U příležitosti mezinárodního dne proti homofobii a transfobii (17. květen) publikovala Evropská agentura pro základní práva zprávu o postavení homosexuálů, bisexuálů a lidí s trans-genderovou identitou v Evropské unii. Zpráva vychází z rozsáhlého internetového dotazníkového šetření z roku 2012, kterého se v celé EU a Chorvatsku zúčastnilo více než 93 tisíc osob. Výsledky ankety ukazují, že diskriminace a násilí vůči lesbám, gayům, bisexuálům a trans-gender osobám (LGBT) v EU stále představuje vážný problém.

Zpráva se zaměřila na výpovědi LGBT osob ohledně zažívání diskriminace na základě své sexuální orientace nebo identity v jednotlivých zemích. Dále zkoumala situaci na konkrétních místech, kde k takové diskriminaci může docházet – v zaměstnání a při hledání zaměstnání, při hledání bydlení, při návštěvách sociálních, zábavných a sportovních zařízení, na základních a středních školách a v přístupu k zdravotní péči. Zpráva rovněž popisuje situaci ohledně násilí a různých forem obtěžování LGBT osob a jejich otevřenost se sexuální orientací na veřejnosti.

Ze zprávy vyplývá, že v posledním roce před provedením ankety zažilo diskriminaci nebo obtěžování 47 % LGBT osob v EU a Chorvatsku. Nejvíce udávali diskriminující nebo obtěžující jednání vůči sobě lidé v Litvě (61 %), Chorvatsku, Polsku, na Kypru a v Itálii, nejméně v Nizozemí (30 %), Dánsku, Lucembursku, Švédsku a Belgii. Diskriminaci a obtěžování podle dotazníku pocítilo poměrně překvapivě výrazně více leseb než gayů (55 % vs. 45%) a stejně tak výrazně více bisexuálně orientovaných žen než mužů (47% vs. 36%). Výrazně více diskriminačního jednání a obtěžování pociťovali mladší osoby mezi 18 a 24 lety a také lidé s nízkými příjmy.

Pokud jde o diskriminaci v zaměstnání, v posledním roce ji zažilo v průměru 20 % LGBT osob, které vyplnily internetový dotazník. Nejhorší situace panovala na Kypru (30 %), v Litvě, Lotyšsku, Maďarsku a Rumunsku, nejlepší v Dánsku (11 %), Česku, Nizozemí, Belgii a Finsku. Výrazně více diskriminovaní v zaměstnání se cítili lidé s trans-genderovou identitou (29%). V průměru dvě třetiny lidí mající v posledních pěti letech placenou prací uvedlo, že na pracovišti zaznamenali negativní, urážlivé nebo výsměšné poznámky proti osobám považovaným za LGBT.

Mimo zaměstnání zažilo v běžném životě diskriminaci v průměru 32 % – nejvíce v Litvě (42%), Chorvatsku a Bulharsku, nejméně opět v Nizozemí (20%), Dánsku a Belgii. Při návštěvě barů, restaurací či kaváren zažilo v posledním roce diskriminaci z důvodu své sexuální orientace 18% osob, při hledání bydlení 13%. Diskriminaci výrazně více zažívaly lesby a bisexuálky.

Zdaleka nejhorší situace panuje ohledně diskriminace a obtěžování na půdě škol. Negativně směřované poznámky a jednání vůči skutečným či domnělým LGBT osobám ve školních třídách zaznamenalo v průměru 91 % osob. Nejhorší situace panovala na Kypru (97%), v Řecku a Bulharsku, „nejlepší“ pak v Lotyšsku (83%), v Česku a Dánsku. V průměru 67 % LGBT osob během školní docházky svoji sexuální orientaci a identitu před spolužáky tajilo, výrazně více gayové (72 %), bisexuálové a trans-genderové osoby (70 %) než lesby (54 %) a bisexuálky.

Diskriminaci v přístupu ke zdravotní péči vycházející od zdravotnického personálu zažilo v posledním roce 10 % LGBT osob, u lidí s trans-genderovou identitou to bylo dvojnásobek.

