• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

26
ÚNO
2012

Jak Gottwaldův duch stále občas straší

Autor: Pavel Mlady
komentář : vypnuto

Již po více než dvacet let používá pravice, její politici a její média proti levici jeden a ten samý bič – spojování levice s minulým režimem a jeho nedemokratickou podstatou. Prorežimní novináři proto vždy, když se blíží 25. únor, se svými fotoaparáty a diktafony nedočkavě postávají u hrobu Klementa Gottwalda a doufají v hojnou účast „levice“. Letos se jim poštěstilo přivítat pouze 30tičlenou skupinku nostalgiků z řad KSČM v čele s poslankyní Martou Semelovou a několika mladými příznivci Svazu mladých komunistů Československa. Další medvědí služba levicovým myšlenkám dokonána.

Jenže otázka nestojí tak, jestli „zapřít“ Gottwalda a vyhnout se tak skandalizaci v oficiálních médiích. Otázka zní, jestli je na místě Gottwaldovu osobu a předlistopadový režim jako takový oslavovat – nikoliv z hlediska současného systému, ale z hlediska úsilí o sociálně spravedlivou společnost.

Uveďme některé důvody, proč Klementa Gottwalda neoslavovat.

Klement Gottwald stanul v čele KSČ na 5. sjezdu v roce 1929 a nutno dodat, že díky byrokratickým zásahům, které například odstavily od možnosti se účastnit delegáty za Liberecko stojící v čele tehdejší levé protistalinské opozice vůči vedení KSČ.

Podle některých odhadů došlo po 5. sjezdu až k 90% úbytku počtu členů KSČ. Tento úbytek se dotkl zejména organizovaného dělnictva. Tuto ztrátu se pak Gottwald snažil dohnat vyhrocenou rétorikou, která přitáhla část převážně nedělnické radikální mládeže.

Klement Gottwald byl v té době také proponentem tehdejší Stalinovy politiky, která označovala sociální demokraty za sociálfašisty – větší nepřátele než fašisty, která prakticky bránila jednotě levice v boji proti fašismu. Následně Klement Gottwald ochotně následoval každé Stalinovo otočení politickým kormidlem o 180 stupňů, například do vod lidové fronty s „demokratickými kapitalisty“.

Po válce byl prvorepublikový režim hluboce zdiskreditovaný svojí abdikací před Hitlerem, sociálními poměry zejména v době krize 30. let a v neposlední řadě často krvavým potlačováním protestů pracujících a národnostních menšin. Myšlenka socialismu byla tak populární, že se k ní hlásily i v podstatě pravicoví lidovci a národní socialisté.

Již ke konci války začaly zezdola vznikat závodní rady, které přebíraly do svých rukou podniky. Nemalou roli v tomto hnutí hráli řadoví komunisté. Podobně vznikaly tzv. revoluční gardy a národní výbory jakožto určitá demokratická alternativa k byrokratické státní správě První republiky.

Po svém návratu z emigrace v Moskvě Gottwald a jeho nejbližší spolupracovníci sehráli významnou úlohu v upozadění tohoto hnutí. V duchu národní fronty a tzv. lidové demokracie – tedy spolupráce s prvorepublikovými stranami, které nekolaborovaly s nacistickým režimem – napomohli omezení role závodních rad, rozpuštění revolučních gard a podřízením si dalších forem sebeorganizace pracujících. Gottwaldovo vedení KSČ vlastně hájilo zachování jakéhosi reformovaného demokratického kapitalismu, který se bude držet spojenectví se Sovětským svazem.

Teprve když v roce 1947 došlo k rozpadu spojenectví SSSR s USA a Velkou Británií a vypuknutí Studené války, se Gottwaldovo vedení po Varšavské poradě „rozhodlo“ pro socialismus pod heslem „nedopustíme francouzský a italský scénář“ (KS Francie a Itálie byly tehdy vyobcovány z tamních vlád).

Únor 1948 pak přinesl rozuzlení. Konspirační teorie o tom, že malá skupinka komunistů proti vůli národa provedla puč, jsou čistě účelové. Ale přestože měl tzv. Vítězný únor ohromnou podporu obyvatel, masy v něm hrály spíše doplňkovou roli.

Gottwaldovo vedení se postaralo o to, aby toto úsilí o socialismus skončilo něčím, co by se dalo nazvat politickým vyvlastněním mas. V letech 1948-53 byly postupně utahovány šrouby režimu, který nahradil autentickou moc pracujících zdola všeobjímající nadvládou nové byrokracie.

