Ukrajinské protesty byly před Vánoci jednou z hlavních zahraničních zpráv českých médií. Bohužel jsme byli svědky zjednodušení protestů na volání po vstupu do EU a na odpor proti Rusku. Teze Levé opozice i komentář k nim ale ukazují, že Ukrajince hnalo na náměstí Majdan něco úplně jiného.

Popularita Euromajdanu (souhrnný název pro protest na kyjevském náměstí Majdan – pozn. překladatele) nemá nic společného s tím, že by Ukrajinci považovali volný obchod s Evropskou unií za tak důležitý, aby je přiměl přežívat bezesné noci na náměstí. Protestům daly naléhavost socioekonomické problém země, které jsou mnohem naléhavější než ty, které sužují okolní země na východ i na západ. Průměrná mzda je na Ukrajině 2–2,5krát menší než v Rusku nebo Bělorusku a násobně nižší než v EU. Světová ekonomická krize zasáhla Ukrajinu drastičtěji než kteroukoli jinou evropskou zemi od Atlantiku po Ural. Ekonomický růst se po vypuknutí krize téměř zastavil a čísla z průmyslu za rok 2013 vypadají podobně. Navíc ukrajinský daňový systém více či méně zprošťuje oligarchy nutnosti platit daně. Člověk může naprosto legálně vyvézt ze země nerostné bohatství, kovy, čpavek, pšenici a slunečnicový olej v hodnotě desítek miliard dolarů a nahlásit, že neměl žádný zisk. Veškeré zisky jsou ulity do zámořských destinací, kde formálně sídlí všechny fungující ukrajinské korporace. Jakýkoliv zisk vzniklý na Ukrajině tak může být legálně a bez námahy přesunut za moře pouze tím, že bude fiktivně prohlášen za půjčku.

Je tedy snad překvapivé, že ukrajinská vláda má problém s naplněním státního rozpočtu? Na konci minulého roku byla Ukrajina před státním bankrotem. Zadržování mezd náležících státním zaměstnancům se stalo běžnou praxí a státní rozpočet téměř přestal rozdělovat peníze na sociální zabezpečení. Situace se zhoršila obchodní válkou s Ruskem, kdy Gazprom přinutil vystoupat ukrajinské ceny zemního plynu na nejvyšší hodnoty ve východní Evropě. Oligarchové zahnali zemi do kouta; ani po nekonečné diskusi nedokázali přijít se soudržnou rozvojovou strategií, vyhýbali se investicím do státu, ačkoliv z něj systematicky prostředky vysávali. Jakákoli rozvojová strategie musí obsahovat zkrocení jejich choutek – musí, alespoň částečně, zakázat možnost sídlit v zahraničí a prosadit minimální daňové plnění. Ale to je přesně to, co oligarchové nemohou přijmout, ačkoliv chápou, že pokud nezmění pravidla hry, zaženou stát do socioekonomické katastrofy a podřežou si větev, na které sedí.

Když pravicová opozice hovoří o ekonomických problémech, soustředí se téměř výlučně na téma korupce a neefektivního vládnutí. A když se debata přesune k oligarchům, kteří tunelují stát, omezuje se na podnikatele blízké Straně regionů a zejména nepátrá dále než k podnikání Janukovičových synů. Z pravicového pohledu nejsou ostatní oligarchové problém, protože mají národní povědomí. S touto logikou tak platí, že pokud Ukrajinu plundrují „praví” Ukrajinci, může to národu stále být ku prospěchu.

Vzniká tak paradoxní situace. Všichni svědomití ekonomové (dokonce i velmi neoliberální, jako je Viktor Pinzenik) se shodují, že daňové a regulační systémy byly nastaveny tak, aby se oligarchové naprosto vyvázali z povinnosti platit daně. Každý vidí, že tento systém nemůže trvat o moc déle, ale žádný z politiků se neodváží navrhnout zjevnou a realistickou systémovou alternativu. Téměř nikdo se neodváží veřejně připustit, že nejnaléhavějším tématem, které trápí Ukrajinu, není EU nebo dohoda o obchodu, ale to, aby oligarchové prostě začali platit daně. Státní aparát je naprosto schopný to provést, protože funkční prostředky oligarchů jsou umístěny na Ukrajině. Nicméně jak nedávno poukázal Andrej Hunko (poslanec Die Linke, pozn. překladatele), oligarchizace ukrajinské politiky dosáhla takových rozměrů, že ani jedna ze současných parlamentních stran se o daních nemůže ani zmínit.

