• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

18
ČVN
2014

Bůh mi říká co mám dělat, Marx jak to mám dělat…

Štítky: Historie, Levá perspektiva, Rozhovor, Společnost
Autor: Andrea Cerqueirová
komentář : vypnuto

religioncommunismV Latinské Americe se víra a revoluční řešení společenských problémů sblížily.
Jde o teologii osvobození, kněží i věřící začali hledat východisko z tíživé sociální situace, z chudoby Indiánů v horách i pralesích, z vykořisťování horníků v dolech… A hledali nejen východisko v bibli, ale uměli se radikalizovat právě jejím sociálním poselstvím. Pro náš portál to uvedla Milada Sigmundová, členka Levé perspektivy, která se křesťanstvím a církví dlouhodobě zabývá. V rozhovoru mimo jiné porovnává charakter církve právě v Latinské Americe a v tuzemsku.

Česká katolická církev nemá mezi lidmi příliš dobrou pověst. Čím to podle vás je?

Je to jednoduché, katolická církev u nás vyznává hodnoty jako je sobectví či soukromé vlastnictví. Přitom to ani v evangeliích, ani ve Skutcích apoštolů nenajdeme. Stačí citace ze Skutků apoštolů, kde jsou popisovány první křesťanské obce: „Všichni kdo uvěřili, byli jednoho srdce a jedné mysli. Nikdo neříkal o ničem co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné. Nikdo mezi nimi netrpěl nouzí, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je, a peníze, které utržili, skládali apoštolům k nohám. Z toho rozdávali každému, jak kdo potřeboval“.

Tedy komunismus?

To nikoli, nešlo o komunismus jako společenský řád, nebyla společensky organizovaná výroba. Od spotřebního komunismu raných křesťanských komunit ke komunismu jako společenskému uspořádání došel až v období nástupu kapitalismu anglický filosof a politik Thomas More, který byl popraven v roce 1535. Jeho Utopie vyšla latinsky v roce 1516 v Evropě, v jeho vlasti až po jeho smrti. A právě v Utopii se zabývá společnou prací, rozdělováním i životním stylem. Zde klade velkou pozornost rozvoji harmonické a kulturní osobnosti i komunity. Odmítá válku i trest smrti. To bylo v tehdejší Anglii něco nevídaného. 

Byl věřící?

Šlo o hluboce věřícího člověka, který odmítl nejen vykořisťovatelský systém, ale i neomezenou vládu jednotlivce, v tomto případě anglického krále Jindřicha VIII., jež ho stála život. Svými myšlenkami byl později významnou inspirací pro Karla Marxe. Stojí za to přečíst si Kapitál, díl I., kapitolu o Procesu původní akumulace kapitálu. Budeme zděšeni, jak krvavě začal kapitalismus už svůj počátek.

U nás ale víra a zároveň členství v komunistické straně není častý jev…

Komunistické strany totiž často odmítaly věřící členy, vytýkaly jim pasivní čekání na lepší posmrtný život, odměnu a podobně. Opíraly se o Marxovu myšlenku o náboženství jako opia lidstva. Podle mě šlo o naprosto dogmatické pojetí, bez zařazení do období, ve kterém se myšlenka zrodila, období po francouzské revoluci, bez pochopení vlivu francouzských osvícenců na tehdejší intelektuální svět. Obecně však Karel Marx věřící neodmítal.Vždyť to také byli proletáři, kterým a s kterými chtěl nový svět bez vykořisťování.

Vím, že ráda v této souvislosti citujete Milana Kunderu. Můžete ho ocitovat?

Jistě. Ve svém románu Žert z 60. let říká Milan Kundera ústy souputníka i protivníka hlavního hrdiny: „Tvrdil jste kdysi, Ludvíku, že socialismus vyrostl na kmeni evropského racionalismu a skepticismu na kmeni nenáboženském a protináboženském a není jinak myslitelný. Ale chcete opravdu dál vážně tvrdit, že bez víry v prvotnost hmoty nelze vybudovat socialistickou společnost? Myslíte opravdu, že lidé věřící v Boha nemohou znárodnit továrny?…Když si vybavuji nejvášnivější komunisty z prvního období socialismu, zdají se mi mnohem víc podobni náboženským horlitelům, než volteriánským pochybovačům.“

Nemůže za svou špatnou pověst ale i samotná tuzemská církev?

Jistě, o problematický vztah k víře se postarala i sama církev – během 2. světové války i potom. Podtrhuji, že v tomto odlišuji církev jako instituci a víru. Jednak šlo o velice problematické chování tehdejšího papeže Pia XII. – ve vztahu k fašistickým režimům obecně a především ve věci ochrany Židů. Nyní se ho církev snaží rehabilitovat a dokonce prohlásit blahoslaveným. Doufám, že současný papež František I. tuto snahu odmítne. A po válce zase vylučovali na pokyn církevních hodnostářů mnozí faráři u nás z bohoslužeb věřící komunisty. Pro mnohé to bylo velice bolestné. Na druhé straně i komunistická strana vyhlašovala neslučitelnost členství s vírou. Je ale třeba připomenout, že mezi věřícími, včetně kněžích, bylo hodně bojovníků proti nacismu.

Kdo například?

Vždy si s úctou vzpomenu na biskupa Pravoslavné církve Gorazda – Michala Pavlíka, jenž umožnil úkryt parašutistů po atentátu na Heydricha, či františkánského kněze Maxmiliána Kolbeho, který šel v Osvětimi do bunkru smrti namísto otce několika dětí.

Jaká byla pro církev v Československu 60. léta?

