Co je TTIP?

V červnu 2013 americký prezident Obama a prezident Evropské Komise Barroso oficiálně zahájili vyjednávání o Trans-atlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP). Jméno nadsazuje význam obchodních ujednání, která představují pouze nepatrný zlomek agendy, o které se vyjednává. Hlavním cílem TTIP je v maximální možné míře harmonizovat transatlantická pravidla, regulace a standardy potravinové a spotřebitelské bezpečnosti, ochrany životního prostředí, zacházení s biotechnologiemi a jedovatými chemikálie, fungování finančních a bankovních služeb, domácí regulaci služeb, patentovou ochranu a podmínky jejího vzniku ve farmaceutickém průmyslu a řadu dalších oblastí veřejné politiky. Evropské a americká vláda se drží „práva regulovat“, ale ve skutečnosti dojde k jeho výraznému okleštění a podrobení prioritě redukování překážek pro investiční příležitosti nadnárodních korporací. Vyjednávání o TTIP se odehrává za zavřenými dveřmi, ačkoliv jde o dohodu s dalekosáhlými následky pro občany EU. Dokonce i složení přípravné vyjednávací skupiny a znění vyjednávacího mandátu jsou drženy v tajnosti. To se neslučuje s demokratickými standardy! Navzdory tomu proniklo na veřejnost několik dokumentů, které se stále oficiálně považují za přísně tajné. Mezi ně patří i předpisy přiznávající soukromým společnostem nová, rozsáhlá práva. Vedle práva společností žalovat stát před soukromými arbitrážními tribunály (ISDS, Urovnání pří mezi investorem a státem) jsou problematické zejména části TTIP věnované spolupráci v oblasti regulačních předpisů. Všechny zákony nebo předpisy, které by mohly záporně ovlivnit obchod mezi účastníky dohody, by měly být diskutovány, a to dokonce dříve než v národních parlamentech, s druhou stranou a zúčastněnými aktéry. K účasti na diskusi tak budou přijati především zástupci velkých korporací. Důsledek? Přijetí přísnějších pravidel v oblasti ochrany spotřebitelů, zaměstnanců nebo životního prostředí bude v budoucnosti mnohem složitější než dnes. A rýsuje se i snižování standardů. V demokracii by ale měly být nové zákony vytvářeny v parlamentu a nikoliv technokraty a lobbisty. Ne dosti na tom, Evropská komise se snaží dosáhnout toho, aby o TTIP nemusely nutně rozhodovat národní parlamenty členských zemí. Proto to může dopadnout tak, že když obejdou nás jako občany, budou nakonec i samotní poslanci odstaveni na druhou kolej. A jako třešnička na dortu bude tato smlouva prakticky nevypověditelná a velice tak omezí volnost ve vyjednávání budoucích vlád a parlamentů.

Co znamená regulační spolupráce v rámci TTIP?

V tajném vyjednávacím mandátu, který nicméně pronikl na veřejnost, se zmiňuje „postupné zavádění kompatibility regulačních systémů“. Co přesně číhá za touto nejasnou formulací popisují přesně a jasně lobystické skupiny – Americká obchodní komora a BusinessEurope – slovy: „Zájmové skupiny budou sedět u jednoho stolu spolu s regulátory a připravovat zákony společně“ [1]. Vzniká tu riziko, že se zájmové skupiny nemající demokratickou legitimitu budou od začátku systematicky vtahovány do tvorby zákonů a budou tak mít možnost dát tomuto procesu směr, nebo jej alespoň ovlivnit. Pro svůj prospěch budou moci předkládat zákony nebo naopak zdržovat jejich přijetí. Tato myšlenka nepřišla z Evropské komise, ale původně se zrodila ve společné zprávě BusinessEuropě a Americké obchodní komory. [2] Uniklý dokument Evropské komise naznačuje způsob, který se regulační spolupráce skutečně snaží ubírat: Za spolupráci bude odpovědná Transatlantická rada pro regulaci, jejíž členové budou úředníci z relevantních regulačních úřadů. O účasti parlamentů nebo občanů se dokument nezmiňuje. Pomocí tzv. „systému včasného varování“ se EU a USA musí navzájem co možná nejdříve informovat, pokud plánují opatření, která by mohla ovlivnit jejich vzájemný obchod. Druhá strana pak může k plánovaným opatřením předložit své vyjádření. Strana plánující regulaci navíc musí předložit analýzu jejího dopadu na obchod a musí tuto regulaci konzultovat s dotčenými zájmovými skupinami. Opatření, jako například plánovaný zákaz nebo omezení prodeje zdraví nebezpečného zboží se rychle může stát „obchodní překážkou“. I v případě, že regulační rada sama nevydá žádné závazné rozhodnutí a nebude moci přímo opatření zakázat, stále platí, že celý tento byrokratický proces v každém případě pozdrží přípravu a přijetí dotyčné legislativy. Regulační spolupráce tak omezuje a překáží svobodě vyjednávání legislativců – parlamentu nebo lidu, na státní nebo federální úrovni. Ve střednědobém horizontu rovněž ovlivní již existující předpisy, neboť budoucím úkolem regulační rady je sladit pravidla platná v EU a v USA. Dalším nebezpečí pak je, že se zástupci velkých společností, kteří budou o chystaných regulačních opatřeních varováni dlouho dopředu, budou moci uchýlit k hrozbě jednání ISDS, pokud usoudí, že hrozí ohrožení jejich předpokládaných zisků.

