Hudební festival Benátská noc (BN), se letos dožije oslav významného jubilea – koná se jeho 20. ročník. Festival se poprvé konal v létě roku1993 azáhy po svém založení se začal rozrůstat. Z lokální události severočeského kraje se stal jedním z nejoblíbenějších festivalů v ČR. Ze strany organizátorů a sponzorů začala postupně představovat BN především hru lukrativního byznysu, která organizátorům přináší zisky a pro návštěvníky naopak představuje dodržování striktních pravidel, známých i z jiných festivalů, např. šacování ze strany security u vstupu, či konzumace předraženého piva jednoho výrobce. Žánrově BN vždy sázela na jistotu v podobě interpretů z mainstreemových řad typu Kabát či Chinaski. V pozdějších ročnících došlo k navýšení počtu pódií, na kterých si divák mohl vybrat také vystoupení alternativnějších kapel, např. Visací Zámek či Znouzecnost.

Aby návštěvníci proběhnuvšího ročníku přijeli utratit své peníze znovu a udělali mu reklamu ve svém okolí, potřebuje festival jakýsi punc výjimečnosti, něco co jinde člověk nenajde. V tomto případě pomáhala každoročně BN prodat její lokalita, tj. Mála Skála, patřící do Českého Ráje. Město se nachází v údolí řeky Jizery, jehož přírodní nenapodobitelností se mohli návštěvníci kochat již při cestě na BN z vlaku či automobilu. Z mého pohledu se zejména díky tomuto faktoru stal hudební festival BN tolik populární a komerčně úspěšný. Své dvacáté narozeniny však BN v osvědčené lokalitě neoslaví a organizátoři spolu s přesunem na jiné místo museli zároveň volit účinkující „zvučných jmen“.

O změně areálu se začalo ze strany organizátorů veřejně uvažovat po konci 18. ročníku v roce 2010. Oslavy plnoletosti pokazilo počasí a festival byl poprvé ve své historii, kvůli ohrožení bezpečnosti zúčastněných v důsledku vytrvalého deště a přibývajícího bláta, předčasně ukončen. Stejně tak tomu bylo o rok později, původní myšlenky tak začaly nabývat reálných kontur.

Pro letošní jubilejní ročník organizační tým BN zvolil město Liberec. Konkrétně areál, který byl vybudovaný jako jedno z hlavních dějišť Mistrovství světa v klasickém lyžovaní 2009, nacházející se v městské části Vesec. Lokalita ve Vesci je pro organizátory ekonomicky výhodná, neboť krom několika restaurací přilehlých sídlíšť Vesec a Doubí se zde mimo hlídaný a oplocený areál nenabízejí alternativy, kam budou moci návštěvníci vyrazit přes den z areálu a utratit své peníze za jídlo, pití a suvenýry, jak tomu bylo dobrým zvykem v maloskalských hospodách a restauracích.

Z pohledu místní veřejnosti je však výběr areálu BN spíše nešťastný. Během MS v lyžování 2009 si obyvatelé městských částí Vesec a Doubí stěžovali na rušení klidu, který způsoboval hluk sněžných děl. Nyní budou po tři dny podrobeni festivalovým melodiím; nehledě na to, že se v bezprostřední blízkosti areálu se nachází jeden z nejstarších hřbitovů v Liberci.

Zásadní motiv, který by však měl podle mého názoru v souvislosti s letošním ročníkem BN vyvolat vlnu veřejného pohoršení a jednoznačného odporu ze strany účinkujících, je volba jedné z hlavních hvězd festivalu, kterou se organizátoři pyšní. Jedná se o bývalého frontmana skupiny Orlík Daniela Landu.

Daniel Landa a jeho kariéra

Daniel Landa, narozený 4. 11. 1968, založil se svým kamarádem a známým hercem Davidem Matáskem v roce 1988 hudební skupinu Orlík. Členové této skupiny, v čele s Danielem Landou, se prezentovali příslušností k ultrapravicové odnoži hnutí skinheads, která vznikala v druhé polovině 70. let v Anglii. „Umělecká tvorba“ se nesla v hudebním stylu White Power Music, kterou založili neonacističtí skinheads. V letech 1990 – 1991 vydala skupina Orlík dvě studiová alba Oi a Demise, kterých se dohromady prodalo okolo 140 000 ks.

