• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

13
LED
2015

Já jsem Charlie? Trochu pozdě…

Štítky: Kultura, Média, Společnost, Svět
Autor: Kennan Malik
komentář : vypnuto

je-suis-charlie„Je suis Charlie“ (Já jsem Charlie). Tak zní fráze v každých novinách, na každém tweetu, na demonstracích konaných ve městech po celé Evropě. Vyjádření solidarity s lidmi zabitými při útoku na kancelář Charlie Hebdo je působivé. Přichází ale pozdě. Kdyby v uplynulých dvaceti letech zaujali novináři, umělci a političtí aktivisté pevnější postoj k svobodě projevu, nemuselo k nim nikdy dojít.

Místo toho ale pomáhali vytvářet kulturu sebecenzurování. Částečně jde o otázku strachu a neochoty převzít na sebe riziko, které na sebe vzali redaktoři Charlie Hebdo a za které museli zaplatit tak vysokou cenu. Strach představuje ale jen částečné vysvětlení. V uplynulých dvaceti letech zde také vznikl jakýsi morální závazek cenzurovat se, jakési přesvědčení, že žijeme-li v pluralitní společnosti musíme hlídat veřejný diskurs o odlišných kulturách a názorech a omezit se v projevech tak, abychom nikoho neurazili. Slovy britského sociologa Tariqa Modooda, „pokud chtějí lidé společně obývat stejný politický prostor, musí se vzájemně omezovat v rozsahu své kritiky vůči fundamentálním přesvědčením toho druhého.“

Toto přesvědčení se natolik upevnilo, že jej přejali i aktivisté za svobodu slova. Před šesti lety publikovala jedna z předních světových organizací hájících svobodu slova, Index on Censorship, ve svém časopise rozhovor s dánsko-americkou akademičkou Jytte Klausenovou o její knize věnované tématu dánské komiksové kontroverse. Organizace nicméně odmítla nabídku, aby použila jakýkoliv z oněch komiksových obrázků jako ilustraci k danému rozhovoru. Byl jsem tehdy členem správní rady Indexu a proti tomuto rozhodnutí jsem jako jediný veřejně protestoval. „Tím že jsme komiks nepublikovali, pomohl Index nejen posílit kulturu cenzurování, ale také oslabil svoji vlastní autoritu takovou kulturu narušovat.

Dnes Index on Censorship trvá na tom, že o svobodě projevu nelze vyjednávat a vyzvývá „ty, kteří věří v základní právo na svobodu projevu, aby se připojili k zveřejňování komiksů a obálek Charlie Hebdo.“ Kultura sebecenzurování ale už mezitím hluboce zakořenila. Ostatně samotný Charlie Hebdo ji svého času zpochybnil. Příliš často se obrana svobody projevu stala předmětem dvojího metru.

Je ironií, že těmi, kdo nejvíce trpí kulturou cenzury, jsou samy menšinové komunity. Dosáhnout jakékoliv společenské změny nebo sociálního pokroku nezbytně znamená urazit něčí hluboké přesvědčení. „To nemůžeš říkat!“ – je velmi častou odpovědí mocných ve chvíli, kdy je jejich moc ohrožena. Souhlasit s tím, že určité věci nelze říkat, znamená souhlasit s tím, že určité formy moci nelze zpochybňovat. Právo „kritizovat základní přesvědčení a víru druhých“ představuje bránu k otevřené a různorodé společnosti. Jakmile se tohoto práva ve jménu „tolerance“ nebo „respektu“ vzdáme, staneme se méně schopni ohrožovat mocné a bojovat proti nespravedlnosti.

Zatím však již s prvními zprávami o střelbě v Charlie Hebdo slyšíme hlasy, podle kterých byl magazín „rasistickou institucí“ a jeho karikaturisté si když už ne zasloužili, to co dostali, tak si o to alespoň koledovali svým flirtováním s útoky proti islámu. Skutečně rasistickou je přitom myšlenka, že to jsou pouze milí bílí liberálové, kteří chtějí napadat náboženství, zničit jeho nároky, nebo jsou schopní se vyrovnat s existencí satiry a zesměšňování. Ti, kteří tvrdí, že je „rasistické“ nebo „islamofobní“ vysmívat se proroku Mohammedovi, si asi podobně jako rasisté představují, že všichni muslimové budou reakcionáři. Levicový „antifašismus“ si tu podává ruku s pravicovou proti-muslimskou bigotností.