Pokud jde o oznamování diskriminace úřadům, učinilo tak pouhých 10 % osob, které v posledním roce pocítili diskriminaci kvůli své sexuální orientaci. Neoznamování diskriminace příslušným úředním osobám vysvětlovali LGBT lidé především skutečností, že by se nic nestalo nebo nezměnilo (59%), že nemá cenu něco oznamovat, neboť k takovému jednání dochází pořád (44%), nebo že nechtějí odhalovat svoji sexuální orientaci a/nebo genderovou identitu (37%).

Smutně se čtou zprávy o fyzickém násilí a jiném druhu napadání směřovaném vůči lidem kvůli jejich sexuální orientaci. V posledních pěti letech se s napadením nebo výhrůžkami fyzickým násilím setkala více než čtvrtina dotazovaných osob, u trans-gender pak 35 %. Z osob, které byly v posledním roce napadeny, uvedlo 59 %, že důvodem jejich napadení byla jejich sexuální orientace. Z napadených trans-genderových osob se jich s útoky v posledním roce setkaly dvě třetiny opakovaně. Kvůli své orientaci a identitě bylo v posledním roce obtěžováno více leseb a trans-gender osob než gayů a bisexuálů obou pohlaví. 7 % násilných incidentů spáchaných v posledním roce vůči LGBT z důvodu jejich orientace měli na svědomí členové jejich rodin a domácností. Polici se oznamuje zhruba necelá čtvrtina výše popsaných fyzických útoků.

Celkově 75 % lidí, kteří vyplnili anketu, se domnívá, že diskriminace na základě sexuální orientace je v jejich zemi rozšířená. 48 % z nich o své sexuální orientaci neřeklo nikomu nebo pouze vybraným pár lidem z prostředí jejich rodiny, pouze 21 % pak kolegům v práci. Pouhá 3 % LGBT osob uvedlo, že držení se párů stejného pohlaví na veřejnosti je v jejich zemích běžnou záležitostí. 66 % LGBT osob se držení se za rukou na veřejnosti se svými partnery vyvaruje z důvodu strachu z napadení nebo obtěžování. To platí výrazně více pro gaye a bisexuály než lesby a bisexuálky. 50 % LGBT osob pak z důvodu obav z napadení nenavštěvuje určitá místa, i když by je jinak navštívit chtěla.

Zpráva rovněž poukázala na pozitivní korelaci mezi diskriminací osobně pociťovanou LGBT osobami a rozšířeností názoru, že domácí politici používají vůči LGBT osobám urážlivý jazyk. V tomto směru lze pozorovat, že otevřená homofobie je stále součástí arzenálu nejen krajně pravicových ale i „mainstreamových“ politických stran a osobností v řadě evropských zemí.

Namátkou lze připomenout šéfa senátorů rumunské Národně liberální strany, Puiu Hasottiho, který říká, že homosexuálům nic nevyčítá, ale prostě je bere jako „nemocné lidi vytvářející nepřirozené svazky, které nemají šanci se udržet“. V Bulharsku se dlouholetý premiér a vítěz posledních voleb ze strany Občané pro evropský rozvoj Bulharska, Boyko Borisov, domnívá, že „homosexuály je třeba držet pryč od politiky, protože homosexualita ovlivňuje lidskou psyché a způsob, jakým jsou tvořena důležitá rozhodnutí“. V Polsku by pro změnu bývalý prezident a nositel Nobelovy ceny míru, Lech Walesa, rád umisťoval homosexuální poslance v Sejmu „ke zdi, nebo ještě lépe za zeď“, a matador italského mafiánského vládnutí, Silvio Berlusconi, omlouvá své dovádění s (podle všeho nezletilými) prostitutkami slovy „lepší než být gay“.  Za připomenutí stojí také vzedmutí veřejných homofobních nálad ve Francii v souvislosti s nedávným přijmutím zákona o manželství osob stejného pohlaví, kde se v čele odporu vedle neoliberální pravice angažovala také stále sílící katolická a muslimská reakce.

Všechna tato fakta společně se závěry vyplývajícími ze zprávy Agentury EU pro základní práva ukazují, že diskriminace a různé formy násilí vůči homosexuálům a trans-genderovým osobám bohužel stále v Evropě představují palčivý problém. Je tedy úkolem levice dále proti homofobii bojovat na všech úrovních počínajíc pracovišti, školami a sportovními událostmi až po zastupitelské sbory. Homofobie a diskriminace kohokoliv kvůli sexuální orientaci či genderové identitě nesmí mít ve společnosti žádné místo!