Sdělovací prostředky posluhující imperialismu přinášely v posledních dnech překroucené a skandalizující informace o 8. sjezdu Korejské strany práce, pořádaném v Pchjongjangu 5. – 12. ledna 2021. Snažily se ho vylíčit jako pochmurné shromáždění poražených, tesknících nad tím, že „nezvládli vůbec nic“.

Nejedná se přitom o nic nového, tendence pomlouvat a démonizovat Korejskou lidově demokratickou republiku patří k hlavním trendům světové antikomunistické a protilevicové propagandy od pádu sovětského bloku. I ty nejbizarnější výmysly nacházejí živnou půdu u části zahraničního publika, čemuž nahrává poměrná uzavřenost socialistické Koreje před světem (do značné míry vynucená a současně do značné míry nutná, ba přímo nezbytná pro obranu její nezávislosti). Je ovšem na pováženou, když i takzvaná „seriózní“ média kapitalistických zemí šíří informace typu „nejmenovaný zdroj z KLDR uvádí, že se konala veřejná masová poprava, kterou sice neviděl, ale setkal se s někým, kdo ji viděl“. Pokud by cílem pomluvy byl kapitalistický stát, nikdo by informaci typu „jeden říká, že druhý říká, že třetí říká“ nebral vážně.

Ačkoli se s tím hledači senzací a zarytí antikomunisté (nebo liberální „levičáci“) těžko budou smiřovat, KLDR je ve skutečnosti mnohem racionálnější a „normálnější“, než se může zdát podle její rétoriky a částečně i vizuální prezentace, ze západního pohledu poněkud vyhrocené. V tomto ohledu je vhodné mít na paměti nejen politickou linii, ale i dějiny, tradice a kulturní zvyklosti nejen severu, ale celé Koreje a celého dálněvýchodního regionu. Určité květnaté obraty nelze prostě chápat doslovně a posmívat se jim může jen nenapravitelný šovinista, odvažující se vnucovat svou konzumní kulturu a pokleslou morálku vyspělému národu s pětitisíciletými dějinami.

20 tisíc domů zdarma pracujícím

8. sjezd následoval pět let po 7. sjezdu, po završení pětiletého plánu 2016-2020 a vyhlásil novou pětiletku 2021-2025. Z toho lze usuzovat na úsilí o zpřehlednění a zpravidelnění plánování a řízení stranického a státního života, pro které nebyly v minulosti ani pětiletky, ani pravidelné sjezdy obvyklé (známé je rozmezí mezi 6. a 7. sjezdem 1980-2016, kdy se vystřídaly tři generace nejvyšších představitelů strany a státu).

Sjezdu v honosném „Domě kultury 25. dubna“ (název odkazuje na den založení Korejské lidově revoluční armády v roce 1932) se účastnilo 250 členů a kandidátů Ústředního výboru (139 + 111) a 4 750 delegátů zvolených ve stranických organizacích na všech úrovních. Mezi delegáty bylo 1959 stranických a politických pracovníků, 801 pracovníků státní správy a hospodářství, 408 vojáků, 44 zástupců organizací pracujících, 333 pracovníků vědy, školství, zdravotnictví, literatury, umění a masmédií a 1455 stranických aktivistů na pracovištích. Z celkového počtu 501 žen. Přítomno bylo také 2 000 pozorovatelů.

Sjezd projednal zprávu Ústředního výboru, zprávu Ústřední kontrolní komise, změny stanov a provedl volbu Ústředního výboru. Předseda strany Kim Čong Un v úvodním projevu ocenil dosažené úspěchy včetně (bezplatného) předání více než 20 tisíc nových domů obyvatelům oblastí zasažených přírodními katastrofami a zajištění prevence nákazy během světové zdravotní krize. Uvedl, že v ukončeném pětiletém plánu téměř všechny sektory zaostaly daleko za stanovenými cíli a klíčem překonání obtíží je konsolidace vlastních sil. V závěrečné programové zprávě Kim Čong Un uvedl dokonce, že „nyní je životní úroveň lidu v lokálních městech a okresech včetně zemědělských komunit velmi nízká a zaostalá“.

