• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

31
ŘíJ
2022

Hodnotová forma, zvěcnění a vědomí kolektivního pracovníka (2. část)

Štítky: Filosofie, Historie, technologie
Autor: Mac Intosh
komentář : vypnuto

(1. část – ZDE)

K otázce, jak práce produkuje a reprodukuje kapitálový vztah, hodnotovou formu, v níž je zapletena, existuje další palčivá otázka pro marxistickou teorii, otázka spojená s třídním vědomím: jak může historicky specifická produktivní síla práce v kapitalismu konkrétně rozbít zvěcněné mody, v nichž jej kapitál uvěznil. Toto není metafyzická otázka o údajné lidské podstatě nebo otázka filozofické antropologie; není to ani ontologická otázka, ledaže by se ontologie přepracovala na způsob historické ontologie. Pro Reichelta: „Lidská podstata, jednota jednotlivce s jeho druhovým bytím, existuje pouze v převrácené formě, která musí být odstraněna revoluční praxí.“ [22] Lidská podstata a druhové bytí, na které zde Reichelt poukazuje, není historicky daná nebo pevná lidská přirozenost, ale spíše projekt, který má být aktualizován praxí kolektivního pracovníka; je perspektivní. A tato praxe, vytvořená ve společenské práci, nemá o nic více transhistorickou povahu než práce, která vytváří hodnotu. Vzhledem k historicitě kapitalismu a hodnotové formě je třeba se ptát, jaká síla dřímající ve společenské práci, která produkuje jak abstraktní hodnotu, tak užitnou hodnotu obsaženou ve zboží, má potenciál kapitalismus a hodnotovou formu zničit? Musíme se podívat na ty prvky lidské praxe, praxe kolektivního pracovníka, které kapitalismus vyžaduje jak pro své zhodnocení, tak pro produkci „skutečného bohatství“, prvky, které jsou pro proces akumulace nepostradatelné, ale které také obsahují perspektivu o jeho zničení.

V roce 1970 vznesl Hans-Jürgen Krahl otázku, na kterou marxismus, a zvláště teorie hodnotových forem, potřebuje ještě teoreticky odpovědět: Může „dialektika práce, totiž sociální práce, být nejen neštěstím jejího využití kapitálem, ale také kapitál negující [kapitalnegatorische] produktivní sílou umožňující emancipaci“? [23] Pro Bonefelda je „základním rozporem kapitálu jeho závislost na práci.“ [24] Ale zatímco kapitál je závislý na práci, pro Bonefelda je vztah společenské práce ke kapitálu mnohem složitější: „Kapitál se nemůže autonomizovat od živé práci; jediná možná autonomizace je na straně pracujících. …. Práce existuje jak v kapitálu, tak proti kapitálu, zatímco kapitál existuje pouze v práci a jejím prostřednictvím… Sociální praxe práce existuje proti kapitálu a také jako moment jeho existence.“ [25] Bonefeldovo tvrzení, že společenská praxe práce existuje proti kapitálu je zásadní vhled, ale pouze první krok v reakci na Krahlovu výzvu, která pak vyžaduje úroveň konkretizace, která je mnohem podrobnější a se kterou můj vlastní text nemůže udělat nic víc než na ni poukázat. V Kapitálu nám Marx poskytl klíčové prvky, jako je tato odpověď:

„Práce je především procesem mezi člověkem a přírodou, procesem, kterým člověk svými vlastními činy zprostředkovává, reguluje a řídí látkovou výměnu mezi sebou a přírodou. S přírodními materiály se střetává jako s přírodní silou. Uvádí do pohybu přírodní síly, které patří jeho vlastnímu tělu, jeho pažím, nohám, hlavě a rukám, aby si přivlastnil přírodní materiály ve formě přizpůsobené jeho vlastním potřebám. Tímto pohybem působí na vnější přírodu a mění ji, a tím zároveň mění svou přirozenost.“ [26]

