9. ledna, rozhovor vedl Alexej Albu (Borotba)

Když Taťána Rybalková, rodačka z Mariupole, utekla z kyjevských mučíren, nesložila ruce a přihlásila si jako dobrovolnice v brigádě Přízrak.

Albu: Pověz nám něco o sobě. Co jsi dělala před válkou, kým jsi byla?

Taťána Rybalková: Před válkou jsem pracovala v ocelárně v Mariupoli a to až do okamžiku, kdy mě zatkli. Od roku 2010 jsem byla členkou Komunistické strany Ukrajiny a opakovaně jsem byla zvolena do funkce tajemnice místní organizace, členky okresního výboru a pomocné tajemnice okresního výboru.

V únoru jsem se stala vedoucí městského Antifašistického výboru. Účastnila jsem se demonstrací a protestů. Od dubna 2014 jsem se také stala členkou zakladatelské skupiny zástupců Doněcké lidové republiky (DLR) v Mariupoli. Po referendu z 11. května 2014 jsem byla členkou městské komise. Od června jsem až do dne svého únosu sbírala humanitární pomoc (potraviny, oblečení, léky) pro naše chlapce bojující v milici. Lidé ale moc nedávali – v Ukrajinci okupovaném městě to bylo nebezpečné. Jinými slovy, dokonce i pod tlakem ukrajinských nacionalistů jsme pokračovali v boji za lidovou moc proti nacistům a jejich přisluhovačům.

Albu: Jak došlo k tvému zatčení?

Taťána Rybalková: Šla jsem do práce na noční směnu. Jenom deset metrů od mého domu přijela „GAZella“ [automobil z produkce GAZ]. Neznámí lidé mi přehodili pytel přes hlavu a odvlekli mě do auta. Už za jízdy mě hodně bili. Několikrát jsme zastavili, vyvlekli mě, srazili na kolena a znovu mě bili. „Budeš zastřelena.“ Jak jsem se později dozvěděla, šlo o neonacisty z praporu Azov.

Když mě dotáhli do svého tábora umístěného na území mariupolského letiště, hodili mě do cely o rozměrech 1×2 a výšce 2 metry. Ještě ten den, aniž by mi sundali pytel a pouta, jsem šla k výslechu. Výslech byl brutální – vytáhli mě do výšky, topili v cisternách s vodou a mučili elektrošoky. Bili mě po celém těle, zejména do hlavy. Byla jsem odvedena „k zastřelení“ (přiložili mě k hlavě hlaveň kulometu a napodobovali popravu) a uvězněna v nějaké díře spolu s mrtvolami. Trvalo to deset dní a pak mě převzala ukrajinská tajná služba (SBU). Ta mě obvinila ze „zrady“, „terorismu“ a „separatismu“.

Albu: Jaké podmínky pro válečné zajatce a politické vězně ve vězení panovaly?

Taťána Rybalková: Jak už jsem řekla, prvních deset dní jsem strávila v táboře Azov. Tam jsem dostávala jídlo jednou denně a mučili mě. Musela jsem spát na betonové podlaze. Pak jsem byla 56 dní ve vězení. Poměr vězňů k dozorcům byl normální. Chodila jsem na výslechy k SBU; nebili mě, ale hodně na mě psychologicky tlačili a vydírali mě.

Albu: Jak se ti podařilo dostat pryč?

Taťána Rybalková: Po vyjednávání v Minsku v prosinci 2014 jsem se ocitla na seznamu válečných zajatců určených na výměnu. Výměna se odehrála v oblasti Yasinuvaty (DLR). Chtěla bych říct několik slov o zacházení s vězni. Mluvili o nás jako o dobytku a dokonce i hůř. Na výměnu nás vezli ve vydýchaných autobusech, spoutané v poutech a ještě připevněné k sedadlům lepící páskou.  Mezi námi byli také čtyři těžce zranění povstalci, kteří celou cestu, která trvala 20 hodin, trpěli bolestí, aniž by jim někdo pomohl. Nejvíc nás naštvalo, že lidé, za které jsme byli vyměněni, vypadali jako by přišli z lázní, zatímco my byli potlučení a polámání.