Protivníci citovali samozřejmě jen část souvětí o zaostávání a zkreslili jej do podoby „nezvládli jsme (skoro) nic“. Rozbor příčin ovšem opomenuli. Podobná rázná sebekritika, jakou bylo konstatování o nesplnění pětiletky 2016-2020, se však v dějinách KSP objevuje opakovaně a není v tomto ohledu překvapivá, natož skandální. S ohledem na tíhu okolností došlo i v minulosti vícekrát k nesplnění vytýčených cílů, zejména v období „náročného pochodu“ po pádu sovětského bloku a sérii přírodních katastrof, kdy se bojovalo doslova o přežití a dokonce i severokorejská literatura a kinematografie dokazují hrozivý pokles životní úrovně a nedostatek potravin a základních životních potřeb. KLDR však toto období překonala, ačkoli by zdánlivě nebylo nic snazšího než se dát cestou „znovusjednocení“ po vzoru Německa a stát se americkou kolonií výměnou za dočasnou a draze vykoupenou „pomoc“.

Nezávislé znovusjednocení i posilování atomových zbraní

Zpráva o činnosti 7. Ústředního výboru (zvoleného 7. sjezdem v květnu 2016) trvala celkem 9 hodin a její přednes předsedou Kim Čong Unem byl rozložen do tří dnů jednání. Byla vyhlášena za interní dokument, který bude rozšířen k prostudování do organizací strany na všech úrovních. Tím se odlišuje od zprávy na 7. sjezdu, jež byla pro veřejnost vydána tiskem i v několika cizích jazycích. Zveřejněn byl úvodní projev, závěrečný programový projev a závěrečné slovo a kromě nich poměrně obsáhlý souhrn obsahu zprávy ÚV (vše kromě korejštiny v několika světových jazycích, část i česky na www.kldr.info).

Dostupné informace o obsahu jednání 8. sjezdu ukazují na vstřícnější přístup k jihokorejskému vedení, než jsme znali z minulosti. Zatímco na předchozím 7. sjezdu předseda Kim Čong Un hovořil o možnosti „velké války za národní znovusjednocení“ a nutnosti v takovém případě „povstat jako jeden muž ve všelidovém odporu k vyhlazení nepřátel a dosažení národního znovusjednocení“ a vést „velkou spravedlivou válkou pro nemilosrdné rozdrcení sil proti znovusjednocení“, 8. sjezd už takovou alternativu nezmiňuje. Zpráva ÚV odmítá jihokorejské vojensko-politické provokace včetně společných vojenských cvičení s USA, nevznáší však (oproti minulosti) výslovný požadavek na odchod okupačních vojsk USA z jižní Koreje (či dalších okupovaných území).

Po asi třech letech diplomatických eufemismů se 8. sjezd znovu otevřeně hlásí k jaderným zbraním a úsilí o jejich zdokonalování a posilování, ne už však s tak radikální rétorikou jako do roku 2017 (před začátkem vyjednávání s jižní Koreou a USA). Zpráva ÚV hovoří o úkolu „dosáhnout pokročilé schopnosti preventivního a odvetného jaderného úderu“, přičemž však dodává, že „naše republika jako odpovědná země s jadernými zbraněmi nepoužije jaderné zbraně, pokud se agresivní nepřátelské síly nepokusí použít své jaderné zbraně proti nám“ (přičemž v roce 2017 KLDR deklarovala, že jaderně zaútočí jako první kdykoli a bez jakéhokoli varování).

USA – největší nepřítel

Pozitivní je prohlášení  USA za největšího nepřítele a výzva k internacionálnímu antiimperialistickému boji (během diplomatických jednání s USA v letech 2018-2019 byla tato rétorika potlačena). Ve zveřejněných zprávách není zmíněno Japonsko, jinak médii KLDR často a ostře kritizované za diskriminaci korejské menšiny, územní spor s KLDR, militarismus či neochotu o uznání a odškodnění zločinů z éry okupace Koreje (kvůli čemuž má Japonsko špatné vztahy i s jižní Koreou).

