• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

13
ČVN
2013

Dny antikapitalismu I. (pátek)

Autor: Leopold Vejr
komentář : vypnuto

Ve dnech 7. až 9. června se v galerii Tranzitdisplay v Dittrichově ulici na Novém Městě konaly Dny antikapitalismu 2013, pořádané Socialistickou solidaritou. Této zajímavé akce se zúčastnili i pražští členové a příznivci Levé perspektivy.  Ve dvou reportážích bychom zde rádi prezentovali své dojmy a postřehy z prvních dvou ze Dnů antikapitalismu vyplněných panelovými debatami, diskusemi a kulturními zážitky.

V pátek 7. června 2013 jsem se zúčastnil prvního ze tří dnů pražských Dnů antikapitalismu (DAK) 2013. Předem musím konstatovat, že na předchozích ročnících DAK jsem nebyl, a tak nemohu srovnávat, nicméně i přes dílčí výhrady v současné situaci oceňuji, že se vůbec koná veřejná akce s tímto tématem, navíc přístupná zdarma. Ačkoli její začátek byl se zhruba 10 diváky rozpačitý, během krátké doby se sál zaplnil asi 25 lidmi a v druhý den odpoledne dorazilo dokonce kolem 45 lidí, což už bylo na hranici kapacity prostoru.

Pozitivní rozhodně bylo, že se zúčastnili řečníci i hosté širokého věkového spektra, přičemž převažovali lidé mladé a střední generace. Slova řečníků i dotazy z publika budu popisovat jen dle svých stručných poznámek, takže se nevyhnu zjednodušení a možná ani nechtěnému zkreslení. V úplnosti by měly být záznamy z DAK ke zhlédnutí na kanálu TV Solidarita na youtube.com.

Osvobození žen

V pátek byl program DAK tvořen dvěma přednáškami, z nichž první pojednávala o ženském osvobození a hlavním řečníkem na ní byl Filip Vidímský, student politologie, člen Socialistické solidarity. V úvodu připomněl Engelsovo řešení otázky v „Původu rodiny, soukromého vlastnictví a státu“. Uvedl, že ač nepovažuje minulý režim za socialistický, vyzdvihuje ho v pracovním zapojení a emancipaci žen, socializaci péče a výchovy, ve vytvoření ekonomické nezávislosti žen, v čemž bylo dosaženo větších úspěchů než na Západě. Připomněl, že rodina v kapitalismu znamená především výchovu nové pracovní síly.

V diskuzi došlo k polemice ohledně úlohy dvou největších českých programově sociálně orientovaných stran, ČSSD a KSČM. Z jedné strany byla oceňována snaha k vyrovnání vztahů mezi pohlavími v programech obou stran, zatímco ze strany druhé zaznívala upozornění na rozpor mezi slovy (programy) a činy těchto partají a obavy, že ve skutečnosti udělají málo pozitivního pro zdrcující většinu společnosti, ženy nevyjímaje. Sám se na základě svého poznání těchto stran musím přiklonit ke druhému táboru. Zazněl i názor, že KSČM je ve vztahu k ženám pokrokovější, zatímco ČSSD konzervativnější. To si nedovolím posuzovat, nicméně rozdíly mezi ČSSD a KSČM považuji spíše za věc formy než obsahu.

Diskutována byla také otázka feministických požadavků, např. kvót pro zastoupení žen v různých politických, podnikových či jiných orgánech nebo rodičovské dovolené pro muže, tedy přesněji jejího rozdělení mezi oba rodiče. Opět se střetly dva názory, na jedné straně zastánci kvót i rodičovské dovolené pro muže, na druhé straně odpůrci argumentující tím, že kvóty naopak nespravedlnost vytvářejí (pokud budu chtít vytvořit orgán z 10 lidí, přihlásí se mi do něj 100 mužů a 5 žen a budu muset vybrat 5 a 5, jakápak to bude spravedlnost?), že důležitější je rozhodování na základě odbornosti než pohlaví, než příslušnosti k národnosti či rase apod.

