• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

19
ČVN
2013

Dny antikapitalismu II. (sobota)

Autor: Nikola Čech
komentář : vypnuto

Ve dnech 7. až 9. června se v galerii Tranzitdisplay v Dittrichově ulici na Novém Městě konaly Dny antikapitalismu (DAK) 2013, pořádané Socialistickou solidaritou. Této zajímavé akce se zúčastnili i pražští členové a příznivci Levé perspektivy. Před pár dny jsme v reportáži Leo Vejra publikovali jeho dojmy a postřehy z prvního ze Dnů antikapitalismu (ZDE) a nyní přinášíme článek o druhém dnu akce vyplněné panelovými debatami, diskusemi a kulturními zážitky.

Moderní umění a emancipace

Sobotní program DAK začal panelovou debatou na téma umění a emancipace, ve které vystoupili Dominik Forman ze Socialistické solidarity a Pavel Sterec a Václav Magid ze skupiny POLE. Skupina ve svém prohlášení uvádí, že je „uskupením, které na základě různých způsobů tvorby hledá funkční formy spolupráce. V Poli nikdo nemá nějakou výlučnou oblast činnosti, nýbrž se může vzdělávat v každém libovolném odvětví. Pole nám umožňuje dělat dnes tohle a zítra tamto, ráno lovit, odpoledne rybařit, večer chovat dobytek, po jídle kritizovat, jak máme právě chuť, aniž bychom se stali lovcem, rybářem, pastýřem nebo kritikem.“

Z panelistů se jako první slova chopil Forman, který se věnoval otázce emancipační síly moderního umění v dnešní společnosti z pohledu Theodora Adorna, význačného myslitele Frankfurtské školy. Podle něj se prohlubuje rozpor mezi uměním, které usiluje o autonomní vyjádření, a kapitalistickou společností, která kontroluje život lidí tak, že v ní žádný prostor pro autonomii v zásadě nezbývá. V moderním umění se vytváří pnutí a protikladné leč vzájemně se posilující tendence: Na jedné straně se umění poddává tlaku tržní společnosti, mění se v konzum, předmět obchodu a tím se stává nositelem lidského odcizení, na straně druhé ve snaze tomuto osudu uniknout se snaží dosáhnout ještě abstraktnější (neuchopitelné) povahy, která z něj však tvoří pasivní nástroj projekcí společensky již neautonomního/odcizeného člověka.

Pavel Sterec následně prezentoval text, který se týkal postavení dnešního umělce. Velmi trefně popsal současný trend produkce pseudoumělců a pseudorebelů ze strany mediálních korporací. Různí „talenti“, „superstar“ a „objevy“ mají jednak dokazovat údajnou existenci vzestupné sociální mobility a vlastnost systému dávat vyniknout „úspěšným“, a to v situaci, kdy se v rámci společnosti v hluboké krizi takových reálných příkladů zoufale nedostává. Zadruhé si systém tímto způsobem na rozdíl od minulosti, kdy korporace korumpovaly skutečné, nezřídka kritické umělce, vychovává již od začátku plně loajální kulturní frontu „bavičů“ představujících klientelistickou, konzumní a přitom relativně levnou pracovní sílu zábavního průmyslu.

Po tomto úvodu následoval ještě příspěvek Václava Magida, který se obracel spíše zpět do teoretičtější oblasti ke koncepcím literárního a společenského kritika a filozofa Waltra Benjamina. Příspěvek sdělený formou powerpointové prezentace byl zajímavý, nicméně příliš rozvláčný a postrádající silnou pointu. Byla škoda, že nezazněl před příspěvkem Pavla Sterce, respektive, že po Stercově příspěvku neproběhla diskuze, což konec konců navrhovala i moderátorka panelu. Sterec navíc musel následně z pracovních důvodů odejít, a tak na debatu aktuálních problémů zmíněných v jeho příspěvku moc nedošlo.

Neoliberální laboratoř Řecko

Po krátké přestávce pokračoval dopolední sobotní program DAK vystoupením řeckého antikapitalisty Costase Todoulose (Socialistická dělnická strany Řecka). Jeho úvod se věnoval obsáhlému a nesporně zajímavému popisu společenské, ekonomické a politické situace v Řecku.

