Organizace White helmets (Bílé přilby) se s pomocí vlivných sponzorů, přímluvců a mediálních šéfů po celá léta prezentovala jako humanitární, záchranářská skupina, která pomáhá nebohým civilistům – „obětem Asadových válečných krutostí“ v Aleppu, východní Ghoutě a dalších místech syrské občanské války. O jejích činech vznikl v roce 2016 britský propagandistický snímek, který získal Oscara za nejlepší krátkometrážní dokument, a samotná skupina byla navržena na Nobelovu cenu míru. Po dlouhou dobu, ale vůči Bílým přilbám zaznívaly také kritické hlasy, které tuto organizaci spojovaly s podporou teroristických islamistických bojůvek a s aranžováním fiktivních vládních útoků. A právě těmto hlasům se nyní dostalo zadostiučinění při oficiálním slyšení přímo na půdě Organizace spojených národů.

20. prosince zde v panelové diskusi vystoupil za ruskou nevládní organizaci Nadaci pro studium demokracie, která se účastní světového protiteroristického programu OSN, její ředitel Maxim Grigorijev, aby přítomné seznámil s výsledky rozsáhlého šetření činnosti Bílých přileb, ke kterému došlo přímo v terénu během října a listopadu 2018. V jeho rámci byla shromážděna očitá svědectví více než 100 osob, včetně 40 členů Bílých přileb, 15 bývalých (amnestovaných) členů teroristických skupin a 50 civilistů žijících bezprostředně v místech, kde Bílé přilby operovaly. Vedle toho byl prezentován průzkum názorů 500 obyvatel Aleppa a Daary, údaje syrského reportéra Rafiqa Lotefa a také závěry britské reportérky Vanessy Beeleyové, která se léta zabývá problematikou financování Bílých přileb a lidí v jejich pozadí.

Tato svědectví přinesla závažné doklady o spojení Bílých přileb s teroristy, o všestranné pomoci teroristickým skupinám i o fingování záchranných akcí. Ve svědectví jednoho syrského civilisty, Omara al-Mustafy, například zaznělo, že „prakticky všichni lidé, kteří pracovali v blízkém centru Bílých přileb, byli bojovníci al-Nusry, nebo její sympatizanti. Sám jsem chtěl k Bílým přilbám vstoupit, ale bylo mi oznámeno, že nejsem členem al-Nusry, takže k nim být přijat nemůžu.“ Al.Mustafa dále vypověděl, že na vlastní oči viděl, jak Bílé přilby aranžují živé děti na podlahu do role obětí [vládního] chemického útoku. Jiný civilista Mohamed Bashir Biram uvedl, že se snažil vzít svého zraněného otce do nemocnice al-Bayan řízené Bílými přilbami, ale dostalo se mu odpovědi, že „otec nebyl bojovník“, doktoři mu proto odmítli pomoci a on pak zemřel.

Grigorijev dále prezentoval výsledky zprávy, podle nichž Bílé přilby ve městech Douma a Mesraba rutinně asistovaly při hloubení příkopů a tunelů, budování krytů a opevnění na bojových pozicích, převážení nezraněných bojovníků i při zásobování protivládních ozbrojených skupin potravinami, zbraněmi, náboji a vojenským vybavením. Zde Bílé přilby spolupracovaly s islamistickou milicí Jaysh al-Islam.

Ještě otřesnější svědectví ale přišlo z Aleppa. Bývalý bojovník salafistické Ahar al-Sham uvedl, že jeho velitel Shadi Kadik známý jako Abu Adel al-Halabi spolupracoval s Bílými přilbami při odebírání a nezákonném obchodování s tělesnými orgány. Případů mělo být jen v samotném Aleppu „minimálně několik set“, vedle toho, že se zde Bílé přilby podílely i na loupení a rabování.

Všem těmto oznámením uvedeným na půdě OSN v New Yorku byla přes přítomnost řady západních novinářů a zpravodajů věnována minimální mediální pozornost. Na zkompletovanou zprávu poukázalo až prohlášení ruské ministryně zahraničí Zacharovové 7. února tohoto roku, přičemž bylo zdůrazněno, že výsledky zprávy nepředstavují (zatím) oficiální pozici ruské vlády k Bílým přilbám.

Na tomto místě je nutné připomenout, že ačkoliv se Bílé přilby samy označují za nevládní organizaci, na jejich financování se ve skutečnosti podílí řada západních a prozápadních vlád a režimů, například Spojené království, Kanada, Německo nebo Katar. Zaznamenánihodnou událost každopádně představuje náhlé zastavení jejich financování nizozemskou vládou v září 2016 na základě pro Bílé přilby devastujících závěrů vyšetřovací zprávy nizozemského ministerstva zahraničních věcí. Ta konstatovala pravděpodobné spojení Bílých přileb se syrskou Al-Qaidou (al-Nusrou, dnes působící jako Hayat Tahrir al-Sham), stejně jako nekontrolovatelnost a netransparentnost jejich činnosti, financování a využití poskytnutých finančních prostředků, které podle závěrů zprávy „pravděpodobně padly do rukou ozbrojených skupin“.