Blackwater a Azov na Donbase
Připomeňme si nedávný vývoj: Telefonní hovor mezi americkým prezidentem Bidenem a ukrajinským prezidentem Zelenským se podle titulků CNN „nevyvíjel dobře“. Zatímco „Biden varoval, že ruská invaze je v únoru prakticky jistou věcí, neboť zmrzlá půda umožní projet tankům,“ Zelenský „požádal Bidena, aby zmírnil tón a tvrdil, že ruská hrozba je stále nejistá.“ Jestliže samotný ukrajinský prezident volil opatrnější postoj, ukrajinské ozbrojené síly se zatím stahovaly do Donbasu poblíž oblastí kolem Doněcka a Luganska obývaných ruským obyvatelstvem. Podle zpráv Zvláštní monitorovací mise OBSE na Ukrajině se poblíž fronty v Donbasu shromáždilo na 150 tisíc příslušníků ukrajinské armády a Národní gardy. Tyto zprávy ale překryl novinářský mainstream, který hovořil pouze o rozmisťování ruských jednotek. Ukrajinské síly jsou přitom dobře ozbrojené a vycvičené a fakticky se nachází pod vedením poradců a instruktorů z USA a NATO.
Od roku 1991 do roku 2014 byly Ukrajině podle Výzkumné agentury amerického kongresu poskytnuty 4 miliardy vojenské pomoci a dalších 2,5 miliardy pak dorazily po roce 2014. Svěřenecký fond NATO, jehož se účastní i Itálie, poskytl Ukrajině více než 1 miliardu dolarů. A to je jen část vojenských investic, které hlavní mocnosti Ukrajině poskytly. Například Velká Británie dohodla s Kyjevem řadu vojenských smluv včetně vojenských investic, kromě jiného i na 1,7 miliard liber na zlepšení stavu ukrajinského válečného loďstva: Tento program zajišťuje vyzbrojení ukrajinských válečných lodí britskými raketovými střelami, vytvoření společného britsko-ukrajinského raketového nosiče pro 8 střel, výstavbu námořních základen v Černém a také v Azovském moři mezi Ukrajinou, Krymem a Ruskem. V tomto kontextu také ukrajinské výdaje na armádu vzrostly ze 3 % HDP v roce 2014 na 6 % v roce 2022 a dosáhly přes 11 miliard dolarů.
Vedle vojenských investic USA a NATO na Ukrajině je tu také předpokládaná plánovaná investice ve výši 10 miliard dolarů od Erika Prince, zakladatele americké soukromé vojenské společnosti Blackwater – nyní přejmenované na Academy – která dodávala žoldáky pro CIA, Pentagon a americké ministerstvo zahraničních věcí pro utajené operace (včetně mučení a zabíjení) a vydělala na tom miliardy dolarů. Plán Erika Prince, odhalený investigativními novináři v magazínu Time, počítá na Ukrajině s vytvořením soukromé armády prostřednictvím partnerství mezi společností Lancaster 6 a hlavní, CIA kontrolovanou ukrajinskou tajnou službou. Prostřednictvím nich Prince posílal žoldáky na střední Východ a do Afriky. Není samozřejmě přesně známo, jaký bude hlavní úkol soukromé armády vytvořené na Ukrajině zakladatelem Blackwateru, a to nepochybně s finanční spoluúčastí CIA. Lze ale očekávat, že ze své základny na Ukrajině bude podnikat skryté operace v Evropě, v Rusku i na dalších místech.
Na pozadí tohoto vývoje učinil ruský ministr obrany Šojgu odhalení, že se v Doněcké oblasti vyskytuje „americká soukromá vojenská společnost, která připravuje provokaci s využitím neznámých chemikálií,“ což je velmi alarmující. Něco takového by mohla být jiskra, která zažehne válku v srdci Evropy: chemický útok na ukrajinské civilisty na Donbase by byl okamžitě připsán na vrub Doněcké a Luganské lidové republice a jejich ruskému obyvatelstvu, které by bylo napadeno ukrajinskými jednotkami již rozmístěnými na frontové linii, což by zase donutilo ruské síly vojensky intervenovat na jejich obranu. Na čele sil připravených začít masakrovat Rusy na Donbase stojí prapor Azov, vycvičený a vyzbrojený Spojenými státy a NATO, kterému se dostalo postavení zvláštních sil. Ve svých útocích proti ruským obyvatelům Ukrajiny se vyznačuje zvláštní zuřivostí. Prapor Azov je rekrutován z neonacistů z celé Evropy bojujících pod vlajkou připomínajících divizi SS Das Reich. Jeho velitelem i zakladatelem je Andrej Bilecký, povýšený do hodnosti plukovníka. Nejde jen o vojenskou jednotku, ale o ideologické a politické hnutí, jehož je Bilecký charizmatickým vůdcem. Zejména pak pro mládežnickou organizaci, která je učena nenávidět Rusy Bileckého knihou „Slova bílého Vůdce.“
Převzato z: https://worldbeyondwar.org/