V neposlední řadě nelze přehlédnout samu biologickou podstatu věci, kterou nezmění sebevětší „revolucionář“, totiž že děti jsou rozeny a kojeny ženami a že tedy muž na rodičovské dovolené jim bude málo platný. Bohužel, mám obavu, že velká část soudobého feministického hnutí se zabývá (s trochou nadsázky) spíše otázkou, jak by muži mohli rodit děti, než sociálním osvobozením ženy, které je nezbytným předpokladem jejího zrovnoprávnění s mužem. Takové „apolitické“ feministické hnutí (nepíši úmyslně ženské, protože rozhodně není jen ženskou záležitostí), nechávající podstatu kapitalismu netknutou, není pro pracující ničím prospěšné, jen je odvádí od boje za jejich práva zástupnými pseudoproblémy.

Padly i další zajímavé argumenty, např. popření tvrzení vulgárního feminismu, že všichni muži utlačují všechny ženy, s názorným příkladem vztahu černošského taxikáře „utlačujícího“ Margaret Thatcherovou. Přikláním se též k názoru jednoho z diskutujících, že v politických organizacích se rozhoduje podle kvalit a mocenských klik (ale v současnosti téměř výhradně podle mocenských klik, tvrdím já) a ženy jsou v politice jen proto, aby se tato lépe prodávala. Nejsou v ní ovšem symbolem ženství, nýbrž mužství, jako např. právě Thatcherová.

Závěr diskuze o ženách vyzněl z úst řečníka velmi revolučně: překonat třídní rozdíly revolucí. Inu, řekne se to snadno, horší je to s realizací… Ale to nic proti řečníkovi, ani já jsem žádnou sociální revoluci v životě neprovedl…

Bohužel asi příznačné pro diskuzi o ženském hnutí bylo, že se do ní nezapojila žádná žena, a to ani poté, co byla tato skutečnost jedním z přítomných konstatována. I přítomností v sále byli muži v převaze. To názorně potvrdilo, že jakékoli kvóty v politice jsou diskriminační: pokud bychom kvótou stanovili, že by zde mělo mluvit stejně mužů jako žen, nemohl by za těchto okolností promluvit nikdo, a pokud bychom trvali na přítomnosti stejného počtu mužů jako žen v sále, museli bychom část mužů prostě vyhodit…

Levice a ekologie

Následující diskuze měla téma „Teorie melounu: levice a ekologie“. Vystoupili v ní Tomáš Tožička (technik, teolog a odborník na rozvojovou problematiku), Lukáš Likavčan z hnutí DUHA a Hana Nováková z Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění (FAMU). Tožička obhajoval nutnost rozejít se s malthusiánskou tezí o přelidnění. Dle jeho názoru není možno se bavit o udržitelném růstu, nýbrž je třeba se obrátit k udržitelnému sestupu. Tato slova mi připomněla podobný názor výstředního česko-amerického umělce Milana Kohouta, hájícího svou koncepci „socialismu se zvířecí tváří“.

Což o to, přestat devastovat své životní prostředí je zájmem všeho pokrokového lidstva, nicméně při zachování kapitalismu si lze těžko představit řízený „udržitelný sestup“ (stejně jako „udržitelný růst“!). Tožička dle svých slov nevidí velký rozdíl v přístupu k životnímu prostředí ani u socialistických a komunistických politiků, a to nejen v ČR (otázkou je, v kolika jiných ohledech jsou zásadní rozdíly mezi otevřenými zastánci kapitalismu a formálními, vládnoucími nebo předními opozičními, nicméně režimními „socialisty“ a „komunisty“…). Závěrem Tožička vyzval k vytvoření vyváženého systému, který by zajistil důstojný život, možný i bez plazmových obrazovek a luxusních aut (tento systém dále nespecifikoval).

