• Úvodní stránka
  • Kdo jsme
  • Články
  • Právní poradna
    • Občanské právo
    • Pracovní právo
    • Správní právo
    • Právní rady pro aktivisty
    • Novinky a články
    • Zákony a příručky
  • Publikace
  • Odkazy
  • Kontakty
  • Kemp
facebook

09
ŘíJ
2012

Jedno hmatatelné pozitivum takzvaného atentátu

Autor: Přemysl Klamperna
komentář : vypnuto

Kdo vlastní fungující televizor, rozhlasový přijímač či přístup k internetu a za posledních deset dnů nebyl zcela komunikačně odpojen od civilizace, jistě zaregistroval událost, kterou kapitálem (potažmo kapitálem ovládaným státem) vlastněná média označila za atentát.

Když totiž liberecký dělník Pavel Vondrouš v pátek 28. září vystřelil údajně sedm kuliček z airsoftové pistole na prezidenta Klause, měla média okamžitě čím zaplnit většinu hlavních večerních zpráv. A to jak veřejnoprávní ČT tak kunepodivu také TV Nova. Televizní diváci mohli shlédnout vyčerpávající výčet detailů průběhu celé události, viděli náhlou změnu výrazu tváře prezidenta, část diváků byla určitě rozhořčena rozhovorem s takzvaným atentátníkem, kde se přiznává k inklinaci ke komunismu, a posléze se utěšila při pohledu na jeho zatýkání. Nebo se naopak potěšila a rozčílila v opačném pořadí.

Bez okolků se přiznám, že mě celá událost spíše pobavila, než že by ve mně zanechala nějaký ryze negativní nebo naopak pozitivní dojem. Spíše mě na chvíli rozčílil způsob, jakým obě v ten večer sledované televize celou událost podaly a hodnotily. Ale jen na chvilku, záhy jsem si uvědomil, že pohled těchto za každou cenu prosystémových stanic nebyl a není nikdy jiný:

„Udělejme z celého možná poněkud nešťastně zvoleného způsobu protestu fatální hanebný zločin a z útočníka extremistu a psychopata, z prezidenta pak hrdinu a do toho přidejme příklady více či méně povedených skutečných atentátů ze zahraničí. Do toho zkritizujme neschopnost ochranky a máme z toho téma na týden dopředu…“

Nutno říct, že zástupné téma, které odvádí pozornost veřejnosti od skutečně vážných problémů České republiky, jako jsou vzrůstající chudoba a sociální vyloučení, sílící rasismus, vážné ohrožení důchodového, zdravotnického a vzdělávacího systému. Aféru s otráveným alkoholem tedy střídá jiné drama, při kterém jistě novácká rodinka popláče a zanadává, jak by všechny ty cikány, teplouše, feťáky a komouše poslala do lomů.

Myslím si nicméně, že žádný větší dopad na českou společnost tato událost nakonec mít nebude, a to i přesto, že se začalo opět mluvit o rozeštvávačích lidí proti vládě a o špatném stavu české společnosti. Jeden určitě pozitivní efekt však akce v Chrastavě měla. A je jedno, že nechtěný.

Jistě budete znát, zejména pokud se zabýváte politikou déle než dva měsíce, osobu Romana Jocha.
A pokud máte názory podobné jako já či NAL, jste antifašista, ekolog nebo lidsko-právní aktivista, zřejmě se vám při vyslovení jeho jména vaří krev v žilách.

Není se také čemu divit, Roman Joch je totiž jednou z postav admirality českého neokonzervativismu a určité indicie nás vedou k přesvědčení že i kryptofašismu. Nebo alespoň jeho více či méně tichého omlouvání.

Joch je vůbec zajímavou osobností českého veřejného života. Ti zasvěcenější ho znají již takových
osm, deset let ještě z dob, kdy začal být vůdčí postavou zvláštní organizace-klubu či sdružení nazvaného Občanský Institut (OI).

Čím se tato instituce-neinstituce od dob svého vzniku projevovala? Jedná se o pravicovou křesťansko-konzervativní organizaci, jež si vzala za cíl šířit ve společnosti konzervativní myšlení. K tomu pochopitelně patří absolutní kritika veškeré levice a idejí které tato část politického spektra zastává, nicméně u toho však OI rozhodně nezůstává. Jména někdejších i současných představitelů tohoto spolku, kromě Jocha zde najdeme taková slovutná jména českého značně nahnědlého konzervativismu jako Matyáš Zrno, Roman Cardal či před devíti lety institut opustivší Michal Semín, který tehdy založil ještě nahnědlejší Institut svatého Josefa, nám dávají tušit a znát, že ani příslušníci sexuálních či etnických menšin nebo osoby jiného náboženského či kulturního vyznání to nikdy neměli v očích jochovců lehké, právě naopak.

