• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

22
BřE
2012

Dobeš je pryč, ale jásat je předčasné

Autor: Tomáš Hradilík
komentář : vypnuto

Tak nám odstoupil ministr školství Nečasova kabinetu za Věci Veřejné, Josef Dobeš. To je samozřejmě jedině dobře a vidí to tak i většina současných studentů vysokých škol v ČR. Zatímco za své návrhy reformy vysokého školství a výroky o protestujích akademicích sklidil ze strany studentů a akademické veřejnosti mnoho kritiky, měl však i své přitakávače, mezi nimiž pochopitelně nemohl chybět prezident Klaus.

Josef Dobeš je jedním z typických véčkařů, nebo chcete-li typickým představitelem současné české vlády. Chová v sobě typické rysy současných vládních ministrů jakými jsou vlastnosti jako arogance, nízká sociální inteligence (u psychologa nebezpečné spojení!) nebo demagogické osočování svých kritiků a odpůrců z různých „nemravností“.

O lednovém setkání akademické obce Karlovy univerzity, vedeném jejím rektorem Václavem Hamplem, se vyjádřil jako o podněcování sociálních nepokojů. Zde totiž byl vyjádřen jasný odpor pedagogů i studentů proti plánované reformě, která, jak je již dobře známo, počítá se zavedením školného na univerzitách a spuštením dluhové klece pro všechny ty, kteří nebudou moci vysypat na dřevo deset tisíc za semestr.

Václav Klaus Dobešovo farizejské znepokojení podpořil a kromě výroku o falešné hře na akademické svobody ještě neopoměl vyjádřit pobouření nad drzostí akademické obce, která prý snad připravovala puč.

Nutno říci, že oba pánové, Klaus i Dobeš mají mnoho dalších společných politických rysů. Oba jsou znepokojeni vzrůstajícím vlivem multikulturalismu, který ač českou kotlinu zas nijak zvlášť nezasáhl, alespoň ve srovnání se Západní Evropou je zcela určitě „ohrožením morálních zásad slušného českého občana“ (rozuměj: konformity vůči konzervativnímu smrádku a řádu, který nezpochybňuje moc bohatých elit a národních hodnot). Dobeš i Klaus se naopak tvrdě se vymezují vůči takovým „hrůzám levičáckým“ jako registrované partnerství, enviromentalismus, radikální antifašismus či alternativní životní styly.

Podle obou jsou studenti vysokých škol flákači, kteří žijí a užívají si z peněz pracovitých daňových poplatníků. Samozřejmě, za ty pracovité považují oba pouze poplatníky s vysokými příjmy, protože „chudí přece žádné daně neplatí“, jak to vládnoucí vrstva vidí.

Oba také zuby nehty bránili dobešova úředníka Bátoru, který proslul jako vzhledem sice noblesní, v jádru však fašizující buran. Kdo slyšel o akcích okolo DOST a snahám Dobeše házet klacky pod nohy sexuální výchově na základních školách, ví která bije.

Návrh zákona o vysokých školách stejně jako druhý, nazvaný „zákon o finanční pomoci studentům“ má těmto v očích obou pomazaných hlav „flákačům“ život pořádně znesnadnit a to jak po stránce studia tak po té finanční. Je sice pravda, že například v Praze (otázka je zda někde jinde v republice) je o něco vyšší počet studentů pocházejících z movitějších poměrů než například v severních Čechách nebo na Moravě, i tak je ovšem mnohonásobně větší procento studentů, které by školné tvrdě postihlo.

Navíc ujišťování, že každý může dostat bezúročnou půjčku, kterou bude splácet až po dosažení průměrné mzdy, vzalo za své s novým plánem přišla povinnost splácení úroků hned po ukončení studia (absolvování není kritériem) a samotné půjčky po dosažení dvojnásobku minimální mzdy, tedy asi 16ti tisíc korun.

Ještě by školné za studenty mohly zaplatit firmy, kterým by se nadějní ale nemajetní studenti upsali již během studií. Že by pak pracovali u svých „feudálů“ za nízkou mzdu, není třeba příliš zdůrazňovat. Další kudlou do zad současnému a řekl bych stále celkem funkčnímu uspořádání vysokých škol by bylo omezení zastoupení studentů v akademických senátech z dnešní poloviny na třetinu. Na jejich místo by zasedli politici a zástupci soukromého sektoru, který by prostřednictvím různých firem sponzoroval a zároveň spoluřídil školy. Univerzity by tak přestaly být Mekkami vzdělanosti a kulturně-sociálního života nýbrž nudnou a prudérní přípravou na ještě horší podmínky pěti desetiletí práce ve firmách.

Zkrátka ministr Dobeš se kromě odborného diletantství, neumětelství (čerpaní peněz z fondů, perzonální politika) a arogance prokázal být také likvidátorem dostupnosti a svobody vysokého školství u nás. Jako výsměch proklamovanému záměru zlepšit úroveň vysokých škol v republice, kterou považuje za špatnou, odmítl pan Dobeš odebrat akreditaci plzeňské právnické fakultě, která je notoricky známá placeným rychlostudiem a dlouhodobými koncepčními a strukturálními problémy svého fungování. Takto si zřejmě představuje ideální model fungování „vejšek“ na celostátní úrovni.

Když 23. dubna podal rezignaci na úřad ministra školství, jistě spousta studentů i ostatní veřejnosti pocítila hřejivý pocit spadnutí kamene ze srdce. Jenže komercionalizace školství, útok na jeho samosprávu a omezování přístupu k vzdělání na základě sociálího původu a prostředí studentů nebyl záměr pouze Dobešův. Jde o pevnou součást programu neoliberálních reforem české vlády, a proto si můžeme být jisti, že školné a omezování akademických svobod plus další podrazy ještě nepřestaly hrozit a že Dobešův nástupce z jakékoli vládní strany bude kráčet v šlépějích svého předchůdce.

Jako nástupce hrozí opět figury z VV/ABL, hovoří se o Dagmar Navrátilové či Milanu Šťovíčkovi – oba jsou místopředsedové Věcí veřejných. Jako další kandidátka je zvažována místopředsedkyně sněmovny Kateřina Klasnová. Tudíž progresi nečekejme, spíše se připravme na novou vlnu útoků na dostupnost vysokého školství. Týden neklidu bude zřejmě třeba zopakovat, a to ještě s větší razancí!

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Co je „dělnická aristokracie“ – existovala v minulosti a existuje dnes?

23 ledna, 2023

Pokračující protesty požadují rezignaci peruánské prezidentky

22 ledna, 2023

Solidaritu s protiválečnými aktivisty z Ruska!

19 ledna, 2023

Rozbroje v královské rodině a pohled na monarchii

18 ledna, 2023

Proč i v bohaté společnosti zůstává chudoba

17 ledna, 2023

Archivy

  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.