Vlna podivných sebevražd a vražd osob spojených s bývalou Janukovyčovou vládou, Stranou regionů a současnou opozicí na Ukrajině nepolevuje. Jen minulý týden došlo k vraždám nejméně čtyř opozičníků vůči Majdanu, z toho tří novinářů. Ačkoliv se tato skutečnost pro svoji nápadnost dostala i do světových médií, západní politiky to – jak symptomatické – vůbec nevzrušuje čili toto vraždění tiše schvalují. Ale nejen to, oficiální ukrajinské úřady nyní dokonce otevřeně vyhrožují kritikům vlády dalším násilím, pokud doslova řečeno „nezavřou svou hubu“!

Smrťák obchází Ukrajinou a neřádí zdaleka jen na frontě s donbaskými povstalci. Od Nového roku zemřelo na Ukrajině za podivných okolností nejméně 12 významných osobností spojených tak či onak s minulou nebo dnešní opozicí vůči Majdanu a kyjevské juntě. Zatímco první z těchto úmrtí byla oficiálně klasifikována jako sebevraždy, u těch posledních se již i policie kloní k závěrům o vraždách. K nim se ostatně dopisem přihlásila „Ukrajinská povstalecká armáda“, nicméně představitelé vlády naznačují provokaci, jak jinak než ze strany Kremlu.

Připomeňme si, o jaké případy se zde jedná:

26. ledna spáchal ve svém bytě údajnou sebevraždu bývalý první náměstek ředitele státních ukrajinských železnic, Nikolaj Sergijenko. Podle policie byl Sergijenko nalezen v zevnitř zamčené místnosti sám, mrtvý v důsledku zranění, které si způsobil výstřelem ze své, legálně vlastněné lovecké pušky Blazer. Dopis na rozloučenou nebyl nalezen. Sergijenka jmenoval do funkce (2010-14) bývalý „Janukovyčův“ premiér Mykola Azarov.

29. ledna objevila policie tělo oběšeného 64letého Alexeje Kolesnika, bývalého předsedy charkovské oblastní rady a člena Komunistické strany Ukrajiny. Nalezen byl oběšený ve svém domě, dopis na rozloučenou se nenašel.

25. února se údajně sám oběsil bývalý starosta jihoukrajinského města Melitopol v letech 2010-13 a člen Strany regionů, 57letý Sergej Waltr. Proti Waltrovi byl veden soudní proces za zneužití pravomocí a spolupráci s organizovaným zločinem, kde mu hrozil trest odnětí svobody ve výši 14 let. Při předchozích slyšeních trval Waltr na své nevině.

26. února, o pouhý den později, se našla mrtvola zástupce velitele melitopolské policie Olexandra Bordjuga. Podle policie zemřel 47letý major Bordjug v garáži svého domu pravděpodobně na infarkt nebo v důsledku sebevraždy. Bordjug byl údajně v tu dobu na nemocenské. Zajímavé je, že bývalý Bordjugův šéf figuroval v procesu Sergeje Waltra jako právník.

28. února údajně spáchal sebevraždu skokem z okna svého bytu v 17. podlaží bývalý zástupce předsedy poslanecké frakce Strany regionů v ukrajinském parlamentu, podnikatel Michail Čečetov. Čečetov předsedal v letech 2003-2005 Státnímu majetkovému fondu a účastnil se tehdejší vlny rychlé, zcela nevýhodné privatizace státního majetku, často podobné výprodeji za babku. Čečetov byl obviněn ze zneužití úřadu a zpronevěry. Podle zpráv prorežimních médií trpěl v poslední době depresemi. Čečetov nebyl mimochodem prvním předsedou Státního majetkového fondu, který nedávno zemřel: 27. srpna 2014 (tj. již po Majdanu) bylo nalezeno tělo bývalé předsedkyně fondu z let 2005-2008 Valentiny Semenčuk-Samsoněnkové s průstřelem hlavy a nedaleko pohozenou puškou.

9. března se podle údajů policie zastřelil v koupelně svého kyjevského bytu 53letý bývalý poslanec za Stranu regionů a podnikatel, Stanislav Melnik. Střela prošla Melnikovi hlavou.