V oblasti zahraniční politiky byly zmíněny přátelské vztahy s Čínou, Ruskem, Kubou a Vietnamem (další země nebyly uvedeny, ačkoli dobré vztahy jsou udržovány i s Laosem, Íránem, Venezuelou a dalšími zejména rozvojovými zeměmi, až na výjimky asijskými a africkými). Sympatickým přihlášením k mezinárodnímu komunistickému a dělnickému hnutí bylo zakončení sjezdu „Internacionálou“, zřejmě na rozdíl od předchozího 7. sjezdu (v jeho případě nebylo zmíněno a z mediálních výstupů lze předpokládat, že se nekonalo). Dlužno dodat, že na významných politických akcích byla „Internacionála“ v KLDR mediálně zaznamenána naposledy zhruba před 10 lety.

Proti zneužívání moci, byrokracii a korupci

Podstatným rysem sjezdového jednání bylo také opakované vymezení se proti „zneužívání moci, byrokracii a korupci“ a „privilegiím a svévoli“. Lze z toho usuzovat, že nejde o zanedbatelné a okrajové jevy, na druhou stranu není snaha je přejít mlčením. Nicméně je faktem, že podobná rázná kritika zazněla i na 7. sjezdu a několika plénech ÚV a politbyra.

Za pozornost stojí rázná kritika Kimirsensko-kimčongilského svazu mládeže za zanedbání revoluční výchovy mladé generace. Svaz mládeže se zhruba 5 miliony členy zahrnuje všechnu mládež KLDR a zdá se, že jeho kritika přiznává určitou liberalizaci části mladé generace. V tomto ohledu považuji za nebezpečné zejména přejímání pochybné moderní konzumní kultury z Číny a Ruska (šířené legálně), která společně s posilováním turistického ruchu (před pandemií) může svádět k idealizaci kapitalismu zejména v očích mládeže jako například v bývalé ČSSR. (V této souvislosti je zajímavá i zmínka o tom, že Kimirsensko-kimčongilský svaz mládeže bude na brzkém sjezdu přejmenován.)

Rozdělení 7. dne sjezdového jednání na samostatná zasedání dle profesních odvětví delegátů svědčí o tom, že o jednotlivých oblastech národního hospodářství rozhoduje široké plénum odborníků z příslušných oborů, nikoli malá izolovaná skupinka privilegovaných (či dokonce jednotlivec).

Ve vizuální prezentaci sjezdu jistě leckoho zaujalo, že oproti minulosti nebyl sjezdový sál vyzdoben obrazy Kim Ir Sena a Kim Čong Ila (na 7. sjezdu byly, na předchozích sjezdech jen Kim Ir Sena, ještě dříve společně s J. V. Stalinem). Ve foyer byla zřejmě poprvé v dějinách zveřejněna fotografie nejvyššího vůdce Kim Čong Una v maršálské uniformě, nebyla však vydána samostatně a širší veřejnost ji mohla vidět jen v reportáži Korejské ústřední televize.

Zvolení maršála Kim Čong Una generálním tajemníkem Korejské strany práce lze považovat za překvapivé s ohledem na to, že věčným generálním tajemníkem byl prohlášen po svém úmrtí v roce 2011 Kim Čong Il. Kim Čong Un stál v čele KSP v letech 2012-2016 jako první tajemník a 2016-2021 jako předseda. Zatímco 7. sjezd před 5 lety přejmenoval tajemníky strany na všech úrovních na předsedy (místo prvního a vedoucího tajemníka) a místopředsedy (místo tajemníka) a sekretariáty na výbory výkonné politiky, 8. sjezd se navrací k původní terminologii, s jedinou výjimkou generálního místo prvního tajemníka v čele strany (v této souvislosti dodávám, že KS Číny a Vietnamu mají v čele generálního tajemníka a KS Kuby prvního tajemníka).