Bohužel jsou to jen stoupenci radikální levice, kteří vyjadřují tyto minimální a zjevné požadavky. Chci zdůraznit, že tyto požadavky by neměly být považovány za program Levé opozice, ale za první kroky k vytvoření politiky, která by mohla přitáhnout všechny síly stavící se proti oligarchům a která nepovažuje ultrapravicovou fašistickou diktaturu za řešení. Diktaturu, do které nás vytrvale posouvá Celoukrajinský svaz „Svoboda“, zatímco oficiální opozice sedí a hledí.

Do očí bijící neexistence jakéhokoli soudržného akčního plánu, které by mohl pomoci Ukrajině z krize, se stala tak tíživou, že dokonce některá liberální či pravicově-liberální periodika začala diskutovat našich deset bodů. Příkladem může být lvovský Zaxid.net.

Plán společenské změny. Deset bodů.

Předkládáme vaší pozornosti dokument, který nese název „Plán společenské změny“, který nastiňuje způsoby, jakými zvýšit životní úroveň občanů a zajistit společenský pokrok. Vznikl částečně proto, že socioekonomické požadavky euromajdanských demonstrací byly ignorovány. Doufáme, že tento dokument bude sloužit jako platforma, na které se sjednotí široký záběr sociálních levicových a odborářských iniciativ. Tento dokument sepsali členové Levé opozice, socialistické organizace, jejímž cílem je sjednotit všechny ty, kteří náleží do komunity provizorně nazývané #leftmaidan.

Netřeba říkat, že politické strany směřují protestní hnutí k volbám; snaží se najít nové hlasy místo toho, aby změnily systém. Nepodporujeme ideu liberálních struktur, které propagují ekonomiku volného trhu, ani nepodporujeme radikální nacionalisty, kteří prosazují diskriminační politiku.

Doufáme, že protestní hnutí, které přimělo k činu sociální nespravedlnost, se nakonec podaří odstranit kořeny této nespravedlnosti. Věříme, že příčinou většiny sociálních potíží je oligarchie, která se vyvinula z nekontrolovaného kapitalismu a korupce. Místo spoléhání na Rusko nebo MMF, což by znamenalo naši národní závislost, je potřeba omezit egoistické zájmy našich oligarchů. Domníváme se, že je škodlivé, abychom své hlasy připojili k požadavkům na integraci do EU; místo toho je třeba vytyčit změny, které budou sloužit zájmům obyčejných občanů, zejména námezdně pracujících. Na několika místech uvádíme progresivní zkušenosti několika evropských států, které přijaly podobná opatření.

Cíle, které představujeme, jsou relativně umírněné, aby přitáhly co nejširší okruh organizací. Nebudeme skrývat fakt, že pro nás jsou spíše reakcí na současné události než krokem k formulaci současné levicové politické síly – síly, která je schopna ovlivnit mocné a nabídnout alternativu k existujícímu sociálnímu uspořádání. Levá opozice považuje tento plán za minimum pro budování socialismu na principech samosprávy: socializace průmyslu, rozdělení zisku podle společenských potřeb a jmenování občanů do vládních funkcí.

Budeme rádi, pokud se přihlásíte na naši facebookovou stránku nebo nám napíšete na gaslo.info@gmail.com a dáte nám vědět svůj názor.

Nahrazení jedné sady politiků a oligarchů druhou bez celkových systémových změn nezlepší naše životy. Místo toho naše skupina sociálních a odborářských aktivistů nabízí deset základních podmínek pro překonání ekonomické krize a zajištění dalšího rozvoje Ukrajiny.

1. Vláda lidu, nikoliv oligarchů

Musíme přejít z prezidentské do parlamentní republiky, ve které je moc prezidenta omezena na reprezentativní funkce v zahraničí. Vládní moc by měla být přenesena ze státu na volené místní rady (sověty). Představitelé této moci by měli mít právo odvolat delegáta, který neplní svůj program; soudci a policejní náčelníci by měli být voleni, nikoli jmenováni.