Lze říci, že cokoliv se vylučuje s myšlenkovým záběrem a ochotou pravé ultrakonzervy, je v očích OI označeno a strháno jako amorální, nebezpečné nebo extremistické. OI zkrátka celou dobu svojí existence věnoval ideologickému boji proti škodlivému levičáctví, deviacím, východnímu divošství a nekulturnosti a samozřejmě také proti neprivilegovaným a sociálně slabým, kteří podle Jocha mohou za všechny hospodářské potíže současného Západu.

My samozřejmě víme, že všichni kdo nesplňují kritéria pro právo na občanská práva jsou podle představitelů OI ti, kdo nejsou dobře situovaní, heterosexuální, konzervativní křesťanští muži, popíjející v pánském klubu letitou brandy a vyprávějící si sexistické a rasistické vtípky, případně doplněné o nějaký sociálně darwinistický bonmot. Spíše bychom měli říkat malmot…

A podle toho se Roman Joch všude na veřejnosti projevoval. Lidská práva považoval za zbytečná, pouze ta vlastnická byla a jsou podle něj nutná. A ta ostatní by nepřiznal každému. Rovněž obhajoba chilského fašistického katana Augusta Pinocheta nebo homofobní výlevy doplněné o prohlášení o méněcennosti chudých, muslimů nebo levicových aktivistů dávali ještě před jeho vstupem do služeb současné vlády tušit leccos o jeho ne tak úplně tradičnímu myšlení.

Když pak doplňoval své dosavadní výlevy o prohlášení, že do nepokojné lůzy je třeba střílet, bylo nám už jasné, že tenhle člověk bude přinejlepším pozér, v horším pak že se jedná o fašizujícího deprivanta. A toto tušení je pravdě blíže než představa, že se jedná o nekonformního provokujícího intelektuála. Joch se rovněž chvástal vlastní prospěšností pro okolí a holedbal se pohrdáním parazity všeho druhu. Nutno opět říci, že pro společnost nevykonal prospěšného vůbec nic kromě v rámci reality mimózních zvratků šířených jak v materiálech Občanského institutu tak v hojně poskytovaném mediálním prostoru. Takže zde máme typický příklad parazita křičícího na okolí „pomóc, parazit“.

A jak probíhala páně Jochova kariéra coby poradce premiéra Nečase pro lidská práva? Řekněme, že kromě šaškárny při inauguraci v uniformě připomínající oděv vůdců nějaké latinsko americké diktatury a neustálého hlásání svého přesvědčení, kdy opět opakoval své malmoty o střelbě do rozbouřeného davu, neudělal vůbec nic. Proč také, když by lidská práva raději zrušil?

Právě proto nyní, když jsme si připomněli žoužel na dně shnilého českého politického rybníka, si můžeme zmínit okolnosti Jochova odvolání, čímž se dostáváme k jedinému hmatatelnému pozitivnímu výsledku pseudoatentátu. Totiž že konzervativní „gentleman“ Joch narazil na vlastní nabubřelost přímo u svých chlebodárců. Když totiž Joch na svém blogu v reakci na mediální humbuk nepřímo označil prezidenta Václava Klause za ufňukanou kremlofilní bábu, která není schopná nadhledu nad útokem (což je pravda, neschopnost sebeironie je u našeho prezidenta známá široko daleko), byl na stížnost dotčeného hradního pána na hodinu odvolán svým ochráncem a chlebodárcem Petrem Nečasem.

A jak noblesně se pan Joch zachoval? Prohlásil, že rozhodnutí premiéra respektuje a že přece není jeho lidským právem dělat poradce nějakého premiéra…

Samozřejmě, že v dnešní záplavě problémů způsobených asociální vládou je toto panoptikum spíše takovým zpestřením šedivé situace dnešních dnů a je naivní si namlouvat, že si premiér vybere za dalšího poradce někoho, komu na lidech a jejich právech opravdu záleží. Můžeme se ale alespoň pobavit nad tím, jak jednomu nabobovi spadl hřebínek.

 

 

 

Profilový obrázek
O autorovi

Komentáře

comments

Social Share

  • google-share

Právní poradna

Zápis závazku prodat v budoucnu nemovitost do katastru

28 září, 2021

Minusové hodiny - nepravidelně rozvrhovaná pracovní doba

27 září, 2021

Má zaměstnavatel nárok na náhradu při vracení pracovní pomůcky?

15 srpna, 2021

Odkazy

Nadcházející akce

  • Momentálně nejsou naplánované žádné akce
AEC v1.0.4

Kalendář akcí

AEC v1.0.4

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Česká politika čína Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levá perspektiva Levice Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Školství Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Ženy a gender

Video

Levá Perspektiva o.s.

