Před dvěma roky těsně před inaugurací Donalda Trumpa 45. prezidentem Spojených států publikoval World Socialist Web Site (WSWS) rubriku perspektivy, která tuto ceremonii označila jako „událost, která bude žít v neblahé paměti“. Článek projevil široce rozšířený pocit, že pod Trumpem se Spojené státy „vydají na cestu, která povede ke katastrofě nepředstavitelných rozměrů.“

WSWS trvala na tom, že Trump není ani náhodným zjevem ani odchylkou, ale spíš vyjádřením hlubokého úpadku americké demokracie trvajícího již několik desetiletí.

Dějiny dohnaly americký kapitalismus. Protahovaný proces hospodářského a sociálního úpadku se po desetiletí skrýval za demokratickými frázemi, které sloužily k zamaskování propasti mezi oficiální politickou mytologií a skutečností. Maska ale spadla. Donald Trump zosobňuje korupci, bezohlednost, parazitismus a v zásadě fašistické smýšlení kapitalistické oligrachie, která kontroluje Spojené státy.

Nyní po dvou letech není nejmenší důvod něco na tomto hodnocení měnit. Politický střet, který vypukl kolem částečného přerušení práce federální vlády trvajícího již dva měsíce, nemá v moderní historii USA obdoby. Je obžalobou nejen samotného Trumpa, ale celého amerického politického establishmentu, jak Demokratů tak Republikánů.

Americký politický systém spěje ke katastrofě ne proto, že by 8. listopadu 2016 „špatně odbočil“, ale proto že jak Trump tak jeho nominální opozice v Demokratické straně představují jen různým způsobem dějinný neúspěch amerického kapitalismu.

Je-li Trump miliardářským zločincem vyzvednutým na nejvyšší pozici amerického politického systému, jeho oponentka z roku 2016 Hillary Clintonová měla mnohem větší podporu mezi miliardáři, než z jaké se mohl těšit Trump. Clintonová ostatně na jednáních s wall streetskými delegacemi za zavřenými dveřmi slíbila, že bude plnit jejich rozkazy a sloužit jejich zájmům, jak se zjistilo z nahrávek WikiLeaks zveřejněných v týdnech před volbami.

Je-li Trump zuřivým militaristou, který pravidelně vyhrožuje použitím vojenské síly včetně jaderných zbraní proti svým zahraničním soupeřům, jeho oponentka Clintonová měla u vojensko-zpravodajského aparátu mnohem větší podporu a využila každou příležitost, aby se tím pochlubila. Závěrečné výzvy její volební kampaně nesměřovaly k pracujím lidem opuštěným a zbídačeným za vlády prezidenta Obamy, ale k národní bezpečnostní elitě, před kterou Trumpa denuncovala jako příliš měkkého vůči Rusku a připravila tak pódium pro kampaň protiruské propagandy a lži, které následovaly vítězství Trumpa mezi voliteli.

Trump rozpoztal světovou obchodní válku a zároveň se otevřeně připravuje na válku proti Íránu a pumpuje miliardy dolarů do jaderné výzbroje namířené proti Číně. Demokraté jeho obchodní války z velké míry podporovali, jenom dosadili Sýrii a Rusko na místo Íránu a Číny jako preferované počáteční cíle vojenské agrese. Nejde tedy o alternativní politiky, ale jen o různé cesty vedoucí ke stejnému cíli: plnému rozpoutání války k uhájení světové nadvlády amerického imperialismu.

Mezi Trumpem a Demokraty panují drobné rozdíly v domácí politice. Ale opět jde spíše o rozdíly v metodách a technice provedení potřebné k dosažení v zásadě těch samých cílů. Měsíc trvající přerušení práce federální vlády je zdánlivě výsledkem nesmiřitelných rozdílů v imigrační politice obou stran a důsledek Trumpova lpění na pohraniční zdi. Ale před rokem, uprostřed jiné, mnohem kratší krize federálního financování Demokraté souhlasili s dohodou velmi podobnou té, kterou jim Trump nabízí i nyní.

