• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

30
LED
2023

90 let od nástupu Hitlera k moci – historie a poučení (2. část)

Štítky: Antifašizmus, Antikapitalismus, Historie, Politika
Autor: Stephen Millies
komentář : vypnuto

Kapitalisté se obracejí k fašismu

Velká hospodářská krize zdevastovala Německo. Jeden ze čtyř dělníků se stal nezaměstnaným. Byla to také krize pro třídu kapitalistů, jejichž zisky prudce klesaly a exportní trhy se scvrkávaly. Němečtí kapitalisté spoléhali na to, že se během 20. let udržely u moci různé politické strany. Zatímco bohatí sociálními demokraty opovrhovali, používali je k boji proti komunismu.

Během prvomájových pochodů v roce 1929 vedených komunistickou stranou (KPD) to byla sociálně demokratická vláda ve státě Prusko, která zabila 61 dělníků. Strana katolického středu také sloužila k podpoře kapitalistického řádu. Sami kapitalisté, zejména „baroni“ těžkého průmyslu, jako byli Kruppovi, by uvítali návrat monarchie. Ale tohle nikam nevedlo. Vrcholem úspěchu jejich politického nástroje, Německé národní lidové strany (DNVP), byly federální volby v prosinci 1924, kdy získala 20,5 % hlasů. V červenci 1932, získala DNVP pouze 8,34 %.

Německý kapitalismus potřeboval popravčího v plebejském přestrojení. Jednoho dostali v Adolfu Hitlerovi. Bohatí a mocní se báli, že je svrhnou dělníci a chudí. KPD měla 300 000 členů a ve volbách v červenci 1932 získala téměř 5,3 milionu hlasů. Komunisté byli největší stranou v Berlíně a získali 60 % hlasů v městské čtvrti Wedding.

Kapitalisté potřebovali fašismus nejen k rozdrcení komunistů, ale také k rozdrcení každé formy organizace dělnické třídy. SPD, odbory a celá kultura dělnické třídy musela být rozbita, aby bylo možné výrazně snížit mzdy. Mezi organizace dělnické třídy patřily družstevní obchody, sportovní, kulturní a cyklistické kluby a stovky novin vytvořených v průběhu desetiletí.

Velký kapitál nalil miliony do nacistických pokladen, aby na ulici dostal tisíce nacistických násilníků v hnědých košilích. Tito úderníci byli německým Ku Klux Klanem terorizujícím dělníky a chudé.

Hitler, Henry Ford a nenávist

Junkeři a velcí kapitalisté byli tak zdiskreditováni, že Hitler nazval svou stranu „Národně socialistickou německou dělnickou stranou“. Bývalý multimilionářský poradce Trump Steve Bannon říká, že chce vytvořit „dělnickou stranu“.

Hitler nebyl žádný dělník a bál se, že se jím stane. Jedním z jeho hrdinů byl Henry Ford, jehož násilníci zmlátili Waltera Reuthera a další odborové organizátory v „Bitvě o nadjezd“. V roce 1923 německá radikální publikace Das Tagebuch uvedla, že Ford financuje nacisty. To byl rok Hitlerova „pivního puče“, kdy se nacisté pokusili svrhnout vládu v Bavorsku. Fotografie Forda byla viditelně vystavena v nacistickém ústředí v Mnichově. „Považuji Henryho Forda za svou inspiraci,“ řekl Hitler reportérovi Detroit News v rozhovoru z roku 1931.

Nebylo to jen Fordovo bohatství, co přitahovalo nacisty. Henry Ford nechal své prodejce aut distribuovat „Dearborn Independent“, noviny v nákladu 900 000 výtisků. Vydával 91dílný týdenní seriál nazvaný Mezinárodní Žid, který obviňoval Židy jako „světový problém“. Ruští carové používali vražedné protižidovské nepokoje zvané pogromy, aby odvrátili masy od revoluce a zůstali u moci. Tyto masakry byly stejné jako ty, během nichž byly zabity stovky černochů v East St. Louis v Illinois v roce 1917 a v Tulse v Oklahomě v roce 1921. Z vrcholů kapitalistické společnosti se valil proud nenávisti. Během léta 1919 byly ve městech USA, včetně Chicaga a Washingtonu, D.C. zabity stovky černochů.

