• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

27
BřE
2012

Gigantická stávka 100 milionů lidí v Indii

Autor: Martin Mikula
komentář : vypnuto

Poprvé v historii Indie se spojily všechny odborové konfederace a tisíce dalších nezávislých odborů k jednotné akci. Účastnit se mělo podle předpokladů až 100 milionů lidí. Zda toho bylo dosaženo, ještě není z reportů zřejmé. V každém případě veřejný sektor v zemi se až na výjimky (železnice či metro v Kalkatě) zastavil, nefungovala veřejná doprava, pošta, přístavy či banky. Ulice zely prázdnotou. Odborový aktivista Uslan Yentik tento měsíc Indii navštívil a ve svém článku přináší důvody, které ke generální stávce vedly, a jako bonus krátkou historii odborového hnutí země.
Indie ve stávce za práva pracujících

Uslan Yentik 

 

Na generální stávku 28. února se připravovaly všechny odborové federace v Indii. Požadují zákonnou minimální mzdu ve výši 10 tisíc rupií (zhruba 3 750,- Kč), v současnosti se pohybuje mezi 5 500 a 6 500 rupiemi podle státu a odvětví.

Dalšími požadavky jsou:

• Národní fond sociálního zabezpečení pro neorganizované pracující
• Ne subkontraktům a outsourcování hlavních pracovních poměrů a vyplácení mezd a benefitů na úrovni normálních zaměstnanců
• Zajištění důchodů pro všechny
• Ne zdržování a průtahům při registraci odborů

Tyto požadavky jsou zajisté oprávněné a je nejvyšší čas, aby se bitva proti protidělnickým vládním opatřením a útokům korporací posunula kupředu. Vzhledem k extrémně vysokému růstu cen potravin v Indii také pracující trpí poklesem reálných mezd. Každodenní náklady na život vzrostly okolo 30 %, obecná inflace je cca. 9 %.

Krajně důležitým tématem je také nejistá práce v rozvíjejícím se průmyslu – mějme na paměti, že více než dvě třetiny indických dělníků jsou zaměstnány v tzv. šedé ekonomice. Některé velké průmyslové společnosti mají více než dvojnásobek dělníků najatých jako subdodavatele (v Česku známé jako „švarcsystém“), než svých kmenových zaměstnanců. Tento problém ještě zvyšuje rozsáhlé zneužívání praktikantů a učňů, kterým jsou nabízeny většinou dvouleté smlouvy, nicméně nejsou placeni o mnoho více, než subdodavatelé. Záminka, že jsou školeni, je vcelku směšná, neboť tito pracující mají často praktickou zkušenost a také 2-3 roky docházky na odborné školy.

Důchody jsou v Indii také velmi nízké a přístup k nim mají pouze kmenoví zaměstnanci a státní úředníci.

V posledních letech proběhlo několik dní akcí či jednodenní generální stávky, například v září 2010. To nasvědčuje tomu, že mezi částmi dělnické třídy roste nespokojenost, která nutí odborové federace sáhnout k akci. K levicovým federacím jako jsou Všeindický odborový kongres (AITUC, spojený s Komunistickou stranou Indie) a Centrum indických odborů (CITU, spojené s Komunistickou stranou Indie – marxisté) se tentokrát připojil středový Indický národní odborový kongres (INTUC) vládnoucí strany Indického národního kongresu a pravicový Bharatiya Mazdoor Sangh (BMS), napojený na nacionalistickou hinduistickou BJP.

Na druhou stranu je jasné, že ani obrovská jednodenní stávka požadavků nedosáhne, obzvláště když většina federací omezí tuto generální stávku na veřejný sektor či na ty soukromé společnosti, kde se dá očekávat nízká úroveň represí či dohoda se zaměstnavatelem o přesunu práce na víkend. Železničáři, početně největší odvětví v Indii, se zdrží úplně.

K dosažení cílů je potřeba vybudovat stálé místní akční výbory, založené na pracovištích, ovšem usilující také o integraci dělníků, pracujících na subdodavatelské kontrakty, rodinných a venkovských pracovníků, ale také obrovského množství pouličních „živnostníků“, nabízejících malé služby či zboží.

