• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

23
LED
2023

Co je „dělnická aristokracie“ – existovala v minulosti a existuje dnes?

Štítky: Historie, Odbory a pracoviště, Socialismus, Sociální otázky
Autor: Marxova pamětní knihovna
komentář : vypnuto

ZAČNĚME první otázkou – co znamená „dělnická aristokracie“, protože tento termín byl a je dodnes používán různými způsoby a zůstává předmětem debat mezi marxisty.

Ruský anarchista (a antimarxista) Michail Bakunin poprvé použil termín „aristokracie práce“ v 70. letech 19. století k označení toho, co nazýval „vyšší vrstvou“ dělnické třídy; „ti, kteří jsou nejkulturnější, vydělávají více a žijí pohodlněji než všichni ostatní pracující.“

V opozici k Marxovi a dalším zpochybnil myšlenku, že organizovaní dělníci jsou nejradikálnější a mohli by vést společnost k „diktatuře proletariátu“.

Termín dělnická aristokracie později rozvinul Lenin ve svém Imperialismu, nejvyšším stádiu kapitalismu (1917). Lenin tvrdil, že zisky získané z kolonií (kde byly mzdy mnohem nižší) umožnily některým zaměstnancům v metropolitních oblastech kapitalismu požívat vyšších mezd (a dostávat další výhody, jako je vzdělání a bydlení), takže by byli celkově spokojeni se svou životní úrovní a neměli by zájem zpochybnit status quo.

Lenin tvrdil, že imperialismus účinně zpomalil třídní polarizaci doma exportem vykořisťování a chudoby do svých držav. Tvrdil, že nejpříznivější podmínky pro dělnickou revoluci jsou v rozvojových zemích, jako je Rusko.

Dopisy v Morning Star zpochybnily představu dělnické aristokracie. Jeden zpochybnil tvrzení v dřívějším marxovském sloupku, že „významné části levicového a dělnického hnutí včetně ‚dělnické aristokracie‘“ byly podporovány imperialismem a prohlásil: „Lenin jistě nebyl původcem ekonomie stékávající kapky?“ [Teorie, že bohatství se postupně přelévá od nejbohatších směrem dolu]

Jiný dopis citoval Marxův argument v jeho brožuře Mzdy, cena a zisk, že mzdy pracovníků jsou obecně „založeny na společensky nezbytné pracovní době k reprodukci jejich práce“ a že zaměstnavatelé se vždy budou snažit je snížit na minimum. Zpochybnil „teorii dělnické aristokracie“ (nebo vlastně dělnické třídy jako celku) vykoupené nebo podplacené ze zisků kolonialismu nebo imperialismu.

Oba korespondenti mají samozřejmě pravdu. Ale anarchie kapitalismu znamená, že neustálý tlak na snižování mezd není jednotný napříč různými profesními sektory. Některým pracovníkům se v důsledku nedostatku kvalifikovaných pracovníků, silné odborové organizace nebo jiných faktorů podařilo udržet své mzdy nad průměrem.

Jiní v odvětvích, jako je zemědělství, distribuce a maloobchod – a zejména ti, kteří mají nejistou práci na nulovou pracovní dobu nebo falešnou samostatnou výdělečnou činnost [Švarc systém] – trpí mzdami v chudobě spolu s otřesnými a často nebezpečnými pracovními podmínkami.

Oba korespondenti se správně ptají: „Jak dělníci přiměli šéfy, aby svou kořist položili na jednací stůl?“ Odpověď zní – nepřiměli je. Někteří šéfové – nebo alespoň ti nejprozíravější představitelé kapitalistické třídy – byli sami ochotní to udělat, když by jim to pomohlo nadále vydělávat, zmařit jednotu pracujících a zastavit jakýkoli masový pohyb k socialismu. Rozděl a panuj byl vždy jedním ze způsobů, jak si mocní udržují kontrolu nad společností.

Engels v předmluvě ke svému (1845) Postavení dělnické třídy v Anglii ve vydání z roku 1887 píše o způsobu, jakým po zhroucení chartismu určité skupiny (manuálních) dělníků — inženýři, tesaři a truhláři, zedníci — včetně těch, kteří byli popsáni jako „nové modelové odbory“ (představující jednotlivé skupiny kvalifikovaných dělníků), na rozdíl od dřívějších konsolidovaných odborů z 30. a 40. let 19. století „vytvářejí aristokracii mezi dělnickou třídou; podařilo se jim prosadit si relativně pohodlnou pozici“ […] „více než patnáct let jsou nejen jejich zaměstnavatelé s nimi, ale oni se svými zaměstnavateli za mimořádně dobrých podmínek.“

Engels prohlašuje: „Pravda je taková: během období anglického průmyslového monopolu se anglická dělnická třída na výhodách tohoto monopolu do jisté míry podílela. Tyto výhody byly mezi dělníky velmi nerovnoměrně rozděleny; privilegovaná menšina si připsala do kapsy nejvíce, ale i velká masa dělníků měla tu a tam alespoň dočasný podíl.“

Ústupky nebyly jen ekonomické, byly sociální a politické. Učiliště a průmyslovky poskytující vzdělání pro gramotné kvalifikované dělníky se množily, některé byly iniciovány „zdola“, jiné dotovány a někdy řízeny místními průmyslníky. V některých z nich byly umístěny i základní školy pro děti dělníků.

