ČEZ postavil za šestnáct miliard elektrárnu k ničemu
Měla to být nejmodernější elektrárna v rukou polostátní skupiny ČEZ a chlouba celého jejího energetického portfolia. Řeč je o největší paroplynové elektrárně v České republice, která byla v letech 2011-2013 postavena v areálu starší uhelné elektrárny v severočeských Počeradech. Zdroj s úctyhodným celkovým elektrickým výkonem 840 MW převyšujícím jakýkoliv z uhelných energetických zdrojů v Česku se svojí velikostí skláněl pouze před oběma bloky jaderné elektrárny Temelín. Po dvou letech od dostavení ale vládnou rozpaky: situace se změnila – elektrárna teď proud vyrábět nebude.
Na počátku stavby nové elektrárny v Počeradech stála jednak všude skloňovaná mantra o potřebě diverzifikovat své energetické zdroje s ohledem na budoucnost a také představa, že trhy budou věčně stabilní a k výrobcům elektřiny z plynu přátelské a elektřina pro spotřebitele drahá. Leč kapitalističtí „plánovači“ udělali chybu a všemu bylo právě naopak: cena uhlí se propadla k mnohaletým minimům, stejně jako cena povolenek na znečišťování ovzduší v Evropské unii a silová elektřina dnes stojí polovinu toho, co před třemi, čtyřmi lety.
A právě v těchto minulých třech, čtyřech letech, konkrétně od dubna 2011 do února 2013, kdy byla zkušebně spuštěna první plynová turbína, vyrostla v Počeradech stavba za 16 miliard korun z peněz ČEZ – tedy i našich. Skvost vybavený dvěma plynovými a jednou parní turbínou s účinností výroby elektřiny 57 % a minimalizovaným vlivem na produkci skleníkových plynů se narodil jako pohrobek: doba, která mu snad přála a stála za jeho vznikem, byla již ta tam. A před manažery se rázem objevil starý, nerudovský problém.
Elektrárna měla být spuštěna do zkušebního provozu po dokončení zátěžových testů v prosinci 2013. Místo slavnostního zahájení došlo ale následně k jejímu vypnutí. Výroba proudu v ní se prostě nevyplatí a tato situace se v nejbližší době podle odborníků nezmění. Například Jan Fousek ze společnosti Virtuse Energy odhaduje, že vyrábět elektřinu z plynu na zisk (a o to tu jde!) nebude v Evropě možné dříve než za nějakých šest až osm let!
Samotný ČEZ s paroplynovými Počerady původně počítal pro pološpičkový provoz a využití v noci či o víkendech [1]. Již koncem roku 2013 ale v důsledku změny ekonomické reality prohlásil finanční ředitel ČEZ Martin Novák, že elektrárna bude využívána pouze v omezené míře, především ve špičkách. A koncem roku 2014 zazněl zatím nejnovější verdikt nad „nechtěnou“ stavbou: elektrárna pojede občas v zimě a při odstávkách jiných elektráren, zatímco po zbytek roku bude zakonzervována vysušeným vzduchem nebo čpavkovou vodou s hydrazinem tak, aby mohla být v případě potřeby spuštěna v rozmezí jednoho až tří dnů.
Pokud bychom se na věc podívali optikou kapitalistické „logiky“, kde se elektrárny staví proto, aby vyráběly akcionářům zisk, museli bychom manažerům ČEZu „pogratulovat“ za další výbornou investici následující po skvělých úspěších firmy na trzích v Rumunsku, Bulharsku a v Albánii. Jako prospěšnější ale vidím podívat se na samotnou kapitalistickou logiku, kde se moderní, vysoce účinné a ekologické technologie musí zakonzervovat, aby si nepatrná menšina mohla dál shrabovat zisky vytvořené nešetrným spalováním uhlí.
