Předmluva:

Z páchnoucí bažiny úvodníků amerického akademického i finančního denního tisku, hromadných sdělovacích prostředků i soudobých „expertů“ na Asii, z jednohlasného skřehotání západních progresivních i konzervativních politiků neustále posloucháme úsměvný kolovrátek o katastrofálním stavu životního prostředí a hrozbě bezprostředního kolapsu Číny.

Tito odborníci tvrdili a před světovou veřejností o závod vyhlašovali mj. tyto teze:

1) čínská ekonomika se nachází v útlumu;

2) ČLR tíží ohromující dluh a čínská bublina na trhu s realitami každou chvílí praskne,

3) V ČLR bují obří korupce, zemi trápí bezprecedentní znečištění;

4) čínští pracující ochromují zemi stávkami a protesty provázenými rostoucí represí – to je výsledek vykořisťování a ostré třídní nerovnosti.

Finanční žáby řvou jak pominuté a straší Čínou jako bezprostřední vojenskou hrozbou pro bezpečnost USA a jejích asijských partnerů. Další skřehotové vzteky vyskakují až do nebe a za letu kuňkají, že Číňané už ohrožují celý vesmír!

„Čínští strašpytlové“ s „poleny ve vlastních očích“ systematicky zkreslují realitu, vytvářejí vrtošivé příběhy s barvotiskovými mimikry, což ve skutečnosti odkrývá podstatu jejich vlastní společnosti. Jelikož však jsou všechna falešná tvrzení dříve či později vyvrácena, jsou žáby nuceny měnit tóniny i melodie svých kvákání: Pokud se předpovědi bezprostředního kolapsu nenaplní, přidají do své křišťálové koule rok nebo třeba deset let. Když se jejich varování ohledně negativních národních, společenských, ekonomických a strukturálních trendů namísto toho pohnou pozitivním směrem, jejich hbité prstíčky znovu překalibrují rozsah i hloubku krize, přičemž odkáží na nízkou věrohodnost původního „odhalení“ tím, že data byla získána nestandardně v nějaké zapadlé obci, malém městě nebo během rozhovoru s taxikářem.

Protože se dlouho očekávané čínské selhání neuskutečnilo, tak „experti“ opětovně předložili údaje zpochybňující spolehlivost oficiálních statistik Číny. Nejhorší ze všeho je skutečnost, že experti a vědci ze západní Asie zkouší „změnu rolí“: Zatímco americké základny a lodě cíleně obkličují ČLR, Číňané se stávají údajnými agresory, přičemž válečníci a yankeeští imperialističtí jestřábové kňučí, že jim bylo ublíženo.  V zájmu vysušení bažiny zmíněných fabulací se tato práce snaží nastínit alternativní a objektivnější popis současné socioekonomické a politické reality Číny.

Čína: fikce a fakta

Stále dokola jsme čítali o čínské ekonomice „levných mezd“, brutálních čínských otrokářích, miliardářských oligarších a jejich nemilosrdném vykořisťování pracujících řízeném zkorumpovanými politickými úředníky. Ve skutečnosti se průměrná mzda v čínském výrobním sektoru během tohoto desetiletí ztrojnásobila. Čínští pracující dosahují úrovně mezd přesahující platy v zemích Latinské Ameriky, s jedinou výjimkou. Současné čínské mzdy se blíží klesajícím platům migrujících obyvatel v zemích EU. Mezitím neoliberální režim pod tlakem EU a USA snížil v Řecku na polovinu platy a výrazně osekal příjmy v Brazílii, Mexiku a Portugalsku. V Číně nyní dělnické mzdy překračují platovou úroveň Argentiny, Kolumbie a Thajska. Jakkoli není dle amerických standardů vysoká, činila čínská mzda v roce 2015 3,60 USD za hodinu – došlo k zlepšení životní úrovně 1,4 miliardy pracujících. Během doby, kdy ČLR ztrojnásobila mzdy svých dělníků, mzdy dělníků indických stagnovaly na 0,70 USD za hodinu a jihoafrické platy dokonce poklesly ze 4,30 na 3, 60 dolarů za hodinu.