Existence Dělnických center, které se starají o sociální potřeby pracujících, bydlení a vzdělávání dětí, ukazuje akutní potřebu těchto sektorů, ale také způsob, jak zapojit pracující z neformálního sektoru, ve kterém je stále velmi rozšířená negramotnost a jakákoli znalost práv.

Stejně tak by bylo nezbytné stálé vedení boje. Na jednu stranu by mělo zahrnovat vedení tradičních federací, na druhou, vzhledem k jejich byrokratickému charakteru, by měli revolucionáři bojovat za zastoupení místních a regionálních delegátů, volených místními a továrními výbory, kteří by byli kdykoli demokraticky odvolatelní.

Nicméně odboráři, socialisté a komunisté celého světa by měli podpořit generální stávku šířením zpráv o ní a zasíláním solidárních pozdravů. Rostoucí indická dělnická třída potřebuje a zaslouží si více mezinárodních vazeb a solidarity.

Krátký přehled indického odborového hnutí

Uslan Yentik pro nás připravil i historii různých odborových federací v Indii a práci Nové odborové iniciativy.

Nejstarší odborovou federací v Indii byl AITUC, Všeindický odborový kongres. Založen v roce 1920 jako jednotící federace, byl brzy ovládnut komunistickými aktivisty. Podobně jako v Číně měla rozvíjející se dělnická třídy v této obrovské kolonii v té době jen velmi malou základnu pro reformistickou sociální demokracii.

Aby zkrotila dělnickou třídu, rostoucí jak početně, tak bojovností, zavedla indická samospráva v roce 1926 korporativistický systém odborů, okopírovaný podle Mussoliniho italského modelu, stejně jako jej využil brazilský diktátor Vargas. Charakterizovaly jej odbory založené na firmách, pod striktním státním dozorem, prostřednictvím přísného registračního procesu a velkých státních zásahů. Tím byli odbory a pracující integrováni do státu. Tyto problémy přetrvávají dodnes. Přestože bylo ubráněno právo na národní federaci, dnes je velká část z více než 70 tisíc odborových svazů nezávislá.

Důležitý rozkol nastal, když byl založen INTUC (Indický národní odborový kongres) členy Indického národního kongresu. Důvodem rozkolu byla politika stalinistické Komunistické strany Indie, která podporovala Británii a britskou nadvládu nad Indií v zájmu bloku Stalina s britským imperialismem proti hitlerovskému Německu v posledních letech 2. světové války. Ve jménu této aliance se zástupci AITUC dokonce pokoušeli odvolávat stávky. (…)

Další rozkol v AITUC proběhl v roce 1969, kdy se rozštěpení Komunistické strany v roce 1964 projevilo i v odborovém hnutí. Štěpení mezi promoskevsky a maoisticky orientovanými stalinisty mělo v Indii zvláštní ostrost kvůli válce s Čínou o Tibet. Tak vzniklo Centrum indických odborů CITU. Na levici proběhla i další štěpení, Socialistická strana zorganizovala další rozkol v AITUC a vytvořila HMS, BNP založila BMS. Dnes existuje jedenáct uznaných federací, všechny spojené s politickými proudy a všechny podporující kapitalismus a stát.

Celý systém pracovních vztahů byl otřesen v letech 1990-91 po pádu sovětského bloku, kdy indičtí kapitalisté rychle vycítili, že hrát kartou „nezávislosti“ se již nedá. Do té doby se klonili k Moskvě, která poskytla Indii určitý prostor, aby neupadla v závislost na Spojených státech. Také byli schopni provádět jistou industrializaci, aniž by padli za oběť americkému či evropskému vývozu. Po pádu Sovětského svazu byla tato hra u konce během několika měsíců a indická vládnoucí třída rychle přeskočila k neoliberalismu.

Zbyrokratizovaným organizacím pracujících trvala reakce daleko déle. Jejich aparát spoléhal na tradičně organizované sektory, veřejný sektor a státem hýčkaný průmysl. Zde nastaly změny rychle, protože na scéně se objevily nadnárodní korporace s cílem zvrátit staré pořádky.