2. Znárodnění klíčového průmyslu

Hutnictví, důlní a chemický průmysl spolu s infrastrukturními podniky (energie, doprava a komunikace) by měly přispívat na sociální stát.

3. Pracující by měli kontrolovat veškeré formy vlastnictví 

Po vzoru úspěšných evropských příkladů bychom měli vytvořit síť nezávislých odborů, které budou kontrolovat management a garantovat práva pracujících. Pracující by měli mít právo na stávku (odmítnout pracovat, pokud nepřijde výplata). Produkční, účetní a manažerská data podniků, které zaměstnávají více než 50 lidí nebo mají kapitálový obrat více než 1 milion dolarů, by měla být publikována on-line.

4. Zavedení daně z luxusu

Měli bychom zavést 50% daň na luxusní zboží: jachty, drahé automobily a další předměty, které stojí více než 1 milion hřiven. Zavedeno by mělo být i progresivní zdanění fyzických osob. Jednotlivci s ročním příjmem nad 1 milion hřiven by měli být zdaněni až padesáti procenty podle dánského vzoru (v takovém systému by jen Renat Achmetov zaplatit do federálního rozpočtu 1,2 miliardy hřiven – pro srovnání s 400 miliony, které zaplatil za rok 2013).

5. Zákaz offshorových kapitálových transferů

Místní vyhlášky, které vyjímají ukrajinské korporace z povinnosti platit daně v řadě zámořských zemí by měly být revokovány, aby se zabránilo odsunu kapitálu do zámoří. Prostředky offshorových společností na Ukrajině by měly být zmrazeny a dočasně spravovány, dokud se neprokáže legalita jejich investic.

6. Oddělení podnikání a vlády

Občané s příjmy nad 1 milion hřiven by neměli zastávat vládní pozice a křesla v místních vládách. V souladu s tímto pravidlem by měly proběhnout předčasné volby.

7. Redukce výdajů na byrokratický aparát

Vládní útraty by měly být kontrolovány a být transparentní. Měly by proběhnout administrativní reformy, při nichž by se snížil počet manažerských pracovníků. Dnes je možné celé oddělení nahradit počítačovými programy. Místo toho za posledních osm let narostl počet byrokratů o 10 %, což znamená 372 000 lidí (na Ukrajině je téměř 8 úředníků na každých 1000 obyvatel, ve Francii je to 5 úředníků na 1000 obyvatel).

8. Rozpuštění Berkutu a dalších speciálních sil

Počínaje rokem 2014 by se měly snížit výdaje na bezpečností aparát státu: na ministerstvo vnitra, tajnou službu, kancelář hlavního prokurátora a speciální policejní složky. Je nepřijatelné, aby ministerstvo vnitra získalo více než 16,9 miliard hřiven, jako tomu bylo v roce 2013. Navíc je to o 6,9 miliard více, než kolik činily výdaje na veškerou veřejnou zdravotní péči!

9. Svobodný přístup ke vzdělání a zdravotní péči

Prostředky na tuto iniciativu by mělo přinést zestátnění průmyslu a omezení výdajů na bezpečnostní a byrokratický aparát. Abychom vymýtili korupci ze zdravotnictví a školství, musíme zvýšit mzdy lékařům a učitelům a obnovit společenskou prestiž těchto oborů.

10. Vystoupení z utlačovatelských mezinárodních finančních institucí

Podporujeme ukončení spolupráce s Mezinárodním měnovým fondem a dalšími mezinárodními finančními institucemi. Měli bychom postupovat stejně jako Island, který odmítl platit dluhy nahromaděné bankéři a byrokraty (pod vládní zárukou) za účelem osobního obohacení.

Kolektiv Levé opozice

Vyšlo v ruštině na Open Left: http://openleft.ru/?p=1157

Z anglického zdroje http://www.criticatac.ro/lefteast/manifesto-left-opposition-in-ukraine přeložil Jan Májíček

Převzato z webu Socialistické Solidarity