Joe Biden tento týden zahájil svůj „Summit za demokracii“, kde odsoudil „rostoucí autoritářství“ a „upadající svobodu po celém světě“. Skutečnost, že jeho administrativa neúnavně pronásleduje Julia Assange, ukazuje, že by se měl napřed podívat do zrcadla.

Včerejší úspěšné odvolání Spojených států proti rozhodnutí britského soudu o nevydání Assange do Spojených států opět přiblížilo možnost kriminalizaci novinářské práce a potenciální 175-letý trest vězení pro člověka, jeho jediným „zločinem“ bylo odhalovat válečné zločiny Spojených států, kterých se tato země dopouští po celém světě.

Rozhodnutí nejvyššího soudce Lorda Burnetta, že je možné spolehnout se na americké ujištění, že Assange nebude držen v těch nejpřísnějších podmínkách, je přinejmenším překvapující.

Přichází přece jen z úst státu, o kterém víme, že v roce 2017 probíral možnost únosu nebo zavraždění Assange na britské půdě, pokud se jej nepodaří dostat zákonnou cestou. Tím USA ukázaly svoje naprosté pohrdání britským a mezinárodním právem, na jehož základě by se měla celá žádost o vydání Assange rovnou hodit do koše.

Jakékoliv úvahy, že tato šílená spiknutí, která měla být prý nápadem samotného tehdejšího šéfa CIA Mike Pompea, byla jen aberací Trumpovy éry, berou za své už tím, že se Bidenova administrativa rozhodla v žádosti o vydání Assange pokračovat. Pokračuje tak v Trumpově misi na potlačení kritické novinařiny.

Pokud jde o sliby Spojených států ohledně zacházení s Assangem, nemají ani cenu toho popsaného papíru. Není překvapující, že to britské úřady nijak netrápí, když jejich vlastní zacházení s Assangem bylo skandální.

Ministři ignorovali výzvy a žádosti stovek doktorů, aby skončili s „psychologickým mučením“ a lékařským zanedbáváním zakladatele Wikileaks, až mu bylo tak zle, že jeho život byl v ohrožení, což ale jeho brutální věznitele nijak neznepokojovalo.

Assange nebyl za nic odsouzen, ale už třetí rok je za mřížemi kvůli „trestnému procesu“, který ve skutečnosti představuje popření habeus corpus.

Přestože je naprostá lhostejnost britských institucí k Assangeovu stavu nechutná, důvodem, proč na tomto odvolání závisí, zda Assange bude v americkém vězení riskoval sebevraždu, je to, že naše soudy již akceptovaly vážný útok na svobodu médií, který představují argumenty Washingtonu pro jeho vydání.

Je třeba stále zdůrazňovat – společně s Národním svazem novinářů, výkonným redaktorem New York Times Deanem Baquetem, bývalým mluvčím amerického ministerstva spravedlnosti Matthew Millerem a mnoha a mnoha dalšími – že Assange nikdy nepracoval pro americkou vládu.

Proto také nikdy nevypustil utajované informace. Co dělaly Wikileaks je, že zveřejnily utajované informace, které k němu prosákly, tedy jinými slovy dělaly novinářskou práci.

Protože tyto informace obsahovaly detaily hrozných válečných zločinů Spojených států – od videa „vedlejších škod“, na kterém se posádka amerického vrtulníku směje, když střílí po iráckých civilistech (včetně novináře) až po válečné deníky svědčící o velkých lidských obětech útoků dronů v Afghánistánu – je jasné, že Assange je trestán za odhalení materiálů, které by měly být ve veřejném zájmu známy.

Popíráním, že jde o politicky motivované vydání a přijímáním toho, že jde o případ spadající pod drakonický americký Zákon o špionáži, Británie ukazuje, že novináři jakékoliv národnosti, kdekoliv na světě mohou být dopraveni do Spojených států, pokud se USA nebude líbit, co zveřejňují.

Pokud bude Assange vydán, dojde k výraznému zastrašovacímu efektu na svobodná média po celém světě.

V kontextu parlamentních debat o zvýšení státní a firemní cenzury online obsahu, spolu s policejním zákonem omezujícím právo protestovat a snahou vlády postavit mimo zákon Palestinskou solidaritu na univerzitách, vyniká vydání Juliana Assange jako jasný příklad nového autoritářství, které definuje Západ přinejmenším ve stejné míře jako „strašácké“ státy odsuzované na Bidenově „summitu demokracie“.

Případ Assange bývá označován za nejdůležitější kauzu svobody tisku v 21. století. Je tomu tak. Boj za osvobození Julia Assange musí pokračovat.

Převzato z: https://www.morningstaronline.co.uk/