Bogdanu Něščeret nazývají symbolem Novoruska. Vešla ve známost díky tomu, že se přátelila se slavným velitelem brigády „Prizrak“ (Přízrak) Alexejem Mozgovým v posledních měsících jeho života. Po jeho smrti Bogdana vstoupila do Prizraku. Rychle se stala jedním ze symbolů brigády. Bogdana se snažila pomáhat všem kolem sebe: pomáhala domobrancům, kde jen mohla – v kuchyni, myla podlahy, přinášela, co bylo třeba, svým spolužákům kupovala školní potřeby a knížky.

Bohužel se však brzy našli lidé, kteří chtěli zneužít její proslulosti k ziskuchtivým cílům, využívajíce její naivitu a bezbrannost. V květnu loňského roku, v předvečer výročí smrti Alexeje Mozgového, vypukla proti Bogdaně skutečná štvanice – velcí a seriózní strýcové a tety bojovali s malým děvčetem. Naštěstí je už toto všechno za ní. Její život pokračuje, dál chodí do školy, politické vášně utichly. Novináři internetového vydání „Komentářů“ („Komentarii Lugansk“ – list Luganské lidové republiky, pozn. překl.) se rozhodli setkat s Bogdanou a zeptat se jí, jak nyní žije, co dělá a o čem sní.

Pověz nám něco o sobě. Jak teď žiješ?

Chodím teď do páté třídy. Mám ráda kreslení, modelování z plastelíny, ale mou nejoblíbenější činností je skládání veršů. Za hlavní cíl učení pokládám to, abych se stala chytřejší a dovednější, než je můj nepřítel. A ještě se chci dozvědět, kdo vlastně zabil strýčka Ljošu (tj. Alexeje Mozgového – pozn. red.). Můžu přednést svou básničku, která se jmenuje „Válka“:

Klučina chodí po zbořeném domě.
Nemá dětské oči, leč pohled dospělý.
Odpovězte mu, Ameriko, Evropo,
čím se ten hošík vůči vám provinil…?
Celý svět lká kvůli teroristickým útokům v Paříži…
Nám je těch lidí také velmi líto.
Ale cožpak nevidíte mrtvé na Donbase?
Nevinné zabíjené malé děti!
Donbas nechce žít z evropských hodnot.
Má přece vlastní hodnoty.
Ameriko, Evropo…! Už jste se pokoušely
své hodnoty přinést do cizích zemí.
A co z toho pošlo???
Zatímco teď bojujete s Islámským státem,
na Ukrajině vám nacismus horce dýchá na záda!

Co pro tebe osobně znamenal Alexej Mozgovoj?

Byl to můj velice blízký přítel. A chci o něm říct ještě toto: strýček Ljoša byl opravdovým hrdinou naší doby. Byl to člověk s velkým Č.

Jakou máš nejživější vzpomínku na strýčka Ljošu?

Hodně jsme se spolu přátelili. Stále mi volal. Často jsem s ním hovořila. A potom ho zabili. Moc jsem plakala, při smutečním obřadu jsem přednášela báseň „Óda na Donbas“. Napsala jsem ji 9. května pro strýčka Ljošu. A ještě jsem napsala báseň „Památka“, když strýček Ljoša zahynul, čtyřicátého dne poté.

Jsi nositelkou medailí. Kterou z nich pokládáš za nejcennější?

Mám medaili Za bojové zásluhy. Neběhám s automatem, ale povzbuzuji bojového ducha našich domobranců. Mám čtyři medaile. Medaili strýčka Ljoši, kterou jsem velmi chtěla – a poprosila jsem své přátele, aby mi ji věnovali. A ještě mám doma dvě medaile, přivezli mi je, avšak už si nepamatuji, za co jsem je dostala. Tou nejdražší je pro mě medaile strýčka Ljoši.

O čem sníš?

Mám jeden sen – až vyrostu, chtěla bych se stát důstojníkem. Chci bránit svou zem a svůj národ.

A nyní sním o tom, aby u nás ve škole opravili tělocvičnu. Dostala totiž zásah, ale nikdo ji nechce opravit. Něco tam zatéká, padá, a tak do té části, kde je pobořená střecha, vůbec nechodíme. Kvůli tomu přestěhovali šatnu a zavřeli část kabinetů. Proto běháme ve slavnostním školním sále. Moc chci, aby ji opravili. To je můj nynější sen. Abych sportovala. Aby všichni moji přátelé mohli sportovat. Velice miluji sport. Mám ráda všechny druhy sportu. Ráda běhám, skáču, všechno.

Nedávno skončily novoroční a vánoční svátky. Co bys chtěla všem popřát?

Chci všem popřát k Novému roku a k Svátku narození Páně. Přeji všem všechno nejlepší. Aby Novorusko zvítězilo a nad námi bylo mírové nebe.

(Připravila Alexandra Šmatkova, Internetová agentura LLR „Komentarii“)

(Přeložila Ivana Blahutová)

Zdroj: http://lugansk.site/bogdana-neshheret-docha-dyadya-lesha-byl-n/