Albu: A co děláš teď?

Taťána Rybalková: Dnes jsem vojákem brigády Přízrak a velitelkou vojenských ubikací.

Albu: Proč podle tebe dala Komunistická strana [Ukrajiny] od vzpoury na Jihovýchodě ruce pryč?

Taťána Rybalková: Nemluví se mi o tom vůbec dobře, protože jsem sama byla členkou strany, a je to dost bolestná zkušenost, ale vedení Komunistické strany [Ukrajiny] je ostudou komunistického hnutí. Myslím si, že se vykašlali na povstání v Donbase kvůli tomu, že vedení strany je zkorumpované a nechtělo se „ušpinit“, kdyby se povstání nezdařilo.

Albu: Je podle tebe dnes možné vytvořit ženské bojové jednotky podobně jako existují ženské sebeobranné jednotky v Kurdistánu? Potřebujeme něco takového?

Taťána Rybalková: Ta možnost by tu byla – v armádě máme mnoho žen a mnoho dalších by chtělo bojovat. Myslím si, že něco takového i potřebujeme: Bohužel, hodně mužů uteklo do Ruska, nebo si myslelo, že jich k obraně země není zapotřebí. Samozřejmě že ne všichni, omlouvám se, ale vnímám to jako určitou pohanu mužských obyvatel Donbasu. Ne všichni šli bránit svoji zemi, svoji milovanou zemi a mnoho raději uteklo.

Albu: Jak se v luganské milici zachází se ženami?

Taťána Rybalková: V brigádě je to v zásadě dobré, ale zase, bohužel, to neplatí pro všechny muže. A pokud jde o celou Luganskou lidovou republiku, nemohu říct. Myslím si, že armáda není moc ochotná přijímat ženy a klade si podmínky: nejvyšší věk 35 let a předchozí vojenský výcvik.

Albu: A co bys vzkázala těm, kteří stojí na druhé straně fronty?

Taťána Rybalková: Jelikož jsem Ukrajinka (podle páté kolonky v sovětském pase a protože mí předci byli záporožští Kozáci), chtěla bych jim říct tohle. Kluci! Náš společný nepřítel sedí v kyjevském parlamentu a ve Washingtonu. Rusko je země, která nám „utírala nosánky“ a opatrovala nás. Rusové, Bělorusové a Ukrajinci jsou jeden lid!! Přišli jste do naší země, zabíjíte nás a mezitím vám prodávají domov i rodinu strýčku Samovi. Nesmysly o Velké Ukrajině, kterými vás krmí, jsou úplnou komedií. Nemáte důvod s námi bojovat, ale vezměte zbraně a jeďte do Kyjeva odstranit klíště z naší země. V naší zemi bude mír, až když svrhneme vládu junty (která se ji zmocnila po nelegálním ozbrojeném převratu). Ženou vás na jatka, dělají z vás předmět licitací, ale když jste zranění, nikdo vám nepomůže, a když umřete, nikdo nepomůže vaší rodině. Když vás poslali do Donbasu, tak vás odepsali. Myslete! Umíráte jen prosto, aby Jaceňuk, Porošenko, Turčinov, Tymošenková a další jim podobní v Kyjevě byli ještě bohatší, než jsou.

Albu: A jak si představuješ svoji zemi, až zvítězíme?

Taťána Rybalková: Jedině jako socialistickou a v přátelství s Ruskem.

Převzato a přeloženo ze stránek http://redstaroverdonbass.blogspot.cz/ Levá perspektiva připravuje v nejbližší době vydání brožur podrobněji informujících o radikálně levicových bojovnících a bojovnicích v ukrajinské občanské válce.