• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

27
PRO
2013

Genderové aspekty zavedení nepodmíněného základního příjmu (1. část)

Štítky: Levice, Nepodmíněný základní příjem, Sociální otázky, Ženy a gender
Autor: Soňa Tichá
komentář : vypnuto

genderNZPZavedení každého politického opatření s sebou nese preferenci a podporu určitých hodnot, které mají být tímto způsobem ve společnosti prosazovány. Zároveň, vzhledem k tomu, že lidé se nachází v různých situacích, často z důvodu jejich odlišného společenského (strukturálního) postavení, je velmi důležité se ptát, jakým způsobem dané opatření dopadá na jednotlivé skupiny osob, zda jim pomáhá nebo škodí, či jestli může jejich pozici i radikálněji změnit.

Všeobecný (nepodmíněný) základní příjem je opatření spočívající v tom, že všem osobám (občanům/občankám či osobám s trvalým pobytem na daném území) by byla pravidelně vyplácena jistá finanční částka, která by garantovala zajištění materiálních podmínek důstojného života, a to bez nutnosti prokazovat nárok (např. hmotnou nouzi) či poskytovat protihodnotu (např. nějakou specifikovanou činnost). Koncept základního příjmu je snahou o (částečné) rozpojení práce a příjmu, a to především proto, že placené zaměstnání se v současné době (a o tom svědčí drtivá převaha nezaměstnaných osob vůči počtu volných pracovních míst) stává prakticky nedostatkovým zdrojem.

V tomto smyslu (zajištění materiálních podmínek důstojného života a reakce na vzrůstající nezaměstnanost) je nepodmíněný základní příjem vyjádřením sociálních práv, která, jak se bohužel často zapomíná, také patří mezi lidská práva. V kontextu současného institucionálního a právního rámce lze základní příjem považovat za součást sociálního zabezpečení v rámci sociálního státu. Jde tak přesně opačným směrem než neoliberální politiky, které sociální stát osekávají.

Přesto, že lze myšlenku všeobecného základního příjmu implementovat do aktuálního společenského systému a chápat ji i ve standardních, etablovaných termínech, nese v sobě transformační potenciál, možnost proměnit paradigma, v rámci kterého současná společnost přistupuje k tématu „práce“. Jak bylo zmíněno, základní příjem rozrušuje těsné napojení příjmu na (určitým způsobem definované) placené zaměstnání, čímž se liší od ostatních sociálních dávek, které jsou podmíněné, a tato podmíněnost se často odvíjí právě od vztahu k placené práci (dokazování „neschopnosti“ práci vykonávat a/či snahy o její získání – např. podpora v nezaměstnanosti, invalidní nebo starobní důchod atd.).

Aktuální nastavení systému vyjadřuje předpoklad, že za „skutečnou“ práci je považována pouze práce placená – ohodnocená „trhem“. V takovém rámci je pak možné považovat ty, kdo do této tržní logiky svou činností a způsobem života nezapadají, za parazity, což má následky jak materiální – chybějící hmotné zajištění, tak sociální a psychické – nízký status a stigmatizace. Je tak sugerována představa, že hodnota člověka (alespoň z nemalé části) závisí na tom, jakou má člověk „hodnotu“ pro trh jakožto „lidský zdroj“. Stranou tak zůstává otázka, nakolik je společnost humánní, když lidské bytosti redukuje na jejich vytěžitelnost, a zároveň fakt, že práce (jakožto společensky prospěšná činnost) přeci není charakterizována její tržní cenou. Pokud bychom totiž přistoupili na to, že směrodatná je právě tržní cena, museli bychom souhlasit například s tvrzením, že práce člověka poskytujícího „rychlé půjčky“ je prospěšnější než třeba práce, kterou každodenně vykonává osoba, která pečuje o děti, či jiné závislé členy domácnosti, a přitom je třeba oficiálně nezaměstnaná.

Právě tady se mimo jiné ukazuje silný genderový rozměr otázky všeobecného základního příjmu, potažmo práce obecně. Proto nyní zmíním širší kontext, do kterého problematiku všeobecného základního příjmu následně zasadím.

Na současném pojetí „práce“ není vůbec nic přirozeného, závisí na ostrém oddělení veřejné a soukromé sféry, ke kterému došlo v rámci ustanovování kapitalistické společnosti, a to v měšťanských vrstvách. Tento model stojí na tom, že prostředky na živobytí lze získat pouze prostřednictvím práce ve sféře veřejné (na trhu práce), která byla tradičně považována za doménu mužů, zatímco sféra soukromá (především rodina) má sloužit jako nutný doplněk a kompenzace veřejné sféry, tedy k reprodukci, poskytování emoční podpory atd. Finančně neohodnocovanou práci (domácí práce, péče o děti a závislé osoby, vytváření vztahů a vazeb) společnost očekávala, a do značné míry stále očekává, především od žen. Ženy tak odvádí nemalé množství práce, která je pro fungování jakéhokoli společenství nezbytná, ale zároveň nezakládá nárok na podíl na jeho zdrojích.

Samozřejmě se ženy, a to ani v minulosti, nikdy nepohybovaly striktně v soukromé sféře. Např. pro ženy z dělnické třídy byla práce za mzdu často nezbytností. Navíc od druhé poloviny 20. století dochází k výrazným změnám, které mají obrovský emancipační význam, ale zároveň v sobě obsahují i jistou past, na kterou upozorňuje především Nancy Fraser, když tvrdí, že mnohé feministické cíle byly deformovány neoliberální doktrínou. V západních zemích se v souvislosti se vznikem nových sociálních hnutí rozvinula i feministická kritika poválečných sociálních států. Ta upozorňovala na to, že tyto státy byly konstituovány jako značně androcentrické – počítaly s rolí muže jakožto živitele (koncept „rodinné  mzdy“ ) a otázky spravedlnosti redukovaly na problematiku přerozdělování, čímž pomíjely témata, která jsou z hlediska genderu značně důležitá (např. domácí násilí či znásilnění) a samozřejmostí pro ně byla i heteronormativita (automatický předpoklad heterosexuality jako normy), která se mnohdy pojila i s represí vůči sexuálním menšinám.

