Co stojí za zavražděním doněckého předáka Zacharčenka?
komentář : vypnuto
Alexandr Zacharčenko, Hlava státu antifašistické Doněcké lidové republiky, byl 31. srpna zavražděn při explozi v restauraci Separ v metropoli Doněcku. Zabit byl také Zacharčenkův tělesný strážce Vjačeslav Dočensko a 12 lidí bylo výbuchem zraněno, z toho čtyři vážně včetně ministra financí Alexandra Timofjeva. Mládežnická aktivistka Natalia Volkova utrpěla popáleniny třetího stupně na 60 procentech těla (Doněcká tisková agentura, 1. září).Denis Levin, komunistický dělník z Ukrajiny žijící v Doněcku v politickém exilu, sdělil pro Workers World, že restaurace bývala často plná rodin s dětmi.
Do vazby bylo vzato pro podezření z účasti na plánování a provedení bombového útoku 12 lidí. Podle úřadů DLR byl teroristický čin spáchán Ukrajinskou bezpečnostní službou (SBU) prostřednictvím agentů vycvičených vojenskými a zpravodajskými službami Spojených států a NATO (Sputnik News, 31. srpen).
Zacharčenko, malopodnikatel a syn havíře, se do antifašistického povstání a miličního hnutí zv donbaské oblasti východní Ukrajiny zapojil po pravicovém převratu v ukrajinském hlavním městě Kyjevě začátkem roku 2014. Převrat byl ze zákulisí řízen Spojenými státy, které aktivně spolupracovaly s místními oligarchy a neonacisty.
V dubnu 2014 rozpoutal ukrajinský režim s aktivní podporou Spojených států a NATO brutální válku proti lidem Donbasu. Tato válka stála až dosud podle údajů OSN více než 10 tisíc lidských životů. V květnu 2014 se na základě lidového hlasování ustanovila Doněcká a Luganská oblast jako nezávislé lidové republiky.
V srpnu 2014 se Zacharčenko stal předsedou vlády DLR. Jako uznávaný bojovník milice bez silných politických vazeb byl nahlížen coby kompromisní postava mezi levicovými a antikapitalistickými silami, které vedly doněcké povstání, a mezi konzervativnějšími a prokapitalistickými silami podporovanými vládou Ruské federace. Donbas tehdy i dnes zásadně potřebuje podporu sousedního Ruska, neboť je blokádou západních států odříznut od dodávek potravin, léků, zařízení a dalších základních potřeb.
Zacharčenko byl úzce provázán s Minskými dohodami, sérií ujednání, které podepsal začátkem roku 2015 za účasti zástupců Německa, Francie, Ruska a Ukrajiny, jejichž smyslem bylo ukončit válku a vyřešit konflikt na Donbase mírovou cestou. Západem podporovaná vláda v Kyjevě pod vedením prezidenta Petra Porošenka ale tato ujednání nikdy nerespektovala. Ukrajinská strana konfliktu pokračuje v ostřelování obytných zón podél linie bojů nevyjímaje ani předměstí metropole Doněcku.
Navzdory lidové nespokojenosti s Minskými dohodami a potížím způsobeným blokádou zůstával Zacharčenko mezi lidmi populární jako osobnost symbolizující jednotnou frontu proti ukrajinskému režimu.
Zacharčenko obvykle nosil svoji miliční uniformu a zdůrazňoval tak stav obležení republiky. Byl často vídán na frontě mezi vojáky bránícími zemi proti jednotkám ukrajinské armády a neonacistickým praporům. V únoru 2015 byl během jedné z posledních bitev zraněn v boji při úspěšném odražení ukrajinské vojenské ofenzivy.
Jeho styl byl skutečně lidový, a to po vzoru jednoho z jeho hrdinů, Fidela Castra, kdy si často přišel podiskutovat s obyvateli republiky o jejich problémech. Založil také on-line video dialog s obyvateli Ukrajiny a těch částí Donbasu, které zůstaly pod ukrajinskou okupací. Jeho styl byl uznávaný za to, že vracel jistý prvek normálnosti a všednodennosti do válkou nabouraného života metropole.
