Solná pláň Atacama v severním Chile, která se rozkládá na 1200 čtverečních mílích, je největším zdrojem lithia na světě. Stojíme na útesu a díváme se přes la gran fosa, velkou jámu, která se nachází na jižním konci pláně, který je chráněn před zraky veřejnosti. Je to místo, kde si velké chilské korporace zřídily kšeft s těžbou lithia a jeho vývozem – z velké části v nezpracovaném stavu – na globální trh. „Víš, čí zeť je lithiový král Chile?“ ptá se Loreto, který nás vzal do solné pláně, abychom si tyto bílé písky prohlédli z nadhledu. Jeho odpověď není tak šokující; je to Julio Ponce Lerou, který je největším akcionářem společnosti na těžbu lithia Sociedad Química y Minera de Chile (SQM) a bývalý zeť zesnulého vojenského diktátora Augusta Pinocheta (který vládl Chile v letech 1973 až 1990).

SQM a Albemarle, dvě hlavní chilské těžařské společnosti, dominují solné pláni Atacama. Není možné získat povolení k návštěvě jižního konce pláně, kde mají své závody velké korporace. Společnosti extrahují lithium čerpáním solného roztoku zpod solné plošiny a poté jej nechají odpařovat po dobu několika měsíců před provedením extrakce. „SQM krade naši vodu, aby extrahovala lithium,“ prohlásila v roce 2018 bývalá prezidentka Rady domorodých národů Atacameño Ana Ramosová podle Deutsche Welle. Koncentrát zbylý po odpaření se přemění na uhličitan lithný a hydroxid lithný, které jsou následně exportovány a tvoří klíčové suroviny používané při výrobě lithium-iontových baterií. Asi třetina světového lithia pochází z Chile. Podle Goldman Sachs je „lithium novým benzínem“.

K čemu vede nutnost

O vlastnictví solné pláně se vedou spory mezi státem, chilskými domorodými komunitami a soukromými subjekty. Ale jak nám řekl jeden člen komunity Lickanantay – domorodí lidé, kteří nazývají solnou pláň Atacama svým domovem –, většina vlastníků půdy už v této oblasti nežije. Juan, který chová koně a jehož rodina byli pastevci, nám říká, že lidé „žijí z rent z půdy. Je jim jedno, co se stane s oblastí.“ Juan však ví, že tyto nájmy jsou nepatrné. „To, co nám platí za těžbu z naší půdy, je prakticky spropitné,“ říká. „Není to nic ve srovnání s tím, co vydělávají. Ale pořád je to hodně peněz.“ Pro většinu lidí z Lickanantay, Juan říká, „lithium není problém, protože ačkoli je známo, že poškozuje životní prostředí, poskytuje [nám] peníze.“ „Nutnost nutí lidi dělat spoustu věcí,“ dodává.

Negativní dopady těžby lithia na životní prostředí byly široce studovány vědci a pozorovány turistickými průvodci v Chile. Angelo, průvodce, nám říká, že se obává znečištění vodních zdrojů kvůli těžební činnosti a dopadu, který to má na zvířata pouště Atacama, včetně růžových plameňáků. „Čas od času vidíme mrtvého růžového plameňáka,“ říká. Cristina Inés Doradorová, která se podílela na sepsání nové navrhované chilské ústavy, je vědkyně s doktorátem z přírodních věd, která publikovala o úbytku populace plameňáků růžových v solné pláni články. Doradorová však také uvedla, že nové technologie by mohly být použity k zabránění rozsáhlému negativnímu dopadu na životní prostředí. Ingrid Garcés Millasová, která má doktorát v oboru věd o Zemi na univerzitě v Zaragoze a je výzkumným pracovníkem na univerzitě v Antofagastě, poukázala v článku pro Le Monde Diplomatique na to, že v současnosti používaná extrakce lithia vedla ke zhoršení „způsobů života andských národů“. Uvedla příklad, že zatímco podzemní zásobování vodou je využíváno lithiovým průmyslem, „komunity jsou zásobovány [vodou] cisternami“.