Kádrové změny

Sjezd provedl poměrně výrazné kádrové změny. V pětičlenném prezídiu (stálém výboru) politbyra zůstali dva členové z roku 2016 (Kim Čong Un a Čche Rjong He) a v politbyru 4 z 19 (Kim Čong Un, Čche Rjong He, O Su Jong, Kim Jong Čchol). Mezi 30 členy a kandidáty politbyra je jedna žena, kandidátka Pak Mjong Sun. Zahraniční mediální pozornost upoutalo nezvolení dřívější kandidátky politbyra Kim Jo Džong, kterou reakční fantastové zcela nepodloženě považovali dokonce za údajnou „následnici“ ve vedení strany a státu. To se ukázalo podobně liché jako úvahy o jejím „odstavení“, jelikož byla zvolena členkou nového ÚV, podobně jako proslulá zpěvačka a umělecká vedoucí Hjon Song Wol, o níž již dříve kolovaly různé ztřeštěné zkazky, včetně fám o údajném „zastřelení“, aby se poté znovu objevila na významných stranických akcích, stejně jako tolik jiných prý „popravených“ či „vyhozených“ funkcionářů.

Zveřejněn byl seznam členů nově zvoleného ÚV, ale bez dalších údajů, nejsou tedy dostupné informace o jeho profesním složení. Počet členů strany není zveřejňován již po dlouhá léta, hovoří se jen o „milionech členech strany“, přičemž KLDR má 25 milionů obyvatel.

Rozhodně proti pandemii

Sjezd byl pořádán ve zvláštní době, kdy se téměř v celém světě nekonají žádná větší shromáždění tohoto typu z důvodu pandemie nového koronaviru. Zveřejněné materiály neuvádějí výslovně, že by v KLDR nikdy nebyl žádný nakažený, zpráva ÚV však sděluje, že „byl vybudován dobře regulovaný pracovní systém a základna v hygienickém a protiepidemickém sektoru prostřednictvím preventivní a silné mimořádné protiepidemické kampaně pro zabránění proniknutí celosvětové pandemie“. S ohledem na velmi nízké počty nakažených a velmi dobré zvládnutí pandemie v okolních zemích a regionech se opravdu nelze domnívat, že by pandemie nového koronaviru představovala pro KLDR závažný problém. Zabránění jejího šíření byla ovšem dosaženo za vysokou cenu nepřetržitého uzavření státních hranic od února 2020, s tím souvisejícího pádu veškerého zahraničního cestovního ruchu a za cenu dalších preventivních opatření včetně zrušení velké části masových akcí, jejichž pořádání je pro zemi do značné míry charakteristické a neodmyslitelné.

Zatímco ve sjezdovém sále jednalo 7 000 delegátů a pozorovatelů bez roušek a rozestupů (a ještě výrazněji patrné to bylo na oslavách 75. výročí Korejské strany práce v říjnu tohoto roku), dle dostupných fotografií a videí je jinak nošení roušek a dodržování dalších protiepidemických opatření nepřetržitě od února minulého roku velmi důsledné, včetně oblastí, kde má zřejmě jen propagandistický charakter (roušky u strojvůdců metra v plně oddělené kabině nebo u zemědělců na poli ve výrazných rozestupech v otevřeném prostoru).

Démonizace socialismu je zákonitostí imperialismu

I přes nejrůznější obtíže, stojící v cestě korejskému socialismu, přes nepříznivou mezinárodní situaci a pokračující tragédii národního rozdělení, stojí rozhodně za pozornost úspěchy socialistické Koreje dosažené v završené pětiletce. V pohledu ze západního světa se může zdát chudou zemí, oproti velké části světa je však značně vyspělá i bohatá, především však nesmírně kulturní, pokroková a kolektivistická. Není rájem na zemi, kde létají pečení holubi do úst, ale je zemí bez žebráků a bezdomovců a také bez kapitalistů a flákačů.

Kapitalistické státy mají příliš mnoho problémů s vlastními lidskými právy, která nedokáží naplňovat a odvádějí pozornost pomlouváním ostatních. Démonizace KLDR pod heslem „buďte rádi za to, co máte a že nežijete tam“, je toho nejnázornějším příkladem. Vyspělost lidských práv nelze měřit tím, z kolika politických stran si může volič vybrat ve volbách.