Kontrarevoluční bělogvardějci zabili na Ukrajině během ruské občanské války 100 000 Židů. Kapitalistická třída v Evropě a Spojených státech obviňovala židovský lid z bolševické revoluce. V projevu z 3. ledna 1920 Winston Churchill napadl britské socialisty, kteří „věří v mezinárodní sovět ruských a polských Židů“. Později toho roku Churchill nazval Židy „hlavními podněcovateli zkázy [Britského] impéria“. Bigotní imigrační zákon z roku 1924 zadržel rodinu Anny Frankové a tisíce dalších židovských lidí mimo Spojené státy. Německá pobočka IBM, Dehomag, vyrobila děrné štítky, které pomohly organizovat židovský a romský holocaust. Jeden z Dehomagových závodů byl vedle varšavského ghetta. Zatímco americký ministr války Henry Stimson nechal spálit Hirošimu a Nagasaki, odmítl bombardovat železniční tratě vedoucí do Osvětimi.

Nenávist a třídní boj

Ani tyto skutečnosti později nezabránily americkému imperialismu v tom, aby nacpal přes 140 miliard dolarů do režimu apartheidu, který okupuje Palestinu. Ford i IBM mají výzkumné laboratoře v Izraeli. USA nyní utratily přes 100 miliard dolarů na podporu ukrajinského režimu, který využívá bývalého televizního komika Volodymyra Zelenského jako židovskou loutku. Mezitím jsou kyjevské vojenské síly, jako je prapor Azov, otevřeně pronacistické.

Evropská nemoc protižidovské bigotnosti souvisí s třídním bojem. „Zapalte jejich synagogy nebo školy,“ prohlásil starý německý kněz Martin Luther ve své brožuře O Židech a jejich lžích. Byl to tentýž Luther, který během velké rolnické války v roce 1525 nazval německé rolníky – více než čtyři pětiny německého národa – „šílenými psy“. Luteránství se stalo státní církví pro zaostalé feudální režimy v severní Evropě. Nevolnictví bylo v těchto zemích svrženo pouze pod vlivem francouzské revoluce.

Samotný rasismus nevysvětluje vítězství nacistů. Jak to popsal Mark Twain, „Spojené státy lynčistické“ zažily ve dvacátých letech více rasistického násilí než Německo. V roce 1928 byl černošský vězeň Charley Sheppard předváděn celé hodiny Mississippi, než byl upálen zaživa před davem 6000 bělochů. (Mississippi: Uzavřená společnost, James W. Silver.)

Nacisté nenáviděli černochy a chtěli návrat bývalých německých kolonií v Africe. Herman Goering byl nacista číslo dvě, který se stal válečným zločincem číslo jedna v Norimberském procesu. Jeho otec byl německý koloniální guvernér Namibie. Německé jednotky tam zavraždily desítky tisíc lidí kmenů Hererů a Namaqua. Německo dodnes odmítá za tuto genocidu platit jakékoli reparace.

Ve vzdoru nacistům se v Německu konala některá z největších shromáždění pro obžalované ze Scottsboro – devět černošských mladíků obviněných z falešného znásilnění v Alabamě. Až 100 000 německých dělníků vyšlo v Hamburku, aby slyšeli Adu Wrightovou v květnu 1932, několik měsíců předtím, než se Hitler dostal k moci. Byla matkou dvou obžalovaných ze Scottsboro. Tato mezinárodní kampaň spolu s mobilizací v černošské komunitě zachránila obžalované ze Scottsboro před elektrickým křeslem. Němečtí dělníci řekli ne rasismu.

Dělníci rozdělení budou poraženi

Navzdory explozivnímu růstu podpory nacistům byla jejich největší síla ve venkovských oblastech, menších městech a bohatých čtvrtích. Mezi členy odborů měli pramalou podporu. V Berlíně „nejvyšší úrovně podpory pro národní socialisty pocházely z okresů vyšší a vyšší střední třídy,“ (Kdo hlasoval pro Hitlera? od Richarda F. Hamiltona).