Je to právě Marxovo tvrzení, že sociální práce jako způsob praxe nemá pouze cíl mimo sebe, ale je jak sama o sobě smysluplným jednáním, tak způsobem sebeutváření, produkce vlastní subjektivity, které muselo podnítit Krahlovu vlastní myšlenkovou linii. Marxovo silné tvrzení, že práce nevytváří pouze hodnotu, ale je „živým ohněm, který dává formu“ [27], je dalším východiskem, a to kriticky důležitým. Potřebujeme prozkoumat konkrétní způsoby, které tento „formodárný oheň“ nabývá v podmínkách skutečné nadvlády kapitálu, způsoby, které obsahují perspektivu ohrožení samotné formy hodnoty a které nelze jednoduše podřídit potřebám samotného kapitálu. Samotné kreativní schopnosti a procesy, například – neredukovatelné na instrumentální racionalitu – které uvolňují produktivní síly práce, jsou nezbytné nejen v konkurenčních bojích kapitálových entit, ale také potenciálně unikají redukci na imperativy kapitálu. Tyto tvůrčí schopnosti kolektivního pracovníka, včetně představivosti, jsou nezbytné pro inovace, které kapitálové entity vyžadují ve svém boji proti rivalům; inovace, jejímž prostřednictvím narůstají nadbytečné zisky díky jejich schopnosti vyrábět zboží pod společensky průměrnou nutnou pracovní dobou požadovanou v daném výrobním odvětví. Stejná schopnost představit si nové formy a způsoby lidského jednání představuje potenciální nebezpečí pro kapitalistický svět, který je také stále více poháněn potřebou znehodnocování a vyhnání mas dělníků z procesů tvorby hodnot, jako prostředku k zajištění pokračování procesu akumulace.

Ale kreativita a představivost, které mohou potenciálně zničit hodnotovou formu, nespočívá ve formách kreativity a představivosti, jimiž kapitál historicky proměnil svět. Nespočívá ve způsobech tvořivosti a představivosti vázaných na formy vědy a techniky, které byly nedílnou součástí samotného vývoje hodnotové formy v průběhu posledních několika staletí, formy spojené výhradně s kvantifikací, s instrumentálním rozumem; k tomu, co Ernst Bloch nazval Kalkül-Natur, příroda jako předmět výpočtu. Je potřeba prozkoumat možnosti propojení Marxova „živého, tvarodárného ohně“ v praxi sociální práce s projektem zaměřeným na to, co Bloch označil za „technologii spojenectví“ [Allianztechnik], založenou na zcela odlišném pojetí vědy, „vědy o tendencích“ [Tendenzwissenschaft], která může rozšířit metabolismus mezi lidstvem a přírodou, na rozdíl od vědy spjaté s kapitálem. Tato věda, nedílně spojená s formou hodnoty, ohrožuje tento metabolismus a předznamenává ekologické katastrofy v měřítku, které nemá obdoby.

Není zde v sázce žádná ideologie neoluddismu, žádná aktualizovaná verze ničení strojů nebo touha po předkapitalistickém světě. Sázky jsou mnohem hlubší. Když uvažujeme o hrozbě pro ekosystém, na kterém závisí lidský život, nejsou to stroje nebo technika. Je to spíše způsob, jakým se příroda, realita, „ukazuje“ lidem. Kapitalismus a jeho věda a technologie jsou založeny na výlučné kvantifikaci a instrumentalizaci celku reality ve službách výroby a její samoúčelné expanze. Skutečná abstrakce hodnoty a práce, do jejichž tajemství začal Marx pronikat, má své základy ve stejných režimech, v nichž se realita ukazuje v podobě moderní, tj. kapitalistické vědy a techniky. Bloch vytvořil toto spojení mezi kapitalistickou produkcí jako nekonečnou akumulací abstraktní hodnoty a vědou a technologií, které ji podporují:

„Výroba je založena na abstraktně rozčleňující, práci rozdělující racionalitě; tato umělost je stejně oddělena od živé celistvosti lidské bytosti, jako je odtržena od „přirozeného“ kontextu daného úkolu… Stroje byly postaveny podle takové odcizené formy chápání a zatlačeny tak daleko do stavu umělosti – a dokonce částečně mimo kategorii předmětů – že začaly osídlovat novou říši duchů… Subjekt balancuje na pokraji absolutního nihilismu; a pokud se tato mechanizace s účelem nebo bez cíle, toto univerzální vyčerpání významu, naplní, pak se budoucí prázdnota může ukázat jako rovná všem úzkostem ze smrti v pozdní antice a všem středověkým úzkostem z pekla.“ [28]

Proti tomu však Bloch staví „princip naděje“ dnes konkretizovaný jak v současné inkarnaci sociální práce, kolektivního pracovníka, tak v možnosti spojenecké technologie a nového vztahu lidstva k přírodě. Předpokladem takového vztahu je, že příroda, hmota, již není pojímána jako mrtvý, inertní objekt, na kterém lidé jednoduše působí svou vůlí; co Bloch nazývá Klotzmaterie, blok nebo hrudka. Místo toho Bloch předkládá „koproduktivitu“ lidstva a přírody, v níž mohou být potenciály obsažené v přírodě a hmotě odemčeny prostřednictvím dialektického vztahu mezi hmotou jako inherentně procesní záležitostí a lidskou praxí; Cílem nové vědy není ovládat a „vysvětlovat“ přírodu, ale vztahovat se k přírodě hermeneuticky (prostřednictvím toho, co Bloch nazývá „objektivně-skutečnou hermeneutikou“), jejímž úkolem je interpretovat, chápat a nikoli mistrovat. Vztah lidstva k přírodě založený na kvantifikaci a matematizaci a způsob racionality, který jej pohání, má totiž za následek krizi, ekologickou krizi, stejně jako sociální vztahy založené na vykořisťování živé práce vedou k sociálně-ekonomickým krizím. A je to stejná racionalita, která zachází s přírodou jako s objektem, který se také pokouší objektivizovat kolektivního pracovníka a transformovat ho/ji ve „věc“.

Jestliže na základě analýzy hodnotové formy připustíme, že neexistuje žádná marxistická politická ekonomie, žádná marxistická ekonomie, je to proto, že Marxův projekt byl kritikou politické ekonomie, kritikou ekonomie a jejího tvrzeními, že je „vědou“. Jak tvrdil Hans-Georg Backhaus:

„Slepota ´moderních´ ekonomů ve vztahu k základnímu záměru Marxovy kritiky je založena na stejném vědeckém, instrumentalistickém chápání vědy, podle kterého je třeba kvalitu redukovat na kvantitu a které považuje ´pravdu´ a ´realitu´ za „metafyzické“ pojmy, které musí být z vědy vyloučeny.“ [29]

Ale nejen společenské vědy, jako ekonomie, trpí tím, co Backhaus nazývá tímto „vědeckým předsudkem“ [30], ale i celé přírodní vědy. A to je místo, kde Blochův nárok na odlišnou vědu a technologii tváří v tvář devastaci – sociální a přírodní – způsobené kapitalismem nabývá na významu. Má-li být realizován projekt lidské Gemeinwesen neboli komunity, je třeba hledat možnosti takové technologie a vědy ve skutečném životním světě kolektivního pracovníka. Jedním z aspektů toho je poznání, že pod zdánlivou objektivitou ekonomických vztahů, na nichž je politická ekonomie a její ekonomické kategorie založeny, leží vztahy mezi lidskými bytostmi, byť v odcizených formách. Zničit hodnotovou formu tedy znamená vidět skrz nebo přes odcizené mody, v nichž se objevuje bezprostřední realita sociálních vztahů, vidět, že se jedná o lidmi vytvořené, zvrácené [verrückte] formy vztahů mezi lidmi – způsoby sebeodcizení. Naznačil jsem, že totalizace, k níž kapitál směřuje, zcela zvěcněný svět, v němž, jak řekl Günther Anders, lidstvo „zastarává“, může mít limit ve vlastní potřebě kapitálu po kreativitě a představivosti kolektivního pracovníka. K tomu bych přidal dopady sociálních a přírodních katastrof, které kapitalismu vlastní neřešitelné rozpory produkují, na pracovníky. To jsou otázky, které je třeba sledovat, stejně jako role revoluční paměti usazené v kolektivním pracovníkovi; dědictví minulých třídních bojů a revolučních převratů, jejichž stopy se neztratily a mohly by být znovu aktivovány.

