• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

17
LED
2015

Cesta aktivisty do Palestiny za sběrem oliv i štírů

Štítky: Blízký východ, Společnost
Autor: Nikola Čech a Evelína Poštová
komentář : vypnuto

palestine-flagVe čtvrtek 13. ledna se v pražském klubu Cross uskutečnila komentovaná prezentace fotografií z poznávací a aktivistické cesty českého studenta Vojty Ročka do oblasti Západního břehu státu Palestina. Roček vyrazil se svoji kamarádkou (částečně palestinského původu) na Západní břeh vloni na podzim, aby se při pobytu u několika rodin seznámil s reáliemi života v Palestině, pomohl při sklizni oliv a v neposlední řadě také navštívil unikátní historické památky, na něž je Palestina kromobyčejně bohatá. Jeho cesta se uskutečnila s pomocí solidární organizace International Solidarity Movement, která rovněž organizovala tuto přednášku.

Roček zahájil komentovanou prezentaci obrázkem z vlakového nádraží v Tel-Avivu, kde se po přistání na blízkém letišti ocitl na půdě státu Izrael. Jedním z jeho prvních dojmů byla silná militarizace veřejného prostoru – na letišti, ale i na nádraží a dalších místech neustále hlídkovali lidé obou pohlaví se samopaly. V podstatě platí, že kdokoliv z nich se vás může zeptat na to, kdo jste, proč jste do Izraele přijel, u koho budete bydlet a na další všetečné otázky tohoto typu. Protože sdělit těmto hlídkám záměr setkat se s palestinskými protiokupačními a mírovými aktivisty, bydlet u nich nebo se přímo účastnit aktivistické práce se nemusí vůbec setkat s pochopením, není od věci mít připraven alternativní příběh cesty za památkami, historií a třeba i „krásou izraelských žen“.

Betlém – Chrám narození Páně a segregační zeď

S českým pasem nicméně obecně není problém dostat se na okupovaná území Západního břehu a Roček sám zažil, že právě pas ČR – možná kvůli nadstandartně dobrým vztahům Česka s Izraelem – platí za „silnou zbraň“ a otevírá brány. Roček se tak dostal do města Betléma a blízkého Beit Jala, kde se ubytoval u předního palestinského vědce a lidskoprávního aktivisty Mazina Qumsiyeha.

Qumsiyeh pracuje mj. jako profesor Betlémské univerzity s expertizou na zoologii, cytogenetiku, molekulární genetiku a lidská práva a jako ředitel Palestinského muzea přírodní historie. Roček spolu s dalšími dobrovolníky ze zahraničí pomáhal Mazinovi s jeho výzkumem, kdy strávil část jednoho dne sběrem štírů v poušti a jejich přenosem do terárií muzea. Při cestování a práci mohl Roček poznat realitu života v Palestině: stavby domů v kopcích, neboť chybí půda zabíraná stavbami okupačních židovských osad a jejich infrastrukturou. Úbytek půdy zároveň zdražuje cenu bydlení pro Palestince. Ti se také potýkají s palčivým nedostatkem vody. Situace se má tak, že vodní zdroje na území Západního břehu jsou přečerpávány do Izraele a následně se ziskem prodávány zpět Palestincům. Proto na střechách všech domů stojí barely na dešťovou vodu.

Svůj pobyt v Betlémě využil Roček i k návštěvě památek, z nichž nelze nezmínit Chrám narození Páně – křesťanský kostel postavený nad jeskyní, kde se měl údajně narodit Ježíš Kristus. Roček ale navštívil i místa novodobé, tragické historie – utečenecký tábor Aida zřízený již krátce po rozdělení Palestiny v roce 1950.