Podle zprávy MiningWatch Kanada a Environmental Justice Atlas „při výrobě jedné tuny lithia v solných pláních v Atacamě (Chile) se odpaří 2 000 tun vody, což značně poškodí jak dostupnost vody, tak kvalitu vody a podzemní zásoby sladké vody.“

Mezitím v oblasti Atacama neprobíhá žádná naléhavá debata o těžbě lithia. Zdá se, že většina lidí přijala, že těžba lithia tu zůstane. Mezi aktivisty panují neshody v tom, jak k otázce lithia přistupovat. Radikálnější aktivisté se domnívají, že lithium by se nemělo těžit, zatímco jiní debatují o tom, kdo by měl mít prospěch z bohatství generovaného těžbou lithia. Jiní, jako Angelo a Loreto, se domnívají, že ochota Chile vyvážet nezpracované lithium upírá zemi možnost prozkoumat výhody, které by mohly pocházet ze zpracování kovu v zemi.

Přirozené sdílené statky

Před prezidentskými volbami v Chile v listopadu 2021 jsme navštívili Giorgia Jacksona, nyní jednoho z nejbližších poradců chilského prezidenta Gabriela Borice. Tehdy nám řekl, že nová chilská vláda se podívá na možnost znárodnění klíčových zdrojů, jako je měď a lithium. Zdá se, že to již není na programu vlády, navzdory očekávání, že vysoké ceny mědi a lithia zaplatí za tolik potřebné důchodové reformy a modernizaci infrastruktury země.

Myšlenka znárodnění visela ve vzduchu v době kolem ústavního konventu, ale nenašla si cestu do textu navrhované ústavy, o kterém se bude hlasovat 4. září. Místo toho navrhovaná ústava staví na článku 19 ústavy z roku 1980, který stanoví „právo žít v prostředí bez kontaminace“. Očekává se, že nová ústava vymezí přirozené statky, podle nichž má stát „zvláštní povinnost opatrovnictví, aby zajistil práva přírody a zájmy současných a budoucích generací“.

V ubývajících dnech vlády bývalého prezidenta Sebastiána Piñery udělilo chilské ministerstvo hornictví dvěma společnostem – BYD Chile SpA a Servicios y Operaciones Mineras del Norte SA – práva na těžbu 80 000 tun lithia, každé na 20 let. Odvolací soud v Copiapó vyslechl žádost guvernéra Copiapó Miguela Vargase a různých domorodých komunit. V lednu 2022 soud obchod pozastavil; toto pozastavení potvrdil v červnu Nejvyšší soud. To neznamená, že Chile zastaví těžbu lithia velkými korporacemi, ale naznačuje to, že se s novou silou začalo vystupovat proti rozsáhlému využívání přírodních zdrojů v zemi.

Do roku 2016 produkovalo Chile 37 procent celosvětového tržního podílu lithia, což z této země činilo největšího světového producenta tohoto kovu. Když chilská vláda zvýšila licenční poplatky těžařům, několik z nich omezilo výrobu a někteří zvýšili svůj podíl v Argentině (SQM například vstoupila do společného podniku s Lithium Americas Corporation, aby pracovala na projektu v Argentině). Chile je v současné době za Austrálií, pokud jde o produkci lithia na světovém trhu, pokles z 37 procent v roce 2016 na 29 procent v roce 2019 (s očekáváním, že podíl Chile do roku 2030 dále klesne na 17 procent).

Juanův postřeh, že „nezbytnost nutí lidi dělat spoustu věcí“, zachycuje náladu mezi Atacameños. Zdá se, že potřeby lidí v regionu přicházejí až po potřebách velkých korporací. Příbuzní starých diktátorů hromadí bohatství ze země, zatímco vlastníci půdy – z nutnosti – prodávají svou půdu za směšné spropitné.

Tento článek byl zveřejněn na serveru Globetrotter. https://globetrotter.media/