To, co se označuje jako „urážka komunity“ ve skutečnosti většinou reflektuje boj uvnitř komunit. Jak mezi muslimskými komunitami na Západě tak v převážně muslimských zemích na celém světě žijí statisíce muslimů, kteří odmítají reakční názory, politiku a instituce založené na náboženství; spisovatelé, karikaturisté a političtí aktivisté dávají svůj život v sázku v boji za zrušení zákonů o rouhání, v boji za rovná práva a demokratické svobody; Jsou to lidé jako pakistánský karikaturista Sabir Nazar, bangladešská spisovatelka Taslima Nasreenová, která uprchla před hrozbami smrti do Indie, nebo íránský blogger Soheil Arabi odsouzený minulý rok za „urážku Proroka“ k trestu smrti. To, k čemu došlo v redakci Charlie Hebdo v Paříží nás může šokovat, ale lidé v nezápadním světě bojující za svá práva čelí takovým hrozbám každý den.

Reakcionáře v muslimských komunitách i mimo ně posiluje bojácnost mnoha pseudo-liberálů, jejich neochota postavit se za základní liberální principy a jejich připravenost zradit pokrokové členy uvnitř menšinových komunit. Na jedné straně to dává manévrovací prostor muslimským extremistům. Čím více společnost umožňuje, aby se některým lidem dostalo urážky, tím více se v některých situacích budou lidé skutečně cítit uraženi. A tím ostřeji mohou dát své rozhořčení najevo. Extremisté, kteří na to odpoví stejně jako vrazi redaktorů Charlie Hebdo, tu budou vždycky. Skutečným problémem ale je, že se jejich akcím dostává falešné morální legitimity ze strany pseudo-liberálů, podle kterých je nepřijatelné někoho urazit.

Liberální bojácnost také pomáhá rozdmýchávat protimuslimské nálady. Živí rasistickou představu, že všichni muslimové jsou reakční, že muslimové jsou problém, že muslimská imigrace musí být zastavena a muslimské komunity musí být ostřeji sledovány policií. Vytváří prostor pro organizace jako Národní fronta, aby šířily svůj jed. Zda-li po zabíjení v Charlie Hebdo dojde k vzedmutí protimuslimských nálad se ještě uvidí, i když už přicházejí zprávy o útocích na mešity a komunitní centra. V podpoře reakčních názorů na muslimy bohužel svou roli sehráli i pseudoliberálové.

Vysmívat se náboženství a bránit svobodu projevu neznamená napadat menšinové komunity. Naopak: bez obojího není možné bránit svobody muslimů ani kohokoliv jiného. A proto nás nechte napadat islamisty a všechny reakcionáře v muslimských komunitách stejně jako protimuslimské reakcionáře, ale stejně tak pojďme vyzvat k zodpovědnosti i pseudoliberály.

Kennan Malik
O autorovi
Autor je v Indii narozeným anglickým publicistou, knižním autorem a přednášejícím se zaměřením na biologii, filosofii a historii vědy. V 80. letech byl aktivním v několika radikálně levicových organizacích, později se stal předním britským sekulárním humanistou, levicovým kritikem multikulturalismu a aktivistou za svobodu projevu.

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Co je „dělnická aristokracie“ – existovala v minulosti a existuje dnes?

23 ledna, 2023

Pokračující protesty požadují rezignaci peruánské prezidentky

22 ledna, 2023

Solidaritu s protiválečnými aktivisty z Ruska!

19 ledna, 2023

Rozbroje v královské rodině a pohled na monarchii

18 ledna, 2023

Proč i v bohaté společnosti zůstává chudoba

17 ledna, 2023

Archivy

  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.