Hana Nováková představila komentované promítání o národním parku Šumava. Upozornila na to, že zastánci devastace přírody z okolí V. Klause používají podobnou rétoriku jako ochránci přírody. Příroda si s kůrovcovou kalamitou poradí sama a není třeba z její ochrany dělat pseudoproblém.

Jaroslav Chramosta ze Socialistické solidarity se zabýval problematikou povrchové těžby hnědého uhlí na severu Čech. Prolomením těžebních limitů by dle jeho slov nová pracovní místa nevznikla a zachování limitů prý nezvýší nezaměstnanost. Totéž tvrdil i následující řečník Lukáš Likavčan a se stejným argumentem jsem se setkal na stránkách časopisu „Solidarita“ i z úst Jana Rovenského z Greenpeace, který dokonce tvrdí, že prolomením těžebních limitů dojde k zániku pracovních míst.

Podklady pro tato tvrzení jsem nenašel. Připadá mi logickou přímá úměra, že čím více se bude těžit, tím více lidí k tomu bude třeba zaměstnat – a naopak. Druhou věcí je dopad na životní prostředí, např. zvýšení prašnosti v Litvínově. Chramosta i Likavčan tvrdili, že více pracovních míst by vzniklo rozvojem větrných elektráren, ale žádné podklady pro svá tvrzení rovněž neuvedli.

V proslovu filozofa Lukáše Likavčana z „Duhy“, zaměřeném proti konvenčním zdrojům energie (včetně jaderné energetiky) a na obnovitelné zdroje, převažovala z mého pohledu sporná tvrzení nepodložená argumenty. Filozofové prý argumenty, důkazy svých tvrzení, nepotřebují. Oč to mají snazší třeba oproti matematikům… Řečník např. vyzval k využití družstevního vlastnictví a zrušení soukromého vlastnictví energetiky a udržitelné společnosti založené na sociálním smíru a k „fundamentální změně základních etických principů společnosti“. Zda to myslí v rámci kapitalismu nebo nějak jinak, neuvedl. Oproti tomu hned dva diskutující upozornili, že bez překonání kapitalismu není možná záchrana životního prostředí a k obnovitelným zdrojům vyjádřili nedůvěru, zvláště z hlediska jejich stability (slunce nesvítí vždy, vítr nefouká kdykoli a hladina vody je také proměnlivá…), ale i proto, že větrné a solární elektrárny využívají přírodní zdroje získávané v rozvojovém světě velmi nešetrně ve vztahu k přírodě i pracujícím.

Tožička v další rozpravě uvedl, že nepotřebujeme trvale zvyšovat zaměstnanost, protože současné technologie nám umožňují pracovat mnohem méně a více se věnovat veřejným věcem a zábavě (což ale v kapitalismu zůstává utopií, dodávám já). I zbývající diskuze se nesla v duchu rozporu mezi otevřenými zastánci překonání kapitalismu a nastolení socialismu a mezi hlasateli „sociálního smíru“ a nejasných „zlepšení“ bez ohledu na soukromovlastnické vlastnictví výrobních prostředků a z něj pramenící diktaturu buržoazie. Domnívám se, že na „Dnech antikapitalismu“ by v této otázce, totiž zda jsme proti kapitalismu nebo ne, měla být shoda. Stejně jako na tom, že pakliže jsme proti kapitalismu, jsme pro socialismus, neboť žádná „třetí cesta“ neexistuje. A jsme pro socialismus marxistický, neboť žádná jiná koncepce socialismu nebyla nikdy a nikde uvedena v život.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Intenzivní protesty proti plánům české vlády zvýšit věk odchodu do důchodu

25 dubna, 2023

Stažení cel EU na ukrajinské obilí selhalo, protože východoevropské země vystoupily do opozice

24 dubna, 2023

Boje v Chartúmu ohrožují poslední pokus o příměří

22 dubna, 2023

Po přijetí penzijní reformy vyšli francouzští pracující opět do ulic

18 dubna, 2023

Stávka bezpečnostních pracovníků letišť v Německu

17 dubna, 2023

Archivy

  • Duben 2023
  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.