Ve volbách 6. listopadu 1932 tři z osmi německých voličů odevzdali svůj hlas buď sociálním demokratům, nebo komunistům. Jejich celkový součet byl 13 228 140 hlasů. Nacisté získali 11 737 021 hlasů, což byl pokles o dva miliony oproti tomu, co dostali ve volbách 31. července 1932. Naproti tomu komunisté získali za tři měsíce téměř 700 000 nových hlasů. Tento trend děsil velké kapitalisty. Němečtí magnáti se rozhodně obrátili na Hitlera.

Ale jak mohli rozbít dvě dělnické strany s miliony stoupenců a odbory s pěti miliony členů v zemi s 65 miliony obyvatel? SPD byla vlastně jen agentura pro výběr poplatků. Jejich vůdci zradili dělnickou třídu, podpořili imperialistickou válku a posvětili vraždy Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta.

Němečtí komunisté chtěli revoluci. Aby však KPD svrhla kapitalismus, musela získat na svou stranu miliony pracujících, kteří podporovali SPD. Mezi členy SPD a KPD byla krvavá čára. Byli to sociálnědemokratičtí policajti, kteří zbili a někdy zabili členy KPD, jako na Prvního máje v roce 1929.Kolem 90 % členů KPD bylo nezaměstnaných. Komunisté byli stranou převážně nezaměstnaných mladých lidí, zatímco členové SPD byli obvykle starší a pravděpodobně měli ještě práci. Téměř všechny odbory byly spojeny s SPD.

Toto rozdělení pomohlo paralyzovat dělnickou třídu a připravilo cestu pro nacisty. Odboroví předáci SPD odmítli mobilizovat dělníky a vyhlásit generální stávku jako v roce 1920 proti Kappovu puči. Hitlerovo vítězství bylo stejně tragické jako později rozložení Sovětského svazu. V obou případech šlo o do značné míry chladné převzetí moci na pozadí demoralizované a zmatené dělnické třídy.

Vypálení Říšského sněmu 27. února 1933, které zorganizovali nacisté, posloužilo jako záminka pro vládu teroru. Tisíce komunistů a dalších antifašistů byly poslány do koncentračních táborů. Komunistický vůdce Ernst Thälmann byl uvězněn v Buchenwaldu, kde byl 18. srpna 1944 popraven.

Superkornilov

Stejně jako bolševici studovali boje německé dělnické třídy, němečtí komunisté se potřebovali učit od bolševiků. Lenin je k tomu nabádal v Dětské nemoci levičáctví v komunismu. Mnoho zkušených komunistických vůdců, jako Rosa Luxemburgová a Karl Liebknecht, již bylo zavražděno se souhlasem vůdců SPD. Komunisté byli oprávněně zahořklí a jejich hněv byl často namířen proti kolegům pracujícím, kteří zůstali v SPD.

Vůdci SPD přesvědčili mnoho svých stoupenců, že komunisté jsou nebezpeční extremisté, kteří slouží jako nástroje reakce. Některé akce KPD tento postoj posílily. Notoricky známým příkladem bylo „rudé referendum“ z 9. srpna 1931. Jednalo se o plebiscit schválený nacisty o rozpuštění pruského zemského sněmu neboli zemského sněmu, který vedli sociální demokraté. Jedinou alternativou v k pruské vládě vedené SPD byla v té době vláda vedená nacisty nebo s nacisty v koalici.

KPD podpořila plebiscit, který naštěstí prohrál. Podpora KPD tomuto referendu jen prohloubila nedůvěru sociálnědemokratických dělníků ke komunistům. Stejně tak termín „sociálfašista“, který tehdejší komunistické hnutí používalo k označení umírněných socialistů. Jak bylo možné vytvořit jednotnou frontu proti nacistům, když komunisté nazývali členy SPD na pracovišti nebo své sousedy „sociálfašisty“?

