Vážená paní ombudsmanko Šabatová,

v minulém roce byla sepsána petice Federace výkonných zaměstnanců České pošty (FVZ) za záchranu České pošty. Přišla s požadavkem o prověření všech smluv týkajících se prodeje produktů aliančních partnerů (AP) a systému vyplácení provizí z těchto produktů a poukázala na nepatřičné pracovní podmínky zaměstnanců. K požadavkům se dále vrátil i dopis prezidenta FVZ Miroslava Prokopa adresovaný jak tehdejšímu ministru vnitra Martinu Pecinovi, tak nově zvolenému ministrovi Milanu Chovancovi.

Rádi bychom Vás jako veřejnou ochránkyni práv upozornili na to, že se podmínky na poštách stále zostřují, a to zejména v tlaku na plnění plánu produktů AP ze strany vedoucích pracovníků, který hraničí s šikanou.

Každý pracovník pošty má povinnost plnění osobního plánu, do kterého spadá několik skupin produktů:

1) Samotné produkty ERA poštovní spořitelny (osobní účty, hypotéky, spotřební úvěry účelové i neúčelové, konsolidace atd.);

2) Česká pojišťovna (životní pojištění, neživotní pojištění, penzijní připojištění, II. pilíř atd.);

3) Stavební spořitelny (smlouvy společností Raiffeisen stavební spořitelny a ČMSS);

4) výnosy z drobného prodeje zboží a losů (prodej časopisů a novin, losů společnosti Sazka, Terno, Fortuna a Tipsport, prodej telefonních karet všech mobilních operátorů a prodej dalších věcí od sáčků do koše, přes punčochové zboží a hračky až po pečící papír);

Dle našeho názoru a názorů většiny české společnosti jde v prvních třech případech o činnost vysoce specializovanou, kterou by měli provádět profesionální odborníci. Naopak prodej drobného zboží se realizuje v obchodech v blízkém okolí pošty.

Svoji náročnou práci vykonávají zaměstnanci ve stresujícím prostředí většinou nevyhovujících úřadoven (ve většině budov nefunguje klimatizace, nebo se nesmí zapínat, není vhodné zařízení nábytkem…) a v přímém kontaktu s velkým množstvím klientů. Tito klienti na poštu přicházejí povětšinou za službou listovní a běžnou peněžní, nikoliv finančně specializovanou. Navíc mladší klientela má již tyto produkty sjednány u svých bankovních ústavů a pojišťoven. A dříve narození zase nemají na nákup těchto produktů finanční prostředky.

Ze strany vyššího i nižšího vedení je na zaměstnance vyvíjen neúměrný nátlak na plnění osobních plánů, který se nebojíme nazvat šikanou. Den obvykle začíná ranní poradou před začátkem otvírací doby, kde namísto konstruktivní debaty k řešení společného úkolu dochází k systematickému ponižování podřízených: jsou prezentovány pouze jejich „vady“ resp. obchodní neschopnost, je jim verbálně vyhrožováno finančními postihy. Tyto porady se povětšinou doplňují i psanými texty s dalšími výhružkami o finančních trestech či vytýkacími dopisy s následkem ztráty zaměstnání či hrozbou přesouvání na jiná místa výkonu práce.

Po skončení pracovní doby je u některých vedoucích v oblibě dovršit den osobním pohovorem s vybraným zaměstnancem, co a proč nebylo splněno s případným odůvodněním v písemné verzi. Během aktivní služby u přepážky mají určité pošty i tzv. dohled, kdy zvolený nadřízený poslouchá a hodnotí probíhající nabídku. Běžné je zpupné chování nadřízených s neustálým ukazováním převahy s cílem vzbudit pocit, že pracovník nemá možnost se bránit jinak než rezignovat a plnit plán prodeje, či opustit zaměstnání.

Pracovník nakonec tlaku podléhá, neboť s vidinou případných existenčních problémů plynoucích z nezaměstnanosti raději zvolí cestu rezignace a řešení hledá u vlastních zdrojů. Je nutné zdůraznit fakt, že si pracovníci pošty uzavírají přidělené produkty nejprve na sebe a posléze i na svou rodinu a své známé. Dále je nucen kupovat si při nárazových akcích telefonní karty, noviny, aby docházelo k plnění nulové remitendy, losy, aby se splnil určený výnos, a další zboží včetně punčoch.

Co se týče nařízených přesunů zaměstnanců z jednoho pracoviště na druhé, je faktem, že v pracovní smlouvě nebývá zaměstnanci určená konkrétní úřadovna. Pokud jsou ale pracovníci pouze prohazováni na svých úřadovnách, lze to považovat spíše za trest než za údajné řešení krizové situace, např. nemoci, nehledě na to, že tyto pozice mají za úkol naplnit tzv. administrátoři, kteří mají své určité výhody.

Toto všechno samozřejmě dopadá na psychiku zaměstnance. Doprovází ho i finanční postihy – mzda je rozdělena na tarifní a výkonovou složku, která pak souvisí s plněním, resp. neplněním plánu prodeje produktů AP. Výkonová mzda, která činní něco přes 4000 Kč a může být strhnuta celá, je rozdělena takto:

1. Plnění ukazatele kvality (dodržování bezpečnostního limitu hotovosti u přepážek a zabezpečení svěřených prostředků, evidence storen, poštovní a listovní tajemství, únik výplatného atd..) 40 %;

2. Splnění plánu z výnosu poštovního provozu 20 %;

3. Prodej produktů a zboží 20 %;

4. Profesní jednání, pracovní přístup 20 %.

Nepopíráme, že by měl být firemní zaměstnanec veden k solidaritě s podnikem, že by měl být zainteresován na jeho hospodářských výsledcích, ale ne do takové míry, že si své místo bude zajišťovat ve formě jakéhosi „výpalného“.

