• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

11
ŘíJ
2017

Ernesto Che Guevara a jeho doba (1. část)

Štítky: Antikapitalismus, Historie, Levice, Politika
Autor: Milada Sigmundová
komentář : vypnuto

Pokud vzpomínám na 50. a 60. léta, první se mně vybaví obrovský světový emancipační proces. Národně osvobozenecké hnutí, hnutí proti válce ve Vietnamu, různé proudy nové antikapitalistické levice i rozvoj bojů proti rasismu v USA i jinde.

Mezi těmito ději, které plnily první stránky novin, jsme se na okraj dočítali, případně poslouchali v rádiu o nějakých neoholených mladících v kubánském pohoří Sierra Maestra. Bojovali proti diktátorovi Batistovi, jedné z mnoha figurek, které USA vždycky používaly jako nástroj své moci. Říkali si „barbudos“ s tím, že se neoholí, dokud revoluce nezvítězí.

Ale stále jsme se nemohli dopátrat, co vlastně chtějí. Svrhnout diktátora, to ano. Ale co potom… Jednu z prvních informací přinesla kniha J. P. Sartra „Uragán nad cukrem“. Sartre v ní nejen popisuje probíhající politické i ekonomické změny, ale poprvé nás seznámil také s jednotlivými lidmi, kteří tuto revoluci vedou. Poznali jsme jejího vůdce Fidela Castra, jeho bratra Raúla a také Che Guevaru. V knize jim vzdává nesmírný obdiv. Obdiv k jejich statečnosti, elánu a jejich úžasné mladosti. Vždyť v roce vítězství kubánské revoluce jim bylo kolem třiceti let. Ale stále tady byla otázka jejich budoucího politického směřování. V našich představách byl tehdy Fidel především buržoasním demokratem, což potvrzoval i jeho původ.

Porevoluční opatření, která následovala především v ekonomické sféře, byla vpravdě radikální. Vyvlastnění severoamerických, především zemědělských společností, pozemková reforma, alfabetizace. Podle mne ale o povaze revoluce vypovídalo nejvíc to, že ozbrojila lid. Vytvořila lidové milice. A to už zjevně překračovalo meze liberálních opatření. Tehdy vystoupil Che Guevara a otázku „co jsou ti mladí rebelové zač“ zodpověděl.

„Ano, jsme komunisty, jestliže být komunistou znamená hájit rolníky, hájit ty, kteří trpěli hladem, kteří trpěli vykořisťováním. Jestliže ti, které nazýváte komunisty, jsou lidé, kteří hájí muže a ženu a dítě, jimž byly zavřeny všechny dveře do lidské společnosti, jestliže takovéto lidi nazýváte komunisty, pak ano, jsme komunisté.“

A nejen já, ale hodně mladých, kteří smýšleli stejně, jsme si kubánskou revoluci zamilovali právě tak jako autora tohoto výroku.

Jestliže procházíme život Che Guevary, vidíme, že jeho politické i lidské postoje se formovaly už v jeho dětství. Narodil se, podle rodného listu, 28. června 1928. Ve skutečnosti se však narodil už 14. června. Když se totiž jeho matka Celia de la Serna vdávala za Ernesta Guevaru Lynche, byla už měsíc těhotná. Bylo by to tvrdé sousto pro tehdejší smetánku v Buenos Aires, ke které jeho rodiče svým způsobem patřili, ale zároveň se od ní svými aktivitami výrazně odlišovali.

V Ernestově dětství hrála významnou úlohu španělská občanská válka. Jeho rodiče se přátelili s jednou rodinou imigrantů. Byla to rodina Juana Gonzálese Aguilara, který zastával významnou funkci na republikánském ministerstvu zdravotnictví. Devítiletý Ernesto se zúčastnil debat, sledoval postup republikánů. Traduje se, že si s kamarády na bitvy republikánů a frankistů hrál.

Pro vytvoření jeho srdečného vztahu k lidem, soucit s chudými i snahu jim pomoci, měla zásadní úlohu jeho matka. Kamarádil se s dětmi horníků, dělníků, posluhů. Ti všichni, hladoví a v hadrech, byli v domě rodiny Guevarovy přijímáni s otevřenou náručí i místem u stolu. Nebylo tedy divu, že se velice mladý, takřka dítě, pustil už v patnácti letech nejen do čtení historie, ale také se seznámil s autory, jako byli K. Marx a V. I. Lenin. Stávala se z něho nejen osobnost s výrazným sociálním cítěním, ale především s odhodláním proti bídě bojovat i násilnými prostředky.

