Boj proti levné práci, který se díky odborům právě rozjíždí i v České republice, není ničím národně specifickým. V mnoha státech Západu zažíváme a pociťujeme rozevírající se nůžky mezi nedobrou životní úrovní statisíců tvrdě pracujících zaměstnanců a pohádkovým bohatstvím hrstky Bakalů, Bezosů, Trumpů a Sorosů. Lidé, kteří pracují od rána do večera mnohdy ve špatných pracovních podmínkách a na krátkodobé smlouvy, si domů odnášejí hubenou výplatu, která jim neumožňuje důstojně žít.

V Česku nyní po mnoha letech vlády pravice konečně začala v poslední době opakovaně růst minimální mzda, byť se stále drží hluboko pod hranicí akceptovatelnosti. V jiných zemích, včetně našeho „velkého vzoru“ se o ní musí tvrdě bojovat. Několik tisíc špatně placených zaměstnanců a jejich příznivců proto pochodovalo v úterním odpoledni 10. listopadu za zvuku bubnů a pískotu na píšťalky centrem amerického Los Angeles za požadavek minimální patnáctidolarové hodinové mzdy a práva na odbory.

Pochod byl součástí celonárodního protestu „Boj za 15“, v jehož rámci podle očekávání vyšli do ulic dělníci ve 270 městech, a o kterém organizátoři doufají, že se stane největší stávkou v celých dosavadních dějinách průmyslu rychlého občerstvení. Jedním z hlavních organizátorů kampaně za patnácti dolarovou hodinovou mzdu je Mezinárodní odborový svaz zaměstnanců služeb, který usiluje organizovat zaměstnance fast foodů v Los Angeles.

Skupina v Los Angeles se sešla před pochodem k radnici u místního McDonald´s. Společně se zaměstnanci rychlých občerstvení, odboráři a komunitními organizátory pochodovaly také pečovatelky a au pairs. Zástup se shromáždil na prahu radnice a pak se rozlil do Spring Street. Nad hlavami skupiny se objevily velké zelené a fialové balóny s namalovaným symbolem 15$.

Radnice města Los Angeles i Rada dohlížitelů hrabství L.A. již schválily zákon, který do roku 2020 zvýší minimální mzdu na 15 dolarů za hodinu. Pracující v Los Angeles pochodovali v solidaritě s pracovníky z jiných měst, které minimální mzdu nemají, a také za zavedení odborových organizací.

Dvaadvacetiletý Frank Trejo sdělil, že minimální mzda ve výši 15 dolarů mu umožní koupit si auto. Dnes musí ujít vzdálenost 1,4 míle ze svého domova v Pasadeně k místnímu McDonaldu, kde pracuje. Výplatou pomáhá splácet účty v domě své matky, kde společně s bratry žije. „Je těžké něco ušetřit, když musíte tolik platit“, řekl Trejo žijící v losangeleské aglomeraci.

Čtyřiadvacetiletá Joanna Moralesová pracovala dva roky v McDonaldu na Rodeo Road a South La Brea Avenue v Baldwin Hills. Podle ní ji patnáctidolarová minimální mzda umožní nezávislou existenci, když dnes musí žít u rodičů. „Měla bych už nějakou jistotu a stabilní pozici“, řekla a dodala, „ráda bych se také vrátila do školy“.

Moralesová začala střední školu, ale nikdy ji nedokončila, protože se jí narodil syn, kterému je dnes tři a půl roku. Chtěla se stát zdravotní asistentkou a stále doufá, že jednou bude v tomto oboru pracovat. „Tehdy to bylo o tom, buď koupit pleny a výživu pro syna, nebo jít do školy“, řekla.

Ve svém prohlášení McDonald´s uvádí, že přijal rozhodnutí o zvýšení minimální mzdy ve svých vlastních restauracích v USA alespoň o 1 dolar nad úroveň místních minimálních mezd. Toto rozhodnutí se ale nedotýká zaměstnanců v jeho franšízách. Problém je ovšem především nízká úroveň minimálních mezd ve Spojených státech. Například ve velmi drahém New Yorku činí minimální mzda pouhých 8,75 dolarů za hodinu, což dostává i zaměstnance pracující na plný úvazek hluboko pod hranici chudoby.

McDonald´s vyplatí tento rok svým akcionářům na dividendách 30 miliard dolarů. Ve Spojených státech přitom pracuje minimálně 1,3 milionu pracujících za národní minimální mzdu 7,25$ za hodinu, ale dalších 1,7 milionů lidí nebere ani toto federálně požadované minimum.

(vybral a přeložil Nikola Čech)