Výsledkem tohoto procesu byl nemalý posun směrem k emancipaci (nejen) žen, rozvolnění tradičních vzorců a řešení dříve v podstatě neviditelných problémů. Stále více dominující neoliberalismus ale mnohé emancipační snahy nejen otupil, ale přímo přeznačil, upravil pro svoji potřebu. Např. nabourání modelu „rodinné mzdy“ mělo za následek mimo jiné to, že dvoupříjmové domácnosti se staly nejen normou (vzhledem k uznání oprávněnosti žen participovat na trhu práce), ale i nutností, a to v důsledku poklesu reálných mezd vedoucího k nemožnosti zajistit rodinu pouze z jednoho platu. Svoji roli sehrála i s tím související větší nejistota na trhu práce, zvýšení hrozby nezaměstnanosti, nižší ochrana práv zaměstnanců atd.

Tento trend, který se později rozšířil i na země bývalého východního bloku, v žádném případě nezeslábl, naopak se (v souvislosti se současnou krizí) vyostřil. Nezaměstnanost je vysoká a stoupá riziko nezaměstnanosti dlouhodobé (a to ve vyšší míře u žen).  Čím dál častěji musí lidé přistupovat na neplnohodnotná zaměstnání, smlouvy na dobu určitou jsou prakticky samozřejmostí. V souvislosti s tím pak narážíme na značně ambivalentní trendy, jakými je např. „flexibilita“. Ta jakožto např. feministický požadavek znamená nástroj k umožnění sladění osobního a soukromého (rodinného) života, a to v reakci na fakt, že klasický model zaměstnání počítá s člověkem bez závazků, bez nutnosti pečovat, v reálu pak s „mužem“, který nenese hlavní díl zodpovědnosti za chod domácnosti. Na druhou stranu vnucená flexibilita, tedy flexibilita výhradně ve prospěch zaměstnavatele, není ničím jiným než vyjádřením vzrůstající pracovní nejistoty a požadavků např. na neustálou nutnost rekvalifikace či stěhování za prací, což paradoxně ještě posiluje představu nezávislého jedince, který se může libovolně pozměňovat a přesouvat dle požadavků trhu.

Současný tlak a nejistota mají neblahý vliv na většinu osob, ovšem ne pro všechny skupiny jsou následky stejné a stejně závažné. Vzhledem k již zmíněnému je zřejmé, že na ženy doléhá neoliberální politika více než na muže. Z důvodu nižších mezd, kterých ženy v průměru dosahují a vyššího ohrožení dlouhodobou nezaměstnaností, ženy častěji spadají mezi osoby ohrožené chudobou. Nejvýraznější je to ve specifických situacích, do jakých se dostávají např. matky samoživitelky, či ženy v důchodovém (a předdůchodovém) věku. Žen se také zásadněji dotýká podceňování a omezování veřejných služeb, což souvisí např. s nedostatkem míst v předškolních zařízeních, snižováním příspěvku na péči atd.

Existují však také výrazné rozdíly mezi jednotlivými skupinami žen. I mezi nimi se rozevírají sociální nůžky, což logicky, i přes společná témata a problémy, rozrůzňuje jejich zájmy. Jsou ženy zaměstnané i nezaměstnané, ženy, které aspirují na kariéru a seberealizaci (přičemž ovšem nezřídka naráží na „skleněný strop“) i ženy, které pracují v neperspektivních zaměstnáních s velkým potenciálem k vykořisťování (viz. např. kauza špatných pracovních podmínek a šikany pokladních v supermarketech). Značně důležité je např. to, zda ženy náleží k etnické majoritě či minoritám, zda mají status občanek či jsou migrantkami, v některých případech i ilegálními. S tím se pojí i globální kontext a otázky související s postavením žen „třetího světa“, jakožto levné pracovní síly atd.

Základní příjem: genderový rozměr

V tomto, mnohdy značně komplikovaném a dynamicky se proměňujícím kontextu, je pak potřebné diskutovat význam a dopady, které by zavedení nepodmíněného základního příjmu z genderového hlediska přineslo. Autorky a autoři, kteří se touto problematikou zabývají, upozorňují na celou řadu potenciálních pozitiv, a to jak z hlediska materiálního zajištění (lepšího fungování sociálního státu (nejen) pro ženy), tak i vzhledem k možnému radikálnějšímu – transformačnímu efektu. Samozřejmě jsou tematizována i slabá místa, nedostatečnosti a případná rizika konceptu základního příjmu.

Na základě příspěvku předneseného na semináři v Liberci 23. 11. 2013 – konec 1. části

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

20 let od americké války v Iráku – ohlédnutí

22 března, 2023

Na konferenci Budoucnost demokratické Ukrajiny v Kodani zazněl hlas ukrajinské levice

21 března, 2023

Zrada na Julianu Assangeovi

21 března, 2023

Návštěva Si Ťin-pchinga v Rusku a 12bodový čínský plán na mírovou dohodu s Ukrajinou

20 března, 2023

Mexiko, Kolumbie a Kuba vytvoří regionální agenturu pro zdravotnické vybavení

19 března, 2023

Archivy

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.