CIA bez jakýchkoliv jasných důkazů obvinila Rusko, že narušilo americké prezidentské volby v roce 2016 tím, že nabouralo počítačové sítě Demokratické a Republikánské strany a selektivně z nich zveřejňovalo korespondenci. Kritici ale mohou poukázat na to, že Spojené státy dělají podobné věci.

Spojené státy mají za sebou dlouhou historii pokusů o ovlivňování prezidentských či parlamentních voleb v jiných zemích. Podle databáze shromážděné politologem Dovem Levinem z univerzity Carnegie Mellona se ví minimálně o 81 takových případech pouze za období mezi lety 1946 a 2000. V tomto počtu přitom nejsou zahrnuty vojenské převraty a snahy o změnu režimu, které následovaly po zvolení kandidátů, kteří se Spojeným státům nelíbili, například těch v Guatemale (1950), v Íránu (1951) a v Chile (1970). Tento počet také nezahrnuje obecné asistence při organizování voleb, například monitorování jejich průběhu.

Levin definuje intervenci jako „nákladný čin, který je připraven s cílem rozhodnout výsledek voleb ve prospěch jedné ze stran.“ Takové činy, připravované většinu času v tajnosti, zahrnují financování volebních kampaní konkrétních stran, rozšiřování falešných zpráv nebo propagandy, výcvik a školení místních aktivistů jedné strany v řadě technik organizování kampaní nebo získávání voličů, pomoc s tvorbou volebních materiálů, vydávání veřejných prohlášení nebo hrozeb ve prospěch nějakého kandidáta nebo proti určitému kandidátovi a také poskytnutí nebo naopak odepření zahraniční pomoci.

V 59 % těchto případů se strana, které se dostalo takové pomoci, dostala k moci, ačkoliv sám Levin odhaduje průměrný dopad „podjaté intervence do cizích voleb“ pouze asi kolem 3% nárůstu voličského podílu.

Spojené státy nejsou podle Levinovy databáze jediné, kdo se o intervence ve volbách konaných v jiných zemích snaží. SSSR/Rusko se od konce 2. světové války do přelomu tisíciletí pokusilo o totéž v 36 zahraničních volbách. To celkově znamená, že aspoň jedna ze dvou supervelmocí 20. století intervenovala průměrně v jedněch z každých devíti voleb, které se na národní úrovni v té době konaly.

Všeobecné volby v Itálii v roce 1948 představovaly jeden z raných příkladů, kdy aktivity Spojených států pravděpodobně ovlivnily výsledek. „Udělali jsme všechno, abychom pomohli křesťanským demokratům porazit italské komunisty,“ říká Levin a zahrnuje do toho tajné převody velkých finančních prostředků na pokrytí nákladů volební kampaně, vyslání expertů pomáhajících s vedením kampaně, subvence na projekty typu „porcování medvěda“ s rekultivací půdy, stejně jako veřejné vyhrožování, že po vítězství komunistů by Spojené státy ukončily svoji pomoc Itálii. Podle Levina ale americké intervence nehrály důležitou roli v odvrácení vítězství Komunistické strany pouze v roce 1948, ale i v sedmi dalších italských volbách, které následovaly.

V průběhu studené války byly intervence Spojených států motivovány zejména cílem obklíčit komunismus, říká Thomas Carothers, zahraničněpolitický expert v Carnegie Endowment for International Peace. „Spojené státy si nepřály vítězství levicových vlád, a tak se dost často pokoušely volby v jiných státech ovlivňovat,“ říká Carothers. Tento přístup přetrval i bezprostředně v postsovětské epoše.

V roce 1990 podle Levina vypustila CIA v nikaragujských volbách poškozující informace o údajné korupci marxistických sandinistů do jedněch německých novin. Opozice těchto zpráv využila proti sandinistickému kandidátovi Danielovi Ortegovi a ten prohrál s kandidátkou opozice Violetou Chamorro.

Ten samý rok při „prvních demokratických volbách“ v Československu poskytly Spojené státy školení a také peníze na kampaň strany Václava Havla a jejího slovenského spojence. „Uvažovali jsme tak, že chceme mít jistotu, že komunismus je mrtvý a pohřbený,“ říká Levin. A snahy Spojených států ovlivňovat volby pokračovaly i poté.

Po svržení diktátora a amerického spojence Jeana-Claude „Baby Doc“ Duvaliera v roce 1986 se CIA snažila podpořit určité kandidáty a oslabit tak pozici Jeana-Bertranda Aristida, římskokatolického kněze a stoupence teologie osvobození. The New York Times v 90. letech informoval, že CIA platila členy vojenské junty, která nakonec Aristida svrhla, když v demokratických volbách drtivě porazil Marca Bazina, bývalého úředníka Světové banky a ministra financí favorizovaného Spojenými státy.

Spojené státy se pokusily i o ovlivnění ruských voleb. V roce 1996 za prezidentství Borise Jelcina a upadající ruské ekonomiky posvětil prezident Clinton půjčku 10,2 miliardy dolarů z peněz Mezinárodního měnového fondu podmíněnou privatizací, cenovou liberalizací a dalšími opatřeními, která posunula Rusko směrem ke kapitalistické ekonomice. Jelcin půjčku využil k zlepšení své podpory u veřejnosti, když voličům sdělil, že pouze on má pověření reformátorů, aby mohl zajistit poskytnutí takových půjček. Půjčené peníze částečně využil k financování sociálních výdajů v době bezprostředně před volbami včetně doplácení dlužných mezd a důchodů.

Na Blízkém východě se Spojené státy snažily podpořit kandidáty, kteří by pokročili v izraelsko-palestinském mírovém procesu. V roce 1996 ve snaze naplnit odkaz zavražděného izraelského premiéra Jichaka Rabina a Amerikou zprostředkovaných mírových dohod podpořil Clinton zcela otevřeně Šimona Perese, kdy svolal mírová jednání do egyptského letoviska Šarm al Šajchu, aby tak zvýšil Peresovu popularitu, a také ho měsíc před volbami pozval na jednání v Bílém domě. „Byli jsme přesvědčeni, že pokud by byl zvolen [kandidát Likudu] Benjamin Netanjahu, mírový proces by pro celé jeho volební období skončil,“ říká Aaron David Miller, který v té době pracoval na americkém ministerstvu zahraničí.

V roce 1999 se vrchní Clintonovi stratégové včetně Jamese Carvilleho pokusili jemnějším způsobem zákulisně radit kandidátovi Strany práce Ehudu Barakovi, aby ve volbách Netanjahua porazil.

V Jugoslávii se Spojené státy a NATO dlouhodobě snažily pomocí hospodářských sankcí a následně i vojenských akcí izolovat srbského nacionalistického a jugoslávského vůdce Slobodana Miloševiče od mezinárodního systému. V roce 2000 vyplatily Spojené státy miliony dolarů na pomoc politickým stranám, na úhradu kampaní a na obsah „nezávislých“ médií. Financování a vysílací technika poskytnutá opozičním médiím představovaly podle Levina rozhodující faktor vedoucí k zvolení opozičního kandidáta Vojislava Koštunici prezidentem Jugoslávie. „Pokud bychom otevřeně nezasáhli…, pak by byl Miloševič s vysokou pravděpodobností zvolen na další volební období,“ uzavírá Levin.

Převzato z: http://www.hangthebankers.com/cia-interfered-foreign-elections-past-century/