Po „červencových dnech“ v roce 1917 byl Lenin odsuzován jako německý agent a zahnán do ilegality. Bolševici byli nemilosrdně napadeni nejen kapitalistickou „kadetskou“ stranou, ale také mnoha menševiky a sociálními revolucionáři (esery). To nezabránilo bolševikům apelovat na menševické a sociálně revoluční dělníky, vojáky a námořníky, aby bránili sověty před nevyhnutelným kontrarevolučním převratem.

Když se generál Kornilov pokusil být katem revoluce, bolševici byli schopni vést odpor. Tím získali většinu dělníků a mohli se 7. listopadu 1917 chopit moci jménem sovětů.

Hitler a nacisté byli takoví superkornilové. Získat sociálně demokratické dělníky, aby společně bojovali proti fašistům, bylo nutností na život a na smrt. Tento obranný boj milionů dělníků by zastavil nacisty a vedl ke svržení kapitalistů, kteří tu spodinu financovali.

Poučení pro dnešek

Tragédie německé dělnické třídy má pro dnešní boj mnoho ponaučení. Steve Bannon a další Trumpovi příznivci chtějí vybudovat fašistické hnutí. Jedním z jejich hlavních cílů jsou hodiny příběhu Drag Queen. Fašističtí Proud Boys se střetli se stovkami odpůrců, když se 29. prosince 2022 pokusili zastavit čtení v knihovně Jackson Heights v Queensu v New Yorku. Policie tyto fašisty chránila a eskortovala je do nedaleké stanice metra, aniž by zaplatili jízdné.

Na podzim roku 1974 v Bostonu vzniklo masové fašistické hnutí pod názvem „Obnovte naše odcizená práva“ neboli ROAR. Tato fašistická mobilizace, zaměřená na školní autobusy sloužící integraci, se zdála být nezastavitelná. Byly napadány školní autobusy převážející černošské, asijské a latinskoamerické děti. Massachusettský senátor Ted Kennedy a celý liberální establishment mlčeli. Byla nutná hromadná akce. Pochod proti rasismu ze 14. prosince 1974 pomohl zastavit toto fašistické hnutí.

Mao Ce-tung, vůdce čínské revoluce, se skvěle zeptal: „Kdo jsou naši nepřátelé? Kdo jsou naši přátelé?“ Super rasisté Tucker Carlson a Donald Trump nejsou naši přátelé, i když se k Ukrajině vyslovují protiválečně. Místo toho chtějí válku proti Číně.

Za určitých podmínek je přípustné a dokonce nutné, aby se levice spojila se středem, aby bojovala s pravicí. Ale spojit se s pravicí proti středu je zrada dělníků a utlačovaných lidí. To je případ shromáždění Rage Against the War Machine naplánované na 19. února ve Washingtonu, DC, které vyzývá k rozpuštění NATO, ukončení války na Ukrajině a osvobození Juliana Assange. Shromáždění je spolusponzorováno Libertariánskou stranou, která chce zrušit sociální zabezpečení a každý další vládní program. Jedním z řečníků bude rasistický bývalý kongresman Ron Paul.

Je vypovídající, že žádný z deseti požadavků shromáždění nezmiňuje válečné přípravy proti Čínské lidové republice. To je zvláště důležité kvůli mediální hysterii kolem balónů. Takové shromáždění dává punc souhlasu bigotům, jako je zakladatel Tea Party Ron Paul a pravicová Libertariánská strana. Dělníky to mate stejně jako před 90 lety „Rudé referendum“.

Musíme se zmobilizovat pro skutečné protiválečné a protirasistické shromáždění ve Washingtonu, D.C., které svolala koalice ANSWER a další organizace. Sjednocení pracující a chudí lidé mohou porazit kapitalistické škrty a všechny Bannony a Trumpy!

Převzato z: https://www.struggle-la-lucha.org/

(Konec 2. části)

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Veřejný sektor v Německu vstoupil do výstražné stávky

16 března, 2023

Británie si stále myslí, že je impériem, ale císař je nahý

16 března, 2023

Otřes amerického finančního světa po pádu dvou velkých bank

15 března, 2023

Protestní pochod dělníků a studentů v Ekvádoru

15 března, 2023

140 let od úmrtí Karla Marxe

14 března, 2023

Archivy

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.