Byl pěkný slunečný den. Vydala jsem se metrem z Maracana na Botafogo, kde jsem se potulovala po pláži. Vedle krásy byla vidět i drsná stránka Ria de Janeira – lidé bez domova spící v parku. Pak další, kteří byli – podle chování – zřejmě pod drogami. Sedla jsem na autobus a jela dál. Výstupní stanicí byla Copacabana, pláž lesku i bídy, pláž bohatých turistů i lidí, kteří nemají na základní životní potřeby. 

Obrovským pozitivem je, že v Brazílii jsou dodnes všechny  pláže veřejné, žádná nesmí patřit například k hotelu a za vstup na žádnou se nesmí platit. Nestalo se tak samo sebou, ale díky letitému úsilí levicového hnutí. Píše o tom mj. Jorge Amado (1912-2001) v knížce Rytíř naděje o životě komunisty Luíse Carlose Prestese (1898-1990)…

Pláže jsou defacto jediným místem, kam ještě nedoputovaly mříže. V Riu, potažmo v celé Brazílii, je totiž velká chudoba a mnoho lidí ze střední třídy bydlí v domech s recepcí a mřížemi, protože je tam obrovská kriminalita vycházející právě z chudoby. Jakmile jsem se ve zmíněný den producírovala sama, ukradli mi na Copacabane mobil a peněženku s malým obnosem. Po počátečním vzteku se na ně nezlobím, naopak přemýšlím o příčinách.
Uvědomuji si totiž, že takové krádeže pramení z neutěšené sociální situace. A že řešením není represe, ale zlepšení životní úrovně lidí. Čím víc lidí se bude mít líp, tím menší kriminalita bude, tedy se to vyplatí všem, a nikdo nebude muset utíkat do bezpečí za mříž. Je trestuhodné, že nesmyslným odvoláním Dilmy Rousseff z prezidentského úřadu v roce 2016 byly zpřetrhány snahy o snížení sociálních rozdílů, což se za vlády levice dařilo a desítky milionů lidí se dostaly z nejchudší vrstvy do tzv. nižší střední. 

Na atmosféře v zemi je nyní znát sociální sešup. Vláda zkrouhla peníze na na sociální programy Bolsa familia (rodinné balíčky) a Minha casa, minha vida (poskytování družstevních bytů lidem z favel). Výsledek? Je viditelný. Více lidí na ulici, větší nezaměstnanost, více lidského neštěstí, více kriminality. Rio je pod vojenskou intervencí, na ulicích potkáváte obrněné transportéry s vojáky držícími v rukou samopaly. Prý kvůli drogovým mafiím, ale i kvůli demonstracím proti stávající vládě. Jenže… Protesty lidí žádný bič nezastaví a sociální situaci nevyřeší. Jediným řešením je pokračování v levicové cestě, která lidi dostávala z bídy. 

Na podzim se v celé Brazílii konají několikery volby. Brazilci budou volit prezidenta, guvernéry jednotlivých států, poslance či senátory. Bude velmi záležet na tom, jak volby dopadnou. Nehorázné je věznění oblíbeného exprezidenta Luly, který levicovou cestu započal. Skandálním potvrzím toho, že spravedlnost v Brazílii v současné době spí, je rozhodnutí brazilského nejvyššího volebního soudu, který Lulovi, který by s největší pravděpodobností podzimní prezidentské klání vyhrál, zakázal kandidovat. 

Lula byl odsouzen na základě výpovědi člověka odsouzeného za korupci (který vypovídal výměnou za nižší trest), jedná se jednoznačně o zmanipulovaný soudní proces, který měl za cíl vyšachovat oblíbeného exprezidenta z voleb. Za Lulu se staví miliony Brazilců, kteří den co den pořádají různé akce na jeho podporu. Pokud v prezidentském klání zvítězí kandidát Jair Bolsonaro, země má nakročeno k vojenské diktatuře, která Brazílii v minulosti skličovala, věznila a zabila mnoho lidí. 

Dlouho zemi ovládali kariérní politici bez příběhu, ale zato s obrovskými ambicemi, kteří vzešli z elit a nechtěli pustit moc. Lula i Dilma jsou politici se silným příběhem, diktatuře se v minulosti postavili, Dilma byla vězněna a mučena.  Lula vzešel z běžných lidí, Lulu lidi milují, Lula lidem a zemi pomohl. Dilma v tom pokračovala. Je nutné, aby levice nyní zmobilizovala síly, neroztříštila se a prezidentské volby vyhrála. I když do prvního kola jde více levicových a středových kandidátů, v druhém kole je nutné noty sjednotit. Bolsonaro nesmí projít! Moje srdce patří Lulovi a Dilmě (která kandiduje na senátorku za Minas Gerais), můj hlas v prezidentských volbách patří kandidátovi levicové PDT Ciro Gomesovi, jehož krédem je „Dětský pokojíček pro každé dítě“.