Rubrika perspektivy WSWS psaná před rokem zmínila, že vůdce Demokratů v Senátu Charles Schumer navštívil Bílý dům k jednání mezi čtyřma očima, kde nabídl plné financování pohraniční zdi v ceně 25 miliard dolarů výměnou za Trumpův souhlas s legalizací postavení skoro 800 tisíc mladých nezdokumentovaných imigrantů, kteří do Spojených států přišli jako děti a kterým byla za Obamy zajištěna minimální práva na práci nebo návštěvu střední školy v programu DACA.

Trump tuto nabídku v posledku odmítl a požadoval více ústupků včetně omezení týkající se dokonce legální imigrace kvůli tomu, že cítil slabost Demokratů a myslel si, že více získá apelováním na svoji fašistickou protimigrantskou „základnu“.

Jak jsme tehdy psali: „Přerušení práce federální vlády jako politická událost ukazuje, že americké vládnoucí elity, a nejde jen osobně o Trumpa, celkově nejsou ´způsobilé´ řídit velkou složitou společnost více než 330 milionů lidí.“ To jsme psali po zhroucení financování, které trvalo pouhé tři dny, oproti čemuž současné trvá 35 dní, což způsobilo široké poškození ekonomiky Spojených států, letecké dopravy, vědeckého výzkumu a kontrolních funkcí jako je potravinářská inspekce a monitorování rizik pro životní prostředí.

Jestliže prvnímu roku Trumpova prezidentství dominovala pseudoopozice Demokratů využívající úniky z vojensko-bezpečnostního aparátu a média brojící proti údajnému ruskému „vměšování“, a šlo tak o útoky na Trumpa z pravicových pozic, druhý rok Trumpovy vlády se vyznačoval vzestupem sociálních sil, které jsou jako jediné schopné představit opravdovou alternativu vůči Trumpovi zleva: řeč je o americké dělnické třídě.

Minulý rok jsme viděli obrovské stávky učitelů, k nimiž došlo mimo řady a navzdory opozici odborů. Tyto stávky propukly v Republikány kontrolovaných státech jako Západní Virginie, Oklahoma a Arizona. V nedávné době se učitelé vzbouřili i v Demokraty kontrolovaných státech, například Washingtonu a Kalifornii, kde se do stávkových linií zapojilo v Los Angeles již druhý týden na 33 tisíc učitelů. Odchody učitelů ze škol široce podporované rodiči i studenty představují součást širší radikalizace pracujících lidí, jak ukazují také stávky dělníků automobilek, pracovníků telekomunikací, zaměstnanců služeb a pracujících v mnoha dalších odvětvích.

Vzestup politického uvědomění mezi pracujícími lze vidět především v rostoucím lidovém znechucením nad útoky podnikanými proti pracujícím z řad přistěhovalců – násilné oddělování rodičů a dětí mezi uprchlíky, věznění a útoky slzným plynem proti zoufalým žadatelům o azyl, rostoucí počet přepadovek na pracovištích a Trumpem odsouhlasené rozmístění armády na americko-mexické hranici a jeho požadavek hraniční zdi budí odpor.

Američtí dělníci začínají v pracujících Mexika a Střední Ameriky vidět své spojence. Strach vládnocuí třídy z této probouzející se solidarity je jediným politicky seriozním vysvětlením naprostého ticha amerických médií, které zavládlo nad generální stávkou dělníků v továrnách na automobilové součásti v Matamoros v Mexiku pouhých několik mil na jih od hranic s Texasem. Tato stávka ukazuje inspirující příklad masové mobilizace nezávislé síly dělnické třídy.

Ve třetím roce Trumpovy vlády zůstává ústřední otázkou mobilizace dělnické třídy jako uvědomělé síly nezávislé na obou pravicových frakcích americké vládnoucí třídy, které bojují jak dva štíři v lahvi, zatímco americká společnost pokračuje ve svém sociálním, hospodářském a kulturním úpadku. Potřebujeme vytvoření Strany socialistické rovnosti, jejího mládežnického křídla, Mezinárodní mládeže a studentů za sociální rovnost, a WSWS jako nástrojů politického vzdělání a nezávislé organizace dělnické třídy.