Výsledky hlasování voličů Spojeného království k členství jejich země v Evropské unii vyvolaly bouři nesouhlasu a znechucení ze strany valné části britského i evropsko-unijního establishmentu. Zcela obdobně jako u českých prezidentských voleb v roce 2013, kde lid také zvolil „špatně“ údajně ovlivněn lživými kampaněmi, nacionalismem a xenofobií.

Na tom zapracovali Goldsteinovi, tedy pardon, Putinovi agenti i za kanálem La Manche a proti přání vůdců všech hlavních politických stran a londýnské City k tomu rozhodli, že Spojené království Evropskou un ii opustí. Liberální média téměř okamžitě začala spojovat volbu NE s xenofobií a protipřistěhovaleckým rasismem lidí, kteří se pro ni rozhodli. Jak jednoduché je liberální vidění světa a jak jednoduše přehlíží otázku třídy!

Argument rasismus

Již suché statistiky by nás měly varovat, že věci nejsou tak, jak liberálové tvrdí. Pokud obyvatelé Skotska výrazně hlasovali pro členství v EU, zatímco obyvatelé Anglie a Walesu hlasovali spíše pro Brexit, a důvodem tohoto postoje by měl být rasismus, dalo by se očekávat, že prostředí v Anglii a Walesu je výrazně rasističtější než ve Skotsku. Policejní statistiky ale ukazují opak: Anglie má asi desetinásobně vyšší počet obyvatel než Skotsko, ale průkazných rasistických vražd resp. vražd z nenávisti mezi lety 1993 a 2014 bylo ve Skotsku 12 a v Anglii 85 čili asi jen sedmkrát více (http://www.irr.org.uk/research/statistics/racial-violence/). Mezi lety 2000 a 2013 byl počet objasněných vražd s rasistickým motivem ve Skotsku 1,8 na milion obyvatel, zatímco pro celé Spojené království dosahuje tento ukazatel „pouze“ 1,3 rasistické vraždy na milion obyvatel (http://www.crer.org.uk/81-front-page-articles/539-10-true-things-we-need-to-say-about-racism-in-scotland). V Anglii se navíc nadprůměrný počet rasistických vražd odehrál v Londýně, který také hlasoval pro „Remain“.

Obdobné údaje platí pro počet nahlášených „zločinů z nenávisti“. V roce 2013/14 dosáhl jejich počet v Anglii a Walesu 44480, a z toho patřilo 37484 k rasistickým zločinům, zatímco ve Skotsku, které má asi 10,5x méně obyvatel než Anglie s Walesem, byl počet nahlášených „zločinů z nenávisti“ 5852, z toho pak bylo 4148 rasistických. Opět jde tedy vzhledem k počtu obyvatel o vyšší čísla. V severním Irsku, kde většina voličů také hlasovala pro „Remain“, se pak cizinci stávají terčem rasistických útoků dokonce třikrát častěji než je průměr Spojeného králo vství (2014).

I když samozřejmě nevíme, v jaké míře se rasistických útoků dopouští lidé, kteří nyní hlasovali v referendu pro „Remain“ a pro „Brexit“, skutečností je, že právě v oblastech, které hlasovaly pro setrvání v Evropské unii – ve Skotsku, Severním Irsku a v Londýně – dochází výrazně častěji k rasistickým útokům a vraždám než ve zbytku země. Ale s rasismem jako hnacím motivem pro vystoupení z EU to asi nebude horké – policejní statistiky i údaje nevládních organizací jasně ukazují, že počet nahlášených rasisticky motivovaných zločinů v posledních letech stagnoval nebo klesal (i když je třeba uvést, že rok 2015 zaznamenal nárůst), zatímco odpor k členství v Evropské unii mezi Brity ve stejnou dobu narůstal. Jaké tedy mohou být reálné důvody?

Sociodemografická fakta

Podívejme se, co říkají sami voliči: Budeme-li se držet průzkumů, pouze 23 % voličů, kteří hlasovali pro odchod z EU, požaduje odchod zahraničních pracovníků z Británie resp. konec jejich imigrace, nehledě na to, že stejné stanovisko zastávala i řada těch, kteří hlasovali pro „Remain“. Průzkum agentury YouGov ze srpna 2015 (https://yougov.co.uk/news/2015/09/22/eu-referendum-state-public-opinion/) ukázal, že více než 60 % voličů, kteří jsou „spíše pro to zůstat“ považuje hlavní uváděné důvody pro odchod z EU za docela přesvědčivé, zatímco pouze 40 % voličů, kteří jsou „spíše pro to odejít“ považuje za docela přesvědčivé hlavní důvody udávané v kampani proti odchodu z EU. Ze stejného průzkumu dále vyplývá, že rozhodnutí voliči Brexitu o svých odpůrcích nejčastěji uvažovali jako o lidech mimo kontakt s normálními občany (32 %) a jako o lidech, kteří jsou součástí establishmentu (30 %), zatímco rozhodnutí voliči „Remain“ nejčastěji uvažovali o lidech volících Brexit jako o ignorantech (29 %), lidech uzavřených v minulosti (27 %) a jako o bigotech (26 %). Tyto výsledky naznačují, že volba Brexitu by mohla představovat anti-establishmentovou volbu a snahu vymezit se proti „od lidu odtrženým elitám“, které pohrdají pracujícími.

Sociodemografické údaje tuto hypotézu nevyvrací: V Městech a okresech s vysokým podílem zaměstnanců v průmyslu volilo 86 % voličů Brexit, ve městech a okresech s minimálním podílem průmyslového proletariátu volilo Brexit jen 42 %. V místech s průměrnou cenou nemovitostí pod 282 tisíc liber volilo 79 % lidí Brexit, ve čtvrtích s vyšší cenou nemovitostí pak 72 % lidí volilo „Remain“. V místech s nízkými mzdami pod 23 tisíc liber volilo 77 % odchod z EU, zatímco v místech obývaných bohatšími Brity se odchodu domáhalo pouze 35 %. Třídní postavení tedy hrálo v hlasování významnou roli. Potvrzuje to ještě jeden zajímavý fakt – z 50 oblastí s největším počtem nekvalifikovaných pracujících a nezaměstnaných jich 47 volilo pro Brexit (http://www.spectator.co.uk/2016/07/brexit-voters-are-not-thick-not-racist-just-poor/). Akademické výzkumy navíc prokazují, že chudí a nezaměstnaní lidé volící proti pokračující imigraci a tedy spíše pro Brexit nevolí proti svým zájmům (jak jim liberální elity a tzv. nová levice často namlouvají), protože imigrace do Británie sice zvyšuje mzdovou úroveň ve skupině lidí pobírajících vyšší mzdy, ale jasně ji snižuje ve spodním 20 % percentilu zaměstnanců podle výše mezd (např. ZDE – http://discovery.ucl.ac.uk/14249/ ).

Ačkoliv je pravda, že ve Skotsku získalo stanovisko zůstat v EU většinu i v místech se silným zastoupením průmyslového dělnictva a s vysokým počtem chudých, i zde se sociální rozdíly do rozhodování lidí v referendu promítly. Výsledky referenda v jednotlivých komunitách tak ukazují, že faktor majetkového a sociálního postavení resp. třídy „nezmizel“ v postmoderním, atomizovaném světě kulturních preferencí a hodnotových postojů měřených na liberálně-konzervativní ose a že Brexit byl spíše než výkřikem zoufalých a xenofobních bigotů vědomou volbou britský ch pracujících, která v sobě spojila facku povýšenému establishmentu i snahu chránit se před negativními dopady imigrace na své sociální postavení.

Článek převzat z Literárních novin.