Todolous barvitě popsal současné Řecko jako zemi dlouholeté krize způsobené politikou neoliberálních experimentů a škrtů. Ta vedla k šest let trvajícímu hospodářskému propadu s kumulativním snížením HDP o 25% (proti roku 2009) a růstu zadluženosti ze 120 na 160% HDP.

Jeden z nejpalčivějších problémů Řecka představuje v současnosti nezaměstnanost, která dosahuje hodnoty 27,2% a u lidí mezi 20 a 30 lety pak ohromujících bezmála 60%! V zemi prudce roste počet bezdomovců (v Aténách nejméně 25 tisíc), sebevražd, lidí s psychickými potížemi, nakažených virem HIV. V řadě škol omdlévají při vyučování děti hlady.

Taková situace ale není výlučnou doménou Řecka, neboť podobně se věci vyvíjí ve Španělsku, na Kypru, v Portugalsku nebo Irsku. Podle Todolouse slouží Řecko jako sociální laboratoř Evropy resp. Neoliberálních elit, které Evropu ovládají. Experiment na lidech, který v této laboratoři probíhá, má dost možná za cíl prozkoumat důsledky rozbití státu, zániku demokratických a sociálních práv pracujících vydobytých za cenu obrovských obětí v 19. a 20. století (v důsledku dopadu velkých revolucí v letech 1791, 1848 a 1917).

Neméně zajímavě Todolous vyložil i vývoj na politické mapě Řecka, kde došlo k zásadním změnám ve smyslu polarizace – tradiční prosystémové strany (nominálně konzervativní Nová demokracie a nominálně sociálně demokratický PASOK) zásadně oslabili, zatímco prudce narostla podpora jak radikální levice (SYRIZA) tak na druhé straně populistů (Nezávislí Řekové) a fašistů (Zlatý úsvit). Podle Todolouse se v Řecku zformovalo rozsáhlé protivládní hnutí zahrnující odborové militanty (21 generálních stávek, stávky v ocelárnách, metru, nebo stávka učitelů středních škol), univerzitní studenty, antirasistické a antifašistické organizace a místní skupiny protestující například proti zabírání půdy bankami a korporacemi, proti otevírání ekologicky nebezpečných zlatých dolů atd.

Toto hnutí v současnosti vede diskuze o dalším postupu v klíčových otázkách jako je postoj k řeckému dluhu, členství Řecka v Eurozóně (resp. EU) a strategie dalšího postupu (prohloubení pouličních protestů a stávek nebo orientace na vítězství ve volbách). Podle Todolouse neoliberální experiment stále běží a jeho výsledky jsou otevřené. Odmítl tak rezignující přístup (z našich končin jinak dobře známý), že se nic nedá změnit, a naopak správně zdůraznil, že lidé objektivně mají budoucnost ve vlastních rukou a jejich rozhodnutí tvoří dějiny.

V čem je Marx stále aktuální?

Tak přesně tuto otázku si v rámci odpoledního programu DAK položil další z pozvaných hostů, filosof a autor knih Adorno: moderna a negativita a Kapitalismus jako zombie, Michael Hauser. Podle Hausera marxismus nabízí odpovědi a řešení na celou řadu problémů, s nimiž si ostatní směry a světonázory „nevědí rady“.

V otázce vůle a svobody jednání jednotlivce panuje spor mezi klasickými liberály, kteří vidí člověka jako „přirozeně“ rozumnou bytost schopnou jednat plně svobodně, s vědomím, toho, čeho chce dosáhnout, a sociobiologickým směrem, který klade důraz na „přirozenou“ biologickou podstatu člověka, kde je jednání dnešního člověka do velké míry předurčeno jeho geny vytvářenými v procesu evoluce lidského druhu. Marxisté na tomto místě vstupují do sporu napadnutím samotného předpokladu „přirozenosti“, která nemá být odvislá od společenské reality tvořící životní prostředí lidí. Podle marxistů např. král nevládl lidu, protože ten byl v té době nerozumný, ani proto, že jej k tomu předurčily jeho biologické vlastnosti (nebo biologické vlastnosti lidí jako druhu), ale protože kralování s sebou neslo určitou sociální funkci odpovídající jistému historickému stupni vývoje lidské společnosti. Zrovna tak je možné říct, že např. soukromé vlastnictví není „přirozené“ ani z hlediska rozumnosti ani lidské biologie, ale odpovídá jen určitému stádiu kooperace v rámci lidské společnosti. Stejně jako královské trůny má tedy i soukromé vlastnictví své DĚJINY – zrod, dobu fungování a zánik.