Občanské sdružení na obranu sociálně vyloučených, upozaděných a
diskriminovaných lidí včetně prevence sociální exkluze. Provozujeme
levicový, informačně-publicistický web a internetovou právní poradnu.
Aktivně vystupujeme proti fašismu, rasismu, homofobii a všem formám
diskriminace.

Aktuální články

Intenzivní protesty proti plánům české vlády zvýšit věk odchodu do důchodu

25 dubna, 2023

Stažení cel EU na ukrajinské obilí selhalo, protože východoevropské země vystoupily do opozice

24 dubna, 2023

Boje v Chartúmu ohrožují poslední pokus o příměří

22 dubna, 2023

Po přijetí penzijní reformy vyšli francouzští pracující opět do ulic

18 dubna, 2023

Stávka bezpečnostních pracovníků letišť v Německu

17 dubna, 2023

Archivy

  • Duben 2023
  • Březen 2023
  • Únor 2023
  • Leden 2023
  • Listopad 2022
  • Říjen 2022
  • Září 2022
  • Srpen 2022
  • Červenec 2022
  • Červen 2022
  • Květen 2022
  • Duben 2022
  • Březen 2022
  • Únor 2022
  • Leden 2022
  • Prosinec 2021
  • Listopad 2021
  • Říjen 2021
  • Září 2021
  • Srpen 2021
  • Červenec 2021
  • Červen 2021
  • Květen 2021
  • Duben 2021
  • Březen 2021
  • Únor 2021
  • Leden 2021
  • Prosinec 2020
  • Listopad 2020
  • Říjen 2020
  • Září 2020
  • Srpen 2020
  • Červenec 2020
  • Červen 2020
  • Květen 2020
  • Duben 2020
  • Březen 2020
  • Únor 2020
  • Leden 2020
  • Prosinec 2019
  • Listopad 2019
  • Říjen 2019
  • Září 2019
  • Srpen 2019
  • Červenec 2019
  • Červen 2019
  • Květen 2019
  • Duben 2019
  • Březen 2019
  • Únor 2019
  • Leden 2019
  • Prosinec 2018
  • Listopad 2018
  • Říjen 2018
  • Září 2018
  • Srpen 2018
  • Červenec 2018
  • Červen 2018
  • Květen 2018
  • Duben 2018
  • Březen 2018
  • Únor 2018
  • Leden 2018
  • Prosinec 2017
  • Listopad 2017
  • Říjen 2017
  • Září 2017
  • Srpen 2017
  • Červenec 2017
  • Červen 2017
  • Květen 2017
  • Duben 2017
  • Březen 2017
  • Únor 2017
  • Leden 2017
  • Prosinec 2016
  • Listopad 2016
  • Říjen 2016
  • Září 2016
  • Srpen 2016
  • Červenec 2016
  • Červen 2016
  • Květen 2016
  • Duben 2016
  • Březen 2016
  • Únor 2016
  • Leden 2016
  • Prosinec 2015
  • Listopad 2015
  • Září 2015
  • Srpen 2015
  • Červenec 2015
  • Červen 2015
  • Květen 2015
  • Duben 2015
  • Březen 2015
  • Únor 2015
  • Leden 2015
  • Prosinec 2014
  • Listopad 2014
  • Říjen 2014
  • Září 2014
  • Srpen 2014
  • Červenec 2014
  • Červen 2014
  • Květen 2014
  • Duben 2014
  • Březen 2014
  • Únor 2014
  • Leden 2014
  • Prosinec 2013
  • Listopad 2013
  • Říjen 2013
  • Září 2013
  • Srpen 2013
  • Červenec 2013
  • Červen 2013
  • Květen 2013
  • Duben 2013
  • Březen 2013
  • Leden 2013
  • Prosinec 2012
  • Listopad 2012
  • Říjen 2012
  • Září 2012
  • Srpen 2012
  • Červenec 2012
  • Červen 2012
  • Květen 2012
  • Duben 2012
  • Březen 2012
  • Únor 2012
  • Únor 2010
  • Leden 2010
  • Prosinec 2009
  • Listopad 2009

Štítky

Afrika Akce Amerika Antifašizmus Antikapitalismus Antirasizmus Armáda Asie Blízký východ Bydlení Ekologie Ekonomika Evropa Evropská unie Filosofie Historie imperialismus Kultura Latinská Amerika Levice Levá perspektiva Liberec Média Německo Odbory a pracoviště Palestina Politika Potraviny Praha Protivládní hnutí Rozhovor Rusko Socialismus Sociální otázky Společnost Spravedlnost Svět Ukrajina válka Z domova Zdravotnictví Česká politika čína Školství Ženy a gender
© 2013 Levá perspektiva, o.s. Všechna práva vyhrazena.