A Klement Gottwald byl ústřední postavou importu stalinského modelu socialismu (tehdy ještě s velkým S) do Československa. Bonmotem by se dalo říci, že místo slibované diktatury proletariátu (2. pád koho, čeho?) zavedl diktaturu proletariátu (3. pád komu, čemu).

Krátce po Gottwaldově smrti v roce 1953 pak tento režim krvavě potlačil masovou dělnickou stávku proti Zápotockého měnové reformě, do které se zapojila až čtvrtina všeho dělnictva a kterou v řadě případů nevedli „protisocialistické živly“, nýbrž řadoví pracující, včetně řadových komunistů.

Oslavovatelé Gottwalda toto zřejmě nechtějí vidět. Předlistopadový režim stále považují, alespoň v nostalgické rovině, za alternativu vůči současnému neoliberálnímu kapitalismu. To, že sami pracující, o které se měl opírat, dali ohromnou podporu reformnímu vedení KSČ koncem 60. let či dokonce v roce 1989 přivítali a aktivně podpořili pád režimu, je pro gottwaldovské nostalgiky zřejmě irelevantní.

Konec konců předlistopadový režim jako takový sehrál zásadní roli v tom, že revoluce roku 1989 skončila obnovou kapitalismu. Jako vždy, když má někdo zásadní problém s pochopením dějin, přichází na řadu jediná berlička – konspirační teorie. Ta listopadová má za to, že rok 1989 byl zinscenován ze západu placenými disidenty, kteří zmanipulovali lid.

Tato teorie je stejně ubohá jako ta pravičácká o komunistickém puči v roce 1948 a úplně stejně ignoruje zásadní skutečnosti.

Faktem je, že lidé jsou náchylní podlehnout manipulaci tehdy, pokud jsou atomizovaní. A rozbitím jakékoliv nezávislé sebeorganizace pracujících minulý režim tuto atomizaci vytvořil již v letech 1948-53, během normalizace pak výrazně prohloubil.

„Brežněvovský socialismus“ (u nás normalizace, v Maďarsku kádárovský „salámový socialismus“) byl vysloveně živnou půdou pro rozvoj kapitalistické mentality sobectví, individualismu a hrabání si na svém vlastním písečku.

Lidé byli soustavně vedeni k tomu se o nic nestarat, jen o blaho své a své rodiny, uzavírat se do malého okruhu rodiny a nejbližších přátel, a hlavně se nestarat o politiku. Vládnoucí byrokraté odhodili jakoukoliv ideologii a šli si nepokrytě za svými výsadami a mamonem.

Oficiální propaganda soustavně lhala o situaci v zemi. Takže nepřekvapí, že i vcelku objektivní zprávy o životě v kapitalistickém světě byly všeobecně považovány za vylhané.

Socialismus nepodkopali disidenti, kterých byla skutečně jen hrstka. Většinu disidentů navíc tvořily spíše zastánci než odpůrci socialismu. Socialismus podkopal sám minulý režim a činil tak pod praporem socialismu.

„Výdobytkem“ onoho rádoby-socialismu bylo nakonec hlavně to, že myšlenka socialismu byla hluboce zdiskreditovaná, pracující byli atomizovaní a politicky naprosto nezkušení, dezorientovaní a naivní.  Není divu, že se obnova kapitalismu jevila jako jediná alternativa dalšího vývoje po roce 1989.

Pokud si tyto skutečnosti uvědomujeme, pak musíme minulý režim odmítnout. Není alternativou k režimu současnému. Nepotřebujeme další „velice složitou a trnitou cestu od kapitalismu zpátky ke kapitalismu“. Alternativy je třeba hledat jinde, a mimo jiné také pomocí kritického rozboru předlistopadového systému, nikoliv s kyticí v ruce u hrobu Klementa Gottwalda.

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Vězeňství Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Intenzivní protesty proti plánům české vlády zvýšit věk odchodu do důchodu

25 dubna, 2023

Stažení cel EU na ukrajinské obilí selhalo, protože východoevropské země vystoupily do opozice

24 dubna, 2023

Boje v Chartúmu ohrožují poslední pokus o příměří

22 dubna, 2023

Po přijetí penzijní reformy vyšli francouzští pracující opět do ulic

18 dubna, 2023

Stávka bezpečnostních pracovníků letišť v Německu

17 dubna, 2023

Archivy

  • Duben 2023
  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.