Americký sociální teoretik Murray Bookchin (1921-2006) dal vzniknout konceptu demokratického konfederalismu a uvězněný vůdce Kurdské dělnické strany (PKK) Abdullah Öcalan se jej ujal a rozvinul ho, prohlásila Janet Biehlová, americká politická spisovatelka a autorka Bookchinova životopisu.

Biehlová mluvila na veřejném fóru věnovaném počátkům a vývoji demokratického konfederalismu, případu tureckých Kurdů a sociálnímu experimentu v syrském Kurdistánu, neboli Rojavě. 16. března tohoto roku vyhlásila Rojava Federaci severní Sýrie, která zahrnuje tři převážně kurdské oblasti, jmenovitě kantony Kobani, Cizre a Afrin.

Janet Biehlová byla partnerkou Murraye Bookchina, radikálního anarchistického revolucionáře se kterým spolupracovala posledních 19 let jeho života. Svůj projev začala vzpomínkou na Bookchina v jeho aktivitách ve 30. a 40. letech minulého století. Zmínila, že v tu dobu se Bookchin domníval, že druhá světová válka nastolí podobně jako ta první podmínky k proletářské revoluci proti kapitalismu. K rozčarování Bookchina a mnohých dalších revolucionářů k tomu ale nedošlo.

Na rozdíl od svých mnohých podobně smýšlejících současníků se Bookchin odmítl vzdát svých revolučních myšlenek a stát se součástí mainstreamové americké politiky. Pro něj se vývoj ubíral buď směrem k socialismu, nebo k barbarství, a on se odmítal barbarství poddat, řekla Biehlová. Pokud fungování kapitalismu není limitováno bídou dělnické třídy [která se podle Bookchina stala součástí systému – překl.], tkví jeho omezení v něčem jiném.

Bylo to právě v období po druhé světové válce, kdy se v americké společnosti začaly prudce rozvíjet průmyslově fungující farmy, v zemědělství a potravinářském průmyslu se objevily chemické přípravky a vznikala města s dosud nevídanou energetickou náročností.

Podle Bookchinových postřehů se ve výsledku objevila hrozba pro samotné udržení života na naší planetě a jeho pozicí bylo tomu všemu zabránit. Místo velkých měst tak obhajoval menší sídla, kde budou lidé žít v lokálních komunitách disponujících vlastními decentralizovanými zdroji energie pocházející ze slunce a jiných přírodních zdrojů a kde si lidé budou pěstovat svou vlastní potravu. Aby ale něco takového bylo možné, bylo potřeba najít politické řešení. Podle Bookchina je model národních států ve své podstatě utlačovatelský a mění aktivní občany [členy komunity] na pasivní daňové poplatníky.

Bookchin vzhlížel ke starověké Athénské polis [městskému státu], kde se občané schází tváří v tvář na veřejných shromážděních a společně rozhodují o svých vlastních záležitostech. Domníval se, že „pokud to šlo jednou, půjde to znovu“. Řecký model ale pracoval v mnohem jednodušších a menších měřítcích. Proto přišel s myšlenkou konfederace mezi menšími komunitami, které by pak pokrývaly celé širší oblasti. Po představení svého sociálně ekologického modelu, který nazýval libertariánskými municipalitami, strávil Bookchin většinu svého života v marných snahách přesvědčit americkou a v širším měřítku i evropskou levici, aby jeho model uvedla v život.

Jediná dobrá věc, která z jeho díla prakticky vzešla, bylo, že díky anarchistům, kteří měli o jeho myšlenky velký zájem, se řada jeho knih přeložila do různých jazyků včetně turečtiny. V té době právě Abdullah Öcalan sedící ve vězení za zradu začal tyto Bookchinovy knihy číst a brzy si začal s Bookchinem dopisovat. Celkem si vyměnili šest dopisů. „Öcalan napsal, že se považuje za sociálního ekologa a dobrého Bookchinova studenta a má zájem uvést jeho myšlenky prvně v praxi“, prohlásila Biehlová.

V roce 2002 dospěl Öcalan k názoru, že myšlenka občanských shromáždění a konfederace komunit se potenciálně perfektně hodí na situaci, v níž se nacházejí Kurdové, největší etnická skupina světa bez vlastního státu. Nemohou-li mít hierarchický stát, pak má smysl bojovat za sebeurčení zdola. „Když o tom tak přemýšlím, Bookchin porodil robátko, z něhož Abdullah Öcalan dal vyrůst dítěti“, řekla Biehlová.

V tu dobu byl již Bookchin starý, nemocný a unavený a poznal, že není schopen udržovat pravidelnou komunikaci s nedočkavým Öcalanem. Napsal mu tedy, že „Kurdský národ je pod jeho vedením v dobrých rukou“. Zemřel v roce 2006 dříve, než mohl vidět realizaci svého modelu v tureckém Kurdistánu a syrské Rojavě.

Öcalan změnil některé z prvků původního Bookchinova modelu. Bookchin byl anarchista, a proto „odmítal v zásadě jakoukoliv hierarchii, nadřazenost určité rasy, pohlaví, genderu, státní moc nebo nerovnost ve vztahu mezi jednotlivci. Öcalan z toho všeho zdůraznil klíčový význam genderové nerovnosti a prvořadou důležitost osvobození žen. To je podle mého názoru největší změna v oblasti teorie“, poznamenala Biehlová.

Byla to pozoruhodná role žen v rojavské revoluci, která inspirovala novinářku na volné noze Rahilu Guptu k návštěvě Rojavy. Spoluprezidentský systém, v němž každou výkonnou pozici sdílí společně muž a žena, již v Rojavě podle Gupty oslabil dosavadní patriarchát. Gupta mluvila s Hediyí Yusufovou, spoluprezidentkou kantonu Cizre, která poslední dva roky sdílí svoji pozici s jedním arabským mužem, a všimla si, že mužský protějšek Yusufové uznává, jak se zhostila svých povinností.

Osamah Golpy, Rudaw, 22. dubna 2016