Lidská bytost má paradoxní existenci: v jednu chvíli se ukazuje jako odhodlaná a rozhodná. Sociální a ekonomické vztahy a kulturní objektivizace se zhmotňují prostřednictvím určitých forem, které jsou výsledkem konkrétních, byť nahodilých, historických trajektorií. V kapitalistické civilizaci se právě prostřednictvím hodnotové formy zvěcňují rozhodující společenské vztahy a dochází ke kulturní objektivizaci. Způsob subjektifikace člověka v kapitalismu je tedy určen hodnotovou formou. Historická trajektorie kapitalismu skutečně znamenala pronikání hodnotové formy do všech oblastí lidské existence. Úkol komunistické revoluce má tedy svůj výchozí bod v protipohybu ze strany určitého společenského nebo třídního nositele [Träger], kolektivního pracovníka, Marxova Gesamtarbeitera, vůči zvěcnění konkretizované hodnotovou formou a její totalizační logikou — jde o protipohyb, který je založen na zkušenostní realitě, skutečných životních procesech tohoto kolektivního pracovníka. Takový protipohyb musí mít základ v samotném soudobém pracovním procesu a jeho zkoumání je dnes naléhavým teoretickým úkolem. Jedním z prvořadých úkolů marxistické teorie je tedy najít právě to, kde lze nalézt onu jiskru revoluce v dnešním zkušenostním životě kolektivního pracovníka, kde může Marxův „formodárný oheň“ vzplanout v revoluční plamen. Jestliže, jak tvrdím, má modální kategorie možnosti [Möglichkeit] přednost před skutečností [Wirklichkeit], pak kde v životních procesech kolektivního pracovníka najdeme možnost zničit hodnotovou formu, převrátit zvěcněný svět kapitalismu a vytvoit to, co Marx nazval lidskou komunitou [Gemeinwesen], udělat skok od „je“ [Sein] k „měl by“ [Sollen]? Jedním z úkolů je tedy najít ono „mělo by“ – komunismus – a podmínky jeho vzniku v rámci možností imanentních převládajícímu „je“, kapitalismu; lokalizovat možnost negace kapitalismu, zrušení proletářské práce, ve skutečných rozporech tohoto řádu a v určitém předmětu revoluce. To je problém, se kterým se Georg Lukács a Ernst Bloch poprvé potýkali na úsvitu toho, co Lukács označil za „věk absolutní hříšnosti“, vyvolaný vypuknutím první světové války, a s nímž se potýkáme dodnes, na začátku druhého desetiletí dvacátého prvního století.

(Konec 2. části a celého textu)

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

20 let od americké války v Iráku – ohlédnutí

22 března, 2023

Na konferenci Budoucnost demokratické Ukrajiny v Kodani zazněl hlas ukrajinské levice

21 března, 2023

Zrada na Julianu Assangeovi

21 března, 2023

Návštěva Si Ťin-pchinga v Rusku a 12bodový čínský plán na mírovou dohodu s Ukrajinou

20 března, 2023

Mexiko, Kolumbie a Kuba vytvoří regionální agenturu pro zdravotnické vybavení

19 března, 2023

Archivy

  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.