Doktor inženýr Jaromír Drábek – po Kalouskovi a Nečasovi jednoznačně nejkritizovanější člen současné stále-ještě-fungující vlády. Do parlamentních voleb 2010 širší veřejnosti prakticky neznámý chlápek, dnes jeden ze symbolů bezprecedentní likvidace donedávna sice skromného, leč stále ještě funkčního sociálního systému v ČR.

Memento s vykřičníkem všem naivním zmanipulovaným voličům TOP 09, kteří před 2 lety nadšeně volili spícího Karlíka, čímž si především zvolili Kalouska s Drábkem, bytostné asociály a fanatické loutky velkokapitálu. Jak ale uvedli mnozí pravicoví novináři, Drábek se stal v Nečasově a Kalouskově vládě jedním z tahounů „potřebných reforem“. O tom, že se z Drábka stal na rozdíl od chaotů typu exministra školství Dobeše velmi praktický politik, nelze pochybovat.

Z jeho dílny však nevzešla jediná „potřebná reforma“, nýbrž samé horkou jehlou vypracované paskvily, drastickým způsobem snižující životní úroveň lidí i rozvracející ekonomiku této země. Nicméně za 2 roky svého ministrování se mu podařilo z topácké agendy prosadit téměř vše. Není tedy pochyb, že i přes občasnou kritiku koaličních partnerů se ve svém křesle udrží tak dlouho, dokud nepadne vláda samotná.

Asociálova cesta vzhůru

Bylo-li řečeno, že Drábek byl ještě před pár lety na politickém smetišti veřejnosti neznámou figurou, neznamená to, že by spadl z Měsíce. Tento absolvent kybernetiky na ČVUT se už od roku 1993 podílel na budování Hospodářské komory, kromě toho se sám věnoval podnikání. Zlé jazyky hovoří o tom, že jeho kšefty v rodném Jablonci nad Nisou byly eufemisticky řečeno krajně netransparentní. Ostatně krýt si je mohl on sám, neboť v letech 2002-6 zde působil také jako zastupitel za KDU-ČSL. V té době již této straně šéfoval další vypečený „křesťanský politik“, Drábkův životní politický spojenec Kalousek. V roce 2006 se Drábek pokoušel za lidovce kandidovat rovnou do parlamentu, leč zvolen nebyl (strana za předsednictví Kalouska dosáhla v tomto roce vůbec mizerného výsledku, který předznamenal její současné živoření mimo Poslaneckou sněmovnu).

V letech 2002-8 Drábek zastával poměrně prestižní funkci prezidenta v Hospodářské komoře. Už jako zástupce Tripartity se projevoval coby kovaný stoupenec neoliberálních ekonomických receptů a tím i odpůrce „socialistických zákonů“ vlády vedené ČSSD (mezi jejíž koaliční partnery přitom patřili samotní lidovci vedení Kalouskem). Drábek se z pozice prezidenta HK ostře vymezoval vůči vládní novele zákoníku práce. V souvislosti s jeho prosazováním se neváhal slovně napadat i své partnery, v porovnání se světem velmi krotké až pasivní odbory, které v té době podle něj „v marxistických termínech vyzývají k demonstracím a neváhají vykřikovat polopravdy i vyložené lži, aby zmobilizovaly davy.“

Hospodářské komoře stejně jako dalším podnikatelským svazům samozřejmě vadilo, že nový zákoník byl až příliš založen na „ochraně zaměstnanců“, třebaže zaváděl oproti starší verzi řadu výrazně neoliberálních prvků. Kromě toho Drábek odmítal další zvyšování minimální mzdy, která byla podle něj „politicky zneužívána“, bez ohledu na fakt, že jí stejně jako dnes pobíralo naprosté minimum zaměstnanců a patřila tak jako nyní mezi nejnižší v EU.

Ač mnohé neoliberální drábkoviny zaváděla už vláda ČSSD pod patronátem tehdejšího ministra financí Sobotky (Drábek byl i členem vládní Hospodářské rady), nástup pravice po zmanipulovaných volbách 2006 a nákupu přeběhlíků mu ideologicky nepochybně vyhovoval víc. Topolánkův pseudoreformní batoh z roku 2007 ohodnotil svými slovy „jednoznačně kladně“. Aby také ne, když se sám na řadě jeho opatření (zavedení rovné, ve skutečnosti ale degresivní daně, snížení sazby daně z příjmů právnických osob) nepřímo podílel, a to už i přímo jako poradce ministra Kalouska. Schválením tohoto batohu se navzdory všem slibům výrazně prohloubil strukturální deficit až na 70-80 miliard korun ročně. Drábek, tento „odpovědný a šetřivý politik“, je tak jedním ze strůjců současného zadlužení.