12. března zemřel bývalý gubernátor Zaporožské oblasti (2011-14), člen prezidia a politické rady Strany regionů, bývalý zástupce Viktora Janukovyče v Nejvyšší radě, bývalý zástupce výboru Nejvyšší rady v otázkách rozpočtu, 60letý Aleksander Peklušenko. Podle policie spáchal sebevraždu tak, že si prostřelil krk ve vesnici Sonjačné nedaleko Zaporoží.

14. března „vypadl“ z okna svého bytu v devátém patře 32letý bývalý prokurátor z Oděsy, Sergej Melničuk. Na rozdíl od předchozích případů zde sama policie připustila, že mohl být z okna vyhozen, ale v médiích se opět mluvilo o sebevraždě. Prokurátor nebyl v žádném vztahu ke stejnojmennému veliteli dobrovolnického bojového praporu Ajdar.

12. dubna byl v Kyjevě v noci nedaleko svého bytu zavražděn opoziční novinář Sergej Suchobok, zakladatel internetových portálů ProUa a Obkom. Napaden byl údajně dvěma svými opilými sousedy.

15. dubna zemřel bývalý poslanec a člen Strany regionů, Oleg Kalašnikov. 52letý Kalašnikov patřil k vedoucím osobnostem ukrajinského Antimajdanu a velkým kritikům Porošenkovy-Jaceňukovy vlády. V nedávné době dostal velké množství výhrůžek smrtí, když obhajoval uspořádání důstojných oslav 70. výročí konce 2. světové války, vyzýval Ukrajince k individuálnímu připomenutí hrdinů a obětí této války a kritizoval přesun oficiálního svátku z 9. května o den dříve. V dopise poslanému svému příteli krátce před smrtí Kalašnikov psal, že na Ukrajině dochází k „otevřené genocidě disentu, kde se normou staly výhrůžky smrtí a neustálé špinění“.

16. dubna byl podle policie nedaleko svého kyjevského bytu zavražděn opoziční novinář a autor několika knih, Oles Buzina. 45letý Buzina působil do března jako šéfredaktor novin Segodňa (Dnes) a následně po svém odstoupení zdůvodněném cenzurou jako novinář na volné noze, hodně známý i v Rusku. Podle policie byl Buzina zastřelen neznámými útočníky z auta s běloruskou nebo lotyšskou poznávací značkou. K vraždě Buziny i Kalašnikova se přihlásila organizace Ukrajinská povstalecká armáda (stejné jméno používala ukrajinská banderovská vojenská organizace spolupracující v období před a během 2. světové války s nacisty). Jméno Buziny se podobně jako u Kalašnikova objevilo na ukrajinském blogu Mirotvorec, který uvádí osobní údaje, adresy bydliště, informace o zaměstnání apod. u osob „Ruského světa, antimajdanu a stoupenců separatismu“ s cílem je zastrašovat a směřovat vůči nim fyzické útoky.

17. dubna se našlo mrtvé tělo opoziční novinářky z novin Nětěšinská gazeta, Olgy Morozové. Neslo známky násilí, ale bližší údaje zatím nejsou k dispozici.

Vlna těchto úmrtí znepokojuje podle všeho stále větší část ukrajinské veřejnosti. Ukázala to i poměrně velká účast na pohřbu novináře Buziny, který se nesl v protirežimním, protestním duchu. Snad i to je důvod, že vláda reaguje velmi podrážděně a z vražd nepřímo nařkla ruské tajné služby. „Je jasné, že všechny tyto zločiny mají stejné pozadí. Jde o provokaci, která je vodou na mlýn našim nepřátelům,“ prohlásil například sám prezident Porošenko.

Ještě útočněji ovšem vystoupil hlavní vyšetřovatel Ukrajinské bezpečností služby Vasilij Vovk, který v televizi prohlásil: „Já si myslím, že v dnešní době, kdy jsme prakticky ve válce, by ukrajinofóbové měli když ne zavřít huby, tak aspoň polevit ve své rétorice. Myslím si, že v dnešní situaci by tu neměl být nikdo, kdo vystupuje přímo proti Ukrajině a ukrajinskosti.“ Pokud ho prý „Ukrajinofóbové“ neposlechnou, „nic dobrého z toho [pro ně] nevzejde“.

Je snad směšné, snad hrozivé, v každém případě ale příznačné, že pořad, ve kterém Vovk na ukrajinské televizi ICTV promluvil, nese název Svoboda slova…