Hauser představil marxistickou kritickou teorii vlastnictví, která opět odmítá klasický liberální pohled na člověka jako izolované individuum. Naopak, člověk, jeho smysly a dovednosti vznikají v rámci dějin, mají v sobě prvky sociálního a historického vývoje lidstva jako celku. Například lidská řeč není soukromá, vzniká jako produkt sociální interakce, pro izolovaného jednotlivce nemá smysl. Podobně také užitné hodnoty vznikají na základě hromadění zkušeností, poznání a dovedností společnosti, která při jejich tvorbě musí kooperovat. Jsou produktem lidských dějin. Není žádný důvod nenahlížet např. na dnešní výrobu aut nebo počítačů jako na společenskou práci v čase i prostoru. Logicky se pak nabízí otázka, proč by rozhodování o využití výsledků této práce mělo zůstávat v soukromých rukou podnikových akcionářů či manažerů.

Ve vztahu k dnešní ekonomické krizi západního světa Hauser připomněl méně známé úvahy Karla Marxe o povaze krize z rukopisů Grundrisse, kde krize vzniká v důsledku nedostatku volného času na rozvíjení lidského vědění. Současná západní společnost se vyznačuje relativně vysokou produktivitou práce. Přesto v ní z důvodu, aby podniky dosáhly zisku, mnoho lidí pracuje delší pracovní dobu než v relativně méně vyspělých společenstvích bez technických vymožeností. Nedostatek volna ale podlamuje další růst produktivity práce vědomostní společnosti. Kapitalistické metody využití pracovní síly představují mantinely vlastní produkce této pracovní síly.

Konečně Hauser také zmínil marxistické pojetí kritiky a hledání alternativ, kdy klíčové je ohnisko přítomnosti – vycházet z toho, co existuje nyní, vyvozovat budoucnost z rozporů přítomných v současné společnosti. Podle Marxe nemá smysl mluvit o alternativách bez společenských podmínek, z nichž je lze odvodit. Vidíme, že dnešní politická hnutí mnohdy postupují právě opačně – anticipují budoucí svět, různé ráje na základě svých subjektivních představ odtržených od reality, nebo do politiky tahají moralismus (je potřeba jiných, „slušných“ lidí, ačkoliv sociální podmínky produkují lidi jiné). Výsledkem pak neodvratně musí být jejich neúspěch.

Svůj úvod Hauser zakončil povedeným bonmotem, že správná odpověď na otázku, v čem může být ještě dnes marxismus relevantní, zní: a v čem vlastně relevantní není?

Pár slov na závěr

Dny antikapitalismu 2013 v režii Socialistické solidarity nabídly mnohem více, než jsme v našich článcích z důvodu omezenosti prostoru zmínili. Vedle přednášek a panelových debat to byly například projekce filmů a filmových dokumentů, koncerty a v neposlední řadě bohatá distribuce tiskovin a jiných materiálů Socialistické solidarity, SOKu a dalších skupin.

Oproti minulému roku jsem zaznamenal výrazně vyšší účast návštěvníků a řadu tváří mně neznámých, což ukázalo, že zájem o akci překročil hranici poměrně nevelkého jádra protivládních aktivistů. Pozitivně vnímám i technicko-organizační a v neposlední řadě estetický dojem z akce. Konáním Dnů antikapitalismu 2013 dala Socialistická solidarita veřejnosti velmi dobrou vizitku o své činnosti i o růstu organizačních a politických kvalit radikální levice v posledních letech. Jsem přesvědčen, že Antikapitalistický kemp, který v červenci tohoto roku pořádá Levá perspektiva (a na jehož konání Socialistická solidarita spolupracuje) bude schopen na tento pozitivní dojem navázat.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Intenzivní protesty proti plánům české vlády zvýšit věk odchodu do důchodu

25 dubna, 2023

Stažení cel EU na ukrajinské obilí selhalo, protože východoevropské země vystoupily do opozice

24 dubna, 2023

Boje v Chartúmu ohrožují poslední pokus o příměří

22 dubna, 2023

Po přijetí penzijní reformy vyšli francouzští pracující opět do ulic

18 dubna, 2023

Stávka bezpečnostních pracovníků letišť v Německu

17 dubna, 2023

Archivy

  • Duben 2023
  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.