Změnila se situace nejen v církvi, která byla zasažena vlnou společenské emancipace. V letech 1958-63 byl papežem Jan XXIII., skromný a laskavý, původem osmé dítě chudého italského rolníka. Chtěl se stát prostým farářem – byl s úctou nazýván farářem světa. Svoji lidskost prokázal už během 2. světové války jako papežský legát v Turecku, kde ve spolupráci s tamní vládou zachránil mnoho židovských uprchlíků. Vážnost a oblibu si získal i za svoji toleranci a spolupráci s tureckou sekulární vládou presidenta Ataturka. Za jeho pontifikátu byl svolán II. vatikánský koncil, který zahájil mnohé změny. Jednak ekumenický proces i toleranci vůči nekřesťanským náboženstvím, jednak změny v církvi samé.

A dále?

Liturgie začala probíhat v národních jazycích, zavedla se možnost při církevních svátcích přijímat i v katolické církvi pod obojí, tedy tělo i krev Kristovu, kněz slaví eucharistii a koná obřad čelem k věřícím, daleko aktivněji se do bohoslužeb mohou zapojit i ženy. Nu a také vzhledem ke změně společenské situace začal proces dialogu mezi křesťany a marxisty. Ten vycházel z myšlenek, které marxismus a víru spojují – sociální spravedlnost, rovnoprávné postavení nejen před Bohem, ale i lidskými institucemi. Ve vztahu k tomuto dialogu nemohu nevzpomenout našeho významného filosofa Karla Kosíka.

V Latinské Americe se ale víra a pokrokové myšlení přece jen sblížily víc, že?

V Latinské Americe se víra a revoluční řešení společenských problémů sblížily hodně.Jde o teologii osvobození, kdy kněží různého postavení v církevní hierarchii, i vysokého, a věřící, začali hledat východisko z tíživé sociální situace, z chudoby Indiánů v horách i pralesích, z vykořisťování horníků v dolech. A hledali nejen východisko v bibli, ale uměli se radikalizovat právě jejím sociálním poselstvím. Ostatně i Ježíš v některých kapitolách evangelií říká „Nepřináším pokoj, ale meč“. A musím podtrhnout, že mnozí kněží byli zavražděni exponenty velkého kapitálu latinskoamerického i severoamerického, mnozí byli suspendováni ze svých funkcí Vatikánem.

Můžete někoho jmenovat?

Například nikaragujský arcibiskup Ernesto Cardenal Janem Pavlem II. hned po jeho návštěvě Nicaragui.Uvedu dva případy postoje prostého věřícího a kněze: Jedním ze statečných spolubojovníků Ernesta Che Guevary v Bolívii byl Antonio, partyzánským jménem Pedro, po apoštolovi Petrovi. Ten přišel k myšlence rovnosti, spravedlnosti i radikalismu právě čtením bible. Druhým byl katolický kněz, jež po zavraždění Che Guevary přijel sám na mule z vedlejší 10 kilometrů vzdálené vesnice.

Co pak udělal?

Donutil zastavit vrtulník, který Guevaru převážel, zatlačil oči mrtvého bojovníka, pomodlil se nad ním. Pak z místa ve škole, kde byl Guevara popraven, sebral hlínu smíšenou s krví hrdiny a začal sloužit zádušní mši. Té se zúčastnila celá vesnice. A tehdy si vesničané uvědomili, že jednali špatně. A to nejen tím, že někteří zradili, ale i ti lhostejní. Do teologie osvobození totiž patří i to, že mlčením pomáháme zlému, že za dobrou myšlenku je třeba bojovat.

Ale přece se tvrdí, že víra je překážkou lidské emancipace a vede k pasivitě…?!

Nechci nutně vzpomínat takových slavných hnutí jako bylo husitství. Emancipace je spojena tak jako u ateistů s tím, jak člověk pochopí své místo ve společnosti i touhu změnit svoji vyloučenost. Hezky to formuloval V. I. Lenin: „Otrok, který si uvědomí své otroctví, již přestává být otrokem“. A podíváme-li se do kostela, vidíme velký rozdíl mezi chudou babičkou, dělníkem či bohatým podnikatelem.

A k té emancipaci?

Odpovídám myšlenkou anglického katolického kněze Geoffa Bottonse (bývalého člena Ústředního výboru Komunistické strany Velké Británie, který se vzdal funkce kvůli péči o svou nemocnou matku – pozn. red.): „Bůh mi říká co mám dělat a Marx jak to dělat. Ostatně i motivace k aktivitě plyne z jedné ze základních idejí Tovaryšstva Ježíšova: Modli se jako by vše záleželo jen na Bohu, ale konej tak, jakoby záviselo jen na tobě, zda budeš spasen!

A jak se s těmito názory srovnávají takzvané církevní restituce u nás, s kterými většina veřejnosti nesouhlasí?

Krátce řečeno – to, aby církev byla velkým vlastníkem, naprosto odporuje  podstatě křesťanství, jeho lidskosti, soudržnosti a lásce k lidem. Řečeno s Janem Husem: „Kořenem všeho zlého je zajisté milování peněz“.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

20 let od americké války v Iráku – ohlédnutí

22 března, 2023

Na konferenci Budoucnost demokratické Ukrajiny v Kodani zazněl hlas ukrajinské levice

21 března, 2023

Zrada na Julianu Assangeovi

21 března, 2023

Návštěva Si Ťin-pchinga v Rusku a 12bodový čínský plán na mírovou dohodu s Ukrajinou

20 března, 2023

Mexiko, Kolumbie a Kuba vytvoří regionální agenturu pro zdravotnické vybavení

19 března, 2023

Archivy

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.