• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

20
LIS
2018

Erdogan, otomanismus a turecký nacionalismus sto let po první světové válce

Štítky: Blízký východ, Politika
Autor: Rudaw.net
komentář : vypnuto
Zpět v časech, kdy autor tohoto článku brával skupiny amerických studentů na „studijní pobyty v zahraničí“ do Turecka, nikdy nevynechal zastávku v Gallipoli. Kurs, který jsem pro studenty připravoval, cílil spíše než na průřez turecké historie na poznání různých politických identit a ideologií, které v této zemi působí. Během naší návštěvy Gallipole jsem bral své malé skupiny studentů do blízkosti tureckých turistů, kteří se svými průvodci procházeli gallipolskými bojišti a válečnými hřbitovy, a tiše jsem jim překládal, co turečtí průvodci svým klientům sdělovali.
 
Smyslem tohoto cvičení bylo ukázat, jak se různorodé skupiny otomanských vojáků bojujících podle rozkazů muslimského impéria v roce 1915 proměnily na statečné Turky bojující za turecký národní stát. Turečtí turisté, vesměs nosící nápadné basebalové čepice určené pro tyto prohlídky, s napětím poslouchali, jak jim jejich průvodci popisovali statečné oběti mladých „Turků“ bojujících za obranu své vlasti. Pak jsem brával své studenty na Otomanský hřbitov a ukazoval na místa narození vojáků, kteří tam byli pochováni: na města jako Aleppo, Kirkuk, Jerusalém, Mosul, Dijarbakir a – příležitostně – bezpochyby turecké lokality jako Erzurum a Samsun.
 
V roce 1915 se samozřejmě Otomanská říše stále těšila z poměrně velké etnické diverzity a její kurdští, arabští, čerkeští a další vojáci bojující u Gallipole se v žádném případě necítili být „Turky“ bojujícími za obranu tureckého národního státu. Pravděpodobněji se identifikovali jako muslimové bránící se křesťanským nájezdníkům z Evropy, Austrálie a Nového Zélandu. Dnes by byl Kurd z Aleppa, jehož dědeček padl v otomanské uniformě u Gallipole, považován přinejlepším za outsidera, ale klidně také za nepřítele tureckého národa.
 
Stejný turecký nacionalismus, který vymazal identitu mnoha z těch, co bojovali za Otomanskou říši, měl nicméně aspoň tu ctnost, že své ambice omezoval na území, které měl pod kontrolou. Ať už měl jakékoliv chyby nebo hříchy, Kemal Ataturk prostě nebyl imperialista. Usiloval pouze o kontrolu nad tím územím, které mu v roce 1923 přiklepla Lausannská smlouva a dával přednost přizpůsobovat své plány prostředkům, kterými disponoval. Rovněž se snažil překonat nepřátelství svého lidu vůči Evropě, ačkoliv po první světové válce zůstalo v lidech tolik hořkosti a devastace. Proto jsem svým studentům v Gallipoli také vždy ukázal plaketu, jejíž poselství se připisuje Ataturkovi z roku 1934:
 
„Hrdinové, kteří zde prolili krev a ztratili život… Nyní spočíváte na půdě přátelské země. Proto odpočíváte v pokoji. Už není rozdíl mezi Johny a Mehmety, kteří tu leží v naší zemi vedle sebe… Vy, matky, které sem poslaly své syny z dalekých zemí, přestaňte plakat. Vaši synové nyní leží na naší hrudi a odpočívají v klidu. Potom, co přišli o život na této půdě, se stali i našimi syny.“
 
Pochopitelně na tom, zda jde opravdu o Ataturkova slova, zde záleží pramálo. Pocity vyjádřené na této pamětní desce představují příklad kemalistického pokusu o mír s Evropou a o pohřbení minulosti ve jménu cesty k nové budoucnosti. Ačkoliv moderní Turci proti Evropanům stále chovali mnoho podezíravosti (často označované jako Sévresův syndrom), byli zároveň schopni odhlédnout od emocí, vstoupit do NATO a spojit se s Evropskou komunitou. Přitom se také hodně snažili vyvléci se z otomanské imperialistické minulosti a nábožensky vedené politiky svých předků.
 
Prezident Recep Tayyip Erdogan se naopak podle všeho zamiloval do úplně odlišné vize. Sto let po konci první světové války se Erdogan stále více snaží přisvojit si otomanskou slávu, tradice, a dokonce i území. V případě severní Sýrie kráčí podle všeho zdařile po cestě imperiálního (znovu)dobývání. Jeho ambice vést sunitský svět jej dostává do křížku se Saudskou Arábií. Žije z toho, že živí nedůvěru a nepřátelství svého lidu proti Západu a obviňuje zejména Američany ze všech možných problémů. Jeho noví pomocníci, jako jsou syrské arabské opoziční skupiny, bojují proti jeho nepřátelům tak, jak to podobné skupiny dělaly pro všechny ty otomanské sultány. Jeho syrskoarabští poskokové vyvěšují tureckou vlajku vedle své nově upravené vlajky Sýrie, kde tři [resp. dvě] hvězdy ze staré vlajky nahradili arabskou šahádou (krédem) vzývající jediného boha Alláha a Mohammeda jako jeho proroka.
Když si to dáme dohromady, nelze se ubránit pocitu, že Erdogan se zbavil dobrých rysů a převzal pouze to nejhorší jak z otomanství tak z tureckého nacionalismu. Ataturkovou umírněnost a odpor k iredentismu nahradil otomanskými imperialistickými sny, zatímco otomanskou decentralizaci a liberální přístup k různým etnickým skupinám a jejich jazykům a kulturám přebil tureckou nacionalistický důraz na „jeden národ, jednu zemi, jeden stát.“ Za Erdogana se Ataturkovo úsilí o mír s Evropou nahradilo otomanskou touhou soutěžit se Západem, ačkoliv relativní síla tureckého státu je o mnoho slabší, než byla síla Otomanů. Také rafinovanou otomanskou diplomacii vystřídal mnohem hrubší moderní populistický styl konfrontace se zahraničními vůdci.
 
Erdogan mohl zkombinovat liberální prvky Otomanské říše s omezeními kemalistického nacionalismu danými jeho politickou obezřetností. Namísto toho ale spějeme k iredentistickému ambicióznímu spojení islamismu a netolerantního nacionalismu.
 
David Romano
 

http://www.rudaw.net

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Intenzivní protesty proti plánům české vlády zvýšit věk odchodu do důchodu

25 dubna, 2023

Stažení cel EU na ukrajinské obilí selhalo, protože východoevropské země vystoupily do opozice

24 dubna, 2023

Boje v Chartúmu ohrožují poslední pokus o příměří

22 dubna, 2023

Po přijetí penzijní reformy vyšli francouzští pracující opět do ulic

18 dubna, 2023

Stávka bezpečnostních pracovníků letišť v Německu

17 dubna, 2023

Archivy

  • Duben 2023
  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.