Lucembursko patří bezesporu k malým evropským státům – jak počtem obyvatel (zhruba 600 tisíc), tak rozlohou. Navzdory tomu se potýká s jedněmi z nejhorších automobilových zácp na starém kontinentě. Na vině je v tomto případě jak mimořádně vysoký počet automobilů na počet obyvatel, tak značné množství dojíždějících z Belgie, Německa a Francie, kteří do Lucemburska míří za prací. Vedení země se v poslední době snaží různými způsoby ulehčit přetížené silniční síti. A jednou z cest je i systematická podpora veřejné dopravy, která z kraje letoška kulminovala oznámením, že od roku 2020 bude veškerá veřejná doprava v Lucembursku užívána bezplatně.

Lucembursko je podle HDP na hlavu nejbohatší zemí Evropy těžící z přítomnosti institucí EU, bankovnictví a korporátních služeb. Bohatství akumulované v soukromých rukou však na druhou stranu vytváří neúměrné nároky jak na veřejný prostor, tak na bydlení a veřejné služby. S počtem 668 aut na 1000 obyvatel se lucemburské silnice stávají spíše nedobrovolnými parkovišti než dopravními spojnicemi – průměrně na nich Lucemburčané podle studie z roku 2016 stráví ročně v dopravních zácpách 33 hodin. Skončili tak na 134 nejhorším místě z 1067 hodnocených měst.

Služby bohatým zvýšily v zemi ceny nájemného i nemovitostí, což vede k tomu, že každý den do Lucemburska z přeshraničních regionů dojíždí na 180 tisíc lidí, z toho polovina z Francie. Studie z roku 2011 ukázala, že jen 11,5 % dojíždějících z Francie využívá vlak a pouhých 5,5 % autobus – zbytek sedá do automobilů. Dojíždění se ovšem také prodražuje a část lidí má s hrazením nákladů problémy. V nejbohatší zemi EU je ohroženo chudobou třináct procent pracujících.

Situace se stávala neudržitelnou jak z hlediska sociální situace, tak z hlediska životního prostředí, a proto v posledních letech přišla koaliční vláda liberála Xaviera Bettela s reformami ve prospěch veřejné dopravy. Od roku 2018 zrušila jízdné pro všechny mladší 20 let a studenty vysokých škol do 30 let. Studenti středních škol se rovněž mohou těšit z bezplatných školních linek. Také lidé s minimálním příjmem cestují zadarmo, zatímco pro ostatní je dvouhodinová jízdenka subvencována na cenu 2 Eura. V lednu 2019 vláda oznámila, že od března 2020 bude veškerá veřejná doprava v Lucembursku (autobusy, vlaky a tramvaje) bezplatná. Slibuje si od toho především růst mobility chudších občanů a finanční úlevu rezidentům.

Zatímco na jedné straně získal tento plán řadu nadšených ohlasů, ozývají se vůči němu i kritické hlasy. Podle některých odborníků na veřejnou dopravu a sociologů se problémy s dopravou v Lucembursku nevyřeší, protože hlavní příčiny jejího nízkého využití spočívají ve špatně vedených relacích, dlouhých intervalech, nutnosti mnoha přestupů, nespolehlivosti dopravců, zaostalé železniční infrastruktuře a nedostatku přeshraničních spojení. Vláda nicméně slíbila výrazné investice i do těchto oblastí. Podle některých levicových politiků by přednost mělo dostat dotované nájemné, neboť bydlení se pro mnohé rodiny i jednotlivce stává stále neúnosnějším finančním břemenem. Bezplatnou veřejnou dopravu kupodivu odmítají i dopravácké odbory, které se bojí růstu vandalismu, zhoršení bezpečnosti řidičů a v neposlední řadě i propouštění.

Je tedy zřejmé, že takto pojaté řešení veřejné dopravy není jednoznačně přijímáno a vedle nepochybných benefitů může skrývat i určitá úskalí. Nic to ale nemění na tom, že přitažlivost bezplatné veřejné dopravy v posledních letech stoupá. Že nemusí jít pouze o bohaté státy (Lucembursko), regiony a města (francouzské Dunkerque nebo Châteauroux) ukazuje i příklad Estonska. V této pobaltské zemi začal v roce 2013 úspěšný experiment s bezplatnou MHD pro úředně přihlášené obyvatele metropole Tallinn. I zde se bezplatná doprava objevila primárně nikoliv kvůli ohledům na životní prostředí, ale aby ulevila napjaté finanční situaci sociálně slabší části obyvatel po finanční krizi z roku 2008, která zemi do té doby považovanou za jakousi výkladní skříň neoliberalismu mimořádně silně zasáhla.

V roce 2018 bylo na základě jasných úspěchů s růstem mobility nejchudších obyvatel metropole (a masovým přihlašováním lidí k trvalému bydlišti v Tallinnu) rozhodnuto rozšířit bezplatné schéma na celé Estonsko. Zvolena byla nicméně zásada dobrovolnosti zapojení jednotlivých okrsků. V současnosti (květen 2019) tak občané mohou bezplatně cestovat v 11 z 15 správních okrscích země.