Na pozvání prezidenta Nicoláse Madura navštíví naši zemi dr. Alena Douhanová, která je zvláštní zpravodajkou Komise OSN pro lidská práva, aby zjistila negativní dopady jednostranných donucovacích opatření Spojených států na lidská práva obyvatel Venezuely. Přijede, aby sesbírala informace týkající se dopadů tzv. sankcí uvalených Spojenými státy na venezuelský národ. Vzhledem k její návštěvě považujeme za relevantní učinit několik upřesňujících poznámek.

Pokud jde o časový rozsah. Jednostranná donucovací opatření namířená proti Venezuele začala v roce 2013 nikoliv 2017, jak někteří tvrdí. Různými skrytými praktikami poškozuje vláda Spojených států od roku 2013 venezuelské transakce v rámci mezinárodního finančního systému včetně jejího přístupu k úvěrům. Jedním z prvních opatření USA byly manipulace indexu finančního rizika naší země. Index se náhle zvýšil z hodnoty 768 v roce 2012 na 2625 bodů v roce 2016. Zvýšil se tedy o 242 %, a to v době, kdy naše země měla 30 miliard amerických dolarů v mezinárodních rezervách, okolo 88 miliard dolarů ročního příjmu z vývozu a do puntíku platila své závazky vůči zahraničí; jen v letech 2013-2015 jsme platili okolo 60 miliard amerických dolarů.

V roce 2016 zrušila německá Commerzbank účty venezuelské státní společnosti PDVSA. Citibank učinila to samé a portugalská Novo Banco oznámila nemožnost dolarových transakcí s Venezuelou. To je jen několik příkladů.

Finanční blokáda prostě začala dávno předtím, než Obama v roce 2017 vydal exekutivní příkaz, kterým Venezuelu označil za „neobvyklou a mimořádnou hrozbu národní bezpečnosti a zahraniční politiky Spojených států“.

Nejde také jenom o „sankce“. Americká agrese proti Venezuele se v žádném případě neomezuje jen na „sankce“. Mezi lety 2013-2016 zažili Venezuelané uměle vyvolaný a připravený nedostatek základních produktů, který vedl k dlouhým frontám a přídělovému systému. Příčinou bylo přerušení distribučních řetězců z rozhodnutí nadnárodních monopolů. Šlo o ´nevysvětlitelný´ nedostatek zboží v zemi, která v té době měla nejvyšší hrubý domácí produkt v posledních 30 letech, o 70 % vyšší než má v roce 2020.

Spojené státy začaly v roce 2013 v tichosti napadat naši měnu vyvoláváním inflační spirály. Mezi lety 2013 a 2020 Spojené státy iniciovaly znehodnocení bolivaru v míře 234009360274 %, což způsobilo nominální zvýšení cen o 30700127469 %. Nejprve tak činily v tichosti, než v prosinci 2019 republikánský senátor Richard Black dosvědčil, že demonetizace bolivaru probíhala v režii USA.

Nemáme na stole pouhá čísla. Za těmito údaji máme i tváře, jména a příjmení. Ekonomická a finanční blokáda nepoškodila pouze dovoz základního zboží, ale poznamenala negativně rovněž těžbu ropy a v důsledku toho i zásobování domácího trhu pohonnými hmotami. Stejně tak byl zasažen vývoz ropy a ropných produktů, který generuje 90 % našich příjmů ze zahraničního obchodu. Produkce ropy se mezi roky 2013-2020 snížila o 82 % a její vývoz poklesl o 76 %.

Útok na naši měnu nezpůsobil jen astronomické zvýšení cen, ale také narušil domácí výrobu, neboť došlo k propadu kupní síly obyvatelstva. Výsledkem blokády PDVSA a útoku na bolivar bylo jen v letech 2016-2019 zastavení výroby zboží v hodnotě 170 miliard amerických dolarů. Jde o hodnotu, za kterou by Venezuela mohla dovést léky a potraviny na 40 let, nebo o ekvivalent potřebný pro zajištění fungujícího veřejného i soukromého zdravotnictví na 25 let, nebo vzdělání na všech stupních po dobu 20 let.