[1] Citováno podle Eberhardt, P. Weniger Demokratie wagen? Geheimniskrämerei und Konzernlobbyismus prägen die transatlantischen Handelsgespräche” [Riskujeme snížení demokracie? Jednání o transatlantickém obchodu charakterizuje utajení a lobing ze strany velkobyznysu]. V in Martin Häusling (ed.), TTIP: No We Can’t, Wiesbaden, 2013, str. 17.

[2] US Chamber of Commerce/BusinessEurope 2012: Regulatory Cooperation in the EU-US Economic Agreement, October 2012,http://corporateeurope.org/sites/default/files/businesseurope-uschamber-paper.pdf.

Co znamená ujednání o řešení pří mezi investorem a státem (ISDS)?

Mechanismus urovnání pří mezi investorem a státem (ISDS) je již pevnou součástí mnoha smluv. Zahraničním investorům dává právo žalovat státy před soukromými arbitrážními tribunály, pokud se domnívají, že došlo k jejich vyvlastnění, diskriminaci nebo neférovému jednání na jejich úkor. Ochrana proti vyvlastnění se ale stále častěji rozšířeně pojímá tak, že se vztahuje i na zákony přijaté na ochranu spotřebitelů, životního prostředí nebo jiných veřejných zájmů („nepřímé vyvlastnění“).

ISDS obchází regulérní legislativní proces a také možnost odvolat se k soudům s demokratickou legitimitou. Arbitráž se navzdory obrovským dopadům, které má na veřejnost, odehrává v utajení. Státům v ní hrozí, že budou muset platit velké kompenzace, jejichž náklady neseme na bedrech my – daňoví poplatníci. Odvolání pak není možné. Žaloba cestou ISDS dává investorům nejen možnost zpochybňovat platné zákony. Již samotné oznámení o podání drahé arbitráže vytváří vůči zákonodárcům nepřípustný nátlak.

Počet arbitrážních řízení se v posledních letech dramaticky zvyšuje. Do konce roku 2012 jich proběhlo 568, ačkoliv některé případy nebyly zveřejněny. Z těchto 568 případů vyhrála v 31 % žalující a nárokující strana, ve 26 % došlo k uzavření vyrovnání a ve 43 % pak vyhrál žalovaný stát [1]. Znamená to, že skoro v 60 % případů musel stát něco zaplatit (vyrovnání obvykle rovněž znamená platbu státu). V současnosti například švédský energetický gigant Vattenfall žaluje na základě smlouvy o energetické chartě německou vládu, protože Německo odstoupilo od jaderné energie, a žádá po ní odškodné ve výši 3,7 miliard Euro. Domácí společnosti jako je např. RWE (německá firma v oblasti služeb) to učinit nemohou. Tyto arbitráže mají své pevné místo ve světě finančních spekulací: Specializované společnosti financují na své náklady arbitrážní řízení a na oplátku pak dostávají určitý podíl z přidělených kompenzací nebo z částky stanovené v rámci vyrovnání.

[1] http://unctad.org/en/PublicationsLibrar … 3d3_en.pdf

Co má TTIP společného s chlorovanými kuřaty, geneticky modifikovaným jídlem a hormony v masu?

Cílem ujednání je „sladit“ normy pro výrobu a služby v EU a v USA, protože v očích velkého byznysu představují „netarifní bariéry vzájemného obchodu“ a mají být odstraněny. V oblasti zemědělství a chemického průmyslu se však tyto normy pohybují na velmi rozdílných úrovních. Ve Spojených státech je například dovoleno používat při dezinfekci kuřat chlóru, aplikovat hormony v chovu hovězího a zpracovávat do potravin geneticky modifikované suroviny. V budoucnu by šlo samozřejmě o terno, kdyby americké zemědělské společnosti mohly prodávat tyto výrobky také na evropských trzích.

Z tohoto důvodu argumentují pro snížení evropských norem. Naše normy ale vznikly na ochranu spotřebitelů, životního prostředí nebo zvířat a nesmí být sníženy kvůli obchodní smlouvě! Naopak: Veřejnost se ptá po zvýšení norem v oblasti průmyslových chovů, používání chemikálií a v oblasti energetiky. TTIP a CETA tento vývoj ohrožují, protože zavedení nových pravidel by v jejich rámci vytvořilo riziko žaloby za poškození zájmů soukromých společností.

Zdroj: https://stop-ttip.org/what-is-the-problem-ttip-ceta/faqs/