III. kontinentální shromáždění hnutí Bolívarovského svazu pro lid naší Ameriky (ALBA), které se konalo od 27. do 30 dubna, zformulovalo na základě návrhů a iniciativ lidových hnutí své závěry, jak změnit svět.

V sobotu 30. dubna se konal závěrečný panel čtyřdenního III. kontinentálního shromáždění hnutí ALBA. V argentinském Buenos Aires se na něm sešlo na 300 delegátů z 23 zemí, aby diskutovali, debatovali a navrhli konkrétní plán práce na další období.

V závěrečném panelu Shromáždění se předáci z různých zemí regionu vyjádřili ke zkušenostem lidových hnutí a organizací v dosažení práva na půdu a práci, v odporu k útokům místní pravice a imperialismu a v budování národní i mezinárodní bojové jednoty lidových vrstev. Mezi mluvčími byli Juan Grabois a Ofelia Fernandezová z argentinské Frente Patria Grande, Esteban „Gringo“ Castro ze Svazu pracujících lidové ekonomiky (UTEP), Thays Carvalhová z Brazilského lidového hnutí, Carslos Ron, venezuelský náměstek ministra pro Severní Ameriku a Zaira Ariasová ze Svobodné strany Peru.

Zasedání rovněž navštívil Pedro Praga, kubánský velvyslanec v Argentině, argentinští poslanci Frederico Fagioli a Natalia Zarachová, a Carlos Mirence, nikaragujský ambasador v Argentině.

Půda, bydlení a práce

Panel otevřel Esteban Castro, který představil přehled lidové ekonomiky v Argentině a sdílel zkušenosti ze vzniku Svazu pracovníků lidové ekonomiky, který představoval průlom v dosažení pokroku v oblasti pracovního práva v zemi. „Chovat naději je velmi důležité, když se snažíme vytvořit strategie zaměřené na budoucnost,“ uvedl.

„Během procesu macrismu v rámci neoliberální globalizace se nám podařilo dosáhnout lepší organizační úrovně, abychom těmto jevům mohli čelit. Naši nejskromnější lidé byli zbaveni možnosti formálního zaměstnaní, ale vytvořili strategie, jak se organizovat zdola,“ uvedl Castro.

Juan Grabois zdůraznil vizi zaměřenou na získání moci a dobytí státu. „Je nutné vytvořit lidovou moc, kterou generál Perón nazýval organizovanou komunitou, něčím velmi podobným, čím jsou dnes komuny ve Venezuely; moc konfrontovat státní úřady lidovou organizací; a sjednotit národy Velké vlasti [Latinské Ameriky]. To jsou tři úkoly, které, když se o nich takhle bavíme, znějí abstraktně, znamenají něco pro členy sociálních hnutí, ale už ne pro velké množství obyčejných lidí,“ uvedl.

„Skutečnost je nadřazena myšlence, ne proto, že by myšlenka nebyla důležitá, ale protože myšlenka je momentální stisk reality. Když je myšlenka oddělena od skutečnosti, stene se heslem. Štěstí a dobrý život má své konkrétní vyjádření v hesle Půda, bydlení a práce,“ zdůraznil.

Závěrem uvedl, že „Sjednotit Latinskou Ameriku a konfrontovat stát znamená dát moc do rukou chudých. Naše organizace musí toto požadovat po svých vládách. V parlamentu a na ministerstvech musí být černošské obyvatelstvo, chudí lidé a ženy“.

Jednotou k porážce kapitalismu a pravice

Členka Svobodné strany Peru Zaira Ariasová zdůraznila, že lidé přítomní na shromáždění ALBA jsou sjednoceni touhou změnit skutečnost.

„Probíhá tu velmi jasný boj a je to boj, který vedeme v zájmu chudých,“ prohlásila. „Ale tento boj nesmíme chápat tak, že žádáme charitu, protože my chceme spravedlnost. V Peru například pravice tvrdí, že chudí jsou chudí, protože chudí být chtějí. Skutečností ale je, že náš systém reprodukuje nerovnost,“ uvedla a poukázala, že 1 % z 1 % nejbohatších světa akumulovalo 82 % světového bohatství.