V roce 2009 přichází Drábkova životní chvíle. Stává se jedním ze zákládajících členů TOP 09, záhy též místopředsedou a garantem expertní komise pro veřejné rozpočty. Ve volbách 2010 se TOPka   stává faktickým vítězem a Drábek, ač zcela nekvalifikovaný v sociální problematice, míří na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Během povolebního vyjednávání se napůl vážně spekulovalo, že by se šéfem tohoto resortu mohl stát Kalousek. K tomu nakonec nedošlo, nutno ale říci, že Drábek za neformálním šéfem TOPky v míře asociálnosti nijak nezaostává. Naopak.

Drábkovy pokusy na lidech

Již hned po nástupu nenechal Drábek nikoho na pochybách, že by se tento zatvrzelý odpůrce sociálního státu v křesle „sociálního“ ministerstva změnil. Za jeho velkého přispění začala vláda dokončovat to, co pravice nestačila za Klausovy a Topolánkovy éry. Všichni si ještě pamatujeme, že  se navíc tyto „tupé účetní škrty“ odhlasovaly ve stavu legislativní nouze, při čemž řadu z nich (např. osekání stavebního spoření) pak musel Ústavní soud označit za protiústavní.

Od ledna 2011 se tak lidem přichystal dárek v podobě seškrtaného porodného a rodičovského – tatam byly časy, kdy tato propopulační opatření s nadšením podporovali lidovci pod Kalouskovým vedením. Schytat to museli i nezaměstnaní, slovníkem pravice v podstatě paušálně nazývaní „sockami“. Od té doby dostává nižší podporu v nezaměstnanosti každý, kdo podá výpověď  z pracovního poměru nebo odejde dohodou, výjimku tvoří případy z „vážných důvodů“, o kterých rozhodují pracovníci úřadů práce. Drábek dále oddálil vyplácení podpory v nezaměstnanosti všem, kteří pobírají odstupné. Drábkovi toto opatření přišlo „rozumné“, neboť se mu zdálo, že tito lidé měli dříve příliš velké příjmy. Jistě, s naší podporou nezaměstnanosti se člověk velmi obohatí…

Pokud si někdo dříve k podpoře přivydělal více než polovinu minimální mzdy (4000 Kč), podporu od ledna 2011 automaticky ztrácí. Vzhledem k cenám nájmů a dalších životně důležitých věcí si tak dříve pracující nezaměstnaní žili asi jak prasata v žitě. Nebyla by to ale pravicová vláda, aby nepřilepšila své opěrné páce, podnikatelům. Každý uchazeč, který chce podnikat, si tak dnes může přijít až na šest tisíc korun měsíčně při zachování obvyklé podpory.

Nelze opomenout snižování objemu platů ve státním sektoru o 10 %, které prosadili všichni tehdejší ministři včetně dnešních „opozičních“ žvanilů Johna a Bárty. Toto opatření se řešilo buď přímým snížením platů nebo rovnou propouštěním. Pochopitelně se netýkalo jen abstraktních „byrokratů“, ale i těch, co za státní peníze vytvářejí nemalé hodnoty. Táto rádoby-úspora ve výši sotva několika miliard korun by nemusela být, pokud by vláda např. opětovně zavedla progresivní zdanění nebo zvýšila DPPO. To bychom ale od ní museli čekat moc. Jaký je důsledek těchto tupých účetních škrtů vidíme i dnes v kauze Methanol, za kterou nese spoluodpovědnost i naprostá nečinnost škrty vyhladovělých institucí Celní správy a Finančního úřadu (které jinak spadají pod Kalouskovo ministerstvo).

Drábkova cesta do chudoby

Dopady první vlny drábkovin jsou zcela zřejmé. Míra chudoby se po nástupu Nečasovy vlády dramaticky zhoršila – zatímco v letech 2009-10 činil nárůst lidí pod hranicí chudoby 51 tisíc, za období 2010-11 to už bylo 71 tisíc (celkem za rok 2011 přibylo v ČR 81 tisíc chudých). Čísla za období 2011-12 zatím nejsou dostupná, nicméně už předběžné slogany o „roku chudoby“ mluví za vše. Nečasova vláda se sice chlubí, že stále máme nejnižší míru chudoby v EU, znalí lidé už dávno vědí, jak to s touto naší chudobou ve skutečnosti je (stručně řečeno, „nechudý“ Čech se v blahobytu může sotva měřit s „chudým“ Rakušanem). O ekonomických dopadech drábkovin netřeba dlouho hovořit, konečně i současná pokračující recese z důvodu ochromené domácí poptávky je jedním z jejích důsledků.