Za prohlídku, byť opatrnou, stojí jistě i segregační zeď, kterou staví Izrael od začátku 21. století převážně na palestinské půdě a která se v okolí Betléma klene až do výše osmi metrů. Na „betlémské“ straně zdi je možné spatřit nepřeberné množství politických, protiokupačních kreseb a motivů. Okolí segregační zdi zapáchá po slzném plynu – tak často zde dochází k rozhánění více méně pokojných protestních akcí, do kterých se vedle Palestinců často zapojuje i izraelská občanská společnost a levice. Načichnout tímto zápachem může pro zahraničního návštěvníka znamenat velké komplikace při opouštění izraelského území a při případných dalších cestách do tohoto státu.

Z Betléma se Roček vydal na jih směrem k Hebronu, kde se zúčastnil práce při sběru oliv. Oliva resp. olivovník patří k národním symbolům Palestiny a jeho pěstování a sklizeň plodů patří nejen k důležité ekonomické aktivitě palestinského obyvatelstva, ale posiluje také utlačovanou palestinskou národní identitu. Zelené (nezralé) i černé (zralé) olivy se v Palestině sklízí zhruba od října do prosince. Sklizně se zúčastnila řada dalších dobrovolníků a vládla při ni – tak jako ostatně při celém pobytu – vlídná, přátelská a pohostinná atmosféra.

Hebron – pochmurné město duchů

Ta ovšem nepanuje v Hebronu, městě, kde vedle čtvrt milionu Palestinců žije asi 750 Židů. Jedna z přítomných účastníků diskuse, která Hebron rovněž navštívila, doplnila Ročkovo vyprávění a popsala místo takto:

„Dominantou města je komplex svatyní postaven Herodem Velikým na 3000 let starých jeskyních, kde se údajně nachází ostatky Abraháma, Izáka a Jákoba i s manželkami. Hrobky z něj činí posvátné místo pro Židy, křesťany a muslimy. Společná tradice však nepřispívá k náboženské shodě, nýbrž naopak. Stalo se spíš ohniskem nábožensky motivovaného násilí. V roce 1929 zde došlo k útoku arabských nacionalistů proti místním Židům, přeživší museli být v dalších letech evakuováni, vrátili se zpět po Šestidenní válce. V blízkosti města založili pod vedením rabína Moše Levingera osadu Kirjat Arba a poté, pod vedením Levingerovy manželky, obsadili i střed Hebronu. V roce 1994 zde došlo k masakru Barúcha Goldsteina, brooklynského lékaře a stoupence strany Kach ( v Izraeli od r.1971, důraz na násilí, židovský rasismus a násilný odsun Arabů, od R. 1994 zakázána), který během muslimského svatého měsíce ramadánu postřílel v mešitě 29 palestinských modlících se mužů a chlapců a dalších cca 200 zranil, poté byl sám zabit. Budova mauzolea je od roku 1967 rozdělena na 2 části a to židovskou – synagogu a muslimskou – Abrahámovu mešitu. Do té doby byla přístupna pouze muslimům.

Přímo centrem Hebronu prochází židovská enkláva. Nachází se zde 5 židovských čtvrtí a na předměstí židovská osada Kirjat Arba. Město je rozděleno na dva sektory H1 – 80% území je pod palestinskou samosprávou a H2 – cca 20% pod izraelskou vojenskou správou. Hrobky a části starého města se nachází na území kontrolovaném Izraelci. V části H2 žije asi 40 tis. Palestinců a kolem 700 židovských osadníků, kteří jsou pod ochranou asi 4000 izraelských vojáků.

Často zde dochází k násilným útokům a střetům, působí tu proto i několik mezinárodních mírových organizací, které bezpráví, dopouštěné na Palestincích, monitorují. Na místním palestinském trhu jsme byli seznámeni s permanentní šikanou. Palestinský trh leží pod domy přímo v centru, kde nyní bydlí Židé, pár metrů nad našimi hlavami nás od této části dělí pletivo, centrum hlídají izraelští vojáci v plné zbroji. Podle místních obchodníků jsou jejich obchody častým terčem útoků od osadníků ve formě házení kamení a shnilé zeleniny, právě z těchto míst. O nepřetržitém dohledu zbraní , které na vás povětšinu času míří, ani nemluvě.