„Jak vysvětlíme, že podle oficiálních statistik je Latinská Amerika kontinentem s největší nerovností na světě, a že Afrika, která je nejbohatším světadílem, pokud jde o zdroje, má nejchudší obyvatelstvo?“ ptala se. V tomto duchu načrtla tři principy, které je třeba uplatnit v celém regionu: ukončit moc pravice; dát najevo, že korupce je důsledkem neoliberálního modelu a funguje díky pokrytectví kapitalismu, který si udržuje daňové ráje a vytváří mechanismy systematického uzurpování společné půdy a sdílených statků; a nakonec pracovat k dosažení pragmatické a politické jednoty hnutí a organizací.

„Jsme v další éře neúspěchů v boji s pravicí, ale neexistuje zlo, které by trvalo sto let a proti kterému by se nikdo nepostavil. Toto shromáždění opouštíme motivovaní a sjednocení v boji za porážku liberalismu v našich zemích,“ zakončila.

V kontextu většího zastoupení ultrapravice v celém regionu diskutovala poslankyně za Buenos Aires Ofelia Fernandez o potřebě nápaditých strategií boje.

„Nacházíme se ve velmi obtížné době, která staví moji generaci před velkou nejistotu. Musíme si přiznat, že věci nejsou dobré, že věci momentálně nevypadají moc nadějně,“ zmínila s tím, že vzestup pravice je důsledkem frustrace obyvatelstva. „Je důležité pochopit, že ne každé rozčarování musí být nutně spojeno s těmito pravicovými silami.“ Mladá členka Parlamentu zdůraznila, že „je důležité pochopit zdroj této nespokojenosti a frustrace a přiznat si, že jde o skutečný stav.“

Zdůraznila, že je čas na nápaditá řešení a na uznání, že pandemie covidu-19 měla na všechny lidi velký dopad. „Mluvíme o kreativitě, protože skutečnost, v níž žijeme, už není stejná [jako před pandemií]. Po pandemii už každý z nás a všichni bojovníci cítí, že se svět změnil. Musíme tak přemýšlet o nových způsobech a nových cestách, jak realizovat náš program,“ řekla.

Haitská revoluce řídí boje v Naší Americe

Carlos Ron, prezident Venezuelského institutu Simona Bolívara odkazoval na diskuze vedené v různých pracovních komisích během Shromáždění a připomněl myšlenku, že revoluční proces musí vycházet z dialogu všech účastníků.

„Musíme dosáhnout toho, že naše revoluce, náš dějinný proces bude pokračovat na základě vztahů vytvořených mezi námi. My, lidé, děláme revoluce tak, aby zůstávaly živé, aby mohly působit jako náš průvodce. Haitská revoluce neskončila v roce 1804 a neskončila na Haiti. Bez haitské revoluce by nebyl Miranda, nebyl by Bolívar, nebyli bychom svobodní, nebyla by ani bolívarovská ani kubánská revoluce,“ uvedl.

Venezuelský předák rovněž reflektoval útoky, které zažívá revoluční lid, a také odpor lidu mající svědomí a paměť.

„Imperialismus lidu nerozumí, protože s ním nikdy nehovoří. Když obsadí pravičáci ulice, nemluví s lidmi. Když Jižní velení armády USA přijede do Argentiny, nemluví s lidmi. V den, jako je dnes, pravice obsadila ulice, ale byl to lid, kdo imperialismu odpověděl: vždycky věrní, nikdy zrádci,“ deklaroval.

„ALBA je místem americké a karibské jednoty, protože bez Karibiku není Amerika. Tato třídní bojová jednota platí i pro národy Afriky a Asie a pro všechen lid světa, který bojuje,“ zakončil.

Thays Carvalhová z Brazilského lidového hnutí, na kterou připadlo závěrečné shrnutí celého panelu, uvedla: „Kapitalismus ve snaze oživit projekt povznesení lidstva selhal. Kapitalismus v době krize obnovil své útoky a agresivitu.“

Rovněž zdůraznila, že tento rok bude rozhodující nejen pro Brazílie ale pro celou Latinskou Ameriku. „Stojíme před úkolem organizovat dělnickou třídu s porazit krajní pravici a fašismus u volebních uren i v ulicích měst společně s Lulou Da Silvou. Tyto volby samy o sobě nic nezajistí, musíme je propojit s masovými boji a organizováním pracujících,“ dala jasně najevo.

Po skončení závěrečného panelu představili členové hnutí ALBA konečnou deklaraci.

Přeloženo z: https://peoplesdispatch.org/