K těmto ekonomickým ztrátám musíme přidat dalších skoro 25 milirad dolarů, které jsou zadržovány v mezinárodních bankách, nebo nám byly prostě odcizeny, jako se stalo v případě Citgo, pobočky PDVSA ve Spojených státech.

Tyto obří ztracené hodnoty se promítají do osudů jednotlivých lidí. V roce 2019 nemohla být kvůli důsledkům „sankcí“ transplantována 12 dětem s leukemií kostní dřeň, protože banky odmítly provést převod prostředků z účtu na účet. Zásilky léků stejně jako potravin nebyly doručeny kvůli hospodářské blokádě. V době pandemie to není jiné; naopak, Spojené státy zesílily „sankce“ a zablokovaly dovoz paliva, které potřebujeme pro rozvoz potravin a léků, nebo převoz pacientů do nemocnic. V Maturínu zemřelo při rození 18-leté děvče, protože nebyl benzín do sanitky. V Táchiře zemřel podobně jen kvůli nedostatku benzínu mladý muž. A takových svědectví je spousta.

Řekněme to jasně – jde o zločiny proti lidskosti. To, co začalo v utajení v roce 2013, se postupně zformalizovalo prostřednictvím zákonů a exekutivních příkazů následných amerických vlád. Mluvčí Bílého domu bezostyšně přiznal, že USA proti nám nejen vedou blokádu, napadají naši měnu a poškozují hlavní cíl, kterým je PDVSA, ale že jsou si také velmi dobře vědomé, jaké utpení jejich aktivity způsobují obyvatelům Venezuely. Bývalý americký velvyslanec ve Venezuele, William Brownfield, uvedl, že „sankce“ proti PDVSA budou mít dopad na celý národ a že bylo nutné urychlit zhroucení naší vlády [které nenastalo], i kdyby to mělo znamenat měsíce nebo i roky utrpení běžných lidí.

Zločiny proti lidskosti jsou podle Římského statutu definovány jako „zločiny spáchané jako součást širokého a systematického útoku namířeného proti civilnímu obyvatelstvu s vědomím, jaké dopady tento útok bude mít“.

Výmluvy. Spojené státy samozvaně věří, že jsou policistou světa, a své jednostranné, v rozporu s mezinárodním humanitárním právem vyhlášené donucovací opatření se snaží ospravedlnit tím, že Venezuelu vykreslují jako údajnou diktaturu a narkostát.

V uplynulých osmi letech se ve Venezuele konalo osm voleb s využitím automatizovaného systému sčítání hlasů, který do 24 hodin oznámí jasné výsledky a je kontrolován všemi stranami, které se účastní volebního klání.

Spojené státy nás bez jakéhokoliv důkazu, pouze s cílem ospravedlnit své vměšování (vzpomeňme na válku v Iráku), obviňují, že jsme narkostát. Skutečností ale je, že ve zprávách zveřejňovaných OSN Venezuela nefiguruje ani jako výrobce, ani jako spotřebitel nebo distributor drog.

Skutečným důvodem stojícím za agresí Spojených států proti venezuelskému lidu je ten, který přiznal Elliot Abrams před Sněmovnou reprezentantů: „My, kteří jsme vítězové demokracie v celém světě jsme vždy ukazovali, že každý pokus o socialismus všude na světě selhal, a proto nemůžeme dovolit, aby se Venezuela stala výjimkou.“

Jak venezuelský národ, vláda a ozbrojené síly osm let demokraticky a mírově čelí tomuto strašnému útoku, bude jistě neocenitelnou informací, která by měla zajímat dr. Douhanovou při její brzké návštěvě. Možná by bylo dobré, aby si proto při své cestě naplánovala i setkání s obyčejnými lidmi. 

https://www.struggle-la-lucha.org/