Pokud chcete vstoupit k hrobkám patriarchů, musíte projít ponižující kontrolou pod detektory, přeplněnou uličkou širokou asi 1,5 m, samozřejmě pod dohledem samopalu. Poté následuje přehlídka starého města, které působí se zavřenými okny a zatlučenými výlohami obchodů jako při polední pause. Pravdou je, že po záboru této části byli místní Palestinci donuceni opustit své domovy a obživu,“ zakončila svůj příspěvek diskutující. Tuto pochmurnou realitu opuštěných ulic a uzavřených palestinských obchodů ilustrovaly přítomným i fotky a mapa vydaná izraelskou mírovou organizací Gush Shalom.

Barcelona nebo Real?

Z Hebronu vedla Ročkova cesta zpět k Betlému a potom dále na sever do rehabilitačního centra Star Mountains poblíž dnešního de facto hlavního města Palestiny, Ramalláhu. V posledních dnech svého pobytu v Palestině byl Roček ubytován u profesora mezinárodních vztahů a mezinárodního práva Abdallaha Abu Eida, který v 70. letech studoval na Univerzitě Karlově v Praze a češtinu stále ovládá. Spolu s ním se zúčastnil recepce diplomatického sboru a byl přítomen i projevu českého konzula v Palestině. Ten vyjádřil lítost z pocitu, že nemá moc šanci ovlivňovat českou politiku vůči Izraeli a Palestině tak, jak se tvoří v Černínském paláci v Praze (a ona se tvoří ještě na jiných místech, dodejme my).

Aktivistická cesta Palestinou skončila opět na letišti Bena Guriona nedaleko Tel-Avivu, kde člověk musí počítat s dlouhou kontrolou. Krátit si chvíli focením objektu letiště se může vymstít, jak se přesvědčil i Roček, jehož si všiml jeden z pracovníků letiště a po „výslechu“ ho přiměl, aby tyto fotky smazal. Naštěstí to díky již zmíněnému kouzlu českého pasu neskončilo nějak hůř. Ročkova kamarádka ovšem z izraelského letiště odcestovat nemohla: Patrně kvůli jejímu palestinskému původu ji zdrželi na kontrolách tak dlouho, že jí let propadl a domů se pak musela vracet složitě přes Jordánsko.

Cestovat do Palestiny jako aktivista v době relativního klidu tedy na jednu stranu neznamená přímo bát se o život, na druhou stranu ale musíte počítat s řadou nepříjemných situací. Vedle bohaté pokladnice historie a starobylých památek a neopakovatelných zážitků i pohostinného příjetí se člověk stane svědkem segregace, útlaku a brutálního ponižování lidské důstojnosti, které trvá již desítky let.

Ale abychom skončili spíše ve veselejším duchu, zmiňme ještě jednu anektodu z Ročkovy cesty. Schválně si tipněte, komu z dua nejslavnějších španělských fotbalových celků v dnešní době fandí obyvatelé Palestiny (kteří se sledováním fotbalu baví úplně stejně jako fanouškové u nás)? Vítězí u nich Real Madrid a nebo FC Barcelona?

Odpověď najdete ZDE

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Intenzivní protesty proti plánům české vlády zvýšit věk odchodu do důchodu

25 dubna, 2023

Stažení cel EU na ukrajinské obilí selhalo, protože východoevropské země vystoupily do opozice

24 dubna, 2023

Boje v Chartúmu ohrožují poslední pokus o příměří

22 dubna, 2023

Po přijetí penzijní reformy vyšli francouzští pracující opět do ulic

18 dubna, 2023

Stávka bezpečnostních pracovníků letišť v Německu

17 dubna, 2023

Archivy

  • Duben 2023
  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.