Zákoník práce proti pracujícím

V druhém roce svého vládnutí mohl Drábek zrealizovat svůj dávný sen – znovelizovat, tedy skrz naskrz v neoliberálním duchu přepracovat zákoník práce z roku 2006, který mu ještě coby prezidentovi HK tolik lezl na nervy. Zastavme se nejdříve nad tím, nakolik tento zákoník práce byl ve skutečnosti „socialistický“. V průzkumu Evropské komise z konce předchozího desetiletí (tj. z doby, kdy už naplno platil zákoník z dílny ČSSD) se Česká republika ocitla na 8 místě v EU z hlediska flexibility pracovního práva (patříme tedy v tomto ohledu mezi nejliberálnější evropské státy, zatímco z hlediska flexicurity (tj. ochrany zaměstnanců na trhu) mezi sedm nejhorších.

To vše samozřejmě přišlo Drábkovi málo, konečně jemu i dalším neoliberálům by přišel náš  sociální systém extrémně levicový i kdybychom klesli na úroveň Bangladéše či Botswany (kam ostatně za současné vlády tak jako tak směřujeme). A tak naše pracující od ledna 2012 přivítala řada pěkně vypečených změn.

Zatímco do roku 2011 bylo běžné, že všichni zaměstnanci bez rozdílu dostávali odstupné ve výši 3 měsíčních platů. Od nynějška je mohou obdržet pouze zaměstnanci pracující u konkrétní firmy více než 2 roky. Ti, co u firmy pracovali méně než 2 roky, dostanou odstupné ve výši 2 měsíčních platů, ti co pracovali méně než rok, dostanou odstupné ve výši 1 měsíčního platu. Že jde o krok namířený proti zaměstnancům a výrazně ulevující zaměstnavatelům netřeba dodávat.

Drábkův Zákoník měl původně zjednodušit výpovědi lidem, se kterými zaměstnavatel „nebyl spokojen“, vláda však tuto změnu neodhlasovala. Zato se však podařilo prosadit dávat výpovědi zaměstnancům, kteří „zvlášť hrubým způsobem“ poruší lékařem daný režim při nemocenské. Výpověď tak dostane zaměstnanec, pokud jej kontrola nezastihne doma mimo rozsah povolených vycházek. Do loňského roku mu ještě hrozilo „pouhé“ odebrání dávek a pokuta ve výši až 20 tisíc korun, dnes navíc ještě výpověď bez nároku na odstupné. Nemocný zaměstnanec se tak musí skoro držet v domácím vězení a nemůže si ani při zhoršení svého stavu dojít k lékaři. Toto šikanující ustanovení donutilo ČSSD a ČMKOS k podání stížnost k Ústavnímu soudu, ten však  v této věci dosud nerozhodl.

Zákoník zvýšil limit dohody o provedení práce ze 150 na 300 hodin ročně, což jen zvýšilo nejistotu většiny zaměstnanců. Pokud zde příjem přesáhne 10 tisíc korun měsíčně, musí se z něho nově platit zdravotní a sociální pojištění.

V Zákoníku Drábek zakročil i proti svým neoblíbeným odborům. Od tohoto roku musí odbory mít v konkrétní firmě minimálně 3 členy. Tím se nejen znemožňuje zakládání odborů ve firmách s 1-2 zaměstnanci, ale klidně i ve firmách, kde o odbory mají zájem 1-2 zaměstnanci. Dnes už nebude tak snadné, aby v odborech působily osoby mimo pracoviště – studenti, důchodci, nezaměstnaní.

Drábkova cesta do otroctví

Všechny tyto změny se přes všechnu svou nehoráznost jeví ještě krotké proti opatřením, která Drábek zavedl v rámci boje proti „sockám“. Jde o nechvalně proslulý DONEZ a institut veřejných prací.

Zastavme se nejdřív nad tvrdými fakty, jak to s údajným zneužíváním sociálních dávek v ČR vlastně je. To, že se jedná o zcela druhořadý problém, musel přiznat i kovaně pravicový deník MF Dnes, který koncem června uvedla na titulní stránce článek s výstižným názvem Zneužívání sociálních dávek, velká lež politiků? Jen 388 případů z desítek milionů. Za rok 2011 bylo vyplaceno přes 10 milionů jednotlivých typů dávek státní sociální podpory v celkové výši 36 miliard Kč. Jak článek navíc uvádí, ne všichni tzv. zneuživatelé z oněch necelých čtyř set jsou vypočítaví gauneři, mnozí z nich se k neoprávněně vypláceným dávkám dostávají také kvůli neznalosti věci. Například jedna matka z Plezně neoznámila úřadu práce, že dala své dítě do dětského domova, proto nadále pobírala rodičovský příspěvek 38 tisíc Kč.