Jako příklad může posloužit automobilový průmysl: Indie si celkem účinně držela od těla zahraniční vozy dovozní přirážkou 150%. Na v Indii vyráběné vozy byla čekací doba jedenácti let. To byla pro nadnárodní korporace zlatá příležitost. V tomto případě byla velkým vítězem firma Suzuki, v té době spíše menší skupina. Zcela změnila továrny, byly postavený nové a od počátku zcela odlišné.

Takže zatímco Suzuki-Maruti se rychle poučila z lítých odborových bojů a nahradila dvě třetiny starých pracovních sil dělníky na dohodu, aby tak rozbila moc odborů, odborářské hnutí dodnes nenašlo účinnou obranu.

Zrod NTUI

Tradiční federace stojí většinou mimo tento proces. Mnohé odbory v nových továrnách nejsou přidruženy k národním (či státním) federacím. Pokud ponecháme stranou ty, které jsou pod přímým řízením vedení firem, je jedním z důvodů pochopitelné zdráhavosti v otázce celonárodní koordinace vměšování politických stran. Ale čelení nadnárodním korporacím na pracovištích s malými počty zaměstnanců dožene každého upřímného odboráře k hledání spojenců a solidarity.

Zde je nejzajímavější formací Nová odborová iniciativa (NTUI). Její jádro jde až k aktivistům AITUC, kteří si odmítli vybrat jednu ze stran při rozkolu v roce 1969, a nyní se zdá, že jsou nejúspěšnější ve snaze reorganizovat odborářské hnutí a zapustit kořeny v nových sektorech. Nová odborářská iniciativa byla vytvořena v roce 2006, po pětiletém období fungování jako „organizační výbor“.

Její dvojitá strategie usiluje o shromáždění dosud nepřidružených odborů obvykle na bázi jednotlivých podniků a na tlaku na tradiční federace, aby opustily svou byrokratickou rutinu. To není jednoduchý úkol, neboť ostatní federace rychle zaznamenaly NTUI jako potenciální konkurenci, a to dokonce i přesto, že NTUI dosud ani nezažádala o uznání za národní federaci. To vedlo k spíše sektářské reakci většiny federací.

Velmi nadějným příkladem je iniciativa NTUI při vytvoření SHRAMIK EKTA MAHASANGH, Jednotné dělnické federace, která spojila zhruba 80 odborových organizací v oblasti kolem města Pune, jednom z nejrychleji se rozvíjejících industriálních center Indie.

V boji proti roztříštěnosti stojí NTUI za zásadou „jedna továrna, jedny odbory“, což znamená zorganizování zaměstnanců různých oborů či kvalifikace do jednotných odborů. Přidružení k různým národním federacím nemá být překážkou pro odborovou jednotu ve firmě. U společností s více než jednou továrnou prosazuje NTUI společné vyjednávací komise. Do budoucna navrhuje jako cestu kupředu struktury podle jednotlivých sektorů, například v automobilovém průmyslu atd.

Přestože existují pozitivní signály, že aktivisté pracují na překonání poklesu odborového hnutí v Indii (v současnosti má zhruba 35 milionů členů), nic podobného zatím nemůžeme vidět na politické půdě. Ale bez určení politických perspektiv indických pracujících a strategie k překonání indické vládnoucí třídy, jejího státu a mezinárodních spojenců, a bez taktiky, jak zapojit statisíce politických a odborářských aktivistů, se odborové hnutí opět ocitne ve slepé uličce.

Velmi nás zajímají názory indických aktivistů na tyto otázky a následná debata. Domníváme se, mezinárodní levice se má od této obrovské dělnické třídy, s její dlouhou tradicí bojů a organizování, co učit. Spojením sil můžeme mnohé získat.

Články převzaty z http://fifthinternational.org

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

20 let od americké války v Iráku – ohlédnutí

22 března, 2023

Na konferenci Budoucnost demokratické Ukrajiny v Kodani zazněl hlas ukrajinské levice

21 března, 2023

Zrada na Julianu Assangeovi

21 března, 2023

Návštěva Si Ťin-pchinga v Rusku a 12bodový čínský plán na mírovou dohodu s Ukrajinou

20 března, 2023

Mexiko, Kolumbie a Kuba vytvoří regionální agenturu pro zdravotnické vybavení

19 března, 2023

Archivy

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.