Nehledě na tyto celospolečenské zájmy si vybral studium medicíny. Možná to bylo dáno i jeho úporným bojem s astmatem, který se projevil už v jeho třech letech. Ale určitě to bylo dáno také humánním charakterem medicíny, touhou pomáhat lidem. Během svých studií se sbližuje se skupinou mládeže blízké Komunistické straně Argentiny. S přítelkyní Titou Infanteovou četl opět s novými pocity Karla Marxe. Muselo to být krásné přátelství, plné vzájemné úcty, které trvalo až do konce jeho života. Od skupiny se ovšem distancoval. Zjistil, že tak jako většina latinskoamerických komunistických stran je i KS Argentiny přeborníkem ve svolání demonstrací, ale do dalšího boje nepůjde a do ozbrojeného už vůbec ne.

Touhu po cestování, poznávání přírody i lidí, později i medicínskou praxi uskutečnil ve svých cestách po zemích Latinské Ameriky. Viděl ji od jihu k severu, kontinent plný hladu a bídy. A na severu bohaté Spojené státy americké… Pobýval mezi horníky v chilských a bolivijských měděných a cínových dolech, prošel leprosárii, kde žil i jedl mezi postiženými, jimž podle svých lékařských sil pomáhal.

Pro jeho osobní život byla významná zastávka v Peru v roce 1953. Poznal skupinu studentů napojenou na APRA (Americká lidová revoluční aliance) a v ní také svoji první ženu Hildu Gadeau, která měla na jeho další osudy revolucionáře neocenitelný vliv. A odtud také odjel do Guatemaly, kde od roku 1950 vládl plukovník Jacobo Arbenz. Ten v roce 1953 začal provádět radikální reformy, např. vyvlastnění americké United Fruit Company. Ernesto nadšeně přišel, aby podpořil tyto změny a zároveň se přidal k radikální organizaci Svazu demokratické mládeže.

Intervence  vůči Guatemale ze strany USA se dala čekat. Státní tajemník USA Foster Dulles byl jedním z majitelů United Fruit Co., jeho bratr patřil k CIA. A tak došlo k invazi žoldáků, kteří bombardovali, stříleli z letadel především na nejchudší čtvrti města. Lid Guatemaly chtěl bojovat, chránit prezidenta a členy jeho vlády. Prezident Arbenz se nakonec rozhodl, že rozdá zbraně a vytvoří lidové milice. K tomuto činu se však odhodlával příliš dlouho a armáda mu to již nedovolila. Byl svržen a odešel do emigrace. Ernesto Guevara se uchýlil na argentinské velvyslanectví. V dopise matce označuje likvidaci armády za skutečný počátek demokracie. A v dopise tetě Beatriz z 22. července 1954 zdůrazňuje své nezvratné rozhodnutí, že půjde tam, kde se může stát revolucionářem. V září opustil Guatemalu a odjíždí do Mexika jako odhodlaný a marxisticky vzdělaný bojovník proti bídě a útlaku.

V Mexiku se po určité době setkává s Ňikem Lópezem, Kubáncem a bojovým druhem z Guatemaly a přes něho s Raúlem Castrem. Tehdy došlo jejich prostřednictvím k legendárnímu setkání Ernesta a Fidela v domě Marie Antonie. Později, před odchodem do Bolívie,  se Che s velkými pocity přátelství a úcty k Fidelovi o této chvíli zmiňuje. Cesta ke společnému cíli revoluce na Kubě je otevřena. Jen jedno si Ernesto na Fidelovi vymiňuje. Aby po vítězství revoluce na Kubě mu nezakazovali odjet do Argentiny, kde by chtěl bojovat za revoluci.

A tehdy se, zásluhou Nika Lópeze, stává nesmrtelným jako Che. Výklad původu tohoto výrazu, v Argentině celkem běžného, je různý. U Ernesta Guevary se Che stalo přezdívkou, která ho naplnila hrdostí, radostí a silou, a s ním vstoupila do dějin.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

20 let od americké války v Iráku – ohlédnutí

22 března, 2023

Na konferenci Budoucnost demokratické Ukrajiny v Kodani zazněl hlas ukrajinské levice

21 března, 2023

Zrada na Julianu Assangeovi

21 března, 2023

Návštěva Si Ťin-pchinga v Rusku a 12bodový čínský plán na mírovou dohodu s Ukrajinou

20 března, 2023

Mexiko, Kolumbie a Kuba vytvoří regionální agenturu pro zdravotnické vybavení

19 března, 2023

Archivy

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.