Skupina Orlík se na počátku 90. let těšila obrovské popularitě. Nutno zmínit, že hudební média tehdy rasistickým bojovým songům poskytovala nemalý prostor a de facto tak pomáhala skupině k nárůstu svých přívrženců z řad neonacistických skinheads. V hitparádě Československé televize videoklip Orlíku úspěšně soupeřil o divácké hlasy a pro vydavatelství Monitor EMI znamenala skupina vynikající prodejním artikl [1]. Skupina Orlík v té době nečelila prakticky žádnému odporu, či hrozbě trestního stíhání za propagaci a šíření xenofobie či rasismu. Zlom nastal po posledním koncertu skupiny Orlík v Pražské sportovní hale v květnu 1990, kdy 800 neonacistů vyjadřovalo respekt frontmanovi Danielu Landovi hajlováním. Po koncertě následovaly fyzické útoky na turisty jiné barvy pleti v pražských ulicích, terčem útoku se tehdy stali i dva pracovníci kanadské ambasády v Praze.

Až po tomto incidentu se na kapelu začínala snášet silná kritika ze strany sdělovacích prostředků. Daniel Landa si velice hbitě uvědomil, že se jeho skupina ocitla na velice tenkém ledě. A aby led nezačal praskat, raději koncertní činnost skupiny přerušil. Pražský koncert skupiny Orlík odstartoval v ulicích celé ČR rasové útoky na občany jiné barvy pleti.      

Po půl roce se skupina na podium naposledy vrátila. Na festivalu v moravském Bzenci roku 1991 zazněly songy z nového alba Demise, které obsahovaly přímé nabádání k rasismu, např. necenzurovaný song Bílá liga s následujícím textem: „Nic ve zlým proti turistům, když se sem chtěj podívat, jenže není možný tady žít a tady pracovat. Co to bylo za ránu, kdo nám to sem z palmy spad, černý oči, je to negr, to není můj kamarád!” Podobně v písni Dvojí metr kapela zpívala: “Cikán s nožem jinde zase na chvíli podlehnul dívčí kráse ženský proříznul krk tomu já se nemůžu smát. Pak se řekne, to nic oni se přizpůsoběj, to oni jen tak trošku zloběj, to protože maj úplně jinou mentalitu. Abysme se potom nedivili a strachem huby nekřivili.”

V Bzenci vystoupila např. také Landova oblíbená slovenská noenacistická kapela Krátký proces zpívající texty: “Keď sa ti v dome veľké čierne muchy rozmnožili, čo páchnu špinou smetiska, v ktorom sa narodili. Tak použi tie staré osvedčené zbrane ak sa cítíš ako my”, nebo „Koľkých sme vás upálili, milión či šesť, kde je vlastne pravda, my sa nedáme zviesť. Pojďme na to spolu a neserme sa s tým, rozpálíme pece a zostane len dým!“

Nové album Orlíku Demise si tehdy přímo v Bzenci pochvaloval také frontman Tří sester a jeden z vystupujících, Lou Fanánek Hagen. Nechal se slyšet, že se konečně jedná o album s názorem.[2] Po vystoupení v Bzenci kapela svou činnost ukončila.

Landa a média – mýtus jeho distance od orlíkovské minulosti

Po nárůstů kriminální činnosti s rasovým motivem, k čemuž i skupina Orlík výrazně přispěla, si Landa uvědomil, že musí v mediích vystupovat promyšleně, tak aby nepůsobil dojmem člověka s extrémními názory. Sám na kameru v rozhovoru o incidentech po jejich koncertu říká: „Jsme museli přerušit naši činnost na půl roku asi tak zhruba. Museli jsme říct pár názorů, který si nemyslíme vlastně, aby se to uklidnilo, teď je ta situace klidnější.“ [3] Tato strategie veřejného vystupování je od té doby pro Landu typická.

Dnešní fanoušci Daniela Landy svou náklonnost k tomuto zpěvákovi často obhajují jeho distancem od Orlíku. Stejnou myšlenku převzala veřejnoprávní media. Český rozhlas v roce 2006 odvysílal záznam Landova koncertu Bouře 2005, čímž dal najevo, že definitivně nepovažuje Daniela Landu a jeho minulost za překážku. Pracovníci rozhlasu pouze alibisticky ze záznamu neodvysílali husitský chorál Kdož su boží bojovníci, který použil Landa v úvodu skladby Vozová Hradba z první desky Orlíku. Alibismus ČRo tehdy pobouřil nejednoho umělce či hudebního publicistu, vedení rozhlasu však svůj počin obhajovalo slovy, podle nichž Landa „dnes patří mezi přední, uznávané umělce.“ Husitský chorál je běžnou součástí Landových koncertů i v současnosti, čímž Landa sám na dobu Orlíku odkazuje. Turné v roce 2011 dokonce neslo název Vozová Hradba.