Tento velkolepý nárůst mezd čínských dělníků je z velké části přičítán rychlému růstu produktivity, který je důsledkem neustálého zlepšování zdraví pracujících, jejich vzdělávání i odborné přípravy, jakož i trvalého a organizovaného tlaku pracujících a třídního boje. Úspěšná kampaň prezidenta Si Ťin-pchinga při odstranění a zatčení stovek tisíc korupčních a vykořisťovatelských úředníků i továrenských šéfů vzpružila a povzbudila pracující. Čínští pracující překonávají mezeru vůči americké minimální mzdě a přibližují se jí. Při současném tempu růstu se mezera, která se za deset let smrskla z desetiny na polovinu americké mzdy, v blízké budoucnosti zacelí.

Čína už není jen nízká mzda, nekvalifikovaná, náročná na pracovní sílu, montážní závod a exportně orientovaná ekonomika. V současnosti každoročně úspěšně absolvují miliony studentů na dvacet tisíc technických škol a stávají se kvalifikovanými pracovníky. Továrny vysokých technologií zavádějí robotiku v masivním měřítku s cílem nahradit nekvalifikované dělníky. Sektor služeb roste s vizí naplnění potřeb domácího spotřebitelského trhu. Tváří v tvář rostoucímu americkému politickému a vojenskému nepřátelství, Čína svůj exportní trh diverzifikovala a počala se odvracet od USA k Rusku, EU, Asii, Latinské Americe a Africe.

Tomuto impozantnímu a objektivnímu pokroku navzdory huláká každoročně sbor „křivohubých křiklounů“ o ekonomickém úpadku a ohlašuje krach ČLR. Jejich analýzy nezměnila ani skutečnost impozantního růstu HDP Čínské lidové republiky o 6,7% v roce 2016; naopak na důkaz blížícího se kolapsu předpověděli „pokles“ až k 6,6% v roce 2017! ČLR se nesmí nechat odradit divokými oslavami sboru „wallstreetských krokodýlů“, když USA oznámí nárůst HDP z 1% na 1,5%!

Z důvodu, že Čína přiznala vlastní vážné problémy s životním prostředím, zavázala se k vydávání miliard dolarů (2% HDP) na snížení emisí skleníkových plynů, resp. k postupnému uzavírání továren a dolů. Úsilí vynaložené Čínskou lidovou republikou, i pokud jde o navyšování jejích ekologických přístupů, převyšuje snažení USA a EU. Čína, stejně jako zbytek Asie, stejně jako USA, potřebuje značně zvýšit investice do obnovy své rozpadající se či neexistující infrastruktury. Čínská vláda zůstává unikátem mezi zeměmi světa, protože nejen udržuje, ale především razantně kvantitativně navyšuje svou infrastrukturu a vynakládá 800 miliard dolarů ročně na výstavbu vysokorychlostních železnic, železničních tratí, námořních přístavů, podzemního i nadzemního metra, letišť a mostů.

Zatímco USA odmítly mnohonárodnostní obchodní a investiční dohody s jedenácti tichomořskými státy, ČLR, stejně jako mnohé africké a evropské země, prosazovala i financovala globální obchodní a investiční smlouvy s více než padesáti zeměmi Asie a Tichomoří (vyjma Japonska a USA).

Čelní představitelé ČLR pod vedením prezidenta Si Ťin-pchinga zahájili účinnou rozsáhlou protikorupční kampaň vedoucí k zatčení nebo odvolání více než 200.000 obchodních a veřejných činitelů včetně miliardářů a nejvyšších členů politbyra i ústředního výboru. Výsledkem této národní kampaně byl výrazný pokles nákupu luxusních předmětů. Praxe využívání fondů veřejných prostředků na přípravu opulentních večeří čítajících 12 chodů i okázalé rituální dárcovství a poučování jsou na ústupu.

Mezitím, navzdory politickým kampaním za „vysoušení bažiny“ či úspěšným populistickým referendům, ani náznakem nepřipomínajícím skutečné protikorupční kampaně v ČLR, se uchytily a doslova v USA a ve Velké Británii zakořenily každodenní zprávy o čínských podvodech týkajících se stovek předních investičních bank v anglo-americkém světě. Čínská protikorupční kampaň více méně uspěla ve snižování nerovností, oblastí, v níž však uspěla zcela nepochybně, bylo získání drtivé podpory čínských dělníků a zemědělců.

Novináři a akademičtí pracovníci, kteří s obdivem papouškují tlachání angloamerických i NATO generálů, varují, že čínský vojenský program představuje přímou hrozbu pro bezpečnost USA, Asie a ostatního světa.