Samotný systém vyplácení podpor v nezaměstnanosti byl již před Drábkem jeden z nejpřísnějších v EU. Úkolem nezaměstnaného bylo hledat si práci a úřad práce mu v tom měl pomáhat, při čemž stejně jako dnes podporu obdrží jen ten, kdo za dobu posledních 3 let před evidencí na ÚP minimálně 1 rok pracoval a odváděl tak sociální pojištění. V některých evropských zemích nezaměstnaný může získávat podporu 2-3 roky, u nás pouze půl roku.

Už tím, že člověk pracuje, měl na dávku v nezaměstnanosti právo. Drábek se to však rozhodl změnit a od ledna tohoto roku zavedl systém veřejných práce. Program veřejných prací není nic automaticky špatného, byl u nás běžný i dříve, dobře se uplatnil například v rámci Roosveltova New Dealu a jako řešení problému nezaměstnanosti jej podporují i mnohé skupinky na radikální levici. Je ovšem kardinální rozdíl mezi důstojně placenými veřejnými pracemi coby východisku z nezaměstnanosti a Drábkovými vyloženě otrockými prácemi. Ostatně standardní veřejné práce jsou dnes v úpadku, což je samozřejmě výsledek pravicových vlád, které už roky systematicky drtí aktivní politiku zaměstnanosti (tedy tvorbu nových pracovních míst prostřednictvím investic) a přelévají ji do pasivní politiky zaměstnanosti (tedy vyplácení dávek). Jestliže před nástupem Topolánkovy vlády byl poměr aktivní politiky zaměstnanosti 40 % objemu, dnes je to už cca. pouhých 25 %.

Jedná se o „nabídku, která se neodmítá“ – kterýkoliv nezaměstnaný může být náhodně vybrán, aby již po 2 měsících evidence na úřadu práce šel chtě-nechtě na 20 hodin týdně vykonávat veřejnou službu. Pokud „nabídku“ odmítne, může nejen přijít o podporu v nezaměstnanosti, ale v případě dlouhodobé nezaměstnanosti (kdy už nevzniká právo na podporu v nezaměstnanosti) také dávky v hmotné nouzi a stát i za něj může přestat platit zdravotní pojištění (což neznamená nic jiného než pád do náruče nažhaveného exekutora). Na ÚP se pak může znovu přihlásit až po půl roce.

Není vůbec pravda, že by šlo o opatření pro „upevnění pracovních návyků u dlouhodobě nezaměstnaných“, jak se snaží ujišťovat Drábek. Ke 4. dubnu bylo na veřejnou službu zařazeno nejen více než 7 tisíc osob s evidencí na ÚP delší než rok, ale také téměř 10 tisíc lidí s evidencí kratší než rok. Vůbec se nepotvrdil ani předpoklad, že osoby zařazené na veřejné práci budou mít větší štěstí při hledání řádného zaměstnání. Za první pololetí roku 2012 se z celkového počtu 37 766 osob provádějících veřejné práce pouhá 4 % dokázala najít normální pracovní místo. Aby také ne, když nezaměstnaní při 20 hodinách otrockých prací týdně mají dost omezeného času si hledat místo na trhu práce.

Často se říká, že veřejná služba se netýká jen „zametání ulic“, ale i dalších pracovních aktivit, jako je například ekologie. Jde ovšem jen o klam, neboť „ekologickými prácemi“ se dá myslet opět jen ponižující zametání ulic…

Tato nehoráznost je zcela zřetelně v rozporu s nejrůznějšími články Listiny základních práv a svobod. Ať už je to čl. 9 („Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám“), čl. 30 („Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek“). Je ale poměrně alarmující, že se tento jasně protiústavní zákon nepokusil někdo napadnout u Ústavního soudu. O zcela neviditelných protestech nezaměstnaných nemluvě.

