V odpověď na rozhodnutí o vině bývalého minnesotského policisty Dereka Chauvina z vraždy Georga Floyda rozpoutala Bidenova administrativa a korporátní média hysterii označující tuto vraždu a policejní násilí ve Spojených státech obecně za produkt „systémového rasismu“ a „bělošské nadvlády“. Podle Bidena je „systémový rasismus“ skvrnou na duši amerického národa, v odkazu na smrt Floyda „kolenem na krku“ spravedlnosti pro černošské Američany. Biden trvá na tom, že pro omezení policejního násilí je třeba „pochopit a konfrontovat systémový rasismus“ procházející policí, justicí i celou americkou společností.

Americký mediální a politický establishment bez jediné výjimky označuje policejní násilí v USA za rasový konflikt. Při bližší analýze ale bije do očí značný nesoulad mezi realitou a touto interpretací.

Podle údajů sesbíraných Washington Post bylo od začátku roku 2015 zabito policií ve Spojených státech 6222 lidí, skoro třikrát tolik, než je počet zabitých amerických vojáků v Afghánistánu v uplynulých více než dvaceti letech. Z osob, kde byl zjištěn rasový původ, jich bylo 2885 bělochů, 1499 černochů, 1052 Hispánců, 104 Asiatů, 87 Indiánů a 47 „dalších“. V procentech je to 46,4 % bělochů, 24 % černochů, 17 % Hispánců, 1,7 % Asiatů, 1,4 % Indiánů, 0,75 % „dalších“ (a 8,8 % neidentifikovaných).

Vzhledem k celé populaci USA dochází k výrazně většímu zastoupení černochů (zhruba 2x) a Indiánů (zhruba 7x) mezi obětmi policejních zásahů. Běloši, Hispánci a Asijci jsou zabíjeni méně, než činí jejich podíl na obyvatelstvu. Není třeba pochybovat, že rasismus hraje roli v řadě případů, kdy policie zabijí. Pokud ale vezmeme do úvahy sociální a ekonomické pozadí míst, kde k smrti při policejních zásazích skutečně dochází, většina rozdílů mezi rasami a etniky mizí a do popředí vystupují faktory chudoby a příjmů.

K zabíjení lidí policisty totiž ani zdaleka nedochází po celých Spojených státech. Podle studie analyzující úmrtí lidí při policejních zásazích v roce 2017, k těmto událostem dochází v místech s výrazně vyšší mírou lidí žijících v chudobě: Jde o oblasti, kde žije 91 milionů lidí s průměrnou mírou lidí žijících v chudobě 19,5 %, což je výrazně více než je průměr pro celé Spojené státy (12, 3 %) a ještě více než je průměrný počet lidí v chudobě v oblastech, kde při policejních zásazích k smrti lidí nedochází (9,5 %). Naopak rozdíly v míře úmrtí z rukou policie podle rasy jsou v těchto oblastech výrazně menší, než se zdálo: Na 100 tisíc lidí dojde k 1,17 smrti bělocha, 1,36 smrti černocha a jen 0,86 úmrtí Hispánce. Jinak řečeno, na každou smrt bělocha z rukou policie připadá 1,16 úmrtí černochů a pouze 0,73 úmrtí Hispánce.

Při pohledu na jednotlivá místa, kde k zabíjení lidí policií dochází, se zjistilo, že k zabíjení černochů policií dochází nejčastěji v zanedbaných a podinvestovaných městských centrech metropolitních oblastí nepočítaje předměstí (45 % zabitých černochů), kde je počet zabitých černochů mezi všemi obětmi vzhledem k jejich celkovému zastoupení v populaci výrazně nadreprezentován. Naopak k smrti bělochů z rukou policie dochází zdaleka nejčastěji ve venkovských oblastech a malých městech (62 % zabitých bělochů a 30 % všech obětí). Navzdory mediálnímu obrazu zaměřenému prakticky výhradně na města a velkoměsta platí, že z hlediska smrti při policejních zásazích jsou nejnebezpečnějšími místy USA venkov a městečka – ačkoliv v nich žije jen 17 % obyvatel oblastí, kde k těmto úmrtím docházelo, odehrála se jich zde celá polovina. Až na výjimky šlo o oblasti s mediánem příjmů domácností hluboko pod celostátním průměrem.

Ačkoliv i po zohlednění výše zmíněných faktorů platí, že černoši jsou policií zabíjeni o něco více než běloši a Hispánci, rozhodně by nemělo zapadnout, jak zásadní roli v těchto tragických událostech a zločinech hraje chudoba komunit, ve kterých se odehrává. Jednostranný důraz kladený na „systémový rasismus“ a „bělošskou nadřazenost“ nedokáže vysvětlit, proč většinu obětí zásahů americké policie představují dlouhodobě běloši a naopak způsobuje, že oblast s největším rozsahem policejního zabíjení – americký venkov – a jeho oběti – převážně chudí běloši – jsou v rámci americké, a prostřednictvím korporátních médií s celosvětovým dosahem, politizace sportu apod. i světové diskuze o policejním násilí prakticky neviditelní. Stejně tak se opomíjí, že u americké policie pracuje zhruba tolik černochů, kolik jich je v americké populaci (13 %), a že právě u vraždy George Floyda asistovali vedle Chauvina tři další policisté, z nichž jeden byl běloch, druhý černoch a třetí Asiat – těžko se dá předpokládat, že jednali na základě barvy pleti. Ve skutečnosti mají mnoho úmrtí při policejních zásazích na svědomí i policisté z řad černochů, Hispánců či Asiatů.

Za této situace je rozhodně třeba přestat nekriticky přitakávat a podléhat mediálnímu, korporátnímu a politickému etsablishmentu, který chce, abychom se na policejní násilí dívali optikou „systémového rasismu“ a „bělošské nadřazenosti“ a pumpuje desítky milionů dolarů do organizací a hnutí jako je Black Lives Matter, které jsou napojeny na Demokratickou stranu. Alternativou k diskurzu rasových kořenů policejního násilí a širší rasové interpretaci současných amerických problémů zůstává třídní analýza, která v tomto násilí spatřuje pacifikační prostředek namířený proti chudým a chudnoucím lidem bez ohledu na barvu jejich pleti. Přes velmi odlišnou demografii míst, kde dochází k zabíjení černochů a bělochů policií, mají tato místa něco společného – výraznou chudobu, vysokou nezaměstnanost, nedostatek pracovních příležitostí, nedostatek sociálních služeb a zanedbanou infrastrukturu. Vládnoucí kapitalistický systém místo řešení těchto palčivých sociálních problémů investuje miliardové částky do policejních sborů, rozšiřování jejich počtu a militarizaci jejich techniky.

Proti policejnímu násilí je tedy třeba postavit hnutí všech chudých a utlačovaných, s jádrem v dělnické třídě, které se postaví nad rasové, etnické a národnostní dělení, které nám i v současnosti vnucuje vládnoucí třída, nyní ve formě zcela pokrouceného „antirasismu“. Našim společným nepřítelem je kapitalistický ekonomický systém, kde nepatrná část lidí, méně než jedno procento, kontroluje obrovskou masu zdrojů a bohatství společnosti.

Napsáno na základě článku Nilese Niemutha a analýzy Benjamina Mateuse; https://www.wsws.org/