kvůli netajeným politickým názorům pro Engelse ovzduší v rodném domě nesnesitelné, v dubnu 1845 proto odešel za Marxem do Bruselu. V červenci a srpnu podnikli cestu do Anglie a po návratu dokončili rozsáhlý rukopis „Německá ideologie“. Žádný nakladatel však neměl odvahu jej vytisknout a poprvé byl uveřejněn až v Moskvě v roce 1932.

Ve svém rukopise kriticky zhodnotili dosud největší úspěchy pokrokového myšlení v Evropě: německou klasickou filosofii, anglickou klasickou politickou ekonomii, utopický socialismus a komunismus a francouzské učení o třídním boji. Z těchto mezinárodních vědeckých pramenů čerpali poznatky pro vědecký komunismus, jímž dali mezinárodní dělnické třídě vědecký světový názor.

Dokázali, že výroba materiálních statků tvoří základnu a východisko historického vývoje. Filosofické, historické a jiné údaje, stejně jako právní a politické vztahy nebo státní formy mají své kořeny v ekonomických podmínkách. „Vědomí neurčuje život, nýbrž život určuje vědomí,“ prohlásili v „Německé ideologii“.

Objasnili zde také podmínky sociální revoluce a úlohu proletariátu – dobýt politickou moc. Organicky spojili dialektiku s materialismem, čímž vznikl dialektický materialismus – kvalitativně nová filosofie – a její aplikací na lidskou společnost a její dějiny historický materialismus – kvalitativně nové pojetí dějin.

Počátkem roku 1846 založili Marx a Engels s několika přáteli v Bruselu Komunistický korespondenční výbor, spojující německé, francouzské a anglické socialisty. Několikrát rozeslali oběžníky, takzvané okružní dopisy, v nichž se vypořádali s nevědeckými názory ve Svazu spravedlivých.

V srpnu 1846 odjel Engels z pověření bruselského výboru na rok do Paříže, aby pomohl tamním členům Svazu spravedlivých překonat názory „pravých“ socialistů, proklamujících třídní smír místo třídního boje.

Koncem ledna 1847 přijali Marx a Engels nabídku stát se členy Svazu spravedlivých. Engels se v červnu 1847 zúčastnil sjezdu Svazu spravedlivých v Londýně, kde bylo přítomno asi 12-15 delegátů. Sjezd přijal organizační principy, později označené jako demokratický centralismus, a delegáti se usnesli přejmenovat jej na Svaz komunistů a místo starého nejasného hesla „Všichni lidé jsou bratři!“ vyhlásili nové bojové heslo „Proletáři všech zemí, spojte se!“ Engels napsal návrh programu, pojmenovaný „Návrh komunistického vyznání víry“. Po návratu do Paříže se stal členem pařížského krajského byra Svazu.

V srpnu 1847 založili Marx s Engelsem v Bruselu Německý dělnický spolek, legální organizaci podléhající vlivu tajně působících místních obcí Svazu komunistů. Měl asi 100 členů. Získali vliv na demokratický list „Deutsche-Brüsseler Zeitung“, který se nakrátko stal orgánem Svazu, a do února 1848 v něm zveřejnili přes 20 článků. V Bruselu pomáhali založit Demokratické sdružení, spojující proletářské revolucionáře s buržoazními a maloburžoazními demokraty. Jedním z místopředsedů se stal Bedřich Engels, po odjezdu do Paříže ho nahradil Karel Marx.

Z pověření pařížského krajského byra vypracoval Engels nový návrh programu, nazvaný „Zásady komunismu“. Na 2. sjezdu Svazu komunistů v listopadu 1847 byl Bedřich Engels zvolen tajemníkem. Sjezd uložil Marxovi s Engelsem, aby vypracovali teoretický a praktický program strany určený pro veřejnost. V únoru 1848 byl vydán jako „Manifest Komunistické strany“, který měl 23 stran. Jména autorů nebyla uvedena.

Během několika týdnů byly vytištěny tisíce výtisků a pořízen překlad z němčiny do angličtiny, francouzštiny, španělštiny, italštiny, polštiny, dánštiny a švédštiny. Komunistický manifest zůstal až do dnešní doby nejdůležitějším programovým dokumentem mezinárodního revolučního dělnického hnutí.

(Konec 1. části)