DONEZ, zavedený v listopadu 2011, je pak více než zrůdným doplňkem otrockých veřejných prací. Jeho systém spočívá v tom, že počítač vybere „podezřelé“ nezaměstnané. Ti pak budou v náhodných termínech 1-2x týdně nuceni se hlásit na nejbližších poštách. Pokud se náhodou někdo z nich nedostaví či nepředloží omluvenku, může být vyřazen z evidence ÚP na dobu nejméně půl roku. V mnoha případech pochopitelně platí, že se „nejbližší pošta“ nachází i řadu kilometrů od bydliště šikanovaného. Dojezdy ho tak stojí nejen pěkné peníze, ale také velkou ztrátu času, během něhož by si mohl mj. raději hledat nové zaměstnání.

Samotný argument, že DONEZ je opatření proti práci na černo, je sám od sebe zcela absurdní. Je přece zřejmé, že pokud někdo skutečně pracuje na černo, tak se s dotyčnou firmou jistě dohodne, aby jej na DONEZ uvolnila. Proti těmto typům firem však Drábek nedělá nic.

Systém měl uspořit přes 100 milionů korun, ve skutečnosti se výrazně prodražil. Podle smlouvy s Českou poštou, která byla uzavřena v září 2011 a má platit ještě celý rok, má ČP vydělat téměř 250 milionů korun (Drábek je vybere z prostředků Evropského sociálního fondu, určeného na boj s nezaměstnaností)…

Mezi nejnovější drábkoviny patří sociální karty, zkráceně nazývané sockartami. Jediným dodavatelem elektronických účtenek pro jejich kontrolu se stala firma iDTAX ČR s.r.o., kterou v roce 2009 spoluzaložil sám Drábek. Od roku 2011 je tato firma vlastněná akciovou společností VÍTKOVICE s anonymními akciemi. Transparentnější zakázku tedy Drábek nemohl předložit. Jejich zavedení se setkalo s bouřlivým nesouhlasem především zdravotně postižených lidí. Dnes už je zřejmé, že vedle Drábkovy bývalé firmy se na projektu dobře uživí bankovní sektor.

A nakonec důchodci

Vedle nezaměstnaných, zdravotně postižených, matek samoživitelek i zaměstnanců nemohli pozornosti Drábkova asociálního ministerstva uniknout ani důchodci. Ti se už mohou připravit na situaci, kdy jim bude v době masivního zdražování způsobeného neustálým zvyšováním DPH valorizovány penze pouze o třetinu růstu reálných mezd a třetinu míry inflace. Důchodcům tak logicky ještě výrazněji klesne životní úroveň než dnes, kdy se jim sice penze valorizovaly pravidelně, ale vždy jen podle průměrné míry inflace a nikoliv inflace měřené v poměru k jejich spotřebnímu koši.

Nejen důchodce, ale i rodiny s dětmi i bezdětné páry a jedince nepochybně potěší sloučení příplatků a doplatků na bydlení do jedné dávky. Pomoc tak dostanou jen ti, co za bydlení odevzdají 50 % svého příjmu, nikoliv „jen“ 30-35 %, jako tomu bylo dřív. O dávky tak celkem přijde až 100 tisíc obyvatel.

No a konečně důchodový tunel nazývaný „důchodovou reformou“. Zatímco okolní státy typu Maďarska a Slovenska od neoliberální stupidity zvané opt-out ustupují či už ustoupili, Drábek jej  před časem naopak protlačil parlamentem. Když už něco dodat k zavedení druhého soukromého pilíře, tak především fakt, že nejen nevyřeší současný důchodový systém (jako ho nevyřešil nikde na světě), ale ještě navíc prohloubí schodek státního rozpočtu, což je vzhledem k tomu, jak v současnosti funguje „nevýběr“ DPH, které jej mělo původně krýt, již v podstatě neodvratné. Alespoň vidíme, jak to vláda rozpočtové odpovědnosti s celým „oddlužováním“ myslí vážně.

Jak dlouho se necháme šikanovat?

Není tedy snad žádných pochyb o tom, co je pan Drábek zač a jaký efekt plody jeho práce mají. Je to zkrátka bezohledný prolhaný agent podnikatelských kruhů, jemuž nejde o nic víc než zcela rozvrátit systém, který by měl naopak usilovně bránit. Byly to i jeho deformy, kvůli kterým vyšlo naposledy letos na jaře více než 100 tisíc obyvatel demonstrovat. Přesto Drábkova karavana jede dál. Máme snad čekat, až se vláda sama zhroutí kvůli hlasování ODSáckých pseudorebelů? Časově neomezená generální stávka je něco, bez čeho se žádné opravdové změny učinit nedají. Do parlamentních voleb zbývají ještě skoro 2 roky a kreatury typu Drábka dobře vědí, že prostor na další drábkoviny a kalouskoviny je to ještě bohatý.