V některých sídlily nové „trvalé“ stavební spořitelny, které svým spořivým, střízlivým a pracovitým (mužským) studentům nabízely vyhlídku na dům (a volební hlas). Došlo k velkolepému růstu bratrstev. Všechny projevovaly výhody (individuální) svépomoci spíše než kolektivní odpor, a vládnoucí třída je vnímala „jako to, čím byly, tedy spíše za zprostředkovatele sociálního smíru než za zprostředkovatele sociálních změn“.

A zástupci kapitálu rádi nabídli toto smiřování – ovšem jen některým. Engels v roce 1867 napsal: „Navzdory masovému hnutí dělníků za všeobecné volební právo druhý volební reformní zákon kvůli zradě oportunistických odborových vůdců udělil volební právo pouze majitelům domů, domácnostem a nájemníkům bytům, kteří platili roční nájem nejméně 10 liber. Takto byla volebním právem obdarována pouze dělnická aristokracie.“

Povaha a role dělnické aristokracie v minulosti zůstávají předmětem historického výzkumu a debaty. Někteří na levici například tvrdili, že v globálním kontextu celá britská dělnická třída představuje dělnickou aristokracii užívající si plodů kolonialismu a imperiálního vykořisťování, ale Eric Hobsbawm objasňuje, že v 19.století „Takové drobky ze superzisků, které byly házeny dělníkům, jistě připadly dělnické aristokracii, ale ne mnoha dalším.“

Asi nejzajímavější otázkou není, zda v době Marxe a Engelse existovala dělnická aristokracie, ale zda existuje dnes, a pokud ano, co to je a jak získává (či dostává) svá privilegia. Odpověď bude minimálně částečně záviset na definování „práce“ (užitečné nebo jiné) a na tom, kdo vlastně tvoří dělnickou třídu – aristokratickou nebo jinou.

Někteří například tvrdí, že dělnická aristokracie existuje, ale její povaha se neustále mění. Alespoň donedávna měli někteří zaměstnanci ve finančních službách a IT výrazně lepší mzdy a podmínky, než je průměr. Společnosti jako PWC, Facebook (omlouvám se, „Meta“) a Microsoft předávají (některým) svým zaměstnancům obrovské zisky (část z nich), které dosahují prostřednictvím poradenství, reklamy a „prodeje“ dat. Efektivně „loví“ v rezervoáru nadhodnoty a získávají své zisky z práce ostatních pracovníků vyrábějících fyzické zboží a služby – doma i ve zbytku světa.

Všichni jsou technicky vzato členy dělnické třídy – (pravděpodobně) nevlastní žádný významný kapitál, (pravděpodobně) jednotlivě nevykořisťují ostatní; ale někteří se přinejmenším těší z platů a benefitů vysoko nad průměrem a jejich práce – jejich práce – může být vnímána jako parazitující na práci ostatních, což pomáhá udržovat systém, který zajišťuje pokračování vykořisťování.

Ale jak se kapitalismus dostává do recese, i finanční giganti a velké technologické společnosti (od Goldman Sachs po Google) propouštějí zaměstnance. A i jednotlivci mohou měnit své role.

Vysoce placení fotbalisté nebo popové hvězdy (většina sportovců a hudebníků není dobře placena) mohou začínat jako členové dělnické třídy, ale mnozí končí jako zaměstnavatelé nebo investoři, vykořisťují ostatní a prvoligové kluby jsou samy často zdrojem zisku pro jejich vlastníků.

Vše výše uvedené je otevřeno diskusi. Je jasné, že v posledních desetiletích došlo k relativnímu snížení platů a postavení – chcete-li k „proletarizaci“ – mnoha lidí zaměstnaných v povoláních, která mohla být dříve považována za „středostavovská“, jako jsou lékaři, učitelé nebo právníci.

S rostoucí hospodářskou krizí je stále více skupin nuceno k protestním akcím, aby ochránily své mzdy a podmínky. A v tomto procesu zúčastnění stále více vidí svůj společný zájem s ostatními skupinami pracovníků a potřebu spolupracovat na pracovišti, s místními komunitami a skupinami provádějícími kampaně, abychom zajistili lepší svět.

Teorie a praxe jdou ruku v ruce.

Vzniklo jako vzdělávací program Marxovy pamětní knihovny.

Převzato z webu: https://www.morningstaronline.co.uk/

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Pokračující protesty požadují rezignaci peruánské prezidentky

22 ledna, 2023

Solidaritu s protiválečnými aktivisty z Ruska!

19 ledna, 2023

Rozbroje v královské rodině a pohled na monarchii

18 ledna, 2023

Proč i v bohaté společnosti zůstává chudoba

17 ledna, 2023

Představeno 10 nejlepších čínských vědeckých pokroků pro rok 2022

16 ledna, 2023

Archivy

  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.