Atentát na Zacharčenka odsoudily vlády Ruské federace a Syrské arabské republiky (SANA, 1. září) a ruský prezident Vladimír Putin osobně vyjádřil soustrast lidu Doněcka (TASS, 31. srpen). 2. září se do budovy Doněcké opery, kde bylo vystaveno tělo předáka, dostavily desetitisíce lidí. Pohřebního průvodu se v ulicích města zúčastnilo na 200 tisíc lidí (Novorossia News, 2. září).
Proč nyní?
SBU již v Doněcku provedla i další atentáty, z nichž je třeba zmínit vraždy dvou oblíbených velitelů lidové milice blízkých Zacharčenkovi a známých pod svými vojenskými přezdívkami Givi a Motorola. Došlo i k dřívějším pokusům o život Zacharčenka, při nichž byly většinou použity bomby nebo ostřelování. Zavraždění Hlavy státu teroristickým útokem na civilní cíl v samém středu Doněcku je ale něco úplně jiného. Takový čin nemohl být spáchán politicky, hospodářsky a vojensky závislým režimem na Ukrajině bez toho, aby se mu dostalo požehnání z nejvyšších amerických kruhů.
A jako by měl podtrhnout roli Spojených států v této vraždě, vystoupil ukrajinský prezidenta Porošenko následující den po boku hlavy NATO Jense Stoltenberga na washingtonském pohřbu válečného zločince senátora Johna McCaina. Ten byl pevnou součástí koaličního stranického bloku, který pomáhal dostat během vlády prezidenta Obamy ukrajinskou juntu k moci (Interfax-Ukrajina, 3. září). McCain před převratem v roce 2014 vystoupil na jednom pódiu s vůdcem ukrajinských fašistů Olehem Tyanybokem.
Je tedy důležité se ptát: Proč byl Zacharčenko zavražděn právě teď a tímto způsobem?
Je samozřejmě pravda, že útok tohoto typu má za cíl rozšířit mezi obyvatele Donbasu strach a otřást jejich důvěrou ve vládu antifašistické republiky. V tomto směru ale útok neuspěl, jak ukázaly vzdorné masy občanů, kteří zaplnili ulice při Zacharčenkově pohřbu. Na útok je ale třeba se dívat i v mezinárodních souvislostech.
K atentátu na Zacharčenka došlo ve chvíli, kdy syrská armáda s podporou svých spojenců z Ruska, Íránu a Hizballahu přistoupila k opětovnému převzetí kontroly nad provincií Idlib, jednou z posledních bašt západem podporovaných syrských Contras.
Pouze několik dní před vraždou ruská armáda varovala, že síly podporované Spojenými státy mohou zinscenovat další útok pod falešnou vlajkou s chemickými zbraněmi v Idlibu, jak to již opakovaně použily k ospravedlnění pokračující západní intervence v Sýrii. Syrský zástupce pak představil důkazy tohoto plánu na půdě OSN (FARS News Agency, 29. srpna).
Byla vražda Zacharčenka varováním Moskvě a jejím spojencům, čin pomsty za odhalení plánované americké provokace v Idlibu?
Během dlouhé imperialistické války mající za cíl rozparcelování Sýrie byla Ukrajina často využívána Západem jako druh nejasné hrozby proti spojenci Damašku – hrozby druhé fronty na ruských západních hranicích, která se může rozhořet v jakýkoliv moment.
Do úvahy ale také přichází prohlubující se vnitřní boj uvnitř politického establishmentu americké vládnoucí třídy o kontrolu nad Pentagonem a CIA: směřovat tyto mechanismy k válce s Ruskem, jak to hájí Demokratická strana a zavedení vůdci Republikánů, nebo je využít proti jiným cílům včetně Íránu a Číny, jak preferuje prezident Trump?
Antiimperialističtí a protiváleční aktivisté [v USA] nesmí v zavraždění doněckého lídra spatřovat místní záležitost omezeného významu, ale musí v něm vidět varovné znamení, že je potřeba zdvojnásobit úsilí o získání amerických pracujících a chudých na svoji stranu, proti rusofonnímu honu na čarodějnice a zmobilizovat je k zastavení veškerých amerických intervencí!
To je ta nejlepší pocta, kterou můžeme vzdát padlému antifašistovi Alexandru Zacharčenkovi
Greg Butterfiled, Workers World