V roce 2010 v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Frekvence 1 společně s komentátory hudebního tělesa Těžký Pokondr s úsměvem vzpomínal na časy existence Orlíku:

„Ta doba byla docela fajn. Nebylo to zdaleka tak příšerné jak se dnes prezentuje. Myslím, že by to mělo zůstat v těch letech, kde to je. Je to takový pukavec v podzemí a strašně smrdí. Jinak dvě skvělé písně od Orlíku si teď v listopadu s radostí zahraju na čtyřech obřích koncertech. Mimo pár textů, které byly z dnešního pohledu přes čáru, se není za co stydět.“

V roce 2011 na svých internetových stránkách Landa poskytnul svým fanouškům prostřednictvím ankety možnost výběru songů, které budou zařazeny do playlistu vystoupení na jeho turné Vozová Hradba. Fanoušci mimo jiné vybrali i songy Orlíku, což Landa kvitoval s povděkem.

Server idnes.cz ve své rubrice revue publikoval na základě rozhovoru stanice F1 článek s titulkem Je to pukavec, který smrdí, říká Landa o působení v totalitním Orlíku. Článek má přimět čtenáře k dojmu, že Landa považuje Orlík za uzavřenou minulost, ačkoliv to není nikde podloženo. Že si s chutí zazpívá v roce 2011 jeho dva songy na turné, však již nezmiňuje.

Vrcholem novinářské neobjektivnosti je potom označení „totalitní Orlík“, byť to byl pád totalitního režimu, který otevřel Orlíku pole působnosti a uplatnění se na trhu. Daniel Landa se během více jak 20 let od zániku Orlíku nikdy od své angažovanosti z devadesátých let striktně nedistancoval. Nikdy veřejně nevyjádřil lítost či omluvu za působení v této kapele a následky její činnosti. Alba Orlíku uvádí v jeho diskografii na svých webových stránkách.

V textech jeho sólové kariéry již sice přímé rasistické útoky nepoužívá, věrný své ideologii však zůstal.

Mimo jiné:

Působil jako předseda hnutí Vlastenecká liga.

Vydal několik komerčně velice úspěšných studiových alb. To z roku 2004 nese název Neofolk, stejný pro označení stylu německých noenacistických kapel…

Na turné Vozová Hradba ve svém úvodním projevu hlásal k davu „My jsme většina a menšiny, ať nás respektují. Nenechte se ve vlastní zemi kopat do koulí.“

Velice zarážející je fakt, že vydavatelství Monitor EMI v rámci svého byznysu pravidelně alba skupiny Orlík vydává dodnes v reediciích a tudíž si mladí přívrženci českého fašismu a rasismu mohou pořídit písně jako Bílý jezdec či Bílá liga bez problému v originále. Juke boxy v restauracích obsahují většinou obě alba skupiny.

Závěr: Důvod k odporu a nepochopitelná lhostejnost

Současný systém během svého vývoje po roce 1989 bez problému umožnil Danielu Landovi, po zániku skupiny Orlík, zařadit se mezi respektovanou součást kulturní sféry s lehce pošramocenou minulostí.

Alarmujícím signálem Benátské noci 2012 je, že Daniel Landa má veřejnost do nového areálu letošní BN přilákat. Zejména v dnešní době, kdy vláda realizuje asociální škrty, klesá životní úroveň, narůstají procenta nezaměstnaných a občanů žijících na hranici bídy, jsou lidé náchylnější k naladění se na xenofobní notu, na kterou Daniel Landa již řadu let hraje.

Krize současného systému vede mimojiné k tomu, že se mnohdy tzv. „střední třídy“ z řad majoritního obyvatelstva uchylují k nenávisti vůči etnickým menšinám žijících v ČR, jakožto zaměření se na (fiktivního) nepřítele, který má na svědomí jeho nízký životní standard a ještě na jeho existenci přispívá ze svých daní. Zároveň však znepokojuje skutečnost, že je ostatním účinkujícím vystoupení Daniela Landy lhostejné, čímž v podstatě vyjadřují svou toleranci k ultrapravicové ideologii, jejímu šíření a propagaci.

Jestli se Daniel Landa osobně od Orlíku distancuje či ne, nehraje v tomto případě prakticky žádnou roli, neboť jeho mnohaletá činnost je v tomto směru dostatečně průkazná. Jen v letech 1990 – 1993 bylo spácháno 8 vražd s rasovým podtextem. Spoluúčinkující a návštěvníci by si měli uvědomit, jak se v těchto letech Daniel Landa prezentoval, co dělal, kde byl…., i kdyby toto měl být jediný důvod, proč striktně odmítnout jakoukoliv participaci na Benátské noci.

[1] http://www.youtube.com/watch?v=iWbUkgcqbfs
[2]  http://www.youtube.com/watch?v=gX-hiWIa … re=related
[3] http://www.youtube.com/watch?v=4hjbFJTW … re=related