Dějinná amnézie infikuje tyhle nejhlouběji se potápějící žáby. Zapomněli jsme snad na to, jak yankeeské agrese po druhé světové válce útočily a (z)ničily Koreu a Indočínu (Vietnam, Laos a Kambodžu), kde povraždily přes devět milionů obyvatel, civilistů, vojáků i partyzánů. Spojené státy napadly, kolonizovaly a neokolonizovaly Filipíny na přelomu 20. století a zabily až milion obyvatel. Nadále pokračují v budování a rozšiřování sítě vojenských základen, které obkličují Čínu. Nedávno přemístily masivní sila jaderných raket THADD až k severokorejské hranici, odkud jsou schopné útočit na čínská a dokonce ruská města. USA jsou bezkonkurečně nejpřednějším světovým vývozcem zbraní, čímž vysoce překonávají celkovou výrobu a prodej dalších pěti největších obchodníků smrti.

Na rozdíl od USA, Čína již po stovky let na nikoho jednostranně neútočila, nikoho neohrožovala, aniž by kohokoli okupovala. ČLR neumisťuje jaderné střely na americkém pobřeží ani při hranicích USA a ve skutečnosti nedisponuje ani jedinou zámořskou vojenskou základnu. Vlastní vojenské základny ČLR v Jihočínském moři jsou zřízeny tak, aby chránily důležité čínské námořní cesty před piráty a stále provokujícími námořnictvem armády USA. Čínský vojenský rozpočet, který by měl v roce 2017 vzrůst o 7%, je stále menší než jedna čtvrtina rozpočtu USA.

USA podporují agresivní vojenská spojenectví, raketové a satelitní řízené střely namířené proti ČLR, Íránu i Rusku a hrozí vymazáním KLDR z povrchu zemského. Čínský vojenský program byl a stále je obranný. Jeho nárůst je založen na reakci vůči provokaci USA. Podstata i smysl tahu zahraniční imperiální politiky ČLR se zakládají na strategii globálního trhu, zatímco Washington dále pokračuje v imperialistické strategii tuhého militarismu, směřující k tomu, aby nastolil globální nadvládu silou.

Závěr

Intelektuálské žáby západu hýkaly nahlas a dlouho. Producírují se a pózují a lá vůdčí mucholapky světa – z hlediska objektivní analýzy však neposkytují nic věrohodného. Jakkoli ČLR čelí vážným sociálním, ekonomickým a strukturálním problémům, dokáže se s nimi systematicky konfrontovat. Číňané se zavázali zlepšovat svou společnost, ekonomiku i politický systém podle svých vlastních podmínek. Číňané usilují o řešení nesmírně náročných problémů, přičemž odmítají obětovat svou národní svrchovanost a rostoucí blaho vlastního lidu.

Při konfrontaci ČLR jako světového kapitalistického konkurenta spočívá oficiální politika Spojených států v jejím obklopování vojenskými základnami a v hrozbách narušení její ekonomiky. V rámci této strategie západní média a takzvaní „odborníci“ zvětšují problémy Číny a minimalizují své vlastní. Na rozdíl od ČLR se USA „rochní“ v nižším než 2 % ročním růstu.

Ve Spojených státech stagnují mzdy po celá desetiletí; reálné mzdy a životní úroveň klesají. Náklady na vzdělávání a zdravotní péči v USA vzrostly, zatímco kvalita těchto životně důležitých služeb dramaticky klesá. Ve Spojených státech stoupají ceny, roste nezaměstnanost a zvyšuje se počet sebevražd i úmrtnost pracujících. Je naprosto nezbytné, aby Západ uznal impozantní pokrok Číny, aby se učil, vypůjčil a podpořil podobný model pozitivního růstu a spravedlnosti. Spolupráce mezi ČLR a USA je pro podporu míru a spravedlnosti v Asii zkrátka nezbytná.

Bohužel si předchozí americký prezident Obama i současný prezident Trump vybrali cestu vojenské konfrontace a agrese. Oba mandáty Obamovy administrativy zůstávají dokladem selhání jeho o válek, finanční krize, rostoucího počtu věznic i poklesu domácí životní úrovně. Ovšem halasné a hlučné přeřvávání se žab navzájem skutečný svět nezmění.

Pro Levou perspektivu přeložil Lukáš Sluka