Řeč bude o problematice spojené s drogami. Měly by být zakázané a měla by být vůči jejich uživatelům a držitelům vedena represe, nebo by měli být zákonem povolené a brány jako přijatelná součást relaxační zábavy, jako je tomu například u alkoholu? A proč jsou vlastně drogy téměř všude na zeměkouli tvrdě potírané?     

Co všechno jsou vlastně drogy? Za drogy jsou považovány ty látky, které buďto vytváří při opakovaném užívání závislost, nebo působí na své uživatele omamnými účinky. U velkého procenta látek považovaných za drogy se kombinují oba základní rysy.

Omamné účinky na většinu uživatelů u většiny drog působí subjektivně příjemným dojmem, u některých látek dochází ke změně vědomí (psychedelické drogy: LSD, lysohlávky, extáze nebo MDMA) na bázi halucinací a rozšířeného vnímání, jiné jako například opiáty (heroin, opium) způsobují rauše popisované jako stavy podobající se opilosti. Specifický rauš poskytuje také hašiš a marihuana.

Další skupinou jsou stimulanty, které do značné míry mění také chod tělesných orgánů a tlumí bolest (podobně jako opiáty), zpomalují metabolismus, nebo ruší pocit únavy. Takovými látkami jsou například pervitin nebo kokain. Pak mezi drogy patří také alkohol nebo tabák, mohou jimi být také různé medikamenty. Každá z drog způsobuje alespoň dočasně příjemné účinky, míra omamnosti a návykovosti se však liší.
Ne veškeré drogy jsou ilegální. Ve většině světa je s určitými omezení legální tabák, mimo islámské státy také alkohol. Naopak všude ilegální jsou opiáty a stimulanty, většinově také psychedelika, pouze marihuana a příbuzné látky jsou v několika málo zemích světa s určitou restrikcí v omezené míře tolerovány (Holandsko). Míra postihů se poměrně významně liší stát od státu, případně podle geopolitických oblastí. Přímo „avantgardou“ perzekuce výroby drog i jejich uživatelů jsou asijské státy, ale pozadu nezůstávají ani ty americké. V evropském prostoru nemají uživatelé drog příliš na růžích ustláno zejména ve východní Evropě.

Je třeba říci, že různé druhy drog byly užívány ať už k společenským nebo duchovním účelům napříč kulturami a historií celého světa. Ať už se jednalo o rostliny užívané přírodními národy nebo alkohol vzniklý v oblasti blízkého východu a středomoří. Pochopitelně užívání i těch drog, jež byly v rámci určité společnosti tolerovány, mělo svá pravidla. Byla období, kdy bylo jejich užití zapovězeno a naopak existovaly i společenské příležitosti, kde byla jejich konzumace považována za vhodnou.

V případě alkoholu to bylo až období přelomu devatenáctého a dvacátého století, kdy popíjení o samotě nebo v době nábožensky významných dní přestalo být považováno za vážný prohřešek proti dobrým mravům. V oblasti indického subkontinentu to bylo naopak konopí, které bylo tzv. kulturní drogou, tedy tou, která byla považována za přijatelnou. Kriminalizaci dnes ilegálních drog přineslo vlastně až dvacáté století, kdy po 1. světové válce začaly být látky jako heroin, kokain či marihuana stavěny mimo zákon.

Proč vlastně některé látky, jako například marihuana, byly postaveny mimo zákon, kdežto jiné jako alkohol je možné vidět na každé druhé reklamě? Důvodem jsou jistě kulturní podmínky, které nepřijaly látku jiných účinků a potenciálně konkurující co do obliby již zavedeným látkám.

Také za tím stojí určitá forma celospolečenské pruderie, ve které v době vzniku zákonů o narkotikách nebyly myšlenky hlásající svobodu nakládání s vlastním tělem příliš populární. Dalším důvodem je zřejmě ekonomický zájem, totiž prodávat úspěšně látky, které se obtížněji získávají samovýrobou, která je například u konopí mnohem snazší. Některé drogy původně fungovaly jako lékařské přípravky, u některých byly léčivé účinky naopak objeveny moderním výzkumem (například marihuana).

Ne všechny drogy jsou stejně nebezpečné a návykové. Na prvním místě v žebříčku zdravotní závadnosti se drží vysoce návykové látky jako heroin, kokain nebo pervitin, o dvě místa níže pak legální alkohol, osmé zaujímá marihuana a až šestnácté místo obsadila extáze. Marihuana je příkladem široce rozšířené drogy, která vytváří jen malou fyzickou závislost a jejíž užívání má mnohdy šetrnější následky než alkohol. V České republice je velmi populární a víceméně tolerovaná. Populární je mezi lidmi i na mnoha jiných místech Evropy, většinou je však státy dost ostře kriminalizována (bývalé sovětské státy či Balkán). Není ani všude dobře dostupná. přitom v mnoha oblastech nejen České republiky, kde na marihuanu téměř nenarazíte, seženete pervitin nebo jiné tvrdé drogy.

To je právě jeden z vážných problémů, kdy v nepříliš povzbudivých sociálních podmínkách a časté absenci kulturního vyžití dochází k masové narkomanii, navíc v té formě, kdy nedostupnost nebo přílišná perzekuce například marihuany a jiných šetrnějších látek vede k užívání mnohem škodlivějších tvrdých drog, například pervitinu nebo cracku.      

Měly by být drogy legální? Rozhodně nechci nabádat k užívání drog a nepodporuji existenci ilegálního trhu s nimi, ale každá je droga je bez ohledu na fyzické účinky o to nebezpečnější, oč je zakázanější. Velké problémy se závislostí prožívají uživatelé drog například ve východní Evropě, kde balancují stále jednou nohou v kriminále. Naopak celkem příjemné rekreační užití drog si mohou užít lidé v drogově liberálním Holandsku.

Je také nutné, aby existoval dostatek příležitostí k jiné sociální zábavě v rámci komunity než jakým je užívání drogy. Právě pocit odcizení v současné společnosti vede mnoho osob ke sklouznutí k takovým látkám. Na druhou stranu občasné rekreační užívání psychotropních látek či canabisu může zpříjemnit i večer po návratu z práce nebo na párty s přáteli. Tudíž je třeba směřovat ruku v ruce s osvětou o všech rizicích drog a s prevencí jevů, které mohou k užívání drog motivovat, zároveň k legalizaci těch omamných látek, jejichž užívání není extrémně nebezpečné pro okolí i osoby samotné.

Represe nic neřeší a spíše než k dopadení drogových bosů, většinou vede k postihování uživatelů. Domnívám se, že společenská nebezpečnost drog užívaných s rozvahou ve spojení s výše zmíněnou prevencí je poměrně nízká. A pak, člověk by měl mít právo bavit se jak sám uzná za vhodné, pokud tím neubližuje ostatním nebo přírodě. Pochopitelně, jako antikapitalisté odmítáme současný drogový trh napojený na organizovaný zločin. Jedinou možnou alternativou je společensky kontrolovaná výroba a distribuce těchto látek, v případě marihuany bychom se klonili ke svobodě pěstování pro vlastní, nekomerční využití.        

Pokud budou drogy stavěny automaticky mimo zákon a tabuizovány, jejich nebezpečí poroste vzhledem k ostrakizaci jejich uživatelů a překážkám ve vyhledávání pomoci v případě závislosti. Naopak legalizace (nebo dekriminalizace užívání v případě tvrdých drog) spojená s prevencí patologických jevů ve společnosti jejich nebezpečnost jedině sníží.        

Přemysl Klamperna