Zamýšlíme se nad tím, zda:

– je pro management České pošty efektivní zotročený zaměstnanec, demotivovaný psychoterorem a zátěží osobních plánů či finančními postihy bez vyhlídky řádných odměn (bonusy za produkty jsou ve větší míře korunové položky),

– by management neměl zohlednit to, že klienti navštěvují poštu za účelem poštovních, listovních a běžných peněžních služeb, nikoliv pro uzavření finančního produktu, pro který navštíví spíše instituci pro tento účel vybavenou řádně proškolenými bankovními úředníky, kteří klientovi věnují dostatek času a vytvoří produkt „ušitý na míru“,

– je vhodná fluktuace, která na určitých úřadovnách nabývá obřích rozměrů kvůli vysoké aktivitě vedoucích, kteří nové zaměstnance přijaté na dobu určitou donutí k založení žádaných produktů AP a po vyčerpání jejich vlastních zdrojů jim už pracovní smlouvu neprodlouží,

– je efektivní pro firmu při zmíněné fluktuaci rušení produktů ihned po propuštění či přesunu na jiné pracoviště.

Máme za to, že Česká pošta, s. p., by se měla věnovat především hlavnímu předmětu své činnosti (podnikání) tak, jak je vymezen v její zakládací listině, tj.:
– provozování poštovních služeb,
– provozování zahraničních poštovních služeb,
– dodávka, rozvoj a provoz systémů informačních a komunikačních technologií a souvisejících služeb, včetně infrastruktury, která se využívá při plnění úkolů státní (veřejné) správy, provoz, dodávka a rozvoj systémů informačních a komunikačních technologií, které nakládají s citlivými daty nebo utajovanými informacemi, včetně datových registrů a datových skladů,
– provoz, podpora a rozvoj kritické komunikační infrastruktury státu, včetně CMS zejména dle zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů a zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.

Právě plnění výše uvedených služeb veřejnost od České pošty jakožto státního podniku především očekává, a těchto služeb také v drtivé většině u pošty využívá. Zaměstnanci České pošty by měli tedy být především profesionály v hlavním oboru její činnosti. Ostatní činnosti by měly mít více méně doplňkový charakter k hlavnímu předmětu činnosti. Výkonní zaměstnanci České pošty „za přepážkou“, jejichž specializace musí logicky spočívat v poskytování poštovních služeb a další hlavních činností, mohou stěží poskytovat finanční produkty (zejm. třetích stran) ve stejné kvalitě jako profesionální poradci finančních institucí. Při poskytování doplňkových finančních služeb u České pošty jde mnohem více o kvantitu, než o kvalitu. Ve vztahu k zákazníkům jsou finanční produkty často doslova vnucovány při poskytování hlavní služby, k čemuž jsou zaměstnanci pod hrozbou finančních a jiných sankcí zaměstnavatelem fakticky nuceni. Z tohoto důvodu se proto často fakticky dostávají na úroveň „pouličních“ dealerů, k čemuž by jistě u státního podniku docházet nemělo, nemluvě již o tom, že toto „nabízení“ mohou zákazníci, kteří přišli na poštu za účelem poskytnutí hlavní služby, vnímat jako velmi obtěžující. Obdobně to platí i pro prodej drobného zboží, které často s hlavní činností pošty vůbec nesouvisí. Lze pochopit, že zejména v době ekonomické krize a klesajících tržeb z provádění hlavních činností se Česká pošta zlepšit svou ekonomickou bilanci posílením doplňkových činností. Je však zároveň třeba, aby byly dodržovány veškeré pracovněprávní předpisy. Doplňkové služby by měly být nabízeny etickým způsobem i vůči zákazníkům. V souvislosti s jejich poskytováním nesmí být zaměstnanci ze strany zaměstnavatele vystavováni nepřiměřenému ekonomickému, nebo jinému nezákonnému (zejm. psychickému) nátlaku, jak k tomu dochází v současné době. Souvisí s tím rovněž oblast odměňování, kdy základní mzda zaměstnanců by neměla být závislá na prodeji doplňkových produktů, neboť se nejedná o hlavní činnost.

Výše popsaný nátlak na zaměstnance, ke kterému v současné době masivně dochází, vykazuje znaky tzv. bossingu. v krajních případech dokonce trestněprávního jednání, což je zarážející tím spíše, že k tomuto jednání dochází u státního podniku, jehož zakladatelem je Ministerstvo vnitra, tj. stát, který by měl jít v dodržování právních předpisů příkladem. Právní obrana jednotlivých zaměstnanců je však z pochopitelných důvodů velmi problematická. Dosažení kvalitního a důstojného života zaměstnanců České pošty však vyžaduje nejen formální uplatnění pracovního práva v podniku, ale také vytvoření důstojného psychického a obecně lidského zázemí.

Z výše uvedených důvodů se na Vás obracíme jako na orgán, který má podporovat dodržování lidských práv, včetně práva na rovné zacházení a ochrany před diskriminací, s žádostí, abyste svojí autoritou, a v rámci možností daných právními předpisy pomohla při prosazování práv zaměstnanců ve výše uvedené věci.

Vaší pomoci si velice ceníme a děkujeme za ni.

